Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

pátek 10. července 2015

Zermatt Marathon

Nemám rád vedro. Na Jungfrau Marathonu bylo vedro, na Maratonu Karkonoskim bylo vedro, na Králičáku STRC (2014 i 2015) bylo vedro. A teď jsem na startu Zermatt Marathon a zase je vedro. Takže se můžu těšit na obvyklý post maratonský úpal.

Letos jsem se zase "nominoval" na MS v horském maratonu, letos konaném při Zermatt Marathonu. Obhajoba týmového stříbra a mého 12. místa byla vzhledem ke konkurenci nemyslitelná. Konkurence se totiž odvíjí od atraktivnosti závodu a status MS na tom moc nemění.

Stejný pohled jako loni, akorát z jiné strany.

Závod se dá rozdělit do čtyř částí. 25 km údolím do Zermattu s převýšením 500m, stoupání na Sunnegu (10km/700m), 4km trailový traverz a prďák na závěr (3km/300m).

V první části se toho moc nedělo. Hnalo se jak při půlmaratonu a díky krátkým stoupáním se had závodníků rychle natáhl. V Zermattu si užívám bouřlivého přivítání a až po chvíli mi došlo, že patří švýcarskému závodníkovi za mnou.

Na 25. km opouštím Zermatt s gelem v puse a dochází mi, že jde do tuhého. 4 km do kopce a žádné občerstvení. Když cestou vidím kropicí hadici, neváhám a lemtám. Pak už strojově šlapu po prašné cestě. Na 27. km mě předbíhá první žena. Přijde mi to dost brzo, jenže ona je nakonec celkově 17. v novém rekordu závodu - o 8 minut!

Panoramata z Gornergratu.

A přichází to, čeho jsem se obával: Šediváci. Tak nazývá Skalák nezdolné veterány, kteří si vás v kopcích podají, kdykoliv na vás přijde sebemenší krize.

Na mě přišla v podobě bolavých pat - každý odraz dost bolel. Zároveň jsem ale nemohl jít krokem, protože to prostě nebylo dost do kopce, aby to nebylo aspoň podobně rychlé. Takže: bum, šedivák z Polska, bum, šedivák bez čísla vzadu (tedy mimo MS), bum, další šedivák, tentokrát fakt šedivý, a bum bum, šedivačka! Radši jsem si odskočil napít se do potoka.

Doplácal jsem se na Sunnegu a zase se rozběhl po traverzové cestičce. Sleduju šediváky před sebou a Matterhorn v dálce. Fakt nádhera. Takhle si představuju Skyrunning.
Fotka od pořadatelů. V plné kvalitě a zadarmo. Nevídané.

Dobíhám pod poslední kopec. Je sice prudký, ale vyběhnout se dá. Jenže ne ve stavu, v jakém jsem já. To znamená  vyčerpaný a s bolavými patami. Předcházím Jihoafričana, ruplou ženu a dojdu i šediváka. Jeho ego ho ale vyburcuje k šílenému výkonu a znovu mi ujde.

Konečně v cíli. Nakonec to tak hrozné nebylo. Velká část trasy byla ve stínu, nahoře už bylo celkem příjemně, cestou bylo dost občerstvení a hlavně ty panoramata hnaly dopředu. A vzhledem k mému pochodovému cvičení nejsem ani moc rozsekaný. Nicméně i tak je mi na blití a mám lehký úpal, ale to spravilo jedno pivo v restauraci (za lidových 150 Kč, a to bylo ještě v akci).

Kvalita fotky je úměrná kvalitě výkonu.

Se svým časem (3:36) ani umístěním (42. celkově, 35. v MS), jsem nesplnil svůj cíl (pod 3:30 a do 30. místa), nicméně vzhledem k počasí a tréninkovému výpadku (14 dní mě po Králičaku tahaly lejtka), to není tak zlé. Výborně běžel Péťa Pechek (německy Pešek), Tomáš Lichý byl 3 minuty přede mnou. Pavel Brýdl ani nedorazil...

Výsledky.

Chtěl jsem na pár týdnů zahodit boty do kouta, ale protože jsme mohli bydlet u Baptisty a Topinky v Zermattu s výhledem na Matterhorn a po závodě zde zůstat ještě pár dní, byl by hřích nevyužít laufy s Baptistem (švýcarský reproš v orienťáku) po okolních horách:

Gornergrat (3100) – Sunnega (2300)
Zermatt (1600) – Trockener Steg (3000)
Zermatt (1600) – Riffelberg (2500) – Gletschergarten (1900)

Z laufu pod Matterhornem, cca 3000 m n. m.