Doksy-Pečky-Zbraslav

Před tímto víkendem jsem se dlouho rozmýšlel, kam pojedu. Šéďa mě lákal na pragovácké soustředění, což by před sezónou pro mě bylo jistě prospěšné, ale kdo ví, jestli by mě tam jako jediného nepragováka a ještě k tomu sparťana nešikanovali. Další možnost byla Pečecká desítka (to je překvapivě 10km po silnici v Pečkách), ale poslední dobou nějak vzrostla moje nechuť k masovým běžeckým akcím (o tom někdy jindy). Nakonec bylo od všeho trochu. Když jsem totiž blahopřál Lebkovi ke třicetinám, připomněl mi, že Kobřík dělá v Doksech soustředění. Vyrazil jsem teda s panem Lorencem, kterého jsem cestou přemluvil (on se vůbec nebránil) k sobotní cestě do Peček, pakliže budeme schopni jet. Lebka totiž oslavoval a navíc dostal jako dárek třílitrovku zelený.

omluvte kvalitu mého čínského telefonu,

ale snad je poznat, co je na fotce...

Ráno jsem naložil Lorence do volva, cestou jsme se nasnídali v Lidlu a vyrazili lízat asfalt. Lorenc vypadal hodně zle, ale nakonec to hrdinně odběhl. Mě trochu tlačil večerní segedín, šest Klášterů a čtyři zelený. Hlavně jsem vůbec nevěděl, jak na tom jsem, protože můj poslední závod na silnici byl loňský maratón. Přes zimu jsem pak místo precizně měřených tréninků v hale tlačil kočárek a občas běhal okleštěného Emila na Přehradě. Nakonec to šlo parádně a nebýt vytuhnutí v závěru, ještě bych si přivezl nějaké kapříky. Doma jsem při pohledu do análu zjistil, že to byla moje třetí nejrychlejší silniční desítka – tak to asi s tou formou po porodu je vážně pravda.

V neděli pořádal oddíl Slavia Praha, kterého je Šéďa velkým fanouškem, MOB – mudrlantský OB. Startuje se intervalově s mapou se všemi kontrolami, na kterých jsou otázky se třemi možnostmi. Když se odpovídá pořád správně, dostane se člověk do cíle nejkratší možnou variantou. Můj záměr byl takový, že budu schválně odpovídat špatně, abych si co nejvíc zaběhal. To ale nefungovalo ze tří důvodů. Za prvé jsem samozřejmě nebyl tak chytrý, abych věděl, která odpověď je správná, takže jsem si nemohl vybírat jen ty špatné, za druhé většina kontrol byla v linii za sebou, takže i když jsem uhádl špatně, trať jsem si skoro neprodloužil. No a nakonec převážila moje odvěká touha po vítězství. Bohužel hádanky byly jen na půlce trati, zbytek byl „obyčejný“ OB. I tak to byl ale příjemný pražský zimní trénink.