Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

neděle 18. ledna 2015

Týden 3 - Blaník

V pondělí jsem se rozhoupal a přihlásil se na Zimní běh na Blaník. Takže jsem si řekl, že trochu zvolním a lehce vyladím. Ne že by moje dosavadní dávky byly nějak brutální, ale na rozjezd sezóny to pro mě bylo až až. Nicméně v úterý jsem byl nastoupen na standardce – to se vynechat nedá. Ve středu jsem si šoupnul Emila, abych si zase připomněl tempo. Nečekal jsem nijak extra časy a taky to tak dopadlo. Ale aspoň jsem nezpomaloval, takže zas tak hrozně na tom nejsem.

Čtvrtek volno a v pátek krátké kopečky jen tak na rozbití únavy. V sobotu ráno jsem byl teda pořádně rozbitej a unavenej, a to z IPA piv v Kulovém blesku na třídním srazu.

Ale hrdinně jsem odjel na zmiňovaný Blaník. Start se posunul o půl hodiny, což trochu vylepšilo můj stav. Zpoždění bylo kvůli prezentaci. Aby také ne, když čísla pro 400 lidí vydávala jedna chudák pani, která měla seznam lidí srovnaný nejspíš podle došlých plateb či bůhví čeho. U každého závodníka tedy listovala tam a zpátky a hledala. Pořadatelé se ale omluvili a snad dostatečně poučili (i když podle FB chtějí místo srovnání lidí podle abecedy a navýšení lidí na prezentaci radši omezit kapacitu – pokud tedy zachovají stávající „systém“, bude to pro max. 50 lidí...). Jinak ale moc pěknej závod!

Stojíme na startovní čáře a startér hlásí 4 minuty do startu. Skočím si ještě pro zapomenutý pásek na nos, aby se mi líp dejchalo. Ze 4 minut je max. 1, takže startuju z asi desáté řady. Ale jsem rád, nemusím se hnát ze Serbessou (Mirečkem) hned od začátku. Nerad bych totiž závod přepálil – pokud dobře počítám, je to mé první asfaltové tempo od City Trail Run (19.10.). Držím se asi 200 metrů za Mirečkem. S ním běží někdo v modrém, asi nadržený pětkař? Ne, neodbočil. Nadržený desítkař? Ne, neodbočil. A za mnou funí další. Sakra, zas tak pohodový závod to nebude, jestli chci bejt na bedně...

Do lesa pod Blaníkem vbíhám asi 30 sekund za dvojicí Mireček-modrej. Po prvním seběhu je skoro mám a jde se nahoru. Už nejsem nejčerstvější, ale říkám si, kde jinde je stáhnout, než tady. Mirečka mám u rozhledny, ale modrej je stále 100 metrů přede mnou. Z kopce si Mireček prochází peklem a odpadá. Modrýho se mi nepodaří seběhnout, což nechápu – je to celkem prasárna, on ještě huláká na lidi, aby mu uhnuli a ani moje krosové schopnosti na něj nestačí. Kdo to je?

Nejhezčí část závodu, zbytek asfalt.

Jsme zpět na silnici, on asi 20 sekund přede mnou, Mireček je, zdá se, ze hry. Cestou mi fandí starší paní, kterou ještě čeká výšlap na rozhlednu – celkem příjemné povzbuzení. Modrej běží fakt hezky a cca 5 kiláků před cílem je jasno, na něj dneska nemám. Naopak se začínám ohlížet zpět, ale je to v suchu. Ještě proběhnu kolem Čínskýho pavilonu na legendární OB mapě a nakonec cíluju asi minutu za modrým. Z výsledků se pak dozvídám jeho jméno – Miloš Kratochvíl, čerstvý čtyřicátník, což znamená to, že vylezu na bednu s jedničkou, protože jsem ještě „mladík“. Berta samozřejmě se mnou. Nejdřív si pokecala s Blanickým rytířem a pak mi sebrala vyhranou čokoládu. Záznam trati včetně mezičasů po 1 kiláku.

Rytíř byl největší zábava pro Bertu i panenku.

Tenhle razantní tréninkový zářez mě poměrně rozsekal. Ale je neděle, děti si přebírají obětaví rodiče a maratónský bič visí ve vzduchu, takže jsem vyrazil na lauf. Šel jsem jako zamlada ze Strahova do Šárky. Jdu tak pomalu, aby mě to moc nebolelo, ale abych ještě udržel rovnováhu a nespadnul. Nakonec jsem to rozběhl a řekl si, když už jsem tady, vezmu to přes Babu, tady jsem začínal svoji orienťáckou kariéru, to se nedá vynechat. Pak mi začalo docházet, že tak daleko jsem ani zamlada nedoběhl a nakonec jsem byl rád, že jsem se nějak dopotácel domů. Bylo z toho krásných 33 kiláků, což, jak jsem dohledal, byl můj nejdelší lauf v životě (HROB a maratóny nepočítám). A když jsem šel z domu jen tak se proklusnout, přece si nebudu brát pití a gely, co...

Tour de Šárka. Záznam z GPSky.

středa 14. ledna 2015

Týden 2 a cíle 2015

Konečně jsem trochu roztočil kolesa a naběhal objem. Stovka sice nepadla (takže to vlastně žádný objem není...), ale to jen proto, že jsem byl o víkendu líný a radši šel klusat s Kazdičem a Tomskym místo toho, abych šel třicetikilometrový lauf po Krušných horách. Když jsme klusali po asfaltce kolem rašeliniště, vzpomínal jsem na Binga, jak se Sosákem běhali na Šumavě čtyřhodinové prasárny bažinama. V úterý jsem se konečně dostavil na standardku v Krčáku vedenou Panem Pérem a fotrem Šéďou. I přes „standardní“ čas mi přišlo tempo dost rychlé. Musím na sobě ještě pracovat.

Jaké jsou tedy mé cíle na rok 2015? V podstatě mi je jedno, co budu běhat, ale potřebuju konkrétní cíl, abych trénoval a abych věděl, co trénovat. Jen tak bezcílné běhání pro hubnutí/radost/módu mě nebaví.

Skyrunning je fajn, ale je to pro mě prostě daleko a vzhledem k mojí řekněme ne špičkové úrovni i dost drahá sranda. Hledal jsem, co jiného a v podstatě mě zaujaly dvě věci. Rád bych si zase šoupnul klasický maratón, a když to vyjde, tak pak zase MS horském maratónu. No a potom mě mile překvapila nová sezóna STRC (pozor - automatické spuštění videa na jejich homepage je na prokopnutí). Kdekdo by řekl, že v tomhle případě nejsem nezávislý, ale to, co se chystá je prostě na české poměry celkem radikální počin.
Konečně se totiž v Česku objeví pořádné terénní (nebo moderně trailové) závody. Loni sice přibyl Perun Marathon, ale to bylo všechno. STRC opustil silniční nudu v Boskovicích a pěkný, ale nenáročný Smrčkův kros v Říčanech a pustil se odvážně do trailu. Po už skoro tradičních závodech na Lipně a na Králičáku přidává kros na Ještědu a hlavně horský maratón v Krkonoších. Dokonce slibuje minimum asfaltu a parametry Skymarathonu (délka 48km, stoupání přes 2500m - zadarmo to nebude...).

Cíl 1: Maratón
-ideálně RunCzech (je to MČR, je to kousek, je to zadarmo, první vlna, slušná konkurence, černošky)
-čas tak akorát, hlavně abych nevytuhnul jak naposledy
-koneckonců i náš nejlepší vrchař a „horský“ běžec Robert Krupička si dává na jaře „rychlý“ maratón a pak teprve ladí na kopce
-z toho vyplývá zaběhnout si ½ maraton (asi zase MČR) a desítku (Kbelská podražila na 300,-, takže spíš nějakou „lokální“ a ne megaakci pro hobíky)
-MČR koliduje s Perunem, což mě sice mrzí (loni jeden z nejlepších závodů – doporučuju!), ale jet autem 0 km nebo 800 km je kurva rozdíl

Cíl 2: MS v horském maratonu (Zermatt Marathon)
-to je zatím otazník, netuším podmínky nominace
-doufám, že už se konečně nenominuje Baláž a přestane tak dělat reprezentaci ČR ostudu

Cíl 3: kopce ve švajcu
-zase budu dělat Skalákovi řidiče a maskota, ale tyhle závody mě prostě baví!
-aspoň mám motivaci zařadit trénink kopců

Cíl 4: běhat požitkové závody
-STRC, Pápnův City Trail Run, slibovaný Skyrace na Králičáku, Senohraby a další podle času

Cíl 5: MČR štafet a družstev v OB
-přestupuje k nám Davo a Dana se zase určitě rozběhá, tak už ty družstva musíme konečně vyhrát!

Když tak koukám na ne zrovna nízké cíle, měl bych asi začít pořádně točit a ne jen tak šaškovat v Krčáku...

pondělí 5. ledna 2015

Týden 52 – Týden 1

Týden 52

V pondělí a úterý to radši ještě chladím. Přece jenom se chystám k velkému rozjezdu a nerad bych to uspěchal. Ve středu konečně nasazuji boty. A to dokonce tempové, protože mám chuť na něco rychlejšího. Půjdu úseky poprvé od Velkundy, tedy po skoro dvou měsících. Ty jo, jaký to asi bude.

Je to zvláštní. Zvláštní pocit. Časy nejsou tak zlé (na 700 metrech o cca 8 sekund horší než v létě), ale tělo nemůže. Nohy nemůžu rychlejc, protože jsou tuhý, plíce nemůžou rychlejc, protože pálí, dýchat nemůžu rychlejc, protože břicho je povolený. Takhle jsem se naposled cítil, když jsem si před deseti lety zvrtnul kotník a po třech měsících začal běhat. Náramně si to ale užívám, protože věřím, že to už dlouho nezažiju.

Klasická sestava na 11. ročníku pod vedením trenéra Boha/Brázdy.

Úseky jsem teda zvládnul, ale druhý den mě čeká další křest – Posázavská stezka. 30 km po lesních cestách nahoru dolů je normálně lahůdka, ale teď? Naštěstí Posázavská je spíš taková společenská záležitost, kde se trpí společně. Mně se ale běží krásně, a tak se Šéďou „vítězíme“. Během toho, co posloucháme Kalimérovy litanie, dobíhají všichni ostatní.

 
Lorenc si hraje na cyklistu a močí za běhu.

Následují vánoční svátky, které plánuji jako každý rok zasvětit brutálnímu dvoufázovému točení. Jenže je to jako vždy: Nemocná Berta, pak Romča, pak já a pak Emil. Stihnul jsem akorát „sprint“ v Jilemnici a pak jsem si tři dny léčil zánět dutin a kašlal...


Týden 1

Ve středu mi je celkem ok, tak konečně zase vyrážím točit. Jsem už totiž v tom stavu, že se uzdravím, jen pokud budu běhat. Když neběhám, mám slabou imunitu a jsem nemocný. Takže i proto běhám – prevence.

Tak kam vyrazím?

Konečně mám zase dobrý pocit. Za pět dní 80 km. A užil jsem si vše – skalnatý terén, silniční lauf, Prachovky na ledu i výklus s Hónou. Pivka stačí tak tak na regeneraci a udržení průměru piva na den, ale aspoň jsem ráno svěží.

Stále ladím plán na 2015. Ale moji kamarádi nespí - jeden už má jasno, druhý testuje hi-tech hodinky, třetí stále chystá hodnocení, čtvrtý už zhodnotil a teď se opaluje v Tasmánii, pátý dal tečku a chystá se na horský maraton a Šéďa stále nemá blok, takže nevíme jak hodnotí sezónu 2014 a co chystá na 2015.

A jak na Nový rok, tak po celý rok. Aniž bych se o to přičinil, PR se samo vyřešilo: