Nechápu, proč se běhají závody v NEDĚLI. Kdo to vymyslel? Vždyť to má spoustu nevýhod. Např. tyhle:
1) Je zabitý celý víkend. V sobotu se dá po závodě odjet a něco dělat i v neděli. V neděli odpoledne už těžko někam pojedete.
2) Ladí se o den dýl, což znamená další den neběhání nebo bezcílného klusání a mnoho hodin nervozity k tomu.
3) V sobotu už si navíc žádné ladění nemůžu dovolit, musíme jet na výlet. To mě akorát unaví, takže závod stojí za prd.
4) Nedá se jít ani do hospody. Den před závodem to jsou vyhozené peníze za startovné a po závodě už je zase jen pár hodin do pondělí. Bolehlav v práci za to nestojí. V pátek to už taky nejde, jednak je to proti regeneraci a jednak mě, když to nesedne, v tomhle věku bolí hlava dva dny. Naopak není nad to, jít večer závod do hospody probrat. Sice je to taky proti regeneraci, ale ta se dožene během týdne.
5) Pokud je v neděli závod drsný (maraton, horský běh, nahoru dolu atd.), chodím druhý den jak po obrně a musím v práci vysvětlovat, co se mi stalo.
6) Víkend je navíc jediný čas, kdy si můžu dovolit delší výběh (tzv. lauf). To ale v sobotu před Velkundou nebo půlmaratonem moc nejde, což.
Druhou část krosů jsem otevřel v NEDĚLI se Salomon týmem opět v Itálii na Trofeo Vanoni. Sestava byla až na mě jiná než loni, ale neméně zajímavá: nadějný vrchař Honza Janů a vítěz Megatlonu Sekyn. S tím jsem se vsadil o flašku, kdo koho časem porazí. Nakonec z toho byla těžko uvěřitelná remíza (oba 33:08) a celkové 6. místo především Honzovým super výkonem na prvním úseku.
V krabici bylo opravdu vínečko.
Další NEDĚLI se běžely Motolské jamky. Pro mě premiéra. Už jsem dlouho neběžel „přespolní běh“ – skoro jsem zapomněl, jak bolestivá a intenzivní je to disciplína. Parádní trať, kde si ale nebylo kde odpočinout, navíc celkem horko a slalom mezi hobíky v posledním kole mi dal celkem zabrat. Celkové 13. místo nakonec s ohledem na konkurenci (větší než na MČR v krosu) na mojí aktuální formu (a že už lepší nebude) není špatné. Nicméně jsem dal pouze 16 vteřin Evě V-N. Ta je letos neuvěřitelně našláplá.
Proč na golfovém hřišti běhat, když je tu lepší zábava...
A ještě další NEDĚLI jsem zakončil sezónu tradičně na tradiční Velkundě. Tradičně jsem se vytrápil. V kopcích jsem se cítil ještě docela svěže, ale na rovině už jsem šlapal vodu. Tak tak to dalo do dvacítky a pod třináct – zatím nejhorší čas.
Salomonu jsem snad ostudu neudělal.
A konečně v SOBOTU definitivně uzavřel sezónu a zároveň otevřel objemovou přípravu BT pochod.
Foto od Rumcajse.
A když už jsme u konce tréninkového roku, zde jsou jako vždy součty (i Vojťas se pochlubil):
Ani letos to nebylo nejhorší.