O víkendu jsem potvrdil, jaký jsem semifinálový běžec. Už po několikáté jsem byl v kvalifikaci druhý a už po několikáté jsem totálně zazdil finále. Stejně jako na mistrovství Evropy 2010, kde jsem po kvalifikaci držel teoretické 15. místo v Evropě! Jenže...
V sobotu jsem šel do závodu bez nervů. Moje middlové ambice se smrskly na postup do finále a tam být do patnáctky. Mapový rozbor jako na sprintu jsem nestihl a vlastně jsem pro samé malování a podlahování nestihl ani jít běhat. Ale ve stejném terénu se mi v roce 2000 náramně dařilo, takže jsem byl optimisticky naladěn. Kvalifikace byla nádherná middlová ťukačka s delšími přeběhy. Místy jsem moc nerozuměl mapě, ale většinou na delších postupech, kde se to dalo jakž takž napravit. Šutry byly zmapovaný výborně a na rozdíl od mapy z borských áček byly i správně veliké symboly a middluvzdorný papír. Se třemi půlminutovými zaváháními a časem přes 38 minut, jsem si nebyl moc jistý na postup, ale nakonec mě komentátoři Pyřin se Šalátem překvapili druhým flekem.
Na finále jsem měl podobnou taktiku - jít na pohodu a ťukat si to. Jenže zlíňáci přes noc nanosili do lesa klacky, vysázeli napalm, napustili bažiny a dokonce v hustníku na pátou kontrolu zhasli. Prostě ideál pro ignoranta Kodyho, mapaře Chrobáka a kozoběžce Leváka. Já jsem do půlky držel stanovené patnácté místo, jenže ve druhé půlce jsem nasbíral sedm minut ztrátu. Včetně toho, že mě doběhl Kody, čímž mě tak rozhodil, že jsem šel z 20. na 22. kontrolu. Ale hustníky mi seděly, protože to bylo celý v hustníku.
já, jak si dávám sprchu v bulharském napalmu (další pevný bod ve vesmíru: Kade a jeho fotky)
Oba dny se nedodržely směrné časy. V sobotu mi to nevadilo, protože to bylo hezký a v neděli to chápu, protože takovejhle humus nemohl nikdo testovat. A taky samozřejmě nedorazila světová špička.
kliknutím do map v archivu
Žádné komentáře:
Okomentovat