Takže co se zatím stalo:
Po předloňském titulu přeborníka Prahy v krose jsem tentokrát vybojoval titul halového vicemistra Prahy na 3km. Běžel jsem to na Hubmanna, tzn. abych dostal max. 15 vteřin od vítěze. Nakonec to stačilo i na Šéďův čas a na nejlepší o-dorostence. Dokonce i Tesi, kterej sedí na Olympu ve vrátnici, mi dal klíče od skříňky (u Šédi se cukal), i když o současné běžecké úrovni si asi myslí svoje. No ale já jsem lampión, takže mě to netrápí.
Pak jsem se na chvíli zase dostal do uhlí dalším Emilovým týdnem. Ale vrátil jsem se světovým rekordem na 11km (Sosák 12km) v hale. 55kol (resp. 60) ještě asi žádnej blázen neobkoružil. Jenže co dělat, když je venku snížeček, zimička a tmička...
Následoval maraton (zatim jen na lyžích) v Krušných horách. Do kopců jsem byl král, ale na rovině a s kopců bylo poznat, že nejsem ten správný lyžník a netahám celý podzim gumy a neleštim lyže urychlovačema a práškama. Bohužel to bylo celý po rovině a s kopce. No ale pořád lepší než Péťa Pucherna alias Blondýn, kterej na druhém kilometru utrhl poutko na hůlce...
21.2. přišel můj návrat mezi nejlepší LOBaře. Sláva z JMS je už dávno zapomenuta, tak jsem chtěl letos překonat psychický blok (po natrhnuné kušně na Aljošových LOBech) návratem mezi Elitu. Vyhrál jsem poslední LOB, který se jel hromaďákem, protože Myro s Bořanem spolu bojovali tak urputně, že na mě zapomněli a ostatní se odfarstovali za nepozorným Richem.
Bohužel moje zklamání přišlo po čtrnácti dnech, když se objevil konečný žebříček a já si vyjel jen béčko! I když jsem objel rekordních 5 závodů, bylo to málo! Naštěstí LOBáci jsou hodní a dávají áčko i za jeden závod. Nicméně soupeření s dalšími pěti Zdravotníky mi bude chybět. Asi pošlu Přemetovi nějaká jabka.
Žádné komentáře:
Okomentovat