Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

neděle 30. září 2012

Mistrák Klasika Kost

Vrchol podzimní sezóny přišel poslední víkend v září. Běželo se na Kosti, kde to znám jako svý boty. Už jsem tady běžel několik žebříčků, pépéček, soustředění a naposled předloni Euromeeting. Jen srpnové soustředění s Aljošou jsem vynechal, to už by bylo blbý. Letošní mistrák na klasice byl ale o něčem jiném než o znalosti skal - byl o fyzičce a o volbách postupů.

Na úvod bylo semifinále směrem na Kacanovy. Běželo se v nudli lesa, pak po poli, pak zase v nudli, pak zase po poli, pak kolem baráku, kde jsem byl tuším 2008 na Turmanovi, pak zase po poli, pak přes údolí a do cíle. Trať nebyla nic moc, na druhou stranu co v takovém terému postavit. Šlo spíš o to se rozběhat, seznámit s mapou a postoupit. To se mi po standardním výkonu povedlo ze čtvrtého místa. Udělal jsem asi 2x30" chyb, ale možná víc, bohužel mezičasy nejsou.

Finále nás podle očekávání protáhlo roklema v severní části Kosti. Držel jsem se Šéďovy metody "všechno okolo a stejnou cestou zpět", protože tohle platilo na Euromeetingu a navíc jsem si momentálně jistější na rovných cestách než ve skalnatém terénu. Naopak reproši co na to měli, chodili všechno rovně. Co bylo lepší a hlavně pro koho, zatím nevím - od pořadatelů se mezičasů asi nedočkáme, snad bude nějaký rozbor v časáku, kam se se svýma exotickýma obíhačkama třeba dostanu.

Mapa byla výborná, generalizace mi sedla při dlouhých přebězích, ale horší to bylo na dohledávkách - měl jsem problémy do mapy vůbec vidět. Na dohledávky jsem si musel zastavovat a mžourat do mapy zblízka, takže jsem ztrácel pár vteřin na každé kontrole. Příště už asi půjdu s lupou.

Od začátku jsem vyrazil svojí standardní rychlostí a spoléhal na svůj tradičně rychlý závěr. To jsem ještě netušil, jak rychlý bude. Kontroly nacházím jednu za druhou, obíhám co jde a dlouhý postup jdu rovně (je podobný jako na EM). V protivce za šestou kontrolou potkávám Beta, který startoval 9 minut za mnou. Ty vole, to už mě stáhl o 3 minuty?! Na desítce nechápu situaci a ztrácím 2 minuty. Zbytečná chyba. Na druhou stranu takovýhle impulzy občas potřebuju, pěkně mě to nakoplo a na obíhačce na jedenáctku to pálím, co to jde. Před kontrolou potkávám Osina a za chvíli se už v hustníku směju do kamery. Přežil jsem middlík v pičoidu (rozdělovací metoda, která většinou nikoho nerozdělí), ve kterém jsem potkal Píchala a Udra. V obíhačce na devatenáctku počítám, jak na tom jsem. Asi nic moc - Osina jsem nedoběhl, Píchal mi asi dává a tahle obíhačka byla asi pěkná pitomost. Pro jistotu obíhám i na dvacítku. Když k ní přibíhám, akorát k ní zespodu přilezl Bet s Osinem na zádech. Bet vypadá pěkně našláple a já čichám příležitost. Před chvílí jsem šoupl gel a na obíhačkách si celkem odpočinul. Házím kotvičku a ťukám si to za Betem. Na 24. nechápu, proč Bet běží kolmo dolů a pak zase nahoru - ne není to příprava na Velkundu, ale takhle se měly dneska volit postupy. Teda když na to člověk měl. 24. razím první, protože se Betovi nechce do průchodu. Pokračuju traverz, ale Bet zase kolmo nahoru. Trochu mě znervóznil, ale na další jsme zase spolu. Na 27. Bet nezvykle dlouho (asi 2 vteřiny) mapuje - aha volba. Mrknu do mapy a vidím nádhernou cestovku. Ale to už Bet zase líže vrstevnice. No co, teď už není co ztratit, šup dolů a cestovka - jen o 10" pomalejší. Po hodině je jasné, že jsem běžel 25 minut nejen s mistrem světa, ale i s mistrem republiky. A zas tak hrozný to nebylo :) Nakonec jsem skončil na osmém místě, i díky tomu, že Kubátík je trouba a běhá klasiku bez gelu - tohle není juniorský. Takže spokojenost, přece jenom ač fyzická příprava nebyla špatná, tak ta mapová byla jen před týdnem na borském oblasťáku.

Závody byly perfektní, navíc okořeněné banketem, ale ty mezičasy (a i startovky) jsou fakt ostuda, to mě nenapadlo, že takový megaklub jako OK99 tohle podcení... Výsledky. Naštěstí Bestík umí lepší výsledky, i s mezičasama.



mapa Kost v mém mapovém archívu

středa 19. září 2012

Krásný, rychlý, výživný

Tak zhodnotil Štěpán Hostivařský lahváč. Ale postupně:

Nejdřív to bylo v sobotu dopoledne na Konopišti rychlý. Soutěžní komise (nebo vím já kdo) totiž zkrátila sprint na 12 minut. Já bych klidně nechal 15, když už se někam táhnu, tak si to chci užít a koneckonců ani ve světě se to moc nedodržuje. Ale i tak jsem stačil vyrobit dvě boty - nejdřív jsem minul strom a následně odběhl o 45° jinam a pak jsem vymyslel boží postup přes zámek, kterej ale vedl přes muzeum a tam mě bez lístku nepustili. Ovšem řečí odčítače - bez těchhle chyb bych samozřejmě vyhrál. Mapa je v archivu - viz zbrusu nový odkaz v levém sloupci.

Pak to bylo v sobotu odpoledne na štafetách taky rychlý. Tratě jsem stavěl já, ale závodníky jsem podcenil, takže běželi trochu rychlejc, než jsem plánoval. Na druhou stranu už bych to neměl kam víc namotat a třeba Sosák se ztratil na 3 minuty. Pivo teklo, tráva byla posekaná, napalm v lese moc nebyl, tak se to snad líbilo.

Další rychlý, ale už výživný krosík jsem si střihl v neděli v Babicích. Běžel jsem na Mirka, to znamená na kole tam, po závodě dvě piva a na kole s Jiřinem zpátky. Jenže na takovýhle divočiny nejsem zvyklej. Naštěstí před závodem prodávali gely a po závodě jsem vyhrál koláč. V lese mi fandil legendární Vlastík Zwiefelhoferů a na bedně gratuloval olympijský vítěž v kombinaci pseudosportů David Svoboda.

Běhám za Babice(ma).

A konečně v úterý jsem uspořádal lahváč na památku trenéra Brázdy. Zúčastnilo se nebývalé množství 13 závodníků a dokonce přišli 3 diváci (z toho jedna Berta po startu usnula). O vítězství se podělil pan prezident (ten vysbíral náhorní plošinu) a pan Pápn (vzal to jako rogaining - s bratrem vypili nejvzdálenější hnízda). Poslední byl Bokovka, ale jen do té doby, než se vrátil k ohni, pak se během půl hodiny dotáhl na čelo. Závod byl rychlejší než jsem čekal, piva byly vysáty za pouhé dvě hodiny. Pro 13 lidí a v takovém vedru a leteckém terénu bylo 67 piv prostě málo. Já jsem si při roznášení aspoň krásně zatrénoval na klasiku - s dvaceti lahváčema na zádech je každý kopec jak na Kosti.

Mapa s kontrolama. Postupy spoluvítěze: "Start - lesík na louce - prohluben - mapa - vyvrat - prohluben u plotu (dvě) - mapa - strom u plotu - vyvrat nad prehradou - kupka - klady - cil"

Popisy a výsledky.

Pořadatel, divák, oheň, Braníky.

Kuželky, kde jste?

Braník otvírat jedině Braníkem.

pondělí 10. září 2012

Maratón mladé paní

Update: Odkaz na video - finiš paralympioniků. Bete, nezáviď mi to tričko.

V půlce července se mi ozval vrchař Honza Havlíček, jestli bych neběžel Jungfrau Marathon. Že prý je to MS a hledá lidi do týmu. Závod se termínově kryje s Dolomiťákem, proto byli nejlepší vrchaři už obsazení, ale mě letos Europěna nenominovala, takže jsem měl volno. Neváhal jsem tedy ani chvíli a začal se chystat na své již třetí mistrovství světa (já tě, Šéďo, ještě doženu :) ). Přípravu jsem už nastínil v minulém článku, ale když to shrnu, tak jsem měsíc kombinoval laufy, vrchy, Emila a lízání asfaltu. V týmu byl ještě Tomáš Ondráček - pohodový týpek z Brna a Roman Baláž - veteránský extrémní exot z Ostravy.

A jak to probíhalo?

ČT-klus
-cesta, klus
SO-fandění, focení, klus (třikrát za sebou jsem už několik let neklusal, není divu, že jsem z toho byl celý nesvůj, až mě začaly bolet nohy)
NE-závod: 

15 minut do startu - jdu potřetí na velkou, i když je to mé třetí MS, nervozita je stále při mně
5 minut do startu - řadím se na startu mezi pár černochů, ale jinak mezi samé rachitické vrchaře a dokonce i pár orienťáků (Lauenstein, Kovács, Strain)
start - 3300 lidí vyrazilo na 42,195km dlouhou trať s 1839m převýšení
km 1 - před závodem plánované tempo 4:00/km se mi nedaří držet, jdu se skupinou po 3:30
km 2 - trochu se zpomalilo na 3:35
km 5 - pořád 3:35, přemýšlím, jestli to není blbost, ale nechce se mi opouštět silnou skupinku a navíc mi to běží skoro samo
km 8 - zezadu nás dobíhá Tom, říká že šel se skupinou po 3:50, ale přišlo mu to pomalé
km 10 - pořád na pohodu, asi za 37´, Angličani si od startu nepřestali povídat...
km 11 - konec asfaltu, začíná šotolina a já zjišťuji, že boty Saucony Fastwich jsou jen na asfalt, jinak cítím každý kamínek
km 12 - přichází malý, ale přece jenom kopec, skupina se trhá a já se ocitám vepředu, no co, jde se pořád dobře...
km 15 - jdeme ve třech - borec, co zezadu vypadá jak desetibojař a Ital, co si celou dobu plácá s divákama
km 20 - první větší kopec (z pohledu silničního maratónu), Ital odpadá, předbíháme Honzu (je po nemoci a nesedlo mu to)
půlmaratón - pořád pohoda, kontroluju čas, protože na dálku soupeřím s první babou (ty běžely o den dřív), probíhám za 1:21, mám na ni luxusní náskok 5 minut
km 22 - první gel
km 25 - končí první závod (25km/200m) a začíná druhý (17km/1600m)
km 27 - brutální zalamovák, desetibojař jde pěšky, já taky, on rychleji
km 30 - Wengen, davy diváků při průběhu řvou a mlátí zvoncema - neskutečný zážitek, euforie a nakopnutí, na první babu stále 5 minut
km 31 - euforie opadla a přišla první krize, marně vyhlížím občerstvovačku
km 32 - občerstvovačka pořád nikde, tak vytahuju svůj rezervní Enervit gel
km 32,5 - dobíhám na občerstvovačku, dávám další gel, piju asi litr vody
km 34 - trochu jsem se vzpamatoval, cesta je tak akorát na vyběhnutí, koukám do země a cupitám
km 35 - mihne se kolem mě Tom, kterému jsem ve Wengenu dával 2 minuty, ale do kopce mu to táhne parádně
km 36 - ožívám, přidávám a předbíhám Mexičana
km 37 - odteď jsou občerstvovačky skoro každý kilometr, každých těch 50 metrů s kelímkama si náramně užívám v pořadí ionťák, voda, cola, voda, gel, voda, houbička
km 38 - konec šotoliny, začíná kozí stezka po kamenech a suti do sedla; zjišťuju, že nemůžu jít pěšky, takže buď zkouším cupitat, nebo jednou rukou zvedám nohy a druhou se chytám kleče, abych neupadl; na první babu už jen dvě minuty
km 39 - kleč skončila, vzpřímeně se jde trochu líp, kolem mě to závodníci asi taky pochopili, takže vypadáme jako průvod zombií
km 40 - kopec je čím dál prudší, ale divácí povzbuzují, musím se šinout dál
km 41 - jsem nahoře, zkouším se rozběhnout, ale chytá mě křeč do lýtka a navíc zjišťuji, že nemůžu dýchat
km 42 - lapám po dechu a gravitace mě táhne do cíle, přede mnou se belhá Welšan, co dostal křeče do obou nohou
km 42,1 - finišujem rychlostí asi 10 minut/km, ale Welšana, který se už skoro plazí, nemůžu předběhnout, protože se nemůžu nadechnout
km 42,15 - napadlo mě, že těch padesát metrů nebudu dýchat, abych se dostal do cíle
cíl - jsem v cíli na 38. místě, nadechuju se; od prvního jsem dostal 25 minut a první baba mi nakonec dala 2 minuty

Závod jsem měl za sebou, ale to nebylo všechno:

+1 minuta - euforie, mám to za sebou, gratuluje mi Topinka s Babtistou
+2 minuty - dávám jedničku hned za cílem: minerály, pojďte do mě
+5 minut - dostávám batoh, medaili a pohled, ten ještě zvládnu napsat, furt pohoda
+10 minut - chci se převléknout, ale nemůžu zvednout nohy, začíná mi být blbě
+30 minut - jdem na oběd, koukám na špagety, špagety na mě
+31 minut - snídaně a gely končí v záchodě, špagety zůstaly nedotčeny na stole
+2 hodiny - přežil jsem nekonečnou cestu vlakem do Interlakenu, skoro mě ušlapali Indové a Japonci
+3 hodiny - trávím asi 5 minut v ledovcové řece, dělá se mi výrazně líp
+5 hodin - konečně jím a je mi celkem fajn
+den - už se těším, co poběžím příští rok za bejkárnu!

Trať na videu.
Výsledky.