Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

pondělí 23. srpna 2010

EM 2010 - katastrofa a vydřená medaile na závěr

A je to tady. Po mistrovství Evropy můj druhý letošní vrchol. Byl jsem zvědav, jak zafunguje můj ladící experiment a jestli během týdne rozběhám osmihodinové pochody. Nakonec se ukázalo, že mi to běhalo dostatečně rychle, ale s mapou jsem se srovnal až na třetí pokus.

První závod - mydlo - jsem ustál jen do půlky, pak už jsem mezi skalami lítal jak pako. Postupy jsem do mapy ani nekresli, už tak v ní není skoro nic vidět.


Na štafety jsem se těšil, protože na Bohouškových vývratech mi to vždycky šlo. Jenže tentokrát stavěl tratě Jedla, a tak na vývratu byla jen jedna kontrola. A tu jsem zrovna neměl. Zato trať byla záludná a náročná, prostě Jedla vytěžil z terénu a možností farstování maximum.


Před startem si mě vzali delegovaní šéftrenéři Sláva s Murošem stranou a s radami "Musíš to rvát, mladý se tě budou bát. Bet se to na MS taky bál narvat a pak se to neroztrhalo." mě vypustili do lesa. První úsek jsem fakt nechtěl běžet (už jsem to jednou na EM při rozbíhání zazdil), ale Kodyho patička byla proti. Tak jsem to narval tak, že na trojce koukám, že ještě nemám dvojku. No nic, to stává i lepším. Rvu to dál, chyba na sedmičce, rvu to dál, dobíhám aspoň Itala a rvu to na desítku. Plán šup nahoru a průchodem ke kontrole se brzo začíná rozpadat. Prvním průchodem jsem opovrhnul - to je moc brzo a mířím ke druhému. Tam však stojí pan houbař a jen se usmívá: "Tudy ne, tam se zabiješ." Koukám pod sebe (sráz cca 5 metrů) a pak do mapy. Opravdu je průchod neprůchodný a to bohužel platí i o dalším. Nejsem máslo, a tak se do něj jdu podívat. Hm, to fakt nepůjde. Znova koukám do mapy a další průchod by měl být v pohodě. Shora to moc nevypadá, ale věřím mapě a skáču do něj. Jenže po pár krocích vidím, že to ani tady nepůjde. Otočím se a koukám, že to asi nepůjde ani zpátky... Po pár zoufalých pokusech vylézt, jsem si vzpomněl na asi ještě zoufalejší spoluběžce ze štafety, nadechl se k poslednímu hrabání a byl jsem nahoře. Další průchod je kreslený jako schůdný, ale už ničemu nevěřím a obíhám to až přes Turnov po silnici. Nakonec z toho byla sekyra 10 minut v cíli a hanba fuj.



Na klasiku jsem proto nastupoval se staženým zadkem a tak nervózní, že mi skoro ani 4 toitoiky na předstartu nestačily. S počasím jsem se vyrovnal tílkem a fuskama na půl žerdi (ála Šéďa) a s délkou gelama a tabletkama. Stačilo se jen srovnat v hlavě, ale přitom to rvát (přece jenom mlaďoši zas takový béčka nejsou). Začátek byl trochu mydlovatej, ale až na volbu na čtyřku (1´, tam mě ještě navíc zdrželi koně) a dohledávce na pětce (2´) jsem to celkem ustál a Švéd o 4 minuty mě zatím nedoběhl (nejblíž byl 1,5´). Pak se konečně začalo s volbama postupů, které jsem už před startem preferoval co nejvíc obíhat kvůli šetření sil. Nejdelší postup dne (ani ne tak královský, jako prostě dlouhý) už mám naplánovaný z cesty na 12 - rovně. Nezvyklal mě ani junior Dým, kterého potkávám v protisměru na jeho obíhačce. Z Turmana si totiž pamatuju, že ten závěr údolí není nic moc. Na konci postupu dobíhám Fina s Britem a těším se, že se chvíli svezu. Jenže oni jdou do kopce pěšky, tak jim utíkám. Závěr už je celkem příjemný kros a naštěstí jsem si nevšiml asfaltové obíhačky na 22, kam bych se určitě vydal a což by bylo určitě pomalejší. Pro mlaďáky to byla asi drsná zkušenost (pod 100´ jich moc nešlo) a mě řízl akorát Chrobák. Jsem prostě Klasik. Hlavně po ránu.


 
Stránky PP/EM

Závěrečná příprava na EM

Neobvykle jsem v závěrečné přípravě na Euromeeting vypustil Emila. Nejdřív mě totiž koncem června zklamal, když jsem si zhoršil čas na prestižním krose Dvě kola při zdi. A potom už na něj nebyly psychické síly. Prostě Emil bolí a začnu s ním zase až v zimě.


Takže jsme s Romčou vyrazili do hor sbírat krvinky a posilovat stehna. No a kdyby Turnováky napadlo dát nám kontrolu do rybníka (ten pak byl naštěstí zakázaný), trénoval jsem i v moři.


Další fotky zde.

úterý 17. srpna 2010

Jedete taky na Euromeeting? Zveme na setkání s českým týmem!

Rád bych se s vámi podělil o kouzlo místa, kde jsem strávili orienťákem celkem 12 dní (4 x PPéčka). Zveme proto české fanoušky a kamarády na výlet k nám do "českého domu" - do kempu Srbsko.

Setkání jsme nazvali "Den otevřených kočovníků" - na místě jistě pochopíte proč. Přijeďte a my se s vámi na chvíli podělíme o náš přírodní luxus. Je ho dost pro všechny.



Program: Possible to do short training, drinking of coffe and eating of waffles...

Určitě poběží i živé zpravodajství na internetu. Zde je program závodů a stránky EM.

pondělí 2. srpna 2010

Miřejovická smršť

Poslední červencový víkend nebylo do čeho kopnout a tak Danny vymyslel, že poběžíme půlmaratón někde u Mělníka. My jsme jeho plán obohatili i o pivní půlmaratón a nakonec jsme odjížděli z Miřejovic se čtyřmi stříbrnými a jednou bronzovou medailí, taškami, vepřovými koleny, poháry, plechoutama a dalšíma cenama.

Nejdřív se běžel klasický půlmaratón. Já jsem dostal po deseti kilometrech úpal, ale nějak jsem to dolezl a díky osobákům Dannyho a Topči jsme byli druzí v týmech. Mezitím si náš sličný doprovod (Romča a Markéta) dělal žízeň na odpoledne. Já jsem věřil ve splnění BT limitu, protože systém byl relativně podobný (pivo, 550m, pivo, 550m). Napoprvé se mi to úplně nepovedlo, protože jsem byl rychlejší než paní, co mi měla ukázat, kde je obrátka a tak jsem doběhl až někam do řiti. Napodruhé už to bylo v pořádku a v cíli jsem zaznamenal čas 4:12. Samozřejmě jsem to běžel v klackách a Pyřintu.

Při převodu na BT limit uvažuji takto:

Výhody oproti BT limitu:

-pilo se z kelímků
-bylo to jen 1097,5

Nevýhody oproti BT limitu:
-bylo vedro jak svině
-byl jsem po půlmaratónu a s úpalem (takže mi bylo na zvracení už před startem)

Srovnatelné podmínky:

-bylo to druhé a třetí pivo (ale to spíš beru jako rozcvičení, BT to taky tak dělá)
-asfalt je obecně rychlejší než tartan, ale zase obrátka dost zpomalovala
-s druhým pivem se běželo déle (550m oproti 10m), ale já jsem s ním po cesetě částečne zalil záhonky

Jak je vidět, bylo to šul nul, takže když si připočtu 1:40 za zbylou pětistovku, jsem na 5:52 a krásném A limitu. Ale mně bude stačit i uznaný C – limit, protože jsem přece v Céčku a pivní štafety už stejně nestihnu. Romča to šla za skvělých 5:36, ale to se dalo čekat – je přece z Jičína.

-černoušek nakonec za 67´


-3 lidi a 9 kolen


-ionťáky připraveny


-luxusní momentka, jak ji zachytil Danny – sledujte pozorně


-úspěšná výprava


kuk!