Bahenní Mistrák

V tomhle článku bude míň obrázků a víc mudrlantování. Kdo se tolika písmenek bojí, ať si radši počká na nějaký článek o GPSce, nebo se podívá na video s Ivuškou. Pokusím se alespoň pro přehlednost podstatné zvýraznit.

Uplynul rok a já se vydal opět na Mistrák. Tentokrát jsem obhajoval loňské osmé místo, které mi připadalo naprosto perfektní. Když jsem totiž s přespoláky v roce 2005 začínal, taktak jsem se s jazykem na vestě vešel do první třicítky. Proto mi připadalo, že prvních deset musejí být minimálně polobozi. Jenže od té doby jsem se naučil disciplíně zvané tempo, zařadil jsem Emila a hlavně pochopil, že i když máme pořád jednoho dva super běžce a závody pro hobíky trhají účastnické rekordy, česká běžecká špička stále upadá. Tedy ideální stav pro mě se prokousávat výš a výš.

Mistrák je oficiálně Mistrovství ČR v přespolním běhu. Tedy disciplína mnohem atraktivnější pro diváky než orienťák, která si vystačí s obyčejným kusem louky. Proto fakt nechápu, proč se musí vždycky jezdit do takových sprominutimprdelí. Takže opět diváci žádní a televize přijela jen z povinnosti. Po minimálně třech hodinách trmácení ze všech směrů to ale závodníci pochopili. Do Baldovce jsme prostě museli – nikde jinde není taková louka, která už před závodem připomíná spíš rochniště pro prasata. Je pravda, že sice přes noc sněžilo (to je mi překvapení v půlce března!), ale louka v údolí s potokem by prostě byla mokrá i v srpnu.

trasa závodu (zelená znamená bahno)

Baldovec je ono památné místo, kde se v roce 2008 zrodil (a zřejmě i zanikl) Čtverec. Proto jsem očekával na startu i více lampionů než dosud. To je totiž další věc, co nechápu. Kros je ideální příprava třeba pro běžečtější middle nebo štafety. Na rozdíl od lampionů si neodpočinete a musíte to půlhodiny prostě rvát. To vás naučí tempu, jinému kroku a taky se před diváky víc kousnete. Jenže až na pár výjimek v juniorech (ale to jsou stejně napůl atleti) je kros ignorován. Stačí se podívat do Švýcarska nebo Rakouska, kde z prvních deseti lidí je šest orienťáků. Letos přijel aspoň Olaf, kterému se to zrovna hodilo do plánu a ukázal, že nejsme ti pitomci v pláštěnkách co hážou gumovými granáty, ale že umíme i běhat. Proč není kros pro repre povinný místo irelevantní pětky na dráze?

Takže k závodu. Hlavní závod sestával z osmi okruhů, kde se jen na výjimky dalo normálně odrazit. Jinak jsme se brodili po kotníky bahnem (někde i po kolena) a probíhali potoky. Mně se to líbilo, protože takový extrém jsem v životě neběžel, ale většina atletů byla zpruzená už před startem. Vítězové se sotva vešli do průměru pod 4´/km a tepovka nepřesahovala 160 tepů. Nakonec ale stejně vyhráli ti nejlepší a ani lampióni podle mě na tom nebyli o tolik lépe (v lese je přece jenom o poznání tvrdší podložka). Hlavní výhoda teda byla hlavně psychická odolnost – na takovéhle sr.čky jsme prostě od mala zvyklí, třebas jen ze shromaždiště.

Po startu za to vzal Kocourek a v podstatě všem hned utekl a vyhrál o dvě minuty. Myslel jsem, že když letos přesedlal na trojku a patnáctku na dráze, bude z bahna stejně vykulený jako ostatní atleti. On si ale prý liboval. Překvapivě ho stíhal Olaf a mě překvapivě vytuhly nohy už po prvním okruhu. Asi to na trenky nebylo. Po dvou okruzích jsem byl na osmém místě a začali mě dotahovat borci zezadu. Navíc trenér už mě ani nehecoval, jen utrousil: „Dobrý, drž to, teď už o nic nejde“. Asi věděl, co dělá, protože mě to docela nakrklo – sakra vždyť jsem naprostej amatér a bojuju tady o první desítku na Mistráku? Podřadil jsem, setřásl borce za sebou a začal ukrajovat z asi půlminutového náskoku Kreisingera s Freiem. Taky asi konečně začal působit Speed a gel od Enervitu. Po dalších dvou kolech jsem se k těm dvěma přiblížil a když to Kreisinger viděl, tak to radši píchnul. V předposledním kole jsem předjel Freie, kterého podle nadávek bahno totálně zdeptalo. Byl jsem tak našláplý, že bych klidně kroužil ještě dál. To si zřejmě myslel i komentátor, který mě v cíl vítal (už mě to vůbec nepřekvapuje) slovy: „Páté místo Havlíček a už vidím šestého Freie, tady nám probíhá závodník o kolo zpět...“. Ivo Domanský, Kerteam a skupina lampiónů mi ale fandila ostošet, za což jim fakt děkuji. Takže celkově šesté místo, tedy velká spokojenost s vylepšením maxima a hlavně jsem si připsal body do žebříčku běhej.com, což je pro mě momentálně prioritnější než (světový) ranking.

Já v bahně (fotky u Kerviho).