V životě se má zkusit všechno a navíc mi je už přes třicet a pěšky mi to už tolik nelítá, i nadešel můj čas zkusit Bajky. Na kole už jsem párkrát lampióny hledal, ale většinou se jednalo od neplánované akce (D21B v bahně v Bousově a ženský úsek ve štafetách v Klánovicích). Chystal jsem se na svoje první opravdové závody, proto jsem si dal jako trénink trať z
pražské MTBO ligy, která se jela
kolem našeho baráku.
Vyrazili jsme teda i s Bertou na
4 denní MTBO do Doks – lákal nás hlavně pěkný (a plochý) terén, koupačka, setkání s legendami OB, Pinďa za pípou, Mára za mikrofonem a potenciální návštěva BT. Prostě léto...
Nastoupil jsem do kategorie Open Long, protože mě (podle
přepisů MTBO) předsvědčila totožná trať s elitou (zkuste na klasice OB postavit příchozím stejnou trať jako elitě), menší stres+konkurence+startovné. Nakonec délky byly na úrovni H21A, takže jsem nejdřív chtěl podat protest, ale pak jsem se šel vždycky po závodě proběhnout (na Bezděz a na Borný), a to mě uklidnilo. Abych to zkrátil, tak jsem vyhrál. Ono to nebylo tak těžké, protože celé 4 denní jsme dojeli jen dva a já vyhrál o 80 minut. Ego jsem si sice nahonil, ale jen trochu, protože jsme měli stejné tratě s H40 a tam bych byl předposlední se ztrátou přes hodinu...
Závody se mi líbily, obzvláště sprint a štafety. Ale ne zas tolik, abych jel v nejbližší době další. MTBO se bohužel dost podobá LOBům – je potřeba být sebevrah a mít hodně peněz na vybavení a hodně času na trénování. Když se k tomu připočte vysoký faktor náhody nálezu subjektivně zmapované cesty, je to značně demotivující. Nicméně bajkeři jsou pohodáři, závody se povedly, takže na příští 4 denní proč ne.
Ještě doplním pár postřehů:
1) na štafetách se mapa zandavá za jízdy. To jsem zjistil kilometr po startu prvního úseku, když jsem jako jediný pořád držel mapu v ruce. Aspoň jsem si pak mapoval svoje a nezabočil do bažiny.
2) nejezdí se s blatníkama. Já s nima samozřejmě jel, protože jsem slečinka a přece se nezamažu a navíc umím počítat: bajkeři sice ušetří pár gramů na plastu, ale zase přijedou obalení kilama bahna. Na druhou stranu zaseklý klacek.cz pod blatníkem není nic moc a ta estetika taky ne (na OB bych už taky nevyrazil s prorážečkama)
3) nejezdí se s klipsnama. Já s nima samozřejmě jel, protože jsem se už jednou málem zabil. V maratónkách se navíc líp běhá.
4) průkazka se balí jako za starých časů. Sice se razí čipem, ale jeho připevnění ke kolu spotřebovalo tolik izolepy, jako oblepení všech mých popisů za rok.
5) cesty se „šlapou“ jako na OB. To mi vysvětlila Romča, která startovala pravidelně 150´ po mně.
pohodička na štafetách
najdi Bertu
takhle se jezdí sprint na bajkách (foto někdo)
jedny z mála chyb (s mojí rychlostí byl opravdu kumšt se ztratit): vlevo mi mizely cesty před očima, vpravo jsem netrefil záludnou odbočku, ale nakonec jsem se díky svému smyslu pro orientaci vrátil
Všechny mapy v
mapovém archivu. Uff, stihnul jsem to do půlnoci :)