Konkurence se sešla obrovská - reproši a exreproši z Pragovky, Jičína a Sparty, teoretici z Chrastu, mistr světa z Kamenice, legendární SILD team, anténkoví reproši,...
Pápn sice nemohl, ale i tak jsme postavili naši nejsilnější sestavu, ve které jsme kvůli pražským dopravním zácpám ještě těsně před startem dvakrát měnili pořadí.
Na prvním úseku šel nakonec Liška a rozběhl to famózně. Kousek za Betem, v kontaktu s bednou. Lorenc pojistil čtvrté místo a já tak vybíhal kousek za světovým rekordmanem v BT limitu Kodym a kapřím specialistou Flaškou. Na trojce už jsem měl oba, ale kontrola byla schovaná ve vykotlaném stromě, tak nám Kody malinko foukl. Na šestce jsem naběhl na vedleší farstu a foukl mi i Flaška. Naštěstí následovala ještě letečtější pasáž než doposud, včetně kontroly na startu Kerviho okruhu, kde jsem zase Flaškovi foukl já. Na desítce jsem zamával dráze na Olympu a začal stahovat Kodyho, kterému nedocházely síly, ale šťáva v baterkách. Na třináctce jsem ho měl 50 metrů před sebou, ale pak mě stáhla trať maratónu, čímž jsem si asi dvacet vteřin přidal a Kodyho už jsem nestáhl. Náš výkon tak stačil na krásné třetí místo. I když Liška už několikrát HULK vyhrál, pro mě to byl historický zápis. Omlouvám se, že jsem stejně jako na Velkun#ě nebyl na vyhlášení, protože Berta potřebovala pohoupat.
Brzy se můžete těšit na příběh o výrobě ski-kočárku. Betovic totiž byli tak hodní, že mě obdarovali pralyžemi z rodinného sklepa.
Žádné komentáře:
Okomentovat