Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

pondělí 19. března 2012

Born to run?

Tento víkend jsem si zaběhl Jarní skály a Jarní pohárové štafety. Byly to moje první letošní kvalitní tréninky s mapou, proto jsem šel radši pomalejc a na jistotu. Sice se to vyplatilo – žádná velká chyba, ale zase GPSkový záznam postupů je dost nudný. Proto tentokrát vytahuji něco z metodického šuplíku. Kdo se těšil na nějakou bejkárnu, musí si počkat, až mě při Emilovi něco napadne. Letos jsem chtěl totiž pokračovat v lízání asfaltu, ale nějak jsem se začátkem sezóny ztratil chuť. Proč?

Nový behej.com
Kam se poděl web o běhání behy.cz? Sloučil se s webem pro hobíky behej.com. Tahle tragická změna mě dost znechutila, protože tenhle web se vážně nedá číst. Na titulní stránce na mě mezi reklamama vyběhnou nějaké výzvy, kdo dá půlmaratón pod dvě hodiny nebo odkazy na blogy hobíků. Když se ke článkům konečně proklikám, musím prolistovat balastem typu Je zima – jak se obléknout?, Je teplo – jak se obléknout?, Běžím poprvé 10km – neumřu?, Mám kašílek – můžu jít běhat? Když dojdou podobná témata, publikuje se přehled běhů na víkend. Články o tréninku (opravdovém), rady trenérů (zkušených), bývalých a současných špičkových běžců, fundované články z běžeckého světa – nejsou. A tři nejčastější odkazy ze starého webu (termínovka, výsledky, tabulky)? Musí se sjet úplně dolu a tam jsou pomíchané s jinými odkazy. Fuj. Nebo víte o jiném webu o běhání, který stojí za to číst?

Masovky
Běhá čím dál víc lidí a nejvíc je to vidět na počtech účastníků závodů – typicky desítek a půlmaratónů. Proč ne, běhání je fajn. Ale koupit si běžecký plán v Hervisu a pak stát tři hodiny frontu na číslo z PIMu? To už je trochu ujetý. Navíc ani pořadatelé to už mnohdy nezvládaj, naprosto otřesný zážitek byla loňská PIM Mattoni Grand Prix – vystát frontu na šatnu, záchod a start bylo pokaždé na čtvrt hodiny. A když už si chci zaběhnout blízkou desítku v Bráníku s rozumným počtem lidí – musím (v podstatě za změření času) vypláznout 150,- (kdo netuší, tak je to VŠ liga, ty studenti se dneska maj). Trochu se bojím, jak letos dopadne pardubické MČR v půlmaratónu - loni to při tisícovce závodníků bylo ve třetím kole dost maso.

Elita na startu
Další věc, co mě na závodech štve, je start. Pokud chci zaběhnout slušný čas, musím se procpat na start, což je někdy dost problém, zvlášť při zmiňovaných masovkách. Když jsem chtěl startovat vepředu na PIMu, musel jsem:
2010 1/2maratón: přelézt plůtky
2011 1/2maratón: ani 3.místo z Čechů z minulého ročníku nestačilo, musel jsem pokorně prosit paní Moberly, která nás ale až na přímluvu Kejmila laskavě zařadila mezi elitu
2011 10km: i přes nahlášený čas jsem dostal čtyřciferné číslo a musel jsem se nenápadně protáhnout kolem bodygourda dopředu, a když jsem pak viděl, kdo startuje mezi „elitou“, otevírala se mi kudla v kapse.

Co je proboha za problém nechat 50 nebo 100 míst pro lidi se zaběhnutým daným časem? Sorry hoši, jsme akce pro hobíky, z vás nic nemáme. Tahle politika týmu PIM + paní Moberly mě naprosto odradily. Snad to nový markeťák Pápn změní. Jak jsem dřív zatracoval PZka, budu za ně letos rád - málo lidí, odběhnout a domu.

Zpátky do lesa
Naštěstí tu s námi stále je – no jak to říct tak, aby to neznělo infantilně nebo směšně – nechám jen zkratku OB, dokud někdo nevymyslí lepší název. Běhání v lese je prostě boží. Ovšem co mě letos (zase) zklamalo, jsou nominačky na ME – jeden ze závodů, kde se sejde česká špička. Chtěl jsem si poměřit síly, případně prohnat mladé i zkušené, ale za 7 tisíc plus dovolená k tomu? Doufám, že se pletu, ale myslím si, že se bude opakovat loňský rok: z devíti chlapů se sedm nominovalo (z toho jeden neměl limit), zraněný neúčastník byl náhradník a poslední se nominoval „alespoň“ na svěťáky...

Abych skončil pozitivně, tak dávám odkaz na chvályhodný počin zatracovaného Jje – Deník Gundera Hägga, skvělé a inspirativní čtení, tohle by mohli na plátku běhej.com převzít.

neděle 11. března 2012

Doksy-Pečky-Zbraslav

Před tímto víkendem jsem se dlouho rozmýšlel, kam pojedu. Šéďa mě lákal na pragovácké soustředění, což by před sezónou pro mě bylo jistě prospěšné, ale kdo ví, jestli by mě tam jako jediného nepragováka a ještě k tomu sparťana nešikanovali. Další možnost byla Pečecká desítka (to je překvapivě 10km po silnici v Pečkách), ale poslední dobou nějak vzrostla moje nechuť k masovým běžeckým akcím (o tom někdy jindy). Nakonec bylo od všeho trochu. Když jsem totiž blahopřál Lebkovi ke třicetinám, připomněl mi, že Kobřík dělá v Doksech soustředění. Vyrazil jsem teda s panem Lorencem, kterého jsem cestou přemluvil (on se vůbec nebránil) k sobotní cestě do Peček, pakliže budeme schopni jet. Lebka totiž oslavoval a navíc dostal jako dárek třílitrovku zelený.

omluvte kvalitu mého čínského telefonu,
ale snad je poznat, co je na fotce...

Ráno jsem naložil Lorence do volva, cestou jsme se nasnídali v Lidlu a vyrazili lízat asfalt. Lorenc vypadal hodně zle, ale nakonec to hrdinně odběhl. Mě trochu tlačil večerní segedín, šest Klášterů a čtyři zelený. Hlavně jsem vůbec nevěděl, jak na tom jsem, protože můj poslední závod na silnici byl loňský maratón. Přes zimu jsem pak místo precizně měřených tréninků v hale tlačil kočárek a občas běhal okleštěného Emila na Přehradě. Nakonec to šlo parádně a nebýt vytuhnutí v závěru, ještě bych si přivezl nějaké kapříky. Doma jsem při pohledu do análu zjistil, že to byla moje třetí nejrychlejší silniční desítka – tak to asi s tou formou po porodu je vážně pravda.

V neděli pořádal oddíl Slavia Praha, kterého je Šéďa velkým fanouškem, MOB – mudrlantský OB. Startuje se intervalově s mapou se všemi kontrolami, na kterých jsou otázky se třemi možnostmi. Když se odpovídá pořád správně, dostane se člověk do cíle nejkratší možnou variantou. Můj záměr byl takový, že budu schválně odpovídat špatně, abych si co nejvíc zaběhal. To ale nefungovalo ze tří důvodů. Za prvé jsem samozřejmě nebyl tak chytrý, abych věděl, která odpověď je správná, takže jsem si nemohl vybírat jen ty špatné, za druhé většina kontrol byla v linii za sebou, takže i když jsem uhádl špatně, trať jsem si skoro neprodloužil. No a nakonec převážila moje odvěká touha po vítězství. Bohužel hádanky byly jen na půlce trati, zbytek byl „obyčejný“ OB. I tak to byl ale příjemný pražský zimní trénink.