BioliT Limit

Ráno vstávám vzrušenější než obvykle. Dnes je ten velký Den. Dnes zkusím splnit Limit. Prize money žádné, zato se běží o vstupenku do klubu vyvolených. Zvládnu to? Ještě včera jsem chtěl jet na PZ* kamsi do Jizerek. Blbost. Tohle je důležitější. Vytahuji svůj ladící trumf – den volna a ráno klus s rozcvičením v Krčáku. Pak přesun do Jičína. Řídí Romča, já bych si unavil lýtka. Na stadion přijíždím na skládačce jako první. Tartan voní rekordem. Za chvíli je tu Vodák v závodním dresu. Závodí v něm od žáků. Pak Bokovka a jeho tretry. Taky je má od žáků. Myro přijel z Bolky na kole. Blázní? Lochnes zase nepřijel. To bylo keců a skutek utek. Lahváče se už třesou na čáře. Ještě tu není sekce Liberec. Čekáme a nervozita stoupá. Nevraživé pohledy, nenápadné roztahování plic a žaludku. Cítím únavu. Proč jsem si nedal Speed? Konečně. Všichni na čáru. Start! Deset kroků k prvnímu Klasikovi. Povodil jsem si ho jako Euromeeting. První nejsem, ale čas ujde. Pokládám láhev. Je v ní pěna. Hraju na poctivost a snažím se jí vysát. Pět vteřin a nic. To by nezvládl ani vysavač. Sakra, jsem poslední – holky nepočítám. Naštěstí jsem dnes Pan běžec. Nasazuji turbo a na dvoustovce mám vedoucího Sekyho. Jenže pak to přišlo. Zatuhly mi nohy od prstů až po prdel. Zpomaluji na udržovací půlmaratonské tempo. Tři patnáct na kilák. Snad to bude stačit. Holky fandí, tak musim hrát hrdinu. Příště kašlu na BTčko a pořádně se rozklušu. A budu si ledovat nohy jako Kuba Holuša. Tahle mě to Kervi neučil. Nesmí se to přepálit! Třetí kolo. Zuby nehty držím padesátimetrový náskok před Sekynem a Hendym. Druhý Klasik na obzoru. Poslední stovku zpomaluji a vydýchávám se. Až po závodě mi bylo vysvětleno, že je to blbost. Čas 5:22. Mám 38 sekund. To půjde. Zvedám ho k ústům. Nalívám do hrdla. A málem bleju. To se nedá. Teď si mě vodí on jako kvalifikace na ME. Sekyn s Hendym doexovali. Já mám v sobě sotva deci. Áčko už nedám, ale Béčko je pohoda. Není. Spletl jsem se o půl minuty a nezafinišoval. Končím v Céčku jako posledních 8 let v repre. Na Spíťu a Romču to tentokrát stačilo, ale ambice jsem měl větší. Je mi blbě. Dva Klasici a co dovedou. Teda, žádná sranda ten limit. Musím potrénovat. Hlavně koncovku. BTčko jde lejt. Já odjíždím na skládačce. Je mi zle. A smutno. Život je hořký. Bohužel.

(kliknutím se dostanete do alba, kdo to ještě nepochopil)

výhled z okna

A proč BiloiT? Zeptejte se Hendyho nebo zajděte do Báry a řekněte, že jste kamarád těch lidí co nosí žluté dresíky a doufejte že nedostanete přes držku. A pozor, až budete utíkat, nezabijte se na zvratkách, kečupu, případně trubce.