Cukrák v noci i ve dne

Letos se běželo MČR noční kousek od Prahy a já se po letech zase přihlásil. Důvodů jsem měl hned několik: kousek od Prahy, na nové mapě, pořádali lahváčisti, potřeboval jsem potrénovat a taky něco zaběhnout před Tiomilou. Trať navíc vzbuzovala celkem respekt – na kontrolách nebyly reflexy (zato Monty s ohněm), šlo se po třech minutách a ještě jsme se na trati měli rozdělit nějakým prapodivným systémem. Vybíhal jsem lehce před půlnocí, takže vzhledem k tomu, že jsem vstával ve 4:45, abych stihnul bus do hradecké školy (probuzení o hodinu dřív od Berty už ani nepočítám), musel jsem se trochu nadopovat kofeinem.

Od velikonoc mě trápila rýmička a kašílek, kvůli čemuž jsem 14 dní neběhal. Ve středu jsem si dal vlastní nočák v Krčáku, jen tak na pocit, jestli ještě umím běhat s magicshinem. Ve čtvrtek pak pár šestistovek, ale to už jsem plival krev. Od závodu jsem proto moc nečekal, hlavní bylo neudělat zbytečnou velkou chybu, radši se držet cest, dohledávky na jistotu a tělo už si snad nějak poradí. Díky nově ionizovanému vzduchu v ložnici se mi však běželo nádherně a za půlkou jsem doběhl Davida Procházku, kterému systém nalosoval stejnou farstu jako mně. Pak ale přišla uzlovka, kterou jsme pokaždé přes minutu hledali, pár (z mapy nevinných) údolíček, kde jsem se skoro zabil a závěr na buzolu, jenže ta moje byla bohužel nepoužitelná, protože v ní zůstala bublina z Velikonoc (taky dostala rýmičku). K tomu moje tradiční nejistota v nočním terénu. Na druhou stranu jsem neudělal žádnou velkou chybu, tak jsem to tipoval na deset minut od Beta. Nakonec jsem dostal jen osm a dokonce skončil na čtvrtém místě (už pošesté na MČR...). Tentokrát to ale chtěl osud, protože jsem běžel s číslem 44.

Závod to byl perfektní, trať pěkná, zázemí parádní (hospůdka lákala, ale bylo půl druhé ráno...), promítání výsledků. Akorát ty zku%#^$@*&ný hodinky zase stávkovaly (asi je vyrobil odborář), takže se po hodině vypnuly.

 první část mistráku v nočáku

  druhá část mistráku v nočáku

Druhý den se ve stejném prostoru běžel pražský žebříček. Nevim co mě to napadlo za šílenost, ale řekl jsem si, že bych mohl na shromaždiště doběhnout. Sice je to přes půl Prahy, ale trasa vede většinou lesem (Krčák, Modřanská rokle, Valy), nebo po polích, takže krásně potrénuju vytrvalost. Pán v krabičce mi nahlásil cca 16km, což mi přišlo jako příjemný rozklus před middlíkem.

Nakonec to do Lipenců bylo skoro 20km, navíc celé proti větru. A kdybych si pozorně přečetl rozpis, věděl bych, že to nebude midlík, ale zkrácená klasika. A pěkně brutální. Pořád nahoru dolu až jsem si někdy říkal, jestli to není stavitelova pomsta. Před nočákem jsem si dal jen lehký oběd, müsli tyčinku a banán a po něm se mi ve tři ráno už nechtělo večeřet. Snídaně už to nezachránila, takže když jsem přiběhl na start (z půl hodinové rezery zbylo 15 vteřin), byl jsem už ve slušném žaketu. Od půlky tratě jsem volil indiánský běh a protože nebylo kde závod zabalit a nechtěl jsem ostatním kazit rankingový koeficient, dokodrcal jsem se až do cíle.

Celkový účet za neděli: 3 hodiny, 30km, po závodě 2 tatranky, malinovka, pivo a klobása během 5 minut.

cesta z Chodova do Lipenců (odkaz na mapy.cz)

 

 

nedělní brutalita

tohle jsem měl před očima, když jsem doběhl do cíle