Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

neděle 12. května 2013

MČR maratón

Dnes přišel můl třetí vrchol v posledních osmi dnech. Po Tiomile a MČR sprintu jsem si střihl MČR v maratónu v rámci Volkswagen Prague Marathon. Výkon byl podobný jako na prvních dvou akcích - nic moc. Ono se ani není co divit - na Tiomilu jsem neměl, protože jsem trénoval na sprint a maratón, na sprint jsem neměl, protože jsem trénoval na maratón a Tiomilu a na maratón jsem neměl, protože jsem trénoval na Tiomilu a sprint.

Nicméně jsem potrénoval víc než na svoji maratónskou premiéru ve Stromovce 2011 a ještě jsem od obchodu BehShop.cz dostal nejlepší maratónské boty Adidasky Adiosky (tímto ještě jednou velice děkuji), takže jsem si věřil na dobrý čas (kolem 2:28). Ten nakonec nebyl tak dobrý, jak jsem doufal (2:31:22), ale aspoň jsem si pátým místem vytvořil nejlepší výkon z atletického mistrovství. Nutno dodat, že v podstatě všichni šli dost špatné časy. Po včerejším deštíku a zimě byl totiž dneska docela pařák.

Zvesela, zvesela...

Přitom průběh závodu se vyvíjel parádně - chytnul jsem skupinku prvních žen, kterou táhli dva vodiči v (pro mě zatím) příjemném tempu kolem 3:28 min/km. Se mnou tam cupitali ještě Pelouch s Orálkem a hlavně vedle jeli na fichtlu dva komandanti vodičů. Ti sem tam prohodili "Too fast, slow down.", "Little bit slow, speed up.", případně "Good job.". Jenže pak se asi zasnili a v Nuslích zjistili, že se vodiči flákaj, takže zařvali: "You are one minute behind, speed up, if you can!". No já už moc nemohl, tak jsem zůstal ve druhém vagónku, který pokračoval stejným tempem. Na 19. km jsem vesele zamával ženě a dítku, na půlmaratónu si pochrochtal nad časem 1:13:15, a to bylo asi tak všechno, co jsem dnes předvedl.

Itinerář na náramku jsem plnil jen do 20km.

Skupinky mi pomalu ujížděly a nezachránil mě ani gel na 25. km - prostě to nešlo. Kolem 28. km jsem musel odhánět myšlenky na DNF. Do cíle mě hnala vidina toho, že jsem stále na pátém místě, za což jsou ještě kapříci (splatnost PIM je cca půl roku...), odpovědnost za poskytnuté boty, povzbuzující diváci (díky vám!) a taky že když doběhnu na Malostranskou, už není cesty zpět. Na 31. km jsem se trochu zmátožil, na 34. km lupnul další gel a pak začal odpočítávat kilometry do cíle. Kilometr před ním na mě trenér Kervi houknul, že to už v pohodě dotrápím do cíle. A měl pravdu - dal jsem to.

Po závodě jsem se došoural do šaten, kde jsem vyfasoval nealko plechouta, což je po maratonu nejlepší věc na přeslazený žaludek. Pro jistotu jsem totiž s sebou měl lahváče Primuse, ale tohle bylo lepší. Pak jsem se pokusil posadit a převlíknout, ale skoro to nešlo, jak mě všechno bolelo. Kdyby se dala bolest vyfotit, dostal bych cenu World Press Photo. Naštěstí jsem se cestou domů mohl opírat jak důchodce o Bertin kočárek. Doma jsem dal ledovou vanu a s myšlenkami na to, že to i tak stálo za to, jsem ulehnul.

Zase jsem si povodil kamery :)

On-line výsledky.
TV přenos je v archivu ČT.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Co koukám, tak za 2týdny další vrchol na STRC :-) To bude asi akcička pro fajnšmekry. Honza H