Zklamáníčko zájezdu

Lála mi vyčítal, že na blogu píšu jen o svých úspěších. Jenže slovy Lochnese: "Dřív jsem býval jen trochu namyšlenej, teď už jsem dokonalej."

Jak pobavit několik tisíc lidí, 9 vynervovat a pak zklamat? Postavte mě na poslední úsek Tiomily a dejte mi na záda GPSku.

Od desíti večer do sedmi ráno, běželo svůj historický závod 9 Stora Tuňáků (včetně Šédi). Když jsem ve dvě ráno zaslechl, jak na tom jsme, už jsem se moc nevyspal. Na předávce jsem si jen pomyslel: "Aha, takže jako mám běžet farstovanejch 17km ve Švédsku s Hubmannem?" Kdybych to splnil, mohli jsme mít historickou medaili, jenže v lese bylo málo asfaltu. Nicméně jsem ustál první farsty a začal se mi vzdalovat až na cestě na trojku. Bohužel zrovna dobíhal dva lidi před náma, který se ho chytli a já zůstal jaksi sám...


Bojoval jsem teda sám několik dalších km a za chvíli bylo jasné, že mě doběhnou další dva vlci za mnou. Stačilo se jen připojit. Zase smůla - doběhli mě zrovna v místě, kde jsem měl delší farstu...


Celou cestu jsem teda nikoho neviděl, vůbec jsem nevěděl, jak na tom jsem a když jsem doběhl na výměnu mapy, jen jsem zaslech: "No forking, follow the others!" No jo, jenže koho?! Šéďa na mě pak houkl, že za mnou je Södertälje. Toho jsem nakonec i uviděl za sebou na cestě. Nápadu čekat na něj a pak ho viset (jako se čekalo v desítkách u map) jsem se jen zasmál a šel si svůj závod.


Což se ukázalo jako cesta do pekel.


Konec už jsem jakž takž ustál, i když mi na záda dejchal nějakej náklaďák.


Tuňákům se omlouvám, Betovi, Chrobákovi, Lálovi, Jedlovi, Davovi, Sosákovi a Píchalovi gratuluju a já se jdu vybrečet na dráhu.

GPS záznamy z 10mily 2010 zde, případně odtud.