Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

neděle 23. června 2013

MČR KT: Ryzí kupky z hor

MČR KT Kunčice.
Tříhodinová cesta šedoletem.
Kopec.
Shromaždiště.
Kopec.
Start.
Chyba, bažina, lopuchy, klacky, Dým, Dým kopec, já traverz, Dým pryč, Dým chyba, kupka, srázek, lopuchy, chyba, bažina.
Cíl.
Postup, ale žádná sláva.
Holba, Holba, Holba, Holba, Holba.
Večeře.
BT vykydlost.
Kašna.
Holba, Holba, Holba, Holba, Holba, Holba.
Holba došla, Hugo, Jukebox, pojistky, postel.
Ráno.
Bolehlav.
Kopec.
Shromaždiště.
Růžová pilulka, kafe, vykydlost.
DJ: Y'all Want A Single - say fuck that, vzpruha.
Kopec.
Start.
Kopec.
Kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, chyba, bažina. Nádhera.
Cíl.
TOP20. Jo! Mapy s postupy.
Tříhodinová cesta šedoletem.


Kupky 2013 (moc Holby škodí)

pondělí 17. června 2013

Finsko u Plzně

Před 14 dny jsem si vůbec nemyslel, že bych mohl tyhle Áčka oběhnout. Ale naštěstí jsem byl tak líný vlézt do ORISu a odhlásit se, že jsem nakonec zůstal přihlášen a mohl vyrazit. Noha se totiž zázračně rychle uzdravila - po deseti dnech mi vyndali stehy, jedenáctý jsem nazul Cumulusy a dvanáctý už brousil Emila. Nakonec mě při závodech bebíčko ani moc nelimitovalo, kromě seběhů a došlapů na šiškovatou cestu jsem o něm ani nevěděl. Nicméně fyzička byla před závodem velká neznáma, ale jak se později ukázalo, ježdění na kole mi uchovalo vytrvalost a zbytek už byl o zkušenostech jak asfaltových, tak klasikových (čas se měří až v cíli, hrdinové:) ).

Ohledně organizace se už rozplýval Béďa a já s ním musím plně souhlasit. Všechno do puntíku šlapalo, všechno perfektně označené. Dokonce byla vymakaná i cesta na start - v sobotu se po ní nedalo běžet, abychom se před klasikou neunavili a v neděli byla 3km dlouhá, abychom si les užili i za pomalého tempa.

Běželo se totiž v nádherném terénu, rozhodně v jednom z TOP10 v ČR. Když jsem viděl mapu z Jukoly (např. zde od Kubátíka), byl jsem vážně rád, že jsem jel do Finska v Česku místo do Česka ve Finsku.

V tomto prostoru se před 18 lety běželo MČR na klasice, kde jsem ještě jako 14letý bojoval v H16. Skončil jsem čtvrtý od konce, zatímco můj brácha byl čtvrtý od začátku! K dohledání v archivu výsledků. Sosák stejně jako tenkrát skončil třetí - stále si udržuje výbornou výkonnost.

Takhle jsem ladil na MČR před 18 lety. Ale co, důležité bylo, že jsem pak vyhrál 5-denní!

Trochu jsem se obával, co předvedou stavitelé, které neznám, z oddílu, který skoro neznám (promiňte mi). Klasika ale byla opravdu nádherná okořeněná pěti dlouhými postupy. U každého jsem váhal a stejně jsem většinou (podle mezičasů) nevybral optimální volbu. Tak to má být! I tak se ale vesměs běhalo jen po cestách, kterých bylo v lese až až, ale za to stavitel samozřejmě nemohl.

Další věc, kterou mě stavitel potěšil, bylo prověření fyzičky u H21A,B,C. Je mi sice líto těch, kteří přijeli na výlet a pak bojovali dvě a půl hodiny ve vedru, ale aspoň jsem se mohl vysmát těm srabům, kteří se na klasiku hlásí do H21C, aby pak hrdinně běželi middle v H21E.

V první půlce nás drtil Bingo, ale pak mu došlo a nakonec z průměrných výkonů byl nejméně průměrný ten můj, díky čemuž jsem si poprvé za jedenáct let odvezl zlato z klasiky českého poháru. Počítám, že od Šédi bychom dostali zhruba deset minut.

kliknutím na 7 (jako Sedmihoří) šupem do archívu k prohlédnutí mapiček z midlíku a klasičky

Nedělní middle byl také lahůdkový, ale spíš kocháním se terénem než tratí. Ta sice byla pěkná, jenže se kvůli perfektní viditelnosti nic moc neřešilo a vše se chodilo přímo. Proto prvních 9 chlapů v H21E skončilo v minutě a půl (já jsem byl samozřejmě 9.).

 pravá strana, čo je s vama?! (foto kade.cz)

neděle 9. června 2013

Cyklotýden

Pokušení podlehnout neřestem bylo silné, ale závislost na točení mám ještě silnější. Navíc nejlepší český vrchař Robert Krupička mluví o bajkách jako dobré přípravě pro vrchy, takže jsem oprášil sedlo, dofoukl gumy, nandal blatníky, blikačku a zvonek, a vyrazil brousit Prahu.

Nožička se už hojí, za chvíli vyndám provázky

Když už mělo přjít zranění, tak se tak stalo v relativně vhodné době - v Praze se totiž tento týden skoro nedalo běhat: cykostezky podél Vltavy byly zatopené a v Krčáku padaly kvůli podmáčení stromy.

Metr pod hladinou se ukrývá dráha na Olympu, vzadu zatopená hala.

Ježdění na kole je možná vhodný doplňkový nebo regenerační sport, ale jinak z toho moc odvařený nejsem. Po týdnu dvoufázového ježdění mě nejvíc bolí zadek, ale že bych se cítil moc unavený, to ne. Trocha zpestření přišla ve čtvrtek, kdy se jel závod pražské MTBO ligy a ještě k tomu to byl sprint a celý po asfaltu. Jinak i v MTBO platí stejné předpoklady pro úspěch (slovo lyže nahraďte slovem kolo), proto se tomu vyhýbám.

MTBO = trénink na LOB a obráceně

Ježdění přes jediný dostupný most přes Vltavu mě už nebavilo, tak jsem vyrazil do Jičína, našel nejvyšší kopec v okolí a jel se aspoň trochu unavit. 50km v sobotu a 40km v neděli přes Tábor (678 m n. m.) a mezitím 6 Plzní s Erkim ušlo, ale rozhodně mi to nenahradilo STRC na Králičák, na který jsem se měsíc těšil.


V sobotu jsem také navštívil prostor třetí etapy Rumcajsových mílí, kde stavím sprint a tímto vás všechny zvu. Terén se možná zdá jednoduchý, ale když se přidá únava z dopolední Zhalyho etapy na Zebíně, potřebné pekelné tempo a nenápadné, ale všudypřítomné volby, bude se určitě jednat o sprintový vrchol sezóny.

Který had je nejrychlejší? Zjistíte 17.8.2013 v Jičíně!

neděle 2. června 2013

Propíchnuto

V Čechách pršelo, na Moravě ne, a někde mezi pořádali Žďáráci béčka. Les byl rovinatý, plný cest a vody, tedy něco pro mě. Bohužel mi bylo dopřáno zaběhnout si jen část klasiky.


Klasika byla takové jedno dlouhé pražské mydlo - 30 střednědlouhých postupů, které se řezaly pod čarou. Některé dohledávky byly trochu záludné, to když se kontroly schovávaly v pasečkách. Ty se ale rychle vydupaly, takže většinu času nebylo co řešit. Paráda. Prostor na klasiku to asi nebyl ideální, ale i tak by se tam pár delších postupů vymyslet dalo. Větší klasika to prý byla na nedělní krátké, to už se ale nedozvím.


Hned od začátku jsem roztočil kolesa jako Bet ve Švýcarsku a předbíhal jednoho soupeře za druhým. Prostě takový druhý úsek na štafetách. Problém jsem měl akorát s Lebkou na 18. kontrole (sprintoval na Gundersena) a s Kazdičem na 22. (zavzpomínal si na JWOC). Protože jsem už doma tušil, co nás čeká za honěnou, nechtěl jsem se zatěžovat orienťáckými bagančaty a vyrazil jen s "mučidlama" Salomon Speedcross 2, které jsou o 200 gramů lehčí. Těsně před 24. kontrolou, když jsem průběžně vedl o tři minuty, mi pravou nohou projela ostrá bolest a mně bylo hned jasné, co se stalo. Našlápl jsem na klacek, který projel mučidlama jak máslem a nezastavila ho ani ponožka, takže se zakousl hluboko do mého chodidla kousek za palcem. Jak to pěkně vyjádřil Vořech - byl jsem jako v Prince of Persia. Pak už to šlo rychle - dobelhal jsem se na blízkou silnici (aspoň něco), Kazdič mi z cíle zavolal paní ošetřovatelku, v nemocnici mi to dvěma stehy sešili a na noc jsem otupil bolest dvěma Braníky a růžvou pilulkou.


Moje budoucnost je teď nejistá. Jasné je, že v nejbližší době si nezaběhám. Ale jak dlouho to bude? Kdo ví. Hendy si léčil propíchlou nohu dva měsíce, dvorní ortoped orienťáků Jirka Funda má jiný názor: "Když to nebolí, běhat se dá i se stehama." Zatím to bolí jak prase.

Mám tedy dvě možnosti. Buď propadnu alkoholu, drogám a hazardu, nebo zkusím jezdit na kole, běhat ve vodě a pak zlehka na silnici. Kterou cestu si vyberu? Brzy se dozvíte...