Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

pondělí 31. května 2010

7 bodů ze sprintu

Jsme na ME a program je nabitý, ale budu se snažit předávat alespoň nějaké informace. Nejdřív malá ochutnávka ze zahájení:

(pozor, obsahuje nepříjemné kvílívé zvuky)



Po modelu na long+middle+štafety+sprint (v jeden den) jsme se nestačili divit, co zase místní mapaři předvádějí. Asi taky pravidelně čtou můj blok a chtěli mě zásobit dalšíma perverznostma.

V čistém listnatém lese, kde jsou všechny stromy stejné, nejenže si mapaři neodpustili zase kreslit význačné stromy (které jsou o něco málo tlustší než okolní), ale dokonce rozlišují dva druhy. Menší a větší zelené kolečko! Samozřejmě nechybí zelené "téčko", tuším zlínská specialita. Prostě padlý strom, kterého by si člověk za běhu ani nevšiml. To celé v patnáctce, takže naprosto nepostřehnutelné. Na sprintu se zase objevují všemožně barevné křížky různé velikosti, občas dokonce rotují nebo mají anténky (asi skluzavky z prolejezaček). Boudy na pláži kreslené jako les ohraničený zdí, zelený outline nebo miniaturní lavičky, to už člověk jen zírá. Pomineme-li dobíhání závodníků na pláži, dupání cest v napalmu nebo bydlení půlky závodníků v závodním prostoru, byl to celkem regulérní a pěkný sprint. Něco jako kdyby vedle Krčáku bylo moře. Totálně nás převálcovali Švýcaři a Emil, kterej mi zapomněl říct, že to v dunách zná, protože u moře bydlí.


foto Chrobák

neděle 23. května 2010

Jak na sprint

Možná jste si všimli, že jsem poslední dobou docela dobrej ve sprintech. Já jsem navíc i dobrosrdečný, tak vám prozradím, jak to dělám. Jestli mi ale nevěříte, klidně si vystačíte s touto brožurkou a radami JJ na Benu.

1) Fyzická příprava
Emil je základ, přes to nejede vlak.

2) Mentální příprava
Před usnutím místo oveček počítám kontroly na virtuální trati.

3) Teoretická příprava
Na to mám placeného osobního odborníka Košíka. Už se vypracoval natolik, že je schopen odhadnout předem trať na 99%. Ale to by nebylo fér, takže mi připraví jen nějakou variaci.

-příprava na sprint ve Zlíně:


-příprava na sprint v Brně:



4) Tykadlo
Samo se to neudělá, to ví nejlíp Ivánek, takže je potřeba poslat před losováním startovky pořadatelům nějaká jabka. Pak ještě překecat Sosáka (úspěchů na MS už má dost, takže v Čechách ho to nevytrhne), aby na mě počkal a ukázal mi jak se to má běhat – hlavně v lese, co Olafe? :)

5) Čáry máry
Inspiroval jsem se u Hermiony a jejího Obraceče času. Nechtěl jsem to prozrazovat, protože si koleduju o flastr od disciplinárky, ale když mě Honza Polášek přistihl...

pondělí 17. května 2010

Konečně titul!

Podle většiny médií (kromě Bédi – dík!) jsem nastupoval jako naprostý outsider a proto bylo moje vítězství na spritovém mistráku tolik překvapivé. Ale už i sesazený Král Olaf mě označil jako spritového specialistu, tak (pokud v nejlepším nepřestanu) se situace snad zlepší.

Ach, co napsat o dokonalém závodě? Na rozdíl od Tiomily, kde se toho tolik událo, jsem na sprintu moc času pro zajímavé histroky opravdu neměl. Takže odkazuji na stránky závodu, kde je vše od výsledků až po TV záznam (stáhnout se dá takhle). Taky jsem mluvil poprvé on-line do mikrofónu ČT, poprvé jsem byl na dopingu a dával moč na studijní účely. A to mi ještě není 30.


Sobotní klasika

V sobotu jsem si chtěl dát další test před ME, ale kombinace klacků, kamenů, bahna, zakázané asfaltky a hlavně nových bot mě odsoudila do role statisty v „Jansově turismu na klasice“. Nicméně vybírám perličku, tolik charakteristickou pro české (nebo jen moravské?) mapování. Mapař měl buď kvalitní satelitní snímek od NASA, nekonečně času pro tachymetrii nebo je prostě perverzní. Každopádně jeho výkon musel stát pořadatele mraky peněz. Ale třeba tuto oblast zvětší a uspořádají zde krásný sprint – ještě lepší než na Bohouškových vývratech.


Nedělní middle

V kamenných pasážích to bylo pěkné. Ale když jsem dvě minuty šukal v trojkovém hustníku kámen, lilo jak z konve, byly čtyři stupně, říkal jsem si, že to bude mít Jindra K. těžký – nalákat nelampióny na lampióny.

Oba dny vyhrál Šéďa, jenže pořád nemá blok. Třeba napíše něco na Kerteam.

pondělí 10. května 2010

Laboratorní potkan on-line

Včera jsem navázal na loňské testování GPSky, které ocenil především fundovaný kolega Ing. PGP Skaut Ph.D. Tentokrát nebyl testovaný objekt náš sklep, ale náš domácí potkan (říkáme jí většinou Myš). Zajímalo mě totiž, co Myš celou noc dělá. Odhadnout její pohyb v kleci, je větší oříšek než dokázat Riemannovu hypotézu. Dohodl jsem se s Myší, že za kus sejra z reklamy si navlíkne GPSku i s hrudním pásem a nechá se snímat přes noc. Nejdřív se jí nechtělo a chtěla mi sežrat pásek, ale pak jsem jí vysvětlil, že mě na Tiomile sledovalo víc lidí než jí uvidí čtenářů na Bloku, a na to se chytla.


Seznámení s GPSkou:



Záznam nočního pobíhání (udělal jsem i 3D vyhodnocení, ale na to byste museli šlohnout 3D brejle z IMAXu). Je vidět, že Myš toho v noci moc nenaběhá a radši chrápe v baráku, případně na letácích z Kauflandu a mojí děravý ponožce. Do týmu na Tiomilu by se moc nehodila, maximálně nějakej krátkej denní.


Zato tep má excelentní. MUDr. Aschermann by měl radost:


neděle 2. května 2010

Zklamáníčko zájezdu

Lála mi vyčítal, že na blogu píšu jen o svých úspěších. Jenže slovy Lochnese: "Dřív jsem býval jen trochu namyšlenej, teď už jsem dokonalej."

Jak pobavit několik tisíc lidí, 9 vynervovat a pak zklamat? Postavte mě na poslední úsek Tiomily a dejte mi na záda GPSku.

Od desíti večer do sedmi ráno, běželo svůj historický závod 9 Stora Tuňáků (včetně Šédi). Když jsem ve dvě ráno zaslechl, jak na tom jsme, už jsem se moc nevyspal. Na předávce jsem si jen pomyslel: "Aha, takže jako mám běžet farstovanejch 17km ve Švédsku s Hubmannem?" Kdybych to splnil, mohli jsme mít historickou medaili, jenže v lese bylo málo asfaltu. Nicméně jsem ustál první farsty a začal se mi vzdalovat až na cestě na trojku. Bohužel zrovna dobíhal dva lidi před náma, který se ho chytli a já zůstal jaksi sám...


Bojoval jsem teda sám několik dalších km a za chvíli bylo jasné, že mě doběhnou další dva vlci za mnou. Stačilo se jen připojit. Zase smůla - doběhli mě zrovna v místě, kde jsem měl delší farstu...


Celou cestu jsem teda nikoho neviděl, vůbec jsem nevěděl, jak na tom jsem a když jsem doběhl na výměnu mapy, jen jsem zaslech: "No forking, follow the others!" No jo, jenže koho?! Šéďa na mě pak houkl, že za mnou je Södertälje. Toho jsem nakonec i uviděl za sebou na cestě. Nápadu čekat na něj a pak ho viset (jako se čekalo v desítkách u map) jsem se jen zasmál a šel si svůj závod.


Což se ukázalo jako cesta do pekel.


Konec už jsem jakž takž ustál, i když mi na záda dejchal nějakej náklaďák.


Tuňákům se omlouvám, Betovi, Chrobákovi, Lálovi, Jedlovi, Davovi, Sosákovi a Píchalovi gratuluju a já se jdu vybrečet na dráhu.

GPS záznamy z 10mily 2010 zde, případně odtud.

sobota 1. května 2010

Vétéčko Švédsko 2010

Když kvůli nám začaly zase lítat letadla, vyrazili jsme na tradiční jarní lampionování do švédských bažin. Tentokrát byly opravdu hluboké a studené, někde dokonce bylo tolik sněhu, že jsem si nebyl jistý, jestli jsem se neteleportoval na české LOBy.

Začali jsme pěkne zostra na Stigtomtakavlen, kde jsem to pěkně pos... Běžel jsem jak utržený ze řetězu, takže jsem přehlédl farstu a musel se vracet. Ale co, chybama se člověk učí a navíc to Šéďa na posledním úseku udržel v desítce.


Následoval přesun za Velkým Tuňákem do Borlänge. Kromě kvalitních tréninků jsem hlavně sledovali Dextera, Inferno a Ramba 4, takže moje bloggařské schopnosti byly kompletně vysáty. Budou vám muset stačit mapy.

Trénink vrstevnice:


Trénink AMS a MS (co kdyby...):


Před Tiomilou jsme si přijeli pro nějaké WRE body do Norrköpingu. Běžel se sprint ve městě s největší koncentrací schodů na km2. Já běžel tradičně - začátek brnkačka, Forsberg můj výkon do divácké (dle diváka Beta) dokonce ohodnotil slovy "Top Sex", jenže pak jsem vysekl 3x10" a ke konci převážila únava ze 7 fází za poslední 4 dny a propadl jsem se těsně před Olafa. Ovšem jeho skalp (o 1") a skalp Chramova, stejně jako pocit, že když poběžím rychlejc a bez chyb tak můžu i vyhrát, mě fakt těší. Hubmann nám zase natrhl kušnu.


Zde bude mapa z Tiomily, až ji zítra oběhnu. Půjdu radši ve dne, abych nedopadl jako Pápn.