Na svatého Václava připravila Pragovka sprint na největším českém sídlišti – Jižáku. Trať se nesla v duchu Penerů:
Jižní město, periferie
betonový lidi postavený na sebe
šedivý těsto, euforie
menší i větší panel to tu přežije...
betonový lidi postavený na sebe
šedivý těsto, euforie
menší i větší panel to tu přežije...
Na start jsem si doklusal z postele za čtvrt hoďky. Někteří to měli ještě blíž a někdo (Danny) dokonce koukal na lampióny z ložnice. Závodní prostor jsem jakžtakž znal z Tour de Jižní město, ale výhoda to nebyla. Na sídlišti vyrostlo totiž nepřeberné množství keříčků, stromů, hřišťátek, schodů, plůtků, zídek a kontejnerů. Většinou se teda běželo panelák zleva zprava, ale muselo se furt koukat do mapy, jít plynule, ale přitom na krev. Prostě paráda.
Na jižním městě je spousta volnýho místa,
spousta volnejch ploch kde se můžeš realizovat,
na jižním městě tě spousta věcí čeká,
neptej se kolik je o'clock a zkoušej s tim něco udělat
spousta volnejch ploch kde se můžeš realizovat,
na jižním městě tě spousta věcí čeká,
neptej se kolik je o'clock a zkoušej s tim něco udělat
Jako bonus nám kontroly hlídal vítěz Euromeetingu a aktuálně 12. nejlepší Evropan na klasice (Šéďa) a v cíli občerstvovali mistři světa v pseudoromantické disciplíně (Kládin s Bramborou). Ladit před SP ve Švajcu přijely Dana s Topinou. Fandila i Berta.
Ty vole,ty vole,vidim kolem sebe samý krabice,
nekonečný řady balkonů a ulice
špinavý od toho jak drolí se tvý panely, na kterejch celý město stojí
Zhulit se!
někomu připadá to jediný co vede ven, zmýlen buď pochválen nápadem
uzavřít barvu pod tlakem v plechovce
a vodejít se projít v noci mezi krabice
nekonečný řady balkonů a ulice
špinavý od toho jak drolí se tvý panely, na kterejch celý město stojí
Zhulit se!
někomu připadá to jediný co vede ven, zmýlen buď pochválen nápadem
uzavřít barvu pod tlakem v plechovce
a vodejít se projít v noci mezi krabice
Poslední rychlost jsem šel před 18 dny na Mattoni desítce a od té doby jen smrkal a polykal medikamenty. Proto mě dost překvapilo, jak se mi šlo parádně. Asi když dojde na asfaltové dobrodružství, moje svaly vyhrabou poslední zbytky sil, aby si to hlava užila. Největší záludnosti na trati byly: zatarasený průchod (K2, +4“), zeď nezeď (K17, +8“) a kombinace přelezitelného plotu a nepřelezitelné zdi (K18, -1“). Nakonec jsem zvítězil hladce, neboť jsem porazil jednoho Hradce a jednoho z Hradce (vtip a rým zároveň, kdyby to někdo nepochopil).
Takže ještě jednou díky Pragovákům za progresivní přístup k pořádání lampiónů!