Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

pátek 19. listopadu 2010

Vypráno

Včera jsem pral běhací hadříky (smyl jsem vítězství po sezóně) a jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že jsem do bubnu omylem hodil i GPSku! Myslel jsem, že už je po ní, byla chudinka celá mokrá. Po bližším prozkoumání jsem zjistil, že je v naprostém pořádku a co víc – sama se v pračce zapnula! Hned jsem jí vyčetl a postup analyzoval. Musela si v pračce užít, div se nepoblila:

pondělí 15. listopadu 2010

Velká

Tak mám letošní Velkou za sebou. A nic moc. No ale aspoň jsem překonal prokletí z minulých let, kdy jsem to běžel hrozně kanálně, protože jednou jsme přijeli vylitý z Turmana a podruhý mi praskla guma v klackách. Tenkrát jsem se zařekl, že Velkou už nikdy, ale nikdy neříkej nikdy, že jo. Takže jsem se letos přihlásil znova a doufal, že to bude lepší. Na Velký, pokud pokud nechcete bejt blokovaný veteránama, musíte startovat v "elitní skupině". Jenže pořadatelé si hrajou na bohy, takže do elity pustěj jen toho, kdo se jim líbí. Oficiálně teda ty s časem pod 13:15 za poslední dva roky. To jsem nesplnil, takže mě vyfaxovali. Zkoušel jsem to přes svoje mediální úspěchy a repre, ale na to taky neslyšeli, prý že pravidla platí pro všechny stejně. Poslal jsem jim asi 5 jmen, u kterých to teda rozhodně stejně neplatilo a na to už radši mlčeli. Ale do elity mě nedali, čím se mi rozšířila letošní noname sbírka. Startoval jsem teda v davu, takže jsem běžel spíš slalom, než kros. Bohužel můj závod ovlivnilo spíš to, že jsem při náběhu do kilometrové rovinky vytuhnul jak prase. To je teda asi všechno, co bych o závodě napsal. Před závodem jsem měl tři cíle: 1) dát to pod 12:00 (aby se mi Bet nesmál - nesplněno), 2) vydělat si (nesplněno - ale tentokrát jsem nepotřeboval na benzín, tak to tak nebolelo), 3) zaběhnout takovej čas, abych vyfaxoval pořadatele já (splněno).

úterý 2. listopadu 2010

BioliT Limit

Ráno vstávám vzrušenější než obvykle. Dnes je ten velký Den. Dnes zkusím splnit Limit. Prize money žádné, zato se běží o vstupenku do klubu vyvolených. Zvládnu to? Ještě včera jsem chtěl jet na PZ* kamsi do Jizerek. Blbost. Tohle je důležitější. Vytahuji svůj ladící trumf – den volna a ráno klus s rozcvičením v Krčáku. Pak přesun do Jičína. Řídí Romča, já bych si unavil lýtka. Na stadion přijíždím na skládačce jako první. Tartan voní rekordem. Za chvíli je tu Vodák v závodním dresu. Závodí v něm od žáků. Pak Bokovka a jeho tretry. Taky je má od žáků. Myro přijel z Bolky na kole. Blázní? Lochnes zase nepřijel. To bylo keců a skutek utek. Lahváče se už třesou na čáře. Ještě tu není sekce Liberec. Čekáme a nervozita stoupá. Nevraživé pohledy, nenápadné roztahování plic a žaludku. Cítím únavu. Proč jsem si nedal Speed? Konečně. Všichni na čáru. Start! Deset kroků k prvnímu Klasikovi. Povodil jsem si ho jako Euromeeting. První nejsem, ale čas ujde. Pokládám láhev. Je v ní pěna. Hraju na poctivost a snažím se jí vysát. Pět vteřin a nic. To by nezvládl ani vysavač. Sakra, jsem poslední – holky nepočítám. Naštěstí jsem dnes Pan běžec. Nasazuji turbo a na dvoustovce mám vedoucího Sekyho. Jenže pak to přišlo. Zatuhly mi nohy od prstů až po prdel. Zpomaluji na udržovací půlmaratonské tempo. Tři patnáct na kilák. Snad to bude stačit. Holky fandí, tak musim hrát hrdinu. Příště kašlu na BTčko a pořádně se rozklušu. A budu si ledovat nohy jako Kuba Holuša. Tahle mě to Kervi neučil. Nesmí se to přepálit! Třetí kolo. Zuby nehty držím padesátimetrový náskok před Sekynem a Hendym. Druhý Klasik na obzoru. Poslední stovku zpomaluji a vydýchávám se. Až po závodě mi bylo vysvětleno, že je to blbost. Čas 5:22. Mám 38 sekund. To půjde. Zvedám ho k ústům. Nalívám do hrdla. A málem bleju. To se nedá. Teď si mě vodí on jako kvalifikace na ME. Sekyn s Hendym doexovali. Já mám v sobě sotva deci. Áčko už nedám, ale Béčko je pohoda. Není. Spletl jsem se o půl minuty a nezafinišoval. Končím v Céčku jako posledních 8 let v repre. Na Spíťu a Romču to tentokrát stačilo, ale ambice jsem měl větší. Je mi blbě. Dva Klasici a co dovedou. Teda, žádná sranda ten limit. Musím potrénovat. Hlavně koncovku. BTčko jde lejt. Já odjíždím na skládačce. Je mi zle. A smutno. Život je hořký. Bohužel.

(kliknutím se dostanete do alba, kdo to ještě nepochopil)

výhled z okna

A proč BiloiT? Zeptejte se Hendyho nebo zajděte do Báry a řekněte, že jste kamarád těch lidí co nosí žluté dresíky a doufejte že nedostanete přes držku. A pozor, až budete utíkat, nezabijte se na zvratkách, kečupu, případně trubce.

pátek 29. října 2010

Pro Lochnese

Lochnes, když ho potkám, tak mě prudí, že jsem už dlouho nic nenapsal na blok. Jenže je to těžký, když je po sezóně, na GPSku se jen práší a navíc blokový guru a worse mapper than fabu toho taky moc nezplodí.

Tak teda další článek. Moje Skromnost nejdřív byla proti, ale protože se nic jinýho nedělo, musim s pravdou ven:

Lampiónům odzvonilo, forma jakžtakž zůstala, nezbývalo teda než si po protrápené Klasice nahonit Ego na přespolácích.

Začali jsme tradičně na Bramborách, kde nás se Sosákem přejely náplavky z východu a kde Kebule vyhrála historický finanční obnos, protože se z tohohle smogoběhu stal Peněžní závod* (aspoň něco). Pokračoval jsem (já už to tradičně psát nebudu, na všechny závody jezdím každoročně...) v Nučicích, což je ultrapříklad peněžního závodu*. Já jsem pohrál ve finiši, takže jsem utřel nudli a jel domu. Další víkend se konal XP kros v Hostivaři, který taky trochu platil za PZ* (a dokonce jsem kvůli němu vynechal přednášku z makroekonomie - snad mě to Zhaly doučí), ale sponzory to nebavilo, tak jsme vyhráli jen čepice (zn. prodám). Pokračovalo se další tejden u Hainika na oslavě (kde mě prudil Lochnes, že nic nepíšu) a kde jsem se držel zkrátka, protože mě druhý den čekala Hruštice. To je sice taky PZ*, ale pořádaj to normální lidi, má to tradici, atmosféru a pěknou trať. Sosák netradičně kroužil v Rakousku kolem jezera, tak jsem se těšil na balík peněz, ale zase přijely náplavky, tak jsem si jen o málo polepšil od loňska. Následovala Malá Kunratická, tam se vyhrával koš jídla, což taky není špatný. Udělal jsem traťák o půl minuty, takže doufám, že příští rok nepoběží Bet, aby mi to chvíli vydrželo. Pak jsme se s Romčou přesunuli na alko-keško-vejlet, taková příprava na BT pochod (kam nás stejně nevezmou). Cestu jsme si naplánovali na idos.cz, které používají mapy z Planstudia (nejlepší a nejhezčí) a kešky jsme hledali podle mobilní aplikace Smartmaps (nejlepší a nejhezčí), takže jsme všechno i bez nápovědy našli. No a včera jsem si zajel na Královodvorský čtverec (memoriál Tuningu alias Kundolapu), typický to PZ*.


*Peněžní závod

Je závod, ve kterém jde jen o peníze a podle toho to taky vypadá. Trať hnusná – rovina, asfalt, vesnicí, polem, smogem, bez omezení dopravy. Pořadatelé bez většího vztahu k běhání, většinou místní hasiči, pupkáči a zástupci sponzorů. Zato nechybí stánky s buřtama a pívem, všichni kouří a když už někdo komentuje, tak maximálně hlásí čísla (v Nučicích třeba běželi Kreisinger se Štefkem, ale nikdo je neznal). O závodě není jediná zmínka v termínovce, takže kromě pár místních a penězohoničů (Smrčka, Kamínková, Beshir s dcerou, já,...) tam nikdo nepřijede. Na vyhlášení zůstanou jen ti, co jsou na bedně, sami sobě si zatleskají, vezmou obálky, sednou do auta a zmizí.

Kdotokurvaje?

Je moje druhý jméno. Už znáte úsměvné příběhy z TV přenosu v půlmaratónu atd. Ale staly se další věci. Na Malé Kunratické byla místní TV, která mě jakožto vítěze hned po závodě zpovídala. První otázka do kamery zněla: „Gratuluji, a jak se prosím vás jmenujete?“ Vykompenzoval to oslavný článek na běhy.cz. Na Královédvorském čtverci jsem byl letos potřetí (loni jsem byl druhý), ale stejně mě při průběhu hlásili (i když jsem měl 100m náskok) jako „Číslo 23 stále vede“. Paní Petronjuková po doběhu: „Gratuluju, to je sranda, tady vás nikdo neznal.“ Ale já už jsem na to přišel – to je kvůli tomu, že mě sponzoruje firma NONAME!

Malá Kunratická:

V jedné ruce keška, v druhé džus s bezcelní andorrskou vodkou:

Hajzl na jílovském nádraží:

...detail interiéru:

Myš (v pozadí žehlící prkno od Šédi):

pondělí 11. října 2010

Čus Bajkys

Slunná říjnová neděle sváděla k nějaké taškařici. Jelikož jsem tradiční páteční kapří cestu vynechal kvůli studiu (chci se nominovat na AMS a konečně se štafetou vybojovat zlato), pravidelný víkendový kros už jsem měl za sebou a v neděli jsem měl tréninkové polovolno, neměl jsem moc co dělat. Rozhodl jsem se, že pojedu na Bajkový družstva kibicovat ženu a zároveň si vyzkoušet roli diváka na OB (když se všemožně divákům přibližuje). Nakonec na bajkách nebyl divák tradičně ani jeden, protože jsem před startem potkal Tomskyho s Pyřinem. Ti mi nabídli zúčastnit se závodu v jejich zlínské štafetě a já pod podmínkou zajištění vybavení přijal.

Na kole jsem naposledy pravidelně jezdil na Pionýru 22 do klubu Hvězda (abych nemusel přes Ladronku nad ránem pěšky), čili techniku jsem měl jakžtakž zvládnutou. Práci s mapníkem ovládám z LOBů, takže mi stačilo se jen naučit s pekelným vynálezem zvaným espédéčka (nebo eNPéDačka?). Vyndavat mi to moc nešlo, hlavně pravá bota (Tomsky: "Jo, ta je trochu zaseklá."). Že jsem zvyklej sundavat si při výstupu zrovna pravou mi došlo až u map, kdy během kritické sekundy se mi ji nepodařilo vycvaknout a já se k všeobecnému obveselení skácel na lešení a přitom serval špagáty s mapama. Vysvobodil mě až Tojnárek, já si zandal mapu a vyrazil. Pak už to bylo docela v pohodě, mapování levá pravá jak na LOBech, bahno a kořeny taky jak na LOBech a do cíle jsem dorazil po 43 minutách. Na OB bych se šel vyklusat, na párek a domů. Jenže tady jsme na bajkách. Nejřív jsem zjistil, že nemůžu chodit, protože mám odkrvený chodidla (bajkeři - to je normální?). Další nepříjemnej zážitek bylo sundavání rukavic, protože v tu chvíli jsem zjistil, že mám odřenej kloub na palci - asi od nějaký páčky či co (ale to je prej normální). Prdel mě naštěstí nebolela - možná až zejtra. Tak jsem se chtěl převlíknout, ale koukám, že jsem jak prase. Bahno všude od kotníků po zuby. Jenže na bajkách má u mytí přednost bajk, takže jsem se otřel do ponožek a šel fandit Pyřinovi.

Nakonec jsme byli 9x DISK, což je asi v OB rekord:

1) Tomsky urval čip z navijáku a dojel s ním v zubech (mně to divný nepřipadá, ale bajky jsou bajky)
2) druhej úsek jel Drawetz (Dravec), což bohužel není baba (měli jet tři chlapi a dvě baby)
3) Dravec je z Rakouska a popletl si čísla, takže sebral jinou mapu (shodou okolností Romče)
4) do třetice jel Dravec s jinym čipem
5) čtvrtej úsek jsem jel já a i když jsem byl čerstvě oholenej, taky mě za babu neuznali
6) čip jsem měl od začátku neuvázanej, protože jsem jel na Tomskyho kole a nechtělo se mi přemontovávat naviják
7) opět jsem měl špatnej čip (resp. prohozenej s Dravcem)
8) a nejsem registrovanej
9) Pyřin (jako i jiný eliťáci) ignoroval povinnej úsek

A to jsem ještě vynechal krátkou cestu lesem u čtyřky a zničení odběru map.

Poslední co by mě na kole tížilo byla GPSka, takže jsem si tenhle zážitek samozřejmě nahrál:


Pitomci na NP krosu (porazil mě Blaďasův klon):

pátek 1. října 2010

Asfaltové vyhlídky

Večer už je tma, a tak se místo točení občas mrknu, co mě čeká. Kromě fun race formatu jsem zabrousil i na stránky příštích MS. A nestačil se divit. Příští rok to bude ve Francii docela brutalita, takže si dám radši jen doprovodné závody (H21BR). Mrkněte sami:


Další rok (2012) je mistrák ve Švýcarsku a kromě perfektní organizace se závodníci můžou těšit na ultrafekální terény. Opravdu nechápu, jak je možný, že v tak hezký zemi daj MS do takovýho humusu? To snad ani nemůže bejt kvůli divákům (leda by to spojili s Kaprem). No ale pak jsem si řek - proč ne, vždyť na to se dá krásně natrénovat.

Prostor MS long - finále:


Takže, recept je následující: přes týden mapové okruhy v Krčáku...


...a na volby postupů opráším legen(moment)dární mapu V Horkách:


Jo a kdo to dočet až sem a prozkoumal i další mapy, je mu jasný, že příprava na sprint nemůže probíhat jinde než na další legendární mapě - U potkana.


Budu tam trénovat štafetový závod dvojic s naším potkanem (americké štafety).

pondělí 6. září 2010

Někdo září, jinej v září

Béďa už loni tušil, že se mi letošní první štafety v září náramně povedou, a tak mě s předstihem zařadil na lokomotivový kalendář. Návod pro všechny: vytisknout, vzít nůžky, vystřihnout září a vylepit na hajzlu!

pondělí 23. srpna 2010

EM 2010 - katastrofa a vydřená medaile na závěr

A je to tady. Po mistrovství Evropy můj druhý letošní vrchol. Byl jsem zvědav, jak zafunguje můj ladící experiment a jestli během týdne rozběhám osmihodinové pochody. Nakonec se ukázalo, že mi to běhalo dostatečně rychle, ale s mapou jsem se srovnal až na třetí pokus.

První závod - mydlo - jsem ustál jen do půlky, pak už jsem mezi skalami lítal jak pako. Postupy jsem do mapy ani nekresli, už tak v ní není skoro nic vidět.


Na štafety jsem se těšil, protože na Bohouškových vývratech mi to vždycky šlo. Jenže tentokrát stavěl tratě Jedla, a tak na vývratu byla jen jedna kontrola. A tu jsem zrovna neměl. Zato trať byla záludná a náročná, prostě Jedla vytěžil z terénu a možností farstování maximum.


Před startem si mě vzali delegovaní šéftrenéři Sláva s Murošem stranou a s radami "Musíš to rvát, mladý se tě budou bát. Bet se to na MS taky bál narvat a pak se to neroztrhalo." mě vypustili do lesa. První úsek jsem fakt nechtěl běžet (už jsem to jednou na EM při rozbíhání zazdil), ale Kodyho patička byla proti. Tak jsem to narval tak, že na trojce koukám, že ještě nemám dvojku. No nic, to stává i lepším. Rvu to dál, chyba na sedmičce, rvu to dál, dobíhám aspoň Itala a rvu to na desítku. Plán šup nahoru a průchodem ke kontrole se brzo začíná rozpadat. Prvním průchodem jsem opovrhnul - to je moc brzo a mířím ke druhému. Tam však stojí pan houbař a jen se usmívá: "Tudy ne, tam se zabiješ." Koukám pod sebe (sráz cca 5 metrů) a pak do mapy. Opravdu je průchod neprůchodný a to bohužel platí i o dalším. Nejsem máslo, a tak se do něj jdu podívat. Hm, to fakt nepůjde. Znova koukám do mapy a další průchod by měl být v pohodě. Shora to moc nevypadá, ale věřím mapě a skáču do něj. Jenže po pár krocích vidím, že to ani tady nepůjde. Otočím se a koukám, že to asi nepůjde ani zpátky... Po pár zoufalých pokusech vylézt, jsem si vzpomněl na asi ještě zoufalejší spoluběžce ze štafety, nadechl se k poslednímu hrabání a byl jsem nahoře. Další průchod je kreslený jako schůdný, ale už ničemu nevěřím a obíhám to až přes Turnov po silnici. Nakonec z toho byla sekyra 10 minut v cíli a hanba fuj.



Na klasiku jsem proto nastupoval se staženým zadkem a tak nervózní, že mi skoro ani 4 toitoiky na předstartu nestačily. S počasím jsem se vyrovnal tílkem a fuskama na půl žerdi (ála Šéďa) a s délkou gelama a tabletkama. Stačilo se jen srovnat v hlavě, ale přitom to rvát (přece jenom mlaďoši zas takový béčka nejsou). Začátek byl trochu mydlovatej, ale až na volbu na čtyřku (1´, tam mě ještě navíc zdrželi koně) a dohledávce na pětce (2´) jsem to celkem ustál a Švéd o 4 minuty mě zatím nedoběhl (nejblíž byl 1,5´). Pak se konečně začalo s volbama postupů, které jsem už před startem preferoval co nejvíc obíhat kvůli šetření sil. Nejdelší postup dne (ani ne tak královský, jako prostě dlouhý) už mám naplánovaný z cesty na 12 - rovně. Nezvyklal mě ani junior Dým, kterého potkávám v protisměru na jeho obíhačce. Z Turmana si totiž pamatuju, že ten závěr údolí není nic moc. Na konci postupu dobíhám Fina s Britem a těším se, že se chvíli svezu. Jenže oni jdou do kopce pěšky, tak jim utíkám. Závěr už je celkem příjemný kros a naštěstí jsem si nevšiml asfaltové obíhačky na 22, kam bych se určitě vydal a což by bylo určitě pomalejší. Pro mlaďáky to byla asi drsná zkušenost (pod 100´ jich moc nešlo) a mě řízl akorát Chrobák. Jsem prostě Klasik. Hlavně po ránu.


 
Stránky PP/EM

Závěrečná příprava na EM

Neobvykle jsem v závěrečné přípravě na Euromeeting vypustil Emila. Nejdřív mě totiž koncem června zklamal, když jsem si zhoršil čas na prestižním krose Dvě kola při zdi. A potom už na něj nebyly psychické síly. Prostě Emil bolí a začnu s ním zase až v zimě.


Takže jsme s Romčou vyrazili do hor sbírat krvinky a posilovat stehna. No a kdyby Turnováky napadlo dát nám kontrolu do rybníka (ten pak byl naštěstí zakázaný), trénoval jsem i v moři.


Další fotky zde.

úterý 17. srpna 2010

Jedete taky na Euromeeting? Zveme na setkání s českým týmem!

Rád bych se s vámi podělil o kouzlo místa, kde jsem strávili orienťákem celkem 12 dní (4 x PPéčka). Zveme proto české fanoušky a kamarády na výlet k nám do "českého domu" - do kempu Srbsko.

Setkání jsme nazvali "Den otevřených kočovníků" - na místě jistě pochopíte proč. Přijeďte a my se s vámi na chvíli podělíme o náš přírodní luxus. Je ho dost pro všechny.



Program: Possible to do short training, drinking of coffe and eating of waffles...

Určitě poběží i živé zpravodajství na internetu. Zde je program závodů a stránky EM.

pondělí 2. srpna 2010

Miřejovická smršť

Poslední červencový víkend nebylo do čeho kopnout a tak Danny vymyslel, že poběžíme půlmaratón někde u Mělníka. My jsme jeho plán obohatili i o pivní půlmaratón a nakonec jsme odjížděli z Miřejovic se čtyřmi stříbrnými a jednou bronzovou medailí, taškami, vepřovými koleny, poháry, plechoutama a dalšíma cenama.

Nejdřív se běžel klasický půlmaratón. Já jsem dostal po deseti kilometrech úpal, ale nějak jsem to dolezl a díky osobákům Dannyho a Topči jsme byli druzí v týmech. Mezitím si náš sličný doprovod (Romča a Markéta) dělal žízeň na odpoledne. Já jsem věřil ve splnění BT limitu, protože systém byl relativně podobný (pivo, 550m, pivo, 550m). Napoprvé se mi to úplně nepovedlo, protože jsem byl rychlejší než paní, co mi měla ukázat, kde je obrátka a tak jsem doběhl až někam do řiti. Napodruhé už to bylo v pořádku a v cíli jsem zaznamenal čas 4:12. Samozřejmě jsem to běžel v klackách a Pyřintu.

Při převodu na BT limit uvažuji takto:

Výhody oproti BT limitu:

-pilo se z kelímků
-bylo to jen 1097,5

Nevýhody oproti BT limitu:
-bylo vedro jak svině
-byl jsem po půlmaratónu a s úpalem (takže mi bylo na zvracení už před startem)

Srovnatelné podmínky:

-bylo to druhé a třetí pivo (ale to spíš beru jako rozcvičení, BT to taky tak dělá)
-asfalt je obecně rychlejší než tartan, ale zase obrátka dost zpomalovala
-s druhým pivem se běželo déle (550m oproti 10m), ale já jsem s ním po cesetě částečne zalil záhonky

Jak je vidět, bylo to šul nul, takže když si připočtu 1:40 za zbylou pětistovku, jsem na 5:52 a krásném A limitu. Ale mně bude stačit i uznaný C – limit, protože jsem přece v Céčku a pivní štafety už stejně nestihnu. Romča to šla za skvělých 5:36, ale to se dalo čekat – je přece z Jičína.

-černoušek nakonec za 67´


-3 lidi a 9 kolen


-ionťáky připraveny


-luxusní momentka, jak ji zachytil Danny – sledujte pozorně


-úspěšná výprava


kuk!

pondělí 12. července 2010

I feel lonely


Kamarádi z repre odjeli na celosvětový přebor škol do Švédska, Sparťanská šatnička (kam s dovolením můžou i pragováci) je přes prázdniny zavřená, na dráze je vedro, na silnici se na boty lepí asfalt a Krčák zeje prázdnotou. Prostě léto. Už jen tak ze zvyku chodím v šest ráno brousit pěšiny a Romča si stále klepe na čelo, když mě vidí obouvat Asicsy.

Abych nebyl tak lonely, zkusil jsem opět lízat asfalt, jenže jsem běžel 33 minut na čele, takže jsem byl zase lonely:


Zkusil jsem to teda na dráze, to už bylo lepší, ale po 15 minutách mi atleti utekli a lyžaři asi špatně namazali, takže zase lonely.


Nejmíň lonely jsem se cítíl v běhu do vrchu, ale jen první půlku - pak mi utekl Sosák a já zůstal lonely v mlze na svazích Lysé hory...


Nabídku dělat sparingpartnera Danovi jsem odmítl, protože jsme již trasu absolvovali (loni, v klimatizovaném autě, ale to jedno) a navíc běžet 217km lonely je moc lonely.

Nezbylo než se zkusit realizovat na střílečce a fesťáku:



ALE PAK TO PŘIŠLO!

Nabídka reprezentovat Českou republiku na Euromeetingu! Ano! Diváků bude 850, takže žádné lonely nebude!

čtvrtek 24. června 2010

Nominačky na MS - den druhý

JEŠTĚ TEPLÉ! Nominační midlo (ženy startovaly až po mužích): 1. Brožková D., 2. Juřeníková, 3. Klechová, 4. Spurná. Závod to byl moc pěkný, charakterem připomínal severní Finsko.

NOVÉ!
Nominační midlo: 1. Dlabaja 33:55, 2. Šedivý 35:27, 3. Procházka 35:46, 4. Chromý 5. Kodeda, 6. Král, 7. Hájek. Smola kvůli naražení žeber nedokončil.

Příprava na Olympiádu

Jedině já s JJem jsme pochopili v čem tkví budoucnost orientačního běhu. Takže místo nominaček jsme vyrazili lízat asfalt na Ladronku na běh Olympijského dne. Dle nastupujícího formátu nás totiž čeká honěná na olympiádě. Tímto se omlouvám Betovi, že jsem se mu vysmíval do cvičenejch opic na prvním úseku štafet, protože takováhle pakárna je i na mě moc. No ale zase je za to čtvrt melounu, a to je jako vyhrát dva závody na MS.

Tak jsem si šoupl desítku za 33, ale i přes drtivé vítězství jsem se opět setkal s mediálním nepochopením: "Hele kdo je ta 106? (moje číslo) Podívej se do startovky, co je to za vetřelce." No ale furt lepší, než když si mě na půlmaratonu spletli s černoškou. Budu muset navrhnout, aby se i krosy běhaly s GPSkou.

Mimochodem můj výkon z Tiomily byl hned dvakrát překonán na Jukole (3. úsek Stora Tuna a 4. úsek Domnarvets).

úterý 22. června 2010

Nominačky na MS

NEU! Model na mydlo se šel v JV části embargované mapy. Terén byl zvlněný s velmi dobrou viditelností. Vyhrál Vojtěch Král, jeho komentář v cíli zněl: "Šel jsem výkon z říše snů, na Euromeeting by to mělo stačit."

ALT!
Nominační sprint v Norsku na MS v Norsku se běžel dnes v Norsku. Výsledky prvního kola: Muži: 1. Smola, 2. Kodeda, 3. Dlabaja, 4. Šedivý - byl to velmi vyrovnaný závod, první čtveřice se vešla do 10 sekund, ostatní ztráceli přes minutu. Ženy: 1. Svobodná, 2. Juřeníková, 3. Duchová. Druhé kolo se běží ještě dnes, ve čtvrtek je middle, v pátek klasika.

pátek 18. června 2010

Ufouni

Už je z toho asi veřejné tajemství, že letos budu chybět na MS, nicméně stále doufám v divokou kartu na Euromeeting. Nejdřív teda musím samozřejmě zaběhnout limit. Abych se udržel v kondici, tak jsem tenhle týden zase zařadil Emila. Jak si tak v práci pracuju (mezi emilovými fázemi), najednou koukám do mapy jako tele na vrata vytepaný ze zlata. Oni tam ufouni do pole napsali název mé oblíbené hárdkórové partičky!


A tady jsem před třema lety zevloval na Silesii:

pátek 4. června 2010

Mydlo za bod

mydlo = zlínsky middle
bod = bod do svěťáku

Mydlo bodlo, hrdlo ztvrdlo, madlo prdlo.

čtvrtek 3. června 2010

New

NEW! vyšel Ranking ke konci května. V mužích je stále v čele Michal Smola před Petrem Losmanem, na třetí místo se posunul Jan Šedivý, následují Osvald Kozák, Eduard Šmehlík a Jan Mrázek. V ženách udržela vedení Martina Dočkalová před Danou Brožkovou, na dalších místech jsou Iveta Duchová, Kamila Gregorová, Monika Topinková a Ivana Bochenková. Kompletní pořadí najdete zde.

NEW! Další atletické o-limity na dráze. V městském přeboru družstev mužů a žen (1. kolo - v Praze na Kotlářce) splnil limit Losman (15:21), těsně za limitem Šedivý (16:02), PGP limit splinili Janovský (17:23) a Ctibor Sysel (17:25).

úterý 1. června 2010

Kvalifikace long + middle: Do pekla a zpět

Místo komentáře stačí pohled do map a konstatování, že bílá, zelené šrafy a světle zelená znamenají jednu (ne)průběžnost, údolí jsou opravdu hluboká a hlavně že 28°C a 90% vlhkost výrazně ovlivňují výkon. Kupříkladu mně se v půlce zavařila hlava a začal jsem dělat chyby jak v desítkách. Ale i ostatní sotva lezli a těšili se do Murošovy náruče. Takže postup to tentokrát nebyl.


Ale jako Rambo jsem chtěl odvetu. Překvapivě jsem dostal důvěru na middlu, kde jsem naposled zazářil v roce 2002 na MČR (9. místo), mapa Opička. Kvalifikaci middlu jsem šel od podlahy, pěkně od stromu ke stromu (samozřejmě význačnému, což díky místním mapařům nebylo těžké) a od rýhy k rýze. Ustál jsem i kontrolu na vývratu, kde se s finálem middlu dvě minuty loučil Šéďa.


Na závěr kvíz:


Kody má
a) v ruce medúzu
b) v ruce silikonový implantát
c) vyleštěné sklo

pondělí 31. května 2010

7 bodů ze sprintu

Jsme na ME a program je nabitý, ale budu se snažit předávat alespoň nějaké informace. Nejdřív malá ochutnávka ze zahájení:

(pozor, obsahuje nepříjemné kvílívé zvuky)



Po modelu na long+middle+štafety+sprint (v jeden den) jsme se nestačili divit, co zase místní mapaři předvádějí. Asi taky pravidelně čtou můj blok a chtěli mě zásobit dalšíma perverznostma.

V čistém listnatém lese, kde jsou všechny stromy stejné, nejenže si mapaři neodpustili zase kreslit význačné stromy (které jsou o něco málo tlustší než okolní), ale dokonce rozlišují dva druhy. Menší a větší zelené kolečko! Samozřejmě nechybí zelené "téčko", tuším zlínská specialita. Prostě padlý strom, kterého by si člověk za běhu ani nevšiml. To celé v patnáctce, takže naprosto nepostřehnutelné. Na sprintu se zase objevují všemožně barevné křížky různé velikosti, občas dokonce rotují nebo mají anténky (asi skluzavky z prolejezaček). Boudy na pláži kreslené jako les ohraničený zdí, zelený outline nebo miniaturní lavičky, to už člověk jen zírá. Pomineme-li dobíhání závodníků na pláži, dupání cest v napalmu nebo bydlení půlky závodníků v závodním prostoru, byl to celkem regulérní a pěkný sprint. Něco jako kdyby vedle Krčáku bylo moře. Totálně nás převálcovali Švýcaři a Emil, kterej mi zapomněl říct, že to v dunách zná, protože u moře bydlí.


foto Chrobák

neděle 23. května 2010

Jak na sprint

Možná jste si všimli, že jsem poslední dobou docela dobrej ve sprintech. Já jsem navíc i dobrosrdečný, tak vám prozradím, jak to dělám. Jestli mi ale nevěříte, klidně si vystačíte s touto brožurkou a radami JJ na Benu.

1) Fyzická příprava
Emil je základ, přes to nejede vlak.

2) Mentální příprava
Před usnutím místo oveček počítám kontroly na virtuální trati.

3) Teoretická příprava
Na to mám placeného osobního odborníka Košíka. Už se vypracoval natolik, že je schopen odhadnout předem trať na 99%. Ale to by nebylo fér, takže mi připraví jen nějakou variaci.

-příprava na sprint ve Zlíně:


-příprava na sprint v Brně:



4) Tykadlo
Samo se to neudělá, to ví nejlíp Ivánek, takže je potřeba poslat před losováním startovky pořadatelům nějaká jabka. Pak ještě překecat Sosáka (úspěchů na MS už má dost, takže v Čechách ho to nevytrhne), aby na mě počkal a ukázal mi jak se to má běhat – hlavně v lese, co Olafe? :)

5) Čáry máry
Inspiroval jsem se u Hermiony a jejího Obraceče času. Nechtěl jsem to prozrazovat, protože si koleduju o flastr od disciplinárky, ale když mě Honza Polášek přistihl...

pondělí 17. května 2010

Konečně titul!

Podle většiny médií (kromě Bédi – dík!) jsem nastupoval jako naprostý outsider a proto bylo moje vítězství na spritovém mistráku tolik překvapivé. Ale už i sesazený Král Olaf mě označil jako spritového specialistu, tak (pokud v nejlepším nepřestanu) se situace snad zlepší.

Ach, co napsat o dokonalém závodě? Na rozdíl od Tiomily, kde se toho tolik událo, jsem na sprintu moc času pro zajímavé histroky opravdu neměl. Takže odkazuji na stránky závodu, kde je vše od výsledků až po TV záznam (stáhnout se dá takhle). Taky jsem mluvil poprvé on-line do mikrofónu ČT, poprvé jsem byl na dopingu a dával moč na studijní účely. A to mi ještě není 30.


Sobotní klasika

V sobotu jsem si chtěl dát další test před ME, ale kombinace klacků, kamenů, bahna, zakázané asfaltky a hlavně nových bot mě odsoudila do role statisty v „Jansově turismu na klasice“. Nicméně vybírám perličku, tolik charakteristickou pro české (nebo jen moravské?) mapování. Mapař měl buď kvalitní satelitní snímek od NASA, nekonečně času pro tachymetrii nebo je prostě perverzní. Každopádně jeho výkon musel stát pořadatele mraky peněz. Ale třeba tuto oblast zvětší a uspořádají zde krásný sprint – ještě lepší než na Bohouškových vývratech.


Nedělní middle

V kamenných pasážích to bylo pěkné. Ale když jsem dvě minuty šukal v trojkovém hustníku kámen, lilo jak z konve, byly čtyři stupně, říkal jsem si, že to bude mít Jindra K. těžký – nalákat nelampióny na lampióny.

Oba dny vyhrál Šéďa, jenže pořád nemá blok. Třeba napíše něco na Kerteam.