Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

pondělí 27. května 2013

Úspěšný víkend v Bulharsku

Po čtyřech dnech jsem se vrátil domů a konečně můžu radostně popsat uplynulý víkend. Vše začalo v pátek budíčkem v 5:00 a cestou do HK. Tam mě čekaly státnice z informatiky, takže od teď už jsem Bc. Ing. stavitel Mráz. Následoval přesun do JC za účelem provedení průzkumu terénu na RUMcajsovy míle, kde budu stavět sprint (a všichni blokaři si na mě budou moct smlsnout). V 18:00 mě nabral bílý jičínský koráb směr Vrbno na mou premiérovou účast v SJC štafetě.

Vrbno a vůbec daleké cesty do Bulharska jsem už dávno odpískal, ale tady mě čekala štafetová povinnost zpestřená lákavým sprintem v Karlově studánce, to vše pořádané srdcařem Bičem. Navíc Hendy celou dobu básnil o tom, že nás čeká nějaký Pan Nožka. Sice jsem nevěděl, co to znamená, ale těšil jsem se o to víc.

Ráno jsem vyfasoval neoficiální oddílovou žlutou mikinu a čekal, co předvede bejk Hendy. Ten má poslední dobou neuvěřitelnou formu (mně se pokud vím třeba nikdy nepodařilo vyhrát ŽB). Sice dostal jako všichni od Vojťase čočku, ale udržel první balík a plácnutím mě vyslal do stíhačky. Po pár kontrolách jsem docvakl čelo (bylo to až nečekaně snadné na to, že v lese nebyl žádný asfalt) a protože Žokej neměl svůj den, jsem to tahal na čele jak zamlada. Jenže pak přišla Bičovina v podobě podivně zmapovaného srázku, kde jsem se zasekl na dvě minuty. I tak jsem Kodymu plácnul na třetím místě a protože jsme mu nechali nejlepší farsty, povodil si Dýmečka a doběhl štafetě SJC pro VÍTĚZSTVÍ! To jsme si ale vůbec neužili, protože závod nikdo nekomentoval, přenos z lesa nebyl, jestli bude vyhlášení, nám taky nikdo nebyl schopen říct. A pivo jsme si dát nemohli jednak kvůli kilometrové frontě a taky proto že nás za pár hodin čekal sprintík.

Na Liště jsem už dlouho nebyl

Měl to být sledovaný sprint pro MS, ale protože už byl nominován Olaf (ten ani na jednom nominačním sprintu nebyl a na dráze byl až 6.), šlo už v podstatě "jen" o honění bodů do rankingu a huml cupu.

Od sprintu všichni čekali ťukačku v parku a volby mezi levým a pravým mostkem přes řeku, což se přesně potvrdilo. Jenže v parku byla asi miliarda keříků, stromů a cestiček, takže v plné rychlosti byl docela problém všechno uhlídat. Já jsem takhle naběhl do olivy, ale těsně než jsem položil nohu na záhonek, došlo mi, co bych mohl způsobit (i rostliny cítí bolest). Bohužel místo toho, abych se pár metrů vrátil, zvolil jsem nepochopitelnou obíhačku kopřivama a dostal půl minuty. Nakonec jsem uhájil sedmý flek.

Zase jsem neunikl Kademu, další fotky na jeho bloku

Večer přišel tolik očekávaný Pan Nožka alias Panoška, tedy disco Panorama, největší to Vrbenská atrakce. Jenže na nás nebyli připravení (vůbec to občerstvení po celý víkend Bič podcenil), takže došlo postupně: točený, lahvový, 18° tmavý, Fricso a nakonec i čert. Podrobná reportáž z této odvrácené strany OB bude pravděpodobně na BT bloku.

Na nedělní štafety jsme přijeli všichni totálně vyndaný a sledovali Aldu, který všem ukázal, jak se správně připravit na závod a vyhrát první úsek. Hendy se vyléčil jedničkou, přiběhl s nevelkou ztrátou a vyslal mě s Cholerou notorovat do Jeseníků. Začátek byl dost brutální, sotva jsem pletl nohama a Cholera mi utekl. Pak ale přišla rovina, cesty a mapařinka v bažinách (a o 300m kratší farsta), já jsem vystřízlivěl, protáhl krok a najednou jsem byl v cíli na třetím místě. Kody taky neměl svůj den, ale hlavně Ňufovi bouchly saze a všechny nás zesměšnil. I tak jsme se ale vešli na bednu. Dostal jsem krásný diplom (kam jsem ho jenom...), na který jsem čekal celou svou dospěláckou kariéru.

Nejzajímavější část terénu, mapy ze štafet a sprintu v mém mapovém archivu

Závody nebyl uspořádány úplně ideálně (fronty snad na všechno, vypitý Pan Nožka), ale co byste chtěli, když závody pořádali tři lidi. Co je ale na závodech důležité je terén a tratě, a ty byly luxusní. Musím říct, že to byly jedny z nejlepších štafet, hned po loňských sparťanských (ono když se daří, tak se vždy hodnotí líp, ale stejně). A ty nevyrovnané varianty, které mnoha lidem nevoněly? Aspoň to bylo jak v lese (muselo se i mapovat), tak na shromaždišti zajímavější. Navíc všichni jen hodnotí osobní (ne)úspěchy na úseku, ale štafety se běhaj ve třech a čas se měří až v cíli! Web s výsledkama.


Berta zlobila, tak jsme ji zavřeli do bedny

neděle 12. května 2013

MČR maratón

Dnes přišel můl třetí vrchol v posledních osmi dnech. Po Tiomile a MČR sprintu jsem si střihl MČR v maratónu v rámci Volkswagen Prague Marathon. Výkon byl podobný jako na prvních dvou akcích - nic moc. Ono se ani není co divit - na Tiomilu jsem neměl, protože jsem trénoval na sprint a maratón, na sprint jsem neměl, protože jsem trénoval na maratón a Tiomilu a na maratón jsem neměl, protože jsem trénoval na Tiomilu a sprint.

Nicméně jsem potrénoval víc než na svoji maratónskou premiéru ve Stromovce 2011 a ještě jsem od obchodu BehShop.cz dostal nejlepší maratónské boty Adidasky Adiosky (tímto ještě jednou velice děkuji), takže jsem si věřil na dobrý čas (kolem 2:28). Ten nakonec nebyl tak dobrý, jak jsem doufal (2:31:22), ale aspoň jsem si pátým místem vytvořil nejlepší výkon z atletického mistrovství. Nutno dodat, že v podstatě všichni šli dost špatné časy. Po včerejším deštíku a zimě byl totiž dneska docela pařák.

Zvesela, zvesela...

Přitom průběh závodu se vyvíjel parádně - chytnul jsem skupinku prvních žen, kterou táhli dva vodiči v (pro mě zatím) příjemném tempu kolem 3:28 min/km. Se mnou tam cupitali ještě Pelouch s Orálkem a hlavně vedle jeli na fichtlu dva komandanti vodičů. Ti sem tam prohodili "Too fast, slow down.", "Little bit slow, speed up.", případně "Good job.". Jenže pak se asi zasnili a v Nuslích zjistili, že se vodiči flákaj, takže zařvali: "You are one minute behind, speed up, if you can!". No já už moc nemohl, tak jsem zůstal ve druhém vagónku, který pokračoval stejným tempem. Na 19. km jsem vesele zamával ženě a dítku, na půlmaratónu si pochrochtal nad časem 1:13:15, a to bylo asi tak všechno, co jsem dnes předvedl.

Itinerář na náramku jsem plnil jen do 20km.

Skupinky mi pomalu ujížděly a nezachránil mě ani gel na 25. km - prostě to nešlo. Kolem 28. km jsem musel odhánět myšlenky na DNF. Do cíle mě hnala vidina toho, že jsem stále na pátém místě, za což jsou ještě kapříci (splatnost PIM je cca půl roku...), odpovědnost za poskytnuté boty, povzbuzující diváci (díky vám!) a taky že když doběhnu na Malostranskou, už není cesty zpět. Na 31. km jsem se trochu zmátožil, na 34. km lupnul další gel a pak začal odpočítávat kilometry do cíle. Kilometr před ním na mě trenér Kervi houknul, že to už v pohodě dotrápím do cíle. A měl pravdu - dal jsem to.

Po závodě jsem se došoural do šaten, kde jsem vyfasoval nealko plechouta, což je po maratonu nejlepší věc na přeslazený žaludek. Pro jistotu jsem totiž s sebou měl lahváče Primuse, ale tohle bylo lepší. Pak jsem se pokusil posadit a převlíknout, ale skoro to nešlo, jak mě všechno bolelo. Kdyby se dala bolest vyfotit, dostal bych cenu World Press Photo. Naštěstí jsem se cestou domů mohl opírat jak důchodce o Bertin kočárek. Doma jsem dal ledovou vanu a s myšlenkami na to, že to i tak stálo za to, jsem ulehnul.

Zase jsem si povodil kamery :)

On-line výsledky.
TV přenos je v archivu ČT.

středa 8. května 2013

MČR sprint 2013

Podnázev: Skvělý sprint, díky!
Podpodnázev: gffffffffffffffffffffffvfgfgggggggggggggggggggggggggggggggggggc xxcrte geyrareeeeeeeetxžrřřřřřřřřřřxc xcv vnbbd xfsxvf bjk (to psala Berta) 
Podpodpodnázev: Kdy už konečně čeští mapaři (a stavitelé) začnou respektovat ISSOM?

Letošní mistrák ve sprintu pořádali lokomotivní Pardubičáci v Chrudimi a stálo to za to. Výborná organizace (až na brutální podcenění WC na startu nekarantény, na shromaždišti i v cíli), výborná mapa, výborné tratě (ta Romčina D21A teda nebyla nic moc) plus TV přenos (jen ze záznamu, protože místo nás dávali nejpseudosportovatější pseudosport - kolovou). A aby byl sprint kompletní, tak zase bylo po závodě o čem diskutovat.

Postupy osmého nejlepšího.

Na trati H21 jsem napočítal 9 plnohodnotných voleb, takže to rozhodně nebylo nudné. Je pravda, že při mentální přípravě jsem vymyslel větší oříšky, ale stavitel byl limitován TV kamerami a cílovou arénou. Pár voleb vycházelo na stejno, další jsem správně odhalil, jen na kontrolu 12 jsem zvolil špatný postup. Bylo z toho 15" ztráty. Ale nejvíc jsem se nachytal (jako skoro všichni) na kontrole číslo 2.

Tam nás totiž čekala chuťovka v podobě zavřené brány. Cestou jsem si říkal, jak jsem šikovný, že jsem našel kličkovanou po schodech až ke kontrole, takže jsem mapoval už volbu na trojku, jenže jsem záhy nabořil hlavou do plotu. Ve vteřině jsem musel vymyslet náhradní variantu: vpravo nějakej černej bordel, tam radši nepůjdu, tak jsem to oběhl zleva kolem baráku. Bum, půl minuta v háji - měl jsem jít do bordelu (mapovýho).

Diskutabilní zátarasa na dvojku - na závodní mapě je tisk trati poloprůhledný, takže pod "zátarasou" je vidět průchod.

A v čem byl problém? Stavitel zavřel bránu, aby postavil volbu. To není nic proti ničemu, jenže tu bránu "zavřel" červenou čárkou. To by taky až tak nevadilo, jenže stavitel dvakrát porušil mapový klíč:

1) pro zábranu byla použita značka 704 (spojnice kontrol - 0,35mm) místo značky 707 (nepřekročitelná hranice - 0,7mm)

2) ke značce 707, která měla být použita, se mj. uvádí: "Tato značka se používá pouze pro aktualizace závodního prostoru na poslední chvíli, neboť rozsáhlé použití fialové barvy pro zábrany není vhodné." Pochybuji, že by stavitel tuto volbu vymyslel na poslední chvíli (už jen kvůli TV kamerám), proto měl být použit nepřekonatelný plot.

Největší problém byl ten, že ona čárka vypadala jako součást kolečka kontroly! A vypadá tak i při pohledu v klidu a musel to vidět i stavitel i hlavní rozhodčí i testovač tratí. Zase to byla v podstatě jediná sporná situace na jinak perfektním závodě, ale nerozhodla zrovna ona o mistrovi ČR? Po závodě podal Borek protest, jak to dopadlo, čtěte zde. (Doplněno: oproti pokynům byl v Jury Aljoša, který komentoval závod. Podle odstavce 24.1 Pravidel OB: "Žádný z členů jury nesmí být zúčastněn v pořádání závodu.").

Už na startu jsem viděl rudě a co teprve v cíli!

Můj výkon byl poznamenaný únavou z Shitomily a tréninkem na maraton, takže jsem na každém postupu ztrácel drahocenné vteřiny. Ani metodou odčítače by mi to letos na medaili nedalo. Ovšem připravoval jsem se svědomitě:

Kdyby to pro mě nebylo jen půl hodina práce, tak se s tím nedělám... Schválně to sem dávám pro ty, co zase budou remcat, jakou jsem neměl výhodu a že bych to měl dát všem k dispozici. Naserte si...

Bet mi laskavě postavil sprintové okruhy na Staré Praze na Jéňově veledíle. Akorát v osm ráno jsem musel kličkovat mezi odpadkama a opilcema a většina průchodů byla zavřená. 

Ještě bych chtěl (opět) zmínit soutěžní řád. Podle něj mají kategorie směrný čas na sprintu 12 minut. V Chrudimi to běžela Dana 16:25 (a vyhrála o víc než půl minuty) a Vojťas 14:47. Proti tomu nic nemám, sprinty na 12 minut by mě ani nebavily, ale proč teda máme soutěžní řad, který se vědomě nedodržuje? Druhá varianta je, že by se všichni stavitelé na všech sprintech u všech kategorií sekli o 20%...

No a ještě si (opět) pobrečím nad mapou. Nikdy jsem nic nemapoval, ale za použití selského rozumu mi to připadá jasné: Máme závazný mapový klíč (velice jednoduchý), OCAD má symboly nadefinované - stačí nakreslit mapu, hlavní rozhodčí a mapová komise mapu zkontroluje, tak proč proboha všechny mapy nejsou v pořádku? Proč si každý mapař musí do své mapy přidávat zbytečnou kreativitu? Naštěstí úchylnosti na dnešní mapě neměly (na rozdíl od Boskovic a stejného autora) vliv na výkony závodníků. Posuďte sami:

Zmapované minisloupky, které závodníka vůbec nezajímají. A co na to ISSOM? "Objekty, které nejsou důležité pro účastníka závodu v orientačním sprintu, se nemapují. Příkladem těchto objektů jsou odpadkové koše, požární hydranty, parkovací hodiny či samostatné sloupy veřejného osvětlení." Navíc je to kreslené buď symbolem pro rozbitý terén nebo nějakým úplně vymyšleným.

Vrchol všeho - zmapované odstíny dlažby!!! Opět vymyšlená značka - přerušovaný okraj zpevněné plochy.

Průchozí spojené budovy (vlevo od kontroly). Reakce mapaře Hraničky: "V měřítku 1:2000 je ta mezera vidět a když na to nevidíš, tak si vem lupu." A reakce ISSOMu? "Minimální mezera mezi budovami a mezi budovami a jinými nepřekonatelnými prvky musí být 0,40 mm." Není co dodat (a ISSOM rozhodně nemyslí měřítko 1:2000, když se běží na 1:4000...).

Co mají všichni s těma křížkama? Tahle značka v ISSOMu vůbec neexistuje! A co ty vrstevnice skrz baráky? (Doplněno: křížky byly v pokynech a vrstevnice jsou na druhý pohled lepší nad barákem, ale obojí jde proti ISSOMu - tím netvrdím, že ISSOM je dokonalý).

Pro Rysáka, aby příště byla mapa bez zbytečností, pro Dýma, aby příště neobíhal potůček a pro stavitele a hlavní rozhodčí dalších sprintů dávám odkaz na ISSOM - dá se přečíst a naučit za půl hodiny.

Jak to tak po sobě čtu, měl bych skončit s blogem a začít dělat bafuňáře :)

pondělí 6. května 2013

Shitomila

Z Tiomily si vždycky přivezu silné zážitky. Neméně tomu bylo i letos, navíc jsem opět pobavil celé shromaždiště.

Před hlavním chodem trochu představím místní (tedy švédský) kolorit.

Mapníky - mapy jsou v mapníku, ale ten se nezalepuje, takže kdy foukne vítr, máte z mapy koulí uprostřed igelitu, a když cákne voda z bažiny, je mapa plná bahna (možná by Švédům stačilo poradit, že existuje izolepa)

Homošou - na každém závodě nezávislé na jeho velikosti musí být venkovní
sprchy. Nejen že se mezi klackama skoro nedá projít, ještě je super sprchovat se čůrkem vody na Tiomile ve 3 ráno, když skoro mrzne. Ale kdyby člověk nešel po závodě do sprchy, byl by za vyvrhele.

Švédské mydlo - Švédi, hlavně na lokální úrovni, umí krásné zprasit trať. V terénu, kde my si chrochtáme blahem, například postavili na 5km 14 kontrol, z toho jednu dvakrát (nikdo nepochopil proč) a čtyři v závěru, kde se už jen šlo po cestě.

Švédské mydlo a nenechavá ručička

Tak a teď Tiomila 2013. Během začátku mého úseku jsem si říkal, že bude stačit zkopírovat článek z loňska - startuji v prvním balíku, horko těžko visím za Boströmem, který to neskutečně štípe a mapa velikosti A2 vlaje za mnou.

Světelná šou na startu

Jenže pak mi větev sundala z hlavy světlo a rozpojila kabel od baterie, takže během pár sekund jsem byl po tmě a 10 světýlek mi zmizelo v dáli. "Aha, takže já jsem je sotva visel a teď mi utekli? Tak to jsem v prdeli." Zachoval jsem však chladnou hlavu, zapojil kabel a během dalších dvou kiláků (naštěstí bylo vidět daleko před sebe) jsem skupinku stáhul.

Za chvíli přijdu na řadu

Někde tady nás dotáhl Kratov, což už vůbec nechápu: běžíme jak prasata, já sotva stíhám kontrolovat kódy a on nás stáhne o tři minuty?! No asi to bylo tím, že jsme šli azimutem skrz největší hustník na mapě... Visím dál, ale jak zpívá Lou Fanánek Hagen - z toho obrovského nasazení při stíhačce mi povolil zadní svěrač, takže jsem se maličko posral. K tomu přišly křeče do celého břicha a při tom se Boström prostě honit nedá.

Plachta, na Langa natten především zátěž.

Dopotácel jsem se na 9. kontrolu a pár minut se vydýchával a ulevoval si. Na scénář, že budu uprostřed trati najednou sám, jsem nebyl připraven. Tak trochu jsem počítal s tím, že za chvíli přiběhne další skupinka, která mě nabere a pojede se dál. Jenže Kratov už nás dohnal a ostatním jsme utekli o deset minut... Nikdo tedy nepřiběhl, tak jsem pokračoval v Dlouhé noci sám (já, sám, v noci, ve Švédsku?!).

No ale zas tak těžký to nebylo a brzy jsem se o pár kontrol posunul. Pak mě doběhla velká skupinka, což bylo moje další prokletí - místo ke kontrole jsem zamířil za světlama, jenže jsem si vybral nějaké ztracené tragédy a kontrolu jsem jim musel stejně najít sám. To trvalo skoro pět minut, takže se celé shromaždiště bavilo, jak mi ujíždí další vlak. Pak už jsem se v bolestech doklopýtal do cíle. Kdybych za Boströmem jen zvolnil na uprdnutí, už bych ho neviděl, tady jsem si třikrát odskočil a v pohodě tragédy doklusal. A aby to nebylo všechno, cestou jsem přetrhl jistící gumičku od čipu a před koncem mi zhaslo světlo. Naštěstí jsem tentokrát měl půjčeného nabušeného Magicshina (dozvěděl jsem se, že to moje je jen kopie Magischina, tedy kopie kopie Lupiny), který měl náhradní baterii.

Dobrodružství zachycené Velkým Bratrem

Kluci pak běželi relativně dobře a korigovali letošní účet na 26. místo.

Můj příběh je pro někoho možná k pousmání, ale plyne z něj i ponaučení - pokud chcete uviset Dlouhou noc v prvním balíku za Boströmem nebo Kratovem (i Betův kolega z Kalevanu Rasti měl co dělat), nestačí jen lízat asfalt a na terén se dívat z cest v Krčáku. A taky čekat, že možná přijde chvíle, kdy se lano přetrhne a bude potřeba bojovat na vlastní pěst. Myslím, že příští rok mě už nic nepřekvapí - jen nevím, kdo by mě ještě chtěl do party :)

GPS tracking zde.
Výsledky zde.