Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

sobota 7. března 2015

Borecký půlmraton

Pro lepší požitek z článku, doporučuju nejdřív přečíst výtvor kolegy Bartase. I když pak by se vám mohlo stát, že vás přestane bavit běhat a jíst v Česku...

V dalších týdnech střídám zažité tréninky (standardka, Emil, sem tam do práce), protože po těch mnoha letech běhání už mě nebaví nic nového vymýšlet. Ale zdá se, že to na udržení jakž takž výkonnosti stačí.

Do toho jsem začal fušovat do pořádání a dokonce i mapování. Při jednom šukání křovíků jsem objevil toto:

Jedná se buď o Braníkovník (bohužel sklizený) nebo o kontrolu z lahváčového skorelaufu (a někdo si dal rekord).

Zatímco před týdnem jsem standardku sotva oblez, tenhle týden už to bylo o něčem jiném. Dokonce jsem i útočil na vrchařskou prémii na JaPrově kopci. I časy na Emilovi další den slibovaly úspěšné vyladění na další závod, který jsem si vytýčil.

Ne, nebyla to Kbelská, můj skoro srdeční závod za posledních x let a kde držím osobák na desítku. Poslední dobou se z ní stala brutální komerčně-hobíkovská akce, a tak jsem hledal něco jiného. Shodou okolností jsem v poslední den levnějších přihlášek objevil neznámý "Borecký půlmaraton" kousek od Kbel. Lokální závod v pěkném terénu? Jasně!

A rozhodně jsem nelitoval. Naopak, byl to jeden z nejhezčích závodů za poslední roky.

Bohužel jsem musel jet autem, protože do Velkého Borku, kde se závod konal, se jinak skoro nedalo dostat. To mělo za příčinu, že jsem nemohl zůstat na vyhlášení, jelikož jsem musel vyzvednout děti, pro které naopak na Kbelské připravují super dětské závůdky.

 Cedule prezentace tam byla taky, ale najít bufet je důležitější.

 Jeden závod, tři druhy piva.

Na závodech panovala příjemná atmosféra (fotbalové hřiště, šatny s teplýma sprchama, bufet, pivo, pár stánků, usměvaví pořadatelé,...), na start do Mšena se jelo busama jako kdysi na pětidenních, svítilo sluníčko, v autě mi před závodem hráli v rádiu Smashing Pumpkins (...today is the greatest day of my life...), prostě jsem se hrozně těšil.

 Trasu jsem neznal, ale vybavení občerstvovaček bylo luxusní. Bohužel nejsem ultra trailista, abych se zastavil a pojedl, dal jsem si jen trapně vodu.

Vyrazil jsem podle předpokladů s Jirkou Čivrným a čekal souboj až do cíle. Ale naštěstí pro mě byla trasa spíš krosová než silniční, což Jirku asi zdeptalo, tak jsem mu v prvním bahýnku utekl.

Trasa vedla Kokořínským dolem, chvíli kolem skal, rybníka, po silnici, po loukách, lesem - prostě paráda. Byla to taková radost, že mi to běželo samo. Další věc, co se pořadatelům povedla, bylo vypuštění žen půl hodiny před náma. Takže jsem od třetiny tratě probíhal kolem nekonečného hada zadečků, které mi kromě povzbuzení hlavně ukazovaly, kudy mám běžet (první dvě ženy zabloudily).

 Po závodě je potřeba doplnit minerály a bílkoviny. A kdyby bylo před závodem potřeba roztáhnout plíce, byl k dispozici i popelníček.

No a když jsem v cíli dostal věnec (poprvé v životě), zakoktal do kamery, dal si pivo a guláš, byl jsem na vrcholu běžeckého blaha. K větší spokojenosti už jen zbývala možnost zůstat na vyhlášení.

 Věnec, pohár, medaile a tři flašky vína. Ale hlavně super trasa a milí pořadatelé.

Trasa na Mapy.cz.
Záznam z GPS hodinek.
Výsledky.