Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

pátek 29. října 2010

Pro Lochnese

Lochnes, když ho potkám, tak mě prudí, že jsem už dlouho nic nenapsal na blok. Jenže je to těžký, když je po sezóně, na GPSku se jen práší a navíc blokový guru a worse mapper than fabu toho taky moc nezplodí.

Tak teda další článek. Moje Skromnost nejdřív byla proti, ale protože se nic jinýho nedělo, musim s pravdou ven:

Lampiónům odzvonilo, forma jakžtakž zůstala, nezbývalo teda než si po protrápené Klasice nahonit Ego na přespolácích.

Začali jsme tradičně na Bramborách, kde nás se Sosákem přejely náplavky z východu a kde Kebule vyhrála historický finanční obnos, protože se z tohohle smogoběhu stal Peněžní závod* (aspoň něco). Pokračoval jsem (já už to tradičně psát nebudu, na všechny závody jezdím každoročně...) v Nučicích, což je ultrapříklad peněžního závodu*. Já jsem pohrál ve finiši, takže jsem utřel nudli a jel domu. Další víkend se konal XP kros v Hostivaři, který taky trochu platil za PZ* (a dokonce jsem kvůli němu vynechal přednášku z makroekonomie - snad mě to Zhaly doučí), ale sponzory to nebavilo, tak jsme vyhráli jen čepice (zn. prodám). Pokračovalo se další tejden u Hainika na oslavě (kde mě prudil Lochnes, že nic nepíšu) a kde jsem se držel zkrátka, protože mě druhý den čekala Hruštice. To je sice taky PZ*, ale pořádaj to normální lidi, má to tradici, atmosféru a pěknou trať. Sosák netradičně kroužil v Rakousku kolem jezera, tak jsem se těšil na balík peněz, ale zase přijely náplavky, tak jsem si jen o málo polepšil od loňska. Následovala Malá Kunratická, tam se vyhrával koš jídla, což taky není špatný. Udělal jsem traťák o půl minuty, takže doufám, že příští rok nepoběží Bet, aby mi to chvíli vydrželo. Pak jsme se s Romčou přesunuli na alko-keško-vejlet, taková příprava na BT pochod (kam nás stejně nevezmou). Cestu jsme si naplánovali na idos.cz, které používají mapy z Planstudia (nejlepší a nejhezčí) a kešky jsme hledali podle mobilní aplikace Smartmaps (nejlepší a nejhezčí), takže jsme všechno i bez nápovědy našli. No a včera jsem si zajel na Královodvorský čtverec (memoriál Tuningu alias Kundolapu), typický to PZ*.


*Peněžní závod

Je závod, ve kterém jde jen o peníze a podle toho to taky vypadá. Trať hnusná – rovina, asfalt, vesnicí, polem, smogem, bez omezení dopravy. Pořadatelé bez většího vztahu k běhání, většinou místní hasiči, pupkáči a zástupci sponzorů. Zato nechybí stánky s buřtama a pívem, všichni kouří a když už někdo komentuje, tak maximálně hlásí čísla (v Nučicích třeba běželi Kreisinger se Štefkem, ale nikdo je neznal). O závodě není jediná zmínka v termínovce, takže kromě pár místních a penězohoničů (Smrčka, Kamínková, Beshir s dcerou, já,...) tam nikdo nepřijede. Na vyhlášení zůstanou jen ti, co jsou na bedně, sami sobě si zatleskají, vezmou obálky, sednou do auta a zmizí.

Kdotokurvaje?

Je moje druhý jméno. Už znáte úsměvné příběhy z TV přenosu v půlmaratónu atd. Ale staly se další věci. Na Malé Kunratické byla místní TV, která mě jakožto vítěze hned po závodě zpovídala. První otázka do kamery zněla: „Gratuluji, a jak se prosím vás jmenujete?“ Vykompenzoval to oslavný článek na běhy.cz. Na Královédvorském čtverci jsem byl letos potřetí (loni jsem byl druhý), ale stejně mě při průběhu hlásili (i když jsem měl 100m náskok) jako „Číslo 23 stále vede“. Paní Petronjuková po doběhu: „Gratuluju, to je sranda, tady vás nikdo neznal.“ Ale já už jsem na to přišel – to je kvůli tomu, že mě sponzoruje firma NONAME!

Malá Kunratická:

V jedné ruce keška, v druhé džus s bezcelní andorrskou vodkou:

Hajzl na jílovském nádraží:

...detail interiéru:

Myš (v pozadí žehlící prkno od Šédi):

pondělí 11. října 2010

Čus Bajkys

Slunná říjnová neděle sváděla k nějaké taškařici. Jelikož jsem tradiční páteční kapří cestu vynechal kvůli studiu (chci se nominovat na AMS a konečně se štafetou vybojovat zlato), pravidelný víkendový kros už jsem měl za sebou a v neděli jsem měl tréninkové polovolno, neměl jsem moc co dělat. Rozhodl jsem se, že pojedu na Bajkový družstva kibicovat ženu a zároveň si vyzkoušet roli diváka na OB (když se všemožně divákům přibližuje). Nakonec na bajkách nebyl divák tradičně ani jeden, protože jsem před startem potkal Tomskyho s Pyřinem. Ti mi nabídli zúčastnit se závodu v jejich zlínské štafetě a já pod podmínkou zajištění vybavení přijal.

Na kole jsem naposledy pravidelně jezdil na Pionýru 22 do klubu Hvězda (abych nemusel přes Ladronku nad ránem pěšky), čili techniku jsem měl jakžtakž zvládnutou. Práci s mapníkem ovládám z LOBů, takže mi stačilo se jen naučit s pekelným vynálezem zvaným espédéčka (nebo eNPéDačka?). Vyndavat mi to moc nešlo, hlavně pravá bota (Tomsky: "Jo, ta je trochu zaseklá."). Že jsem zvyklej sundavat si při výstupu zrovna pravou mi došlo až u map, kdy během kritické sekundy se mi ji nepodařilo vycvaknout a já se k všeobecnému obveselení skácel na lešení a přitom serval špagáty s mapama. Vysvobodil mě až Tojnárek, já si zandal mapu a vyrazil. Pak už to bylo docela v pohodě, mapování levá pravá jak na LOBech, bahno a kořeny taky jak na LOBech a do cíle jsem dorazil po 43 minutách. Na OB bych se šel vyklusat, na párek a domů. Jenže tady jsme na bajkách. Nejřív jsem zjistil, že nemůžu chodit, protože mám odkrvený chodidla (bajkeři - to je normální?). Další nepříjemnej zážitek bylo sundavání rukavic, protože v tu chvíli jsem zjistil, že mám odřenej kloub na palci - asi od nějaký páčky či co (ale to je prej normální). Prdel mě naštěstí nebolela - možná až zejtra. Tak jsem se chtěl převlíknout, ale koukám, že jsem jak prase. Bahno všude od kotníků po zuby. Jenže na bajkách má u mytí přednost bajk, takže jsem se otřel do ponožek a šel fandit Pyřinovi.

Nakonec jsme byli 9x DISK, což je asi v OB rekord:

1) Tomsky urval čip z navijáku a dojel s ním v zubech (mně to divný nepřipadá, ale bajky jsou bajky)
2) druhej úsek jel Drawetz (Dravec), což bohužel není baba (měli jet tři chlapi a dvě baby)
3) Dravec je z Rakouska a popletl si čísla, takže sebral jinou mapu (shodou okolností Romče)
4) do třetice jel Dravec s jinym čipem
5) čtvrtej úsek jsem jel já a i když jsem byl čerstvě oholenej, taky mě za babu neuznali
6) čip jsem měl od začátku neuvázanej, protože jsem jel na Tomskyho kole a nechtělo se mi přemontovávat naviják
7) opět jsem měl špatnej čip (resp. prohozenej s Dravcem)
8) a nejsem registrovanej
9) Pyřin (jako i jiný eliťáci) ignoroval povinnej úsek

A to jsem ještě vynechal krátkou cestu lesem u čtyřky a zničení odběru map.

Poslední co by mě na kole tížilo byla GPSka, takže jsem si tenhle zážitek samozřejmě nahrál:


Pitomci na NP krosu (porazil mě Blaďasův klon):

pátek 1. října 2010

Asfaltové vyhlídky

Večer už je tma, a tak se místo točení občas mrknu, co mě čeká. Kromě fun race formatu jsem zabrousil i na stránky příštích MS. A nestačil se divit. Příští rok to bude ve Francii docela brutalita, takže si dám radši jen doprovodné závody (H21BR). Mrkněte sami:


Další rok (2012) je mistrák ve Švýcarsku a kromě perfektní organizace se závodníci můžou těšit na ultrafekální terény. Opravdu nechápu, jak je možný, že v tak hezký zemi daj MS do takovýho humusu? To snad ani nemůže bejt kvůli divákům (leda by to spojili s Kaprem). No ale pak jsem si řek - proč ne, vždyť na to se dá krásně natrénovat.

Prostor MS long - finále:


Takže, recept je následující: přes týden mapové okruhy v Krčáku...


...a na volby postupů opráším legen(moment)dární mapu V Horkách:


Jo a kdo to dočet až sem a prozkoumal i další mapy, je mu jasný, že příprava na sprint nemůže probíhat jinde než na další legendární mapě - U potkana.


Budu tam trénovat štafetový závod dvojic s naším potkanem (americké štafety).