DISKotéka na ME

Jako hodnocení svého čtvrtého Mistrovství Evropy by stačilo navázat na článek z MS 2009. Tedy: Sprint – Fuck me again. A dát obrázky „My map, my problem, my solution“. A tím bych skončil, protože zklamání ze závodu, na který jsem se připravoval půl roku, je obrovské...

Jenže závod jsem si zkazil sám, takže určitá sebereflexe nebude od věci, pak taky dlužím mamince a dalším počteníčko a v neposlední řadě by třeba moje zkušenosti mohly pomoct příštím generacím.

Tři dny jsem neúspěch rozdýchával a konečně popíšu, jak to bylo.

S přípravou bych se opakoval – už jsem vychytal běžecký trénink a ladění, i mapovou přípravu. Tedy po MČR krátkého Emila, o víkendu Salomon trail na Hostivaři a pak krátké úseky a odpočinek. Díky podkladům z Mapy.cz a aktuálnímu pokrytí Panoramy se mi podařilo celkem věrně nakreslit mapu kvalifikace (Vojcek nakreslil ještě lépe finále). Po zveřejnění posledního bulletinu už byla trať víceméně jasná.

 Z obálky posledního bulletinu na nás shlížel bejk Kody.

Před startem jsem byl tradičně nervózní, ale to je normální – spíš bych byl nervózní, kdybych nebyl nervózní. Jenže i tak jsem dělal od startu drobné kraviny. Jedničku jsem orazil „normálně“, i když se běželo na bezkontaktní ražení. Na dvojku zbytečně delší postup. Ze čtyřky povinným postupem málem po druhé straně plotu. Pak jsem se uklidnil a ťukal si známé postupy. Následoval očekávaný průběh shromaždištěm, kde si komentátor neodpustil už snad ani ne vtipnou poznámku „veterán Mrázek“. Od kamarádů nebo Bédi – proč ne, o co jde. Ale na ME? Nevím, jestli zrovna tohle mě rozhodilo. Jestli jo, byl to samozřejmě můj problém, běžím v domácím prostředí, nesmím vnímat věci okolo. Ale přece – dovolil by si komentátor hlásit: veterán Khramov, Novikov, Gueorgiou, Østerbø, Ikonen (ne že bych se troufal s nimi srovnávat) nebo veteránka Kaupi, Nordberg, Topinková, Fenclová, Šafka-Brožková?

 Kvalifikace - teorie.

 

Kvalifikace - realita a postupy.

Každopádně z náměstí jdu po paměti, ale na 12.k razím kámen 10 metrů před svým hustníčkem. Na téhle kontrole to DISKnul Dejv, Bet a málem i já. Naštěstí mi neseděl kód a rychlým kouknutím do mapy jsem to napravil. Ale rozhození bylo na světě a já nevím proč si myslel, že kontrola 13 je na vnější straně zdi (to samé se mi stalo loni v Žatci – asi nějaké zednářské prokletí). Když jsem doběhl k mostu a viděl kontrolu tři metry pod sebou, bylo mi jasné, že ME pro mě skončilo. Chyba na půl minuty je prostě fatální. I tak jsem ale zkusil nemožné a začal to štípat na hranici svých možností.

Cestou z 16.k jsem závod zpečetil. Už nevím, proč, ale vynechal jsem 17.k. Možná že mě na křižovatce zmátnul policajt, možná mě stáhli závodníci z dalších rozběhů, kteří tu kontrolu neměli a šli rovnou na moji 18.k. Už to ale byla jen korunovace tragického výkonu. Fyzicky to zase bylo jisté, ale hlava to neustála.

Prostě OB není atletika, kde si stoupnete na startovní čáru a buď na to máte, nebo ne. A to je vlastně super, ne? :)

Finále už bylo jen o prožitku z netradičního terénu. Moc pěkný závod, který mi přišel lehčí, než jsme čekali. Ale to asi bylo proto, že jsem konečně běžel „v klidu“. Sice jsem dupal půlmetrovou trávu a kopřivy, ale co bych pro Vojcka neudělal.

Finále W - teorie

 Finále MB - realita a postupy

Rozbor ženského finále na oblíbeném Vinogradov bloku.

Nominace na ME

Tak pojedu počtvrté na Mistrovství Evropy. Rozhodlo se po sobotním mistráku ve sprintu. Mám z toho ale smíšené pocity. Doufal jsem, že předvedu lepší výkon, aby "mě nemuseli brát, protože nikdo lepší není".

Přitom připravený jsem byl dobře. Měl jsem natrénováno, byl jsem po SP rozzávoděný i odpočatý, měl jsem skvělou teoretickou přípravu.

Bohužel okolnosti se sešly proti mně. Přišlo první jarní vedro, ze kterého obvykle dostávám úpal (napůl se stalo zase). K tomu 5 hodin cesta za volantem, z toho hodina v zácpě. Nestíhačka do karantény, takže jsem si nestihl okouknout doběh.

Po delší době pořádná předzávodní příprava (díky, Mapy.cz).

Před startem jsem ale vše hodil za hlavu (stávají se přece horší věci). Trať vedla tak, jak jsem (určitě nejen já) myslel. Fyzický pocit byl ale hrozný - přehřáta hlava, sucho v krku, tuhý nohy. Naštěstí to byl nejspíš jen pocit (nebo fungovalo moje vnitřní "musíš, jde o všechno"), protože jsem např. vyhrál nejdelší postup, co byl navíc celý do kopce.

Trať sprintu - postup dle GPS.

Jenže tři kontroly před cílem přišlo zatmění (jako na MS 2009). Zvolil jsem delší postup, zato víc do kopce a závěr v půlmetrové trávě. A k tomu jsem ještě přeběhl silnici… Ztráta 25 sekund a sešup ze třetího místa. Dokonáno bylo na sběrce, kdy jsem bez přemýšlení vyrazil opět blbě (myslel jsem, že ty tkalouny jsou povinný postup - nechápu, proč jinak tam byly) a dostal jsem na tom 5 sekund (což bohužel znamenalo tři místa).

Čas se měří až v cíli...

Nedělní spritnové štafety už byl „jen“ výborný trénink, jelikož jsme štafetu slepili z dorostenek (bojovaly statečně). Dospělým se tak daleko nechtělo... Příští rok je to ale stejné, holt na tak složitou organizaci si troufnou (zatím) jen Moraváci.

Trať sprintových štafet (GPSka je dost mimo).

Samozřejmě díky pořadatelům za skvělé závody.

A kdo ví, třeba jak můj blok na ME začal, tak na ME i skončí :)

Na WC* v Polsku

 *WC = stále Světový pohár, ale i kadibudka (bilance: 3 závody, 14x na WC)

Návrat po mateřské do repre dresu a cesta na můj první svěťák začala pozitivně. Když jsem si kupoval v Hradci v Lidlu plechouta na regeneraci po závodě, chtěla po mně paní prodavačka občanku. No dobrý, s trenérem nebo bafikem by si mě na SP v Polsku plést nemuseli.

 Ve středu před víkendem jsem si vytipoval mapu podobnou kvalifikaci a Sosák mi zde opět připravil povedené tratě. Díky TAP za mapu (na obrázku jeden ze tří okruhů).

Cestou jsme se zastavili na modelu midla. Těžký kamenitý terén prorostlý náletovými buky jsem s respektem sledoval z bezpečí traverzové cesty. Když jsme dojeli do Wroclawi, zbývala hodina. A to bylo bohužel zásadní podcenění přípravy.

Jak už je totiž na světových závodech zvykem (ME v ČR je výjimka), lze si prostor sprintu libovolně prochodit: It is allowed to stay as a resident or student, for business purposes or as a tourist, i.e. for sight-seeing, visiting a restaurant, shopping.

V pátek se tedy do prostoru univerzity a nemocnice vydalo "nakupovat" spousty závodníků. Jenže my stihli jen prostor finále…

Nejspíš i proto jsme tak bídně dopadli v kvalifikaci. Bet s Vojckem se nachytali na neprostupné bažině (dle ISSOM správně, ale bývá v mapě tak zřídka, že to zaskočilo mnoho závodníků) a já šel do úvodní části v napalmu u řeky s přílišným respektem. Dým pro nakopnutý palec z midla ani nenastoupil.

Ještě se k tomu sešla podivně nalosovaná startovka (např. několikrát 4 lidi ze stejné země za sebou, v jednom rozběhu 4 v druhém 1 ze stejného státu (např. ČR) atd.), stále nezapočtené body z měsíc starého WRE v Teplicích (což u mě dělalo cca 200 míst v rankingu) a já jsem tak vyrážel "šlapat" napalm.

Na první třetině závodů (5 kontrol) ve fekálu jsem dostal 30". Radši jsem to obíhal po cestách, než se pouštět do nebezpečí. Na modelu to totiž vypadalo i takhle:

Kamera: Bet (pro připomenutí podobné video z roku 2009 z VT Itálie)

Tady to už bylo průběžnější, bohužel jsme to zase nestihli projít. Ale byla to moje blbost, neměl jsem se tolik bát. Navíc když mi Bet půjčil kompresky.

Zbytek v areálu univerzity byl pěkný. Zásadní volby tam sice nebyly, ale člověk se nesměl nechat nachytat nebo rozhodit. To se mi povedlo a časově jsem skoro neztratil. Bohužel ztrátu už jsem nedohnal. Chybělo 14" na postupové 20. místo, na druhé místo jsem ztratil 39". Byl jsem 28. Tak nášlapné to bylo. Ale aby ne když startovalo 9 Švýcarů, 6 z každé skandinávské země a další chrti (postupovalo 20 z 60 z každého ze dvou rozběhů).

sprint qualification

Oblíbenou metodou odčítaní (2x10" na začátku) by mi to tedy dalo, fyzicky se běželo pěkně, v technické pasáži jsem neztratil, takže i přes neúspěch byl pocit pozitivní. Ale na pocity se nehraje…
Finále (B) jsem si chtěl zaběhnout už jenom kvůli atraktivitě prostoru. Bet se šetřil a odpočíval, Vojcek se neskutečně nasr... a vyhrál. Můj cíl byl jít bez chyb, jelikož jsme čekali technickou lahůdku.

A skutečně - byl to jeden z nejhezčích sprintů, co jsem kdy běžel. Motanice v prostoru univerzity a nemocnice, spousta nepravidelných budov, proti páteční návštěvě přibyly umělé zábrany, některé ploty byly naopak rozebrány, chodníčky, záhonky, průchody. A to vše ve vysoké rychlosti a pod tlakem. Někdy byly klasicky volby zleva/zprava, jinde se ale dalo prokličkovat jen jednou cestou, tři dlouhé postupy se musely načíst celé včetně průběhu mezi areály. No žádná prdel :)

Některé volby trochu degradoval 30" startovní interval - několikrát jsem viděl závodníka před sebou odbíhat od kontroly, tak jsem jen zkontroloval, že to jde a šel za ním. Nebo jsem viděl Vojcka vybíhat jedním plotem z nemocnice a tak jsem dlouhý postup na ten východ směřoval.

Někdy jsem byl ale rád, že jsem vůbec našel cestu ke kontrole a další volbu jsem už nehledal. Popisy jsem vůbec neřešil a kódy od třetí kontroly (tedy to, co jsem si pamatoval z koridoru) taky ne. Nebyl čas ptát se, kdo je kdo.

Dal jsem si cíl jít bez chyby a pokud možno zavodním tempem. Ťukal jsem si to až do doby, kdy mě doběhl Nor (šel mi půlku trati na záda), pak mě rychlejší volbou předběhl, jenže přeběhl i šestnáctku a běžel rovnou na sedmnáctku. Já na chvilku znepozorněl a šel za ním… Půl minuty chyba… Zbytek mi zase visel na zádech a do cíle mě opral. O to už ale nešlo. Až na tu jednu chybu (bohužel fatální), jsem si to odmapoval sám a tím pádem maximálně užil. Opět tedy přes celkem špatný výsledek jsem z toho měl dobrý pocit.

 

 sprint final B: first loop

 sprint final B: second loop

Závěr svěťáků obstaraly sprintové štafety. Neskutečně rychlý závod, ale opět plný voleb a hledání trasy. K tomu velice kontaktní (40 štafet) a pod tlakem (kamery, diváci). Další úžasný zážitek. Trať byla stejně jako finále sprintu na dvě kola. První jsem šel skoro celé s Betem. Ovšem nevěděl jsem, jestli mám stejné farsty, takže jsem si stejně šel svůj závod. Ke konci se mi lehce vzdálil, takže jsem ho na průběhu už neviděl. Po otočení mapy jsem si ji nestihl správně zorientovat a ztratil jsem tak cca 10“. Víc chyb na trati asi nebylo, takže ta minuta a něco od Vojcka (vyhrál svůj úsek), bylo opět fyzicky (případně se nasčítalo delší mapování).

sprint relay: červeně první okruh, zeleně druhý