Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

pondělí 7. prosince 2015

Mrazivý ďábel

Mraziváka alias Mrdu, tedy extrémní alkotrek jsem šel poprvé a naposled asi před pěti lety s Romčou. Byl to takový pohodový přechod Brd, v cíli jsem byl ale totálně na šrot.

Letos jsem měl volno, tak jsem si nechtěl nechat tuhle parádní akci ujít. Šlo se z Břežan do srubu Vnitřnost. Vzal jsem si pohorky, kalhoty a šusťákovku a těšil se na volné tempo. Už jen kvůli tomu, že jsem od Velkundy neběhal. Při předstartovním pivu v hospodě jsem byl ale vhozen do reality mraziváka: Fanda dopil, další pivo odmítl a šel se převléknout „do závodního“. Vedle od stolu se zvedl Pápn, taky v závodním a šel rozebírat taktiku s Ondřejem – oba rogainingoví specialisti. Dopil jsem a byl zvědavý, co z toho bude. Bylo ale jasné, že nudit se nebudu.

Jedno předstartovní z místního pivovaru.

Pořadatel Pakuo opět připravil důmyslný systém bodování za vypité panáky na kontrolách, navštívené hospody a úspěšnost na úvodním lahváčovém skorelaufu.

Informace k závodu a start lahváče.

Ten se běžel hned v břežanském parčíku. Vědouc, že se dvěma Bráníky se špatně utíká, v klidu jsem vysál jeden a vrátil se pro mapu na trek. Skripnici už byli fuč, ale zrovna se vrátil Fanda. Nebylo co řešit, vyrazili jsme spolu. Stejně je na mraziváku doporučeno jít ve více lidech. Je větší sranda a je to i bezpečnější.

Mapa závodu s naší trasou.

Fanda mě ujistil, že se fakt běhá. Bylo potřeba určit, jestli půjdem zleva nebo zprava. Pokud bychom vyrazili za bratry, chytili bychom „suchou stopu“. A to by byla nuda. Viděl jsem je odbíhat nalevo, tak jsme šli napravo (ve směru k cíli, tedy na západ).

Chyba v dohledávce na 401.

Vypitá 201.
 Čtyřka na motokrose. Bratři nikde.

Ale ouha – první kontrola vypitá. Jdem na další, tam jsou čtyři, to bude jistota. Ouha – všechny panáky plné – kde jsou bratři? Asi se nakonec opravdu stočili přes Bábíkův pomník na levou stranu. 401 na motokrosu jsme trošku pohledali, ale 204 už našli luxusně. Zase plná – paráda. Jen mi bylo líto těch, co se vydali za náma...

Za 204 jsem musel vytáhnout buzolu, takže jsme se ještě včas otočili.

 Radost na 204.


Další (205) taky ťukáme a panáky si ťukáme. Následuje silniční vložka. No co, Zátopek taky trénoval v kanadách... Vložku prokládáme dvěma hospodami. Výčepní na nás koukají dost divně, což je ale dobře – je to známka toho, že jsme tu první.

Hospodo-silniční vložka na 212.

Odpočinek na 205.


 První hospoda v Ohrobci.

 
Druhá hospoda v Ohrobci.

Jdeme na další v řadě (212), ale pár set metrů před kontrolou vidíme v dálce dvě světýlka. Bratři! Kde se tu vzali, měli jít druhou větev? Chtěl jsem jít dál, protože to vypadlo předem marně, ale Fanda zavelel. Naštěstí mapa byla dost podivná a po chvíli motání jsem otvíral zátku já s Ondřejem.

Blll na 212. Asi tu dřív byl nějakej lahváček.

Při čekání na zamotaného Fandu jsme udělali taktickou poradu. Jedna dvojice půjde na 211, druhá na 213 a sejdeme se na čtyřpanákovce 402. Několikrát jsme se ujistili, že je nám to jedno kam půjdem a už to vypadalo, že se nedohodnem. Pak jsem tedy navrhl, že my půjdem na 211, protože je to po silnici, což by mi mělo spíš vyhovovat.


Přišlo mi, že to máme delší a bylo to z kopce po silnici, tak jsem šel do čela. Fanda se statečně držel. Kontrolu nacházíme napoprvé, i když cesta k ní vedla křovím, jaké jen jižně od Prahy umí být a dokonce jsme vylezli asi třímetrovou skálu. Kde se tam vzala fakt nevím, ale důkazem, že se mi to nezdálo, byly odřené šusťáky a kamínky za nehtama.

Silniční přeběh na 211.
 Takhle na nás koukaly vitamíny na 211.

Ke 402 měla vést cesta. Samozřejmě jen na mapě, v terénu nic. Tak jsme vyrazili lesem, jenže do špatného údolí. Vše sedělo, dokonce to tam s námi hledala další dvě světýlka – bratři, kdo jiný by se dostal tak daleko. Po třetím pročesání údolí tam a zpět jsem vytáhl buzolu a pochopil, že jsme vedle. Pak už to bylo jasné, bohužel Fandu zase předběhl soupeř. Ale Pápn to nebyl. Byla to ale čtyřka, takže i Fanda do sebe dostal hřejivou energii. Bratři nikde, tak jsme vyrazili směr Libeř, odkud nám jel bus do Prahy. Byly tam totiž ještě dvě kontroly a mě chytlo závodění. Fanda odpadl a šel pěšky přímo do hospody v Libeři.

Paralelní chyba na 402 a trail údolím na 210.
Po velké chybě vzpru(m)žení na 402.

210 jsem našel hned, ale byl tam jen jeden panák – zvláštní. Od kontroly jsem se zamotal tak, že jsem se kvůli další paralelní chybě stočil a běžel zpět na 402. Naštěstí mi bylo divný, že jsem ještě nedoběhl na silnici a že mám baráky po pravé ruce. Buzola to potvrdila. Napojil jsem se na modrou, které mě přivedla k hospodě, kde mě paní napojila Kozlem. Už sice zavírala, ale když mě viděla (v termotriku, od bahna, zpocený, se závodním výrazem), natočila mi ho do kelímku a nechala se i vyfotit.

 
Už se mi trochu motala hlava...

 Na 210 na mě jedna tubička zbyla.

Byl jsem tu sám, takže jsem si dal aspoň selfíčko.

Občerstvovačka - pěkně z kelímku jako na maratonu.

209 jsem našel taky hned. Sice je mi to teď divné – hledat v noci dvě malé tubičky, s mapou 1:35 000, v podnapilém stavu. Ale Pakuovy fotopopisy celkem pomáhaly. Nicméně tyto tubičky byly vypité.

Vypitá (naštěstí).

Zbývalo půl hodiny do odjezdu busu, a to znamenalo jít za Fandou do hospody a dát si s ním zelenou. Pak už jen busem domů.

Sladká tečka na závěr v pravé vesnické putyce.

Celkem jsem naběhal a napochodoval 24 kiláků během 4 hodin, snědl 7 gelů a vypil 4 půllitrové ionťáky. Bylo to krásné.