A to jsem původně myslel, že nepojedu. Skloubit práci, školu, Romču, Bertu, malování a ještě se udržovat v kondici dá docela zabrat. No a pak to ještě všem musím popsat na bloku. Naštěstí nás se Šéďou v Tuňákovi tak moc chtěli, že jim nevadilo, že přiletíme jen na víkend. A to nás ještě rozmazlovali takovým způsobem, že nám na tři hodiny spánku zaplatili hotel na letišti... Nakonec jsme jakž takž posilou pro tým byli, ale pro kvalitnější výkon chybělo právě aspoň týdenní seznámení se s terénem.
velkolepý příchod na shromaždiště - trenér, Zedivy, Mražek, Sven
Zhuštěný itinerář víkendu vypadal nějak takhle: pátek busem do HK, zápočet angličtina, zkouška databáze, zkouška angličtina, busem do Prahééé, pořádně se vyspat (Berta je v Jičíně), ráno sbalit, na letiště, 15:00 Helsinky, 30´ trénink na mapě, prošmejdit stánky, předzávodní porada, 22:00 postel v hotelu, 1:30 budík, 4:25-5:30 závod, 10:00 na letiště, 19:00 Praha.
a to jsme ještě sedm z 27 hodin prozevlovali na letišti..
Samotný závod byl nádherný a hodně těžký, i když já jsem se se svými dětskými 10,3 km (poprvé jsem na Tiomile nebo Jukole neběžel finiš nebo dlouhou noc) do nejtěžších oblastí nepodíval. Na mapový start to byl příjemný 1200m dlouhý kros, který jsem odvisel za borcem z Järly. Pak mi ztuhly nohy, borec mi utekl a já začínal propadat panice, protože na minulých úsecích se dělaly na začátku brutální chyby - viz rozbor na worldofo.com). Naštěstí moje motlitby byly vyslyšeny a já si jedničku luxusně ťuknul. Na trojce jsem chyboval, takže mě sebral borec ze Södretälje a Bingo, který nechal na jedničce přes pět minut. Bez protestů jsem se zařadil do vláčku a houkal si to až za 11. kontrolu. Tam šel Švéd přes kopec a Bingo okolo. Aha, za kým teď... Bingo měl za sebou megachybu a ani pak nebyl moc aktivní, vydal jsem se teda za Švédem. Jenže jsem kopec vybušil tak, že to nevydržely moje střeva a já si zahrál na Kazdiče, když běžel svůj mistrovský závod - musel jsem se vysr... Švéd byl samozřejmě v čoudu a mě nezbývalo než to nakotlit směrem, kterým mi zmizel. Jednu kontrolu jsem ještě ustál, ale na další mě stáhla megacesta vydupaná od předchozích úseků. Chyba na minutu a už jsem měl na zádech další dva chrty, se kterými jsem doběhl až do cíle. Celkově jsme byli 33., což hezky pasuje k loňskému 22. místu, ale asi by to nemělo takhle dál pokračovat...
postupy s vyznačením místa, kde jsem nechal památku sobům
doběh přes velblouda
Ještě mám dvě technické připomínky.
Za prvé nechápu, proč se Jukola běhá takhle pitomě - start 22:30, cíl cca 6:30. Asi aby bylo co nejmíň diváků. Ještě bych to pochopil na Tiomile, kde se běží 6 úseků v opravdový noci, ale tady je na 4 úseky šero a pak den. A hlavně se letos běžel už 64. ročník - to v roce 1949 běželi s loučema?
Další extrém byl razící systém - EMIT. Puberťáci už ho asi nepamatujou, ale je to jako by se beželo s mobilem v ruce a tím se muselo mlátit do kontrol, ale ještě k tomu jen v určitém směru, takže si na kontrole buď ukroutíte ruku nebo se kolem ní musíte obtočit, čímž ztratíte přehled o tom, kam se má odbíhat. Navíc to nepípá ani nebliká, takže člověk neví, jestli orazil nebo ne. Jako kontrola ražení je k mobilu upevněný papírek, který propíchne hrot na kontrole. Jenže papírek neustále vypadává (já se pro něj několikrát vracel - přece jenom disknout Jukolu se mi nechtělo).
A taky jsem zaznamenal další osobní o-rekord - opíchal jsem kontrolu s nejvyšším číslem - 444!
Žádné komentáře:
Okomentovat