Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

pondělí 14. května 2012

O strašidelném půlkoňovi z Nasavrk


Byly nebyly áčka v Nasavrkách. Kvůli studené frontě se ráno zase objevil mrázek. Půlkoňovi to nevadilo, ač vegan, posilnil se večer zvěřinou, aby se udržal ve formě. Před startem se marně zháňal po popisech a když je nenašel, řekl si: to je smola, nějaký levák je stopil. Pak ale potkal kováře, který si ráno pospíšil, aby mu mohl švirácky okovat půlkopyto. Start tedy pohodlně stihl, vzal si mapu a vyrazil na nejbližší horu, kde rostly samé kozáky. Na královském postupu si připadal jak v zoo – sysel bouchal vlčka a z dálky se na to díval wolf se stehlíkem. V těžké pasáži na západě mapy se ztratil, nezbývalo mu než zavolat palas athéně o radu. Na sběrku si málem vytrhl nožku z pr..., díky čemuž vyhrál a ani nedostal choleru. Měl štěstí – šedivý král totiž odjel na procházku do švédska, protože už byl trochu chromý a neviděl přes dým na kody.

Druhý den na krátké trati po ránu pěkně fučílo, až se půlkoňovi prášilo z polosrsti. Řekl si: na to se můžu vydlabajat, radši budu celou cestu tlačit košárek, lepší než mít z ostudy kubát. A klapal půlkopytem na start. Tam vytasil svoje nejmocnější zbraněk. Měl totiž v jedné kapse hendy flašku a ve druhé novoborský koláč. Jenže škoda pro něj, předjela ho ponorka, takže vítězství neobhájil. U suslovské fodory, to snad není pravda, kdybych neměl takovou vaňu a trochu přindal, mohl jsem vyhrát další pardubické vínko!

Tak Berto, a teď už spinkat, protože strýček Béďa už hodil mapy na obpostupy a strýček Radim vypočítal ranking. Jestlis pohádku nepochopila, tak až se naučíš číst, podívej se na výsledky ze soboty a z neděle. Zítra nás čeká další on-line přenos z mistrovství Evropy (pohár o půlsoba z Orsy (čti [ušy])), a to teprv bude něco!

 fotři exreproši na bedně, foto Kade

pondělí 7. května 2012

Dlouhá noc 2012

Podpořen Betem, ze mám správnou přípravu, odhodlal jsem se po dvou letech opět na Tiomilu. Moje vystoupení v roce 2010 sice pobavilo diváky, ale už míň můj klub Stora Tuna OK (česky Velký Tuňák je v pohodě). Letos na mě jako pokaždé, až na finišerské výjimky, hodili Dlouhou noc. Do Švédska jsem si pro jistotu přibalil i Magicshine, kdybych třeba šel nějaký jednoduchý trénink nebo netrefil v noci na záchod. To je totiž sice perfektní světlo do Krčáku, ale už na MČR v nočním jsem cítil, že bych snesl i silnější. Proto mi dost zatrnulo, když mě s Magicshinem vyslali na dlouhou noc! Bet by se s tím nešel ani rozklusat, ale já jsem musel doufat, že dosvítím na člověka před sebou a že nebudu bloudit déle než dvě hodiny, protože světlo pak obvykle bez varování najednou zhasne.

Letos jsme měli kvůli jednomu přestupu a několika zraněním značně oslabený tým. Jenže na začátku za to mlaďoši pořádně vzali a já maličko zkoprnělý vyrážel do lesa na šestém místě. Na to, že mám zase na zádech GPS štěnici a tudíž mě může sledovat celý svět (i když normální lidi mezi jednou a třetí ráno většinou spí), jsem nemyslel, sebral mapu a vyrazil za Olle Boströmem z Järly - švédským reprošem a nočním specialistou.

To, co se dělo následujících 103 minut, se mi těžko popisuje, protože jsem se z toho ještě nevzpamatoval. Samozřejmě, tenhle úsek by pro běžného reproše žádný větší problém být neměl (pokud teda netrénuje 20' denně jako Gunder Hägg), ale včera se střetla moje fyzická polopřipravenost s totální absencí běhu v těžkém švédském terénu plus Magicshine na jedné straně a Boströmovo noční šílení s mým závazkem odpovědnosti klubu na straně druhé.

Ještě malé vyjasnění pojmu Dlouhá noc na Tiomile. Takhle by se normální OB běhat neměl, ale zde je to nastaveno tak, že většina týmů vyšle do lesa zahraniční posily a pak doufá, že je sebere těch pár zkušených závodníků a dovede je do cíle. Dlouhá noc se proto většinou absolvuje v dosti početných vláčcích a kdo ten vláček vede, nebo má smůlu a oběhne celou trať sám, je ten pravý hrdina (viz našláplý souboj o poslední místo).

Boström vypálil jako Kuba Holuša v Istanbulu, mně se protočily oči, sebral jsem mapu a pokusil se ho stíhat. Pustil jsem před sebe dva běžce, abych zjistil, jestli se nezbláznil a jestli oni třeba nepůjdou rozumněji. Nešli. Naštěstí pro nás (bylo nás ve vláčku zhruba dvanáct), udělal na jedničce chybu a já měl trochu času si aspoň rozbalit mapu. Jenže mapa rozměru A2 mě celého omotala, takže jsem na ní trať hledal další dva postupy. Letos pořadatelé nechali natisknout kódy kontrol ke kolečkům v mapě - skvělá věc, zvlášť na štafetách (a sprintu).

Prvních šest kontrol jsem měl největší problémy, protože trať vedla jednoduchým lesem a částečně i po loukách. Musel jsem nasadit rychlejší tempo než na MČR v krosu, čímž se mi povedlo se jakž takž udržet. Prostředek trati byl celkem těžký, tempo se snížilo a já se dokonce mohl posunout na bezpečnější pozici na cca třetí místo od konce. Když jsem se totiž ocitl na konci sám s Magicshinem, bylo to, jako bych vběhl se svíčkou do tunelu. Náš had se několikrát dost nebezpečně natáhl a už už to vypadalo, že ocas ztratí kontakt s čelem (to pak většinou nezbývá než počkat na dalšího hada), ale Boström sem tam udělal před kontrolou myšku, takže se had zase smrsknul. Jednou jsme kontrolu dokonce hledali asi deset vteřin, to jsem využil na vysátí gelu. V závěru už jsem pletl nohama, ale při představě on-line debaklu jsem vytáhl zbytky sil a doklepal to až do cíle.

Po závodě jsem myslel, že umřu. Večer jsem nespal, tak jsem to zkusil dohnat po závodě, ale v průklepáku na alumatce, když je venku okolo nuly, to dost dobře nešlo. Tak jsem zase vstal a šel vyhlížet našeho hvězdného finišmana - Šéďu. Ten i přes neustálé čekání na Ryse běžel skvělý závod, ale bohužel měl před sebou deset minut díru. Nakonec to dotáhl na krásném osmnáctém místě.

Ještě jsem si udělal osobák v počtu navštívených letišť - během pěti dní jsem byl na pěti letištích (Praha-Ruzyně, Curych, Stockholm-Arlanda, Stockholm-Bromma, Brusel).

postupy z GPS - kliknutím do aplikace

to by bylo, abych nebyl v novinách :)

úterý 1. května 2012

Pražský double


Pro velký úspěch jsem si zopakoval „stavařský“ víkend, tentokrát jsem ale vyměkl a rozdělil „rozklus“ a závod do dvou dnů. V sobotu jsem si naplánoval okruh ve SmartMaps Home – ten umí hledat trasu i po turistických značkách (toto je neskrytá reklama) v Betově kraji. Zatímco Romča tlačila na in-linech Bertu ze Srbska do Berouna po cyklostezce, já si užíval krás Berounska (18,3km/870m). Díky kopcům, listnatým zakrslým stromům a vápencovému podloží jsem si připadal jak v Chorvastku. Nejlepší na celém výběhu byly kopce – jestli budu někdy trénovat na běh do vrchu, tak svahy kolem Berounky jsou ideální terén. Na závěr jsem se vykoupal v řece a kdybych si od Romči půjčil na chvíli brusle a pak jel na kole do Prahy, stal by se ze mě Liška.

analýza laufu

výlet nás zmohl

V neděli jsme jeli na kladenský middle až do Žiliny, který byl opravdu middle a dokonce middle, který byl postaven mírně pod směrný čas – takový jsem už dlouho neběžel. Jednalo se o pražský middlový mistrák, takže v závěru startovního pole se utvořila pražská červená skupina, kterou uzavíral Bokovka. Ten běžel tradičně ve žlutých Kroksech, s Paroubkem v držce a tlačil všechny před sebou. Mě nakonec dotlačil k přebornickému titulu, ale nebylo to zadarmo, protože Mireček si přivezl kromě Bokovky a Žhalyho i výbornou formu. Trať byla sice plná vánočních smrčků a pořezaných větví, ale jinak rychlá, jasná a jednoduchá. Middly jinak moc nemusím, ale tohle byla prostě lahůdka.

šup sem, šup tam

Další pražský mistrák pořádala Kamenice obden v centru pražského Jižáku - ve stejném prostoru, kde loni Pragovka. Na loňské trati se ještě muselo jakž takž něco řešit, dneska to byl 90% přespolák. Od půlky jsem navíc dobíhal Flašku. Bohužel jsem se s ním svezl do špatné volby na 19.k (+ šukačka v hustníku, ztráta 20"), což mě stálo vítězství - dostal jsem dvě vteřiny od Aldy. Ten běžel výborně a podle jeho letošního sprintového zaměření to bude černý kůň Huml cupu. Následoval rozbor postupů ve stínu Modré školy s výborným kácovským Hubertusem. Na závodě se objevila i legenda Kotlářky - Pepíno.

aspoň to bylo přes kopečky...