Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

sobota 21. prosince 2013

V čem pořádat závod v OB?

Po loňské nekonečné anabázi při převodu dat mezi OORGem a OCADem jsem myslel, že složitější procedura při pořádání závodů už neexistuje. Proto mě překvapilo, že uspořádat trénink v OB se SportIdentem je podobná vocasárna. Přináším zkušenosti z pořádání Pražské Zimní Ligy (PZL TDJM).

Prostě jsem si myslel, že připojím krabičku, Windows si stáhne ovladač a pustím nějaký jednoduchý prográmek. Jenže pak jsem týden bojoval s ovladačem, abych vůbec připojil krabičku a další týden hledal program. Nakonec jsem stejně všechno víceméně dělal ve starém dobrém excelu.

Jaké jsou tedy možnosti:

1)      manuální
               a.       psaní časů na legitky a přepsaní do PC
               b.      tisk na SI tiskárně a přepsání do PC

2)      poloautomatické
               a.       vyčtení cílové krabičky a spárování s čísly čipů v PC

3)      automatické
               a.       vyčítání čipů ve vhodném programu

Protože jsem od přírody líný, tak než abych půl hodiny přepisoval čísla z lístečků, radši strávím týden na elegantním řešením. Nakonec jsem závod uspořádal „automaticky“, ale ideální řešení jsem přesto nenašel. Aspoň jsem našel slepé uličky, kterým se v budoucnu vyhnou další pořadatelé. Jestli ale existuje lepší řešení, budu rád za tip.

Ovladač:

Stáhnu, naistaluju, připojím SI – nefunguje. Tohle jsem opakoval několikrát, až jsem napsal na podporu SI. Po ujištění, že nepotřebuju rady typu „četl jste manuál? restartoval jste PC?“, se tím technik začal zabývat opravdu a za chvíli byl taky v koncích a musel napsat na podporu Microsoftu. Digitální podpis ovladače prostě pro moje W7 Home Premium 64bit nefungovaly. Na 32bit na mém starém notebooku ano, ale ten mi zase nevydrží v terénu 4 hodiny... Problém částečně vyřešil testovací režim a úplně vyřešil starší digitální podpis.

Program na pořádání OB:

Vždycky se pořádá víceméně ve třech programech, tak si jeden vyberu a je to! Jenže: OB2010 Krämer – placený, OORG – placený, OB2000 Chmelař – nejde na 64bit! Co teď?

Měl jsem skromné požadavky:
-import závodníků ze souboru
-vyčítání SI čipů a generování výsledků

Přes google jsem objevil stránku http://o-wiki.net/index.php?title=Software a projel jeden program za druhým:

-4mila : půl gigová instalace, client/server verze - wtf?
-O-event: placené
-SI simple - open source, je potřeba zřídit si účet na vývojářském webu, z toho mám už dopředu husí kůži, pak odkaz na program stejně nefunguje
-SFR event centre free, works for SFR system – ježišmarjá co to je?
-ChinaHealth2005 works with ChinaHealth – čínské zdraví? to radši ani nezkouším
-SIME - přesně to, co bych potřeboval, bohužel taky placené (ne moc, ale na jednu PZL v roce moc)
-GECO – to vypadá dobře, ale pětkrát mi to nefungovalo, pak mě napadlo aktualizovat Javu a už to jelo. Dvě noci jsem bojoval s importem (prý OE formát, ale ten z ORISu nefungoval, nakonec jsem našel hluboko v nápovědě ukázku), pak se nezapla karbička -> si config a extended mode, pak nevyčítala (přitom v SI config v pohodě), reakce autora "PS: also, there is a known bug when trying to read an "empty" si-card (sicard6 at least), without punches." Takže pro měření času na PZL nepoužtelné...
-Drosera - nenašel jsem instalaci, už při otevření webovky se mi zježily vlasy, rychle pryč, nejsem linuxový geek
-Takas – litevsko-anglicky,  nerozchodil jsem do 10 minut, nazdar
-OLA - švédsky
-Helga - MS Access verze, mno...
-MeOS - švédsky
-ORware - německy
-EResults - to vypadá ok, sice naimportuje závodníky, ale pak s nimí neumí pracovat
-Mulka 2 - použité sice na MS 2005 v Japonsku, ale absolutně netuším, jak se to ovládá

-Ór - nic moc design, ale jednoduchý a hlavně funkční. Nakonec jsem v něm PZL uspořádal, ale znova bych ho už nepoužil. Při prvním spuštění chtěl internet, což uprostřed lesa není nic moc (naštěstí mě zachránil firemní mobil s wifi tetheringem). Taky nezná pole registračka a nedokáže spočítat ztráty ve výsledcích. "It is not on my to-do list." odpověděl autor... Po zoufalém experimentování se exporty jsem použil nezničitelnou kombinaci Ctrl+A, Ctrl+C, Ctrl+V a hurá na editaci v excelu.

Hodnocení samotné PZL nechám na závodnících, ale většina byla nadšená exkurzí to temných zákoutí Prahy.

Berta testuje SportIdent

pondělí 9. prosince 2013

Krosinec

Kdysi jsem tu definoval "Peněžní závod" alias PZ alias Pézetko. Poté co mnoho let vymetám po konci sezóny lahůdky v podobě podzimních krosů, musím přidat kategorii "Krosový závod" alias KZ alias Kázetko.

S PZ má KZ společnou akorát skromnou účast, jinak jsou parametry úplně odlišné. Oproti tupému běhu po rovném asfaltu je trať namotaná členitým lesem a po loukách. Nechybí technické pasáže, prasácké seběhy, laktátové výběhy, spousta kamenitých a bahnitých vložek. Dost často se startuje intervalově, takže člověk není na trati nikdy sám. Trať je navíc poctivě vyfáborkovaná a občas i (zbytečně) vymetená (Senohraby).  Shromaždiště je většinou píchlé někam doprostřed lesa (Veranda), kde kromě pořadatelů nic moc jiného není (Ďábličák). Tradiční objížděče prémií tu nenajdete, jednak by si na trati zlomili nohu a jednak se vyhrávají „neatraktivní“, ale vysoce praktické ceny (např. koláč, který umlčí Bertu (Ďáblice), šampaňské na Silvestra (Motorlet), dárkový koš (Partyzánská, Malá velkunda), pomeranč (kdysi v Senohrabech), flaška rumu (Rumolamův běh), žeton do vozíku (Modřany) atd.).

Oproti partyzánským dobám, kdy se o závodě člověk dozvěděl jen od známých a výsledky pak hledal vylepené na železniční zastávce (Senohraby), i zde doba pokročila a vše je k dohledání např. na behej.kom a vlastních webech.

Ještě je potřeba neplést si kros a kros. Ten druhý se taky občas nazývá přespolní běh, ale přitom je to jen běh po rovné silnici porostlé travou. Jako například většina MČR, AM, ME a MS v krosu (až na světlé výjimky v Baldovci nebo Jablonném n. O.).

Tady si to chrochtám na krose před olympionikem (v nesmrtelném termotriku)

Takže kam na KZ vyrazit? Sepsal jsem seznam krosů, které jsem někdy běžel, a které rozhodně stojí za to. Za další tipy budu rád, určitě je takových závodů spousta. Sranda je, že většinou nejde o krosy běžců, ale cyklistů, vodáků, lyžařů a dalších jiných sportovců.

Tradiční účastníci Kázetek (a moje nesmrtelné elasťáky)

Mikulášák na Bradech, Podzimní běh lyžařů Senohraby, Vodácký přespolní běh v Ďáblickém háji, Malá cena Velké Verandy, Malá Kunratická, Velká Kunratická (KZ pouze tratí, jinak nechutná masovka), Sildkros, Běh cyklistů Motorlet, RUMolamův běh (asi už se neběhá?), Běh Partyzánskou stezkou, Přespolní běh nad Modřanskou roklí, Letní kros Otakara Pachmanna,...

Čím zasr...jší, tím lepší (omlouvám se za product placement)

pondělí 11. listopadu 2013

Jepičí vrchol sezóny

Podzim je sezóna lampiónových mistráků a všelijakých krosů. Pořádně jsem se nemohl rozhodnout, co bude ten pravý vrchol, takže jsem si řekl, že vyhraju všechno, co se dá a pochytám co nejvíc kapříků. Ostatně jako každý podzim.

Soubor:Jepice.jpg
wikijepice

Mít každý víkend vrchol sezóny je už svým způsobem dost jepičí - přes týden se ladí a o víkendu se jde na krev. Ladění sestává z kombinace rychlých tréninků a odpočinku. Taky dost jepičí. No a rychlé tréninky jsou taky jepičí - chvíli rychle, chvíli pomalu. K tomu mám ještě poslední dobou jepičí spánek - každé 3 hodiny se Emil dožaduje jídla.

No a aby to nebylo dost jepičí, zařadil jsem ještě proti své vůli další jepičí makrocyklus. Po Hruštici mě bolely nohy, takže jsem pár dní skoro neběhal. Pak jsem chtěl všechno dohnat, až jsem si uhnal zánět koulí (chlapi, bacha na to). Sotva to antibiotika spravila, zase jsem chtěl třemi rychlotréninky všechno dohnat, až se mi kouslo stehno tak, že jsem o víkendu sotva chodil. Po čtyřech dnech kulhání, jsem zase tři dny doháněl, co to šlo. A pak už přišla Velkunda, která znamenala vysvobození z jepičího tréninku a přinesla zasloužený podzimní odpočinek.

Hruštice: počtvtré čtvrtý (foto)

Nakonec tedy účast na vrcholech sezóny nebyla jepičí, ale spíš dopiči.

Hruštice - čas debakl, ale aspoň standardní čtvrté místo a nějací kapříci k tomu
Janovských 11 a 19 - pouze fandím a leduju si koule
Královodvorský čtverec -  pořád si leduju koule, jistí kapříci odpluli po Berounce
STRC Motol - belhám se s kočárkem kolem domu
HULK - doháním trénink na Velkundu
Velkunda - čas opět debakl, ale cíleně jsem to chladil, takže jsem aspoň celý večer neplival krev, na druhou stranu jsem byl jen 10 vteřin od kapříků (ovšem kdo ví, vymlátit peníze z Nakládala mi loni dalo pořádně zabrat)


Tlačil jsem Beta k rekordu, ale nestačilo to.

Další jepičí akce je BT pochod příští týden - chvíli se pochoduje a chvíli se bllllllllllllllll!

hlavně že děti jsou veselý :)

pondělí 21. října 2013

Podzimní bilance

Kromě Velkundy už mě žádný velký závod nečeká, takže přišel čas shrnout, co se povedlo a co ne. A protože mě poslední dobou místo tréninku Berta mlátí a místo regenerace uspávám Emila, myslím, že nadešel čas zhodnotit celou kariéru. Konečně se jako Olaf stanu hobíkem a začnu jezdit jen na Euromeeting.

Protože v orienťáku se počítají jen medaile a těma se můžu ohánět až po letošních družstvech, zůstanu u atletiky a budu porovnávat dosažené časy s těmi, které jsem si vytyčil jako míru špatnosti. Pro někoho budou časy k smíchu, někdo bude jen závistivě slintat. A celé to vyzní jako nechutné honění si ega. Ale proč ne, vždyť proto mi tenhle blok Bet se Šéďou založili.

Po vylepšení osobáku jsem se vždycky poohlížel po nějakém pěkném kulatém čase, který bych pokořil.

3000m
Tuhle distanci jsem běhal jen občas a nikdy na ní neladil a kulatý čas 9:00 mi i teď přijde tak ubohý, že to ani nemá smysl rozebírat. 8:54.

5000m
Pětka už je zajímavější - dá se při ní krásně vytuhnout. Když jsem na dráze chytnul tempo, zacílil jsem na čas 15:00. Jenže ten nepokořili ani lepší o-sprinteři, takže já jsem neměl nejmenší šanci. 15:19.

10km
Desítka mě náramně bavila. Kbelská, Pečecká, Olympijského dne, Krále Jiřího - mňam. Zase se nabízelo krásných a kulatých 32´. Smůla. 32:09.

1/2maraton
Když jsem ho běžel poprvé, připadal jsem si blbě, že si do přihlášky píšu očekávaný čas 72´, abych startoval vepředu (ale pořádal PIM, takže to bylo jedno). No a pak jsem to foukl těsně přes 70´ a od té doby jsem s touhle hranicí několikrát svedl neúspěšný souboj. A dočkal jsem se. Jak říká Šéďa - šel jsem půlmaraton za šedesát a něco. 69:56.

maraton
Svůj první start na atletické klasice už asi nikdy nepřekonám. Hned z toho bylo 2:29:24, takže meta 2:30 mi pak přišla taková nudná. Jenže další kulaté číslo je 2:20 a to už není pro normální smrtelníky.

BT limit
Konečně se dostávám k zajímavějším závodům. Letos jsem konečně dal A-limit (5:44). Ještě musím trochu potrénovat exování a bouchnu tam i VIP (5:30). Tohle je asi jediná trať, kde mám ještě potenciál na zlepšení.


Hruštice
Klasika silničních závodů, kde až na loňský omyl pravidelně obsazuji čtvrté místo. Ale i za to jsou kapříci, tak proč ne. Traťák Pešavy (46:19) není v lidských silách, normálně se běžci snaží o překonání padesátiminutové hranice. Loni mi to uteklo o 5 vteřin...


Velkunda
Na Velkundě je pro mě cíl stlačit to pod 12´ (pro Beta pod 11´). Jenže to se mi zatím vůbec nedaří, i když bych rád napodobil elitní orienťáky, kterým to nedělalo problémy (Bořan, OK Tom, Liška, Ropák, Matěják, Sosák). Ale tahle trať mi prostě nesedí, o čemž svědčí četné porážky od atletů, fitkařů a veslařů. 12:09.


Nicméně neberte to jako loučení se s kariérou. Všechny mety, co ještě nepadly, se stále třesou a hlavně vždycky si jde vytyčit další. A taky musíme příští rok vyhrát ty družstva!

Tak abych nejen já měl motivaci do příští sezóny, opět jsem přichystal tréninkáč. Tentokrát jsem kromě drobných úprav přidal i kolonku Pivo, protože mě brzy čeká další přestup. Takže nová míra špatnosti pro rok 2014 je 365 piv!

Treninkáč Mrazák ke stažení zde a odkaz na liště vlevo (zazipovaný xlsx, 80kB).

úterý 15. října 2013

Hendy...


Kdo neví, tak tady. A pak tady...

neděle 6. října 2013

STRC MTBO

V rámci ladění na podzimní vrchol sezóny (Hruštice) jsem si tréninkově loupl Smrčkův Salomon kros v Říčanech a bajkerský družstva na Kladně.

Miloš Smrčka alias Chuck Norris pořádá každý podzim v Říčanech kros. A celkem pěkný. Na mapě Údolí raků, resp. nově Jureček, vybral zajímavou trať - začátek palba údolím (raků), pak zalamovák a houpavě zpátky se zalamovákem dolů. A to celé dvakrát, celkem 11 kiláčků. Sjeli se vesměs hobíci a ambasadoři Salomonu, kteří za to, že nafasují, odběhají i některé závody série STRC. A to je fér.

Takže jsme od startu vyrazili ve třech (Krupička, Skalský a já), ale hned v údolí jsme zabloudili. Nikde nebyly žádné šipky. Pak jsme si všimli bílých teček na stromech (90% byly břízy, takže paráda). Chvíli jsme váhali, jestli to není vyznačený Smrčkův tréninkový okruh, ale pak jsme se po nich vydali a bylo to dobře. Jenže do zalamováku na konci údolí vedla ostrá vracečka, kterou zase kluci přeběhli. Houknul jsem na ně, ale už jsem byl ve vedení, takže jsem to musel tahat. Což nebylo nic moc, když se uváží, že za mnou "klusal" Krup a já ještě musel hledat tečky na každé křižovatce. Aspoň jsme utrhli Skaláka, na kterého to byl moc orienťák. Druhé kolo ale už bylo jasné, takže Krup si zrychlil a nadělil mi minutu a půl. Měl jsem ze závodu dobrý pocit a ještě jsem dostal dvě stovky od Chucka k tomu. Ty mi zaplatily benzín a basu Bráníků (akce v Makru za 4,90 bez DPH), když už Chuck zapomněl na stánek s pivem a buřtama.

Co je ale důležitější, svůj první atletický závod si odbyla Berta. V kategorii do 5 let se utkala s nabušenými soupeřkami na záludné 350 metrů dlouhé trati. Vyhrála (od konce). Ale dostala perník a ten snědla suveréně nejrychlejc ze všech.

Dávej dávej!

Na bajky jsem v neděli zavítal, abych neztratil kontakt s dalšími odvětvími našeho krásného sportu a pomohl Jičínskému týmu. Když mě tam bajkeři viděli, říkali, že jsem si spletl sport. No jen se smějte, blbečkové. Na just jsem si nechal blatníky, zvonek a taštičku s multiklíčem z dealextreme.com. S klipsnama mě podpořil Flaška, který je ani neměl. Už jsem čekal, že místo mě vyšlou do lesa Bertu na tříkolce, případně Emila v kočárku, protože Romči mapník se mi nevešel na řídítka, takže jsem se chystal navlíknout LOBácký. Zachránil mě Tomsky se svým velkoobjímkovým profi mapníkem.

Od závodu jsem nic nečekal (vždyť to jsou bajky, což je něco jako LOBy bez lyží), ale že centrum závodu poznám až podle Kládinova karavanu (cedulky ani lampión nikde nic) a že už tak složitý systém průjezdu a předávky se dá komentováním desetkrát víc zesložitit a že už i na bajkách se jezdí v kompreskách mě dost překvapilo. Naštěstí bajkeři už aspoň přišli na to, že se SI čip dá nosit na prstu a ne jen na jo-ju jako permice na sjezdovky. Ale zatím to jen testujou... Co mě ale nepřekvapilo, byl výsledek našeho družstva - MS. Tedy mimo soutěž.

Zajel jsem perfektní výkon, pouze přehlédnutá odbočka na 20. kontrolu mě stála 10". Porazil jsem Pavla Lochnese i přes to, že jsem byl nemocný, měl jsem delší farsty a jsem ambasador Salomonu (bez soutěže o zajímavé ceny). Má-li být některý závod tím posledním, ať vypadá jako tento. Zažil jsem víc, než jsem kdy doufal.

Pavle, ty jsi prostě ďábel, který dokáže nemožné. Přestože ses do reprezentačního výběru dospělých nikdy nepodíval, jsi schopen předvést výkon špičkové úrovně. Z mého pohledu jsi přinesl právě ty ten obrat, kdy sedmé místo začalo mít zlatý odlesk. Klobouk dolů, máš můj obrovský obdiv.

Chvíli mě mrzelo, že jsme odjeli před výdejem map, ale pak mi došlo, že dneska byla mapa vlastně zbytečná, takže jsem hodil postupy na Bertin surrealistický výtvor:

V čistém lese bylo poměrně hodně cest.

Citace: Olaf+Miška

Gratulace Kodymu k vytvoření nového světového rekordu v BT limitu!!!

pondělí 30. září 2013

Stříbrné břízky zalité bronzem

Příprava na MČR štafet a družstev (viz pěkný, ale zbytečně přetechnizovaný web) začala už na PPčkách, kdy jsem silou vůle dokončil i poslední etapu. Od té doby jsem každý víkend v ruce poctivě žmoulal buzolu a čip. Nevynechal jsem ani u Lochnese na svatbě, kde nám sám ženich nachystal krásné mydlo na Opiččce. Rozumně jsem si zaběhl hned po obřadu, přece jenom den po večírku to nemá moc smysl...

O přípravném štafetovém víkendu už psala Berta, ale finální příprava se konala až poslední dva víkendy před dny Š a D. Využil jsem azylu v Klubu za Lávkou a před Šemanovickou klasikou si zaběhl trénink nazvaný "Císařova prokoplá prdel". Ano, správně - jednalo se o okruhy na Císařově kameni. Klasika pak nebyla úplně v pohodě, za což můžou i kvasnice z Primátora.


Vrchol ladění přišel víkend před dnem Š. Zúčastnil jsem se soustředění v relevantním terénu v okolí Liberce. Tratě byly perfektně připravené Kobříkem a Hendym a roznesené Lebkou. Takový komfort se poslední dobou nevidí ani na represoustředění, tam si kontroly roznáší sami reproši. První trénink jsem nicméně vynechal, protože jsem byl v práci, druhý jsem taky vynechal, protože jsem jel pro Romču a Emila do porodnice, ale třetí trénink jsem si už vychutnal. Následoval BT limit - podrobnosti zde. Čtvrtý a pátý trénink zhatila akce "lehce Zanzik", ale i tak jsem výborně nasál atmosféru těžkého horského terénu.


Přišel den Š. Ondra to stabilně rozběhl a předával mi na 11. místě. Trochu jsem zaváhal na odběru map, kde jsem hledal jednociferné číslo, ale nakonec jsem usoudil, že mapa "004" bude asi pro mě a ne pro agenta MI5. Pak mi kontroly skákaly jedna za druhou a taky mě přeskočil Bet. Ale pořád se kolem mě motali další chlapi, tak jsem si říkal, že je to v pohodě. Před diváckou mě zaskočil výrazný strom, který nebyl mapě, takže jsem kontrolu hledal o 200 metrů jinde. Naštěstí asfaltová vložka v pytlíku (škoda, že mi Blaďas na průběhu nepůjčil kolce) nechala vyniknout mojí fyzičku, takže ztrátu jsem skoro smazal. Vypadalo to na další čtvrté místo, ale Kody si vytrhl nohy z (dál to zná každý) a sfoukl Kubátíka s Ambasadorem a doběhl nám pro BRONZ! Skvělý pocit z týmového úspěchu nezkazila ani oprýskaná medaile a kilo soli do myčky.

Netrvalo to dlouho a přišel den D. Naše SJC-BT družstvo mělo nejvyšší ambice, které se nakonec nenaplnily, ale i tak jsme po skvělém výkonu všech členů vybojovali STŘÍBRO. Začátek jsme si pohlídali a když Hendy naložil reprošovi Danáčovi, bylo pěkně zaděláno. Osmistovkařka Martinka ukázala, že hledání lampiónů ještě nezapomněla a plácla mi kousek za Dýmem. Toho jsem stíhal asi do třetiny závodu, ale pak se naběhlo do žlutozeleného humusu, který mě zamotal a ztráta se vyšplhala ke dvoum minutám. A když jsem pak ještě vyžral spodní farstu před diváckou, předával jsem tři minuty po Žabinách. Bohužel mě ale skvělým výkonem na půl minuty stáhl Pája Hradec, což byl začátek konce naší zlaté cesty. Pak už Dana se Svářečem nestačili na duo Miška a uzdravený Ambasador a bylo hotovo. Ale i tak jsme vybojovali vítězství v lize klubů.


Navíc si na nás zasedli dopingoví komisaři, takže odchytli Martinku a mě. K tomu ještě aspoň Dýma, se kterým jsme soupeřili i v šatně, tentokrát na téma kdo dřív vyždímá požadovaných 90 ml moči. Naštěstí nás Přéma zásoboval Konrádama, abysme to měli dřív za sebou. Alkohol teda rozhodně netestovali.


Postupy zakresleny a uloženy v archüvu. Štafety. Družstva.

pondělí 9. září 2013

Můj první závod

Vlastně to byl až druhý závod, ale ten první nebyl do renkingu, takže se nepočítá.

Tenhle můj první, opravdový velký závod přišel v sobotu odpoledne. Dopoledne to bylo nějaký zmatený - jeden vyběh, pak se vrátil, plácnul [bác] dalšího a ten pak ještě jednoho. To mě moc nebavilo, tak jsem si hrála s Evelíniným bublifukem [fu:]. Navíc tátův [ta:ta] kámoš Kody byl někde ve Finsku nebo kde, takže i když se táta snažil, co to šlo, a zaběhl čtvrtý čas na úseku (a prý to mohl být třetí čas, kdyby nešetřil síly na sprint), na desítku to stejně nestačilo. Velké zpestření bylo auto [brrm], které houkalo [hu:hu:] a odvezlo pána, který měl místo vlasů vosí žihadla.

Odpo jsme jeli do města, čehož jsem využila a hodila šlofíka [haji:]. Táta mi přinesl a zabalil nějaký papírek [papi:], který stejně nevím, k čemu byl. Ale bez něj by byl táta DISK, a to zní fakt nepříjemně. Konečně jsem vyrazila na svůj první závod. Radši mě zezadu jistila máma [ma:ma], protože ještě neznám všechny barvičky, a taky bych se mohla odfarstovat (to nevím, co znamená) na dětské hřiště [dje:ti]. Šli jsme to těsně nad půl hodiny, potkali deset barevných nesmyslů, do kterých když jsem strčila kolíček na prstu, bliklo a píplo [pi:pi:] to na mě. Moc se nám dařilo, dokonce jsme jednu paní porazily.

Táta doufal, že mě vezme na bednu, aby všichni viděli, jaká jsem hezká. Jenže jeden ošklivý strejda [je:ja], který měl být poslední (chtěl totiž vyzkoušet bezkontaktní ražení [pi:pi:] jako na LOBech (to jsem ještě nejela)), se rozbrečel, protože by neměl body do renkingu. Takže šel na bednu místo táty. Než přišlo vyhlášení a s ním i křivda roku, vyprosila jsem si zmrzlinu a balónek. Ten mi ale u cíle praskl [bum], až z toho jednomu strejdovi málem vypadl mikrofon [halo:halo:] z ruky. Tak jsem šla žebrat o další a tátovi při tom paní změřila tuky. Prý ještě kus a byl by tlustý. A taky pomalu pálí [au:] kalorie, proto musí pořád běhat. Má to na papírku, kdyby mu prý strejda Lochnes nevěřil.

Spali jsem u Vašíka [mimi] v Žamberku. Ráno byla zase plácaná a táta s jedním bétéčkem [pi:o] to trochu vylepšili na deváté místo. Měli být osmí, protože když táta finišoval, předjel ho pan Král na motorce. Fuj [E!E].

Mám pořadatele od táty pozdravovat, prý se mu to moc líbilo - terén, tratě a kofola za dvanáct. A sprint taky, i když to bylo rychlé, pořád bylo co řešit. Proto tam taky nechal dvacet vteřin (proč to jako dělal?) A kde to nebylo jasné, tam viselo mlíko [ti:ti:].

B.M.

Sprint. Plácaná.

Tohle jsou moje postupy. Táta je má v archivu.

Fotka odtud.

středa 28. srpna 2013

Praha jinak

Nějak teď nevím, co bych trénoval, tak jsem si říkal, že by možná šlo zvolit zajímavější trasu z práce domů, něž když jsem na jaře v rámci maratonu brousil cyklostezku. Pán v krabičce mi vzdušnou čarou přes Radlice, Hlubočepy a Lhotku změřil 17km, čili jsem počítal s tím, že ještě obkroužím kus standardky v Krčáku, aby to stálo za to. Nakonec jsem byl rád, že jsem to bez standardky stlačil pod dvě hodiny.

Našel jsem totiž úžasný trail po jihozápadě Prahy. Inspirací mi byl super krosík na Žvahově s epesními výhledy na Prahu. Vytiskl jsem si turistickou mapu, ve které byly jen hlavní ulice, a tak to bylo celkem zajímavý, protože tyhle kouty Prahy moc neznám. Několikrát jsem se musel vracet ze slepých šukacích cestiček a bezdomoveckých doupat, dvakrát jsem se totálně zacyklil (bez buzoly, lišejníků a sluníčka jsem byl marnej), nad Prokopáčem mi šlo o život (100m srázy a stádo ovcí), ale nakonec jsem trefil do známých vod rybníka Labuť na úpatí Krčáku.

GPS záznam. A teď už fotoromán:

kolem pole a někde v dálce je Praha

to jsou panorámata, mámo

via ferrata v Prokopském údolí

běžim běžim a najednou vojenský prostor - kolem napalm a srázy, tak musím zpátky

pozor, ovečky :)

ty voe, fakt!

tady jsem musel po čtyřech, naštěstí cestička neskončila

trocha romantiky kousek od metra

rychlostní vložka na Mostu inteligence

úvodní zacyklení - první bylo totální překvapení, z druhého nebylo kvůli houští úniku

nejvíc šukacích cestiček je nad Prokopáčem

pondělí 26. srpna 2013

PP 2013

Z letošních Pěkných Prázdnin jsem zase Pěkně Prošitej, takže na nějaký romány vůbec nemám náladu.

Pěkné Přivítání nam postavil v kempu Olaf. Nebylo ještě s kým zajít na jedničku, tak jsem si šel udělat žízeň mezi lampióny. Bylo to celkem zábavný až na k19, místo aby byla 20 metrů od falešný, tak ji Olin Pěkně Píchnul o sto metrů dál. Bylo to na Pěkný Prokopnutí, ale naštěstí o nic nešlo.

První noc jsem se Pěkně Posilnil Rohozcem, kterej mi ráno Pěkně Propláchnul prdel. První etapa na Skaláčku byl middle nahoru dolu, ale pořád Pěkně Přímo. Betovi bouchly saze a já si po dvou měsících vyzkoušel práci s buzolou.

Odpo už na nás mávala Rohožka, ale muselo se jít zase Pěkně Pracovat. Naštěstí jen na sprint a to Pěkně Parádně luxusní. Na prvních dvou kontrolách jsem po minutě postál, než jsem pochopil, že ano ty vole, musíš skočit do těch srázů! Pěkný Průchody a na vrchu Pěkná Palba, prostě PP sprint!

Mezitím probíhal PP Píchač, ale vypadalo to moc složitě, tak jsem radši jen fandil s Pěkným Pivem v ruce. K PP Párty asi není co dodat, prostě Pěkná, okořeněná urychlovačem (kafe+absint+med).

Ráno seděla za krkem Pěkná oPice, ale hrdinství je nastoupit (že jo Zhaly) a hlavně dokončit. Tak jsem se s tím Pěkně Popral, i když v závěrečném middlu jsem se skoro poblil, jak se trať motala.

Tak Pěkné Příště na Branžeži, mapy z letoška Pěkně Popořadě vlevo.



neděle 4. srpna 2013

Mistrzostwa Świata w Długodystanowym Biegu Górskim

Tak jsem se dočkal medaile z dospěláckého mistrovství světa - v sobotu jsme s Péťou Pechkem a Tomášem Ondráčkem vybojovali STŘÍBRO v týmech na MS v horském maratonu za Italy a před Welšany. Počítal se součet časů, v jednotlivcích nejlíp zaběhl Péťa (7.), Tomáš byl 12. a já 13.

Berta poprvé na MS a hned na pódiu

MS se každý rok vypisuje při nějakém větším horském maratonu a letos se toho zhostili Poláci na hřebenech Krkonoš. Bohužel pro mě bylo to nejhorší počasí co znám - od rána smažilo slunce, dusno, dole přes den 34°C, na hřebenech "jen" 28°C a ani stopy po mráčku nebo větříčku. A k tomu polský systém občerstvovaček v intervalu 8-10 kilometrů. Den před startem zasáhl WMRA delegát a zakázal výběh na Sněžku, takže se trať točila u Obří boudy. Ubyly nám sice asi tři kilometry, ale i jedna občerstvovačka. Původně jsem chtěl běžet s Camelbakem, ale když jsem ho ráno naplnil, nacpal gelama a hodil na záda, pochopil jsem, že bych s tímhle závažím měl problém hned v prvním kopci. A tak jsem dva gely nalepil tejpovkou na trenky, třetí vzal do ruky a doufal, že to bez své vody nějak přežiju.

Po startu se na prvních šesti kilácích nastoupá skoro 800 metrů převýšení a pak se to smaží po hřebenech pod Sněžku a zpět a končí se na chatě Szrenica. Ten první kopec celkem ušel - ještě nebylo tak vedro a v půlce nás zchladil polský chatař hadicí. Následovala zvlněná pasáž a seběh na Špindlerovku, v němž jsem dohnal, co jsem ve výběhu ztratil. Běželo se totiž po cestě česko-polského přátelství a ta, pro ty co ji neznají, je dlážděná kameny různé velikosti a sklonu. Jakožto zkušený orienťák jsem nasadil kozí běh a předfičel klopýtající atlety. Po občerstvení na Špindlerovce (už začínalo být vedro, takže čtyři kelímky na hlavu a čtyři do žaludku) se pokračovalo po chodníku na obrátku. Překonání této nekonečné pasáže mi umožnily poslední nevyschlá louže (zchlazení hlavy) a potok (zahnání největší žízně). Na obrátce (22km) jsem loupl první gel a zapil ho dalšíma čtyřma kelímkama. Pak už jsem šel najisto k potůčku (už se u něj dělala fronta) a v seběhu na Špindlerovku utrhl další komíhající se soupeře.


Blížila se dvanáctá hodina, slunce pražilo jako šílený a na mě čekala děsivá osmikilometrová pasáž na Vysoké kolo - skoro pořád do kopce a hlavně bez občerstvení. Vyběhnout na Petrovku jsem se už ani nesnažil a v prvním zalamováku jsem nasadil něco jako šumaváčka, ale bez lyží. Kolem mě profrčeli dva Italové, kteří dokonale potvrdili náročnost dnešního maratonu - jeden ho ustál a nadělil mi na posledních 11km osm minut, druhý záhy rupnul a doběhl tři minuty po mně. První záchrana přišla už na Petrovce, kde z ničeho nic vytékala voda z trubky. I kdyby to teklo ze žumpy, napil bych se, jak jsem byl vysušený. Další záchrana čekala v podobě Kerviho, jeho ženy a hlavně jejich vody na Dívčích kamenech a poslední o kus dál, kde se zjevila nějaká žena - v jedné ruce voda a v druhé kola. Už jsem byl tak vyřízený, že jsem sotva vylezl Vysoké kolo a naposledy se občerstvil. Říkal jsem si, že mě čeká pohodový tříkilometrový seběh po šotolině do cíle, jenže přišlo to, co loni na Jungfrau - motání hlavy, mlha před očima, zatuhlý nohy a hlavně jsem zase nemohl dýchat. Funěl jsem jak čokl, potácel se jak kačer a ohromeně zíral, jak si to kolem mě s úsměvem na tváři prosvištěl Tom. Kraťoučký kopec na Svinské kameny mi dal svinsky zabrat a rozběhl jsem se až poté, co na mě kouč angličanů houkl, že běžím za tým. Ještě jsem se kousl a vylezl až na Szrenici.


foto Jarek

V cíli mě odchytl pořadatel a hustil do mě něco jako že máme medaili. Já ale viděl jen kelímky, takže jsem ho odstrčil a začal se polívat. Pak ke mě nadšeně přiběhl Tom a taky něco kecal o medaili. Mně bylo ale zase jak loni na Jungfrau - blbě, že mi ani pivo nepomohlo. Další půlhodinu jsem strávil nejdřív na masáži a pak na záchodě. Ani jedno mi moc líp neudělalo. Navíc při každém nádechu jsem myslel, že se pobleju. Palačinku (oběd pro závodníky) jsem se už ani nepokoušel sníst a rovnou ji odevzdal Romče. Z chládku budovy jsem pak pozoroval, jak se trousí holky od nás, Baláž a konečně i Berglík, kterého jsem do toho nalanařil. Pobyl si tam krásných pět hodin a vypadal naprosto v pohodě (až na ty křeče).

Pak už nezbývalo než se nějak dopravit na lanovku a sjet i s rodinou dolů, kde jsem se natáhl u rybníka. Konečně se mi udělalo líp a mohl si dát barsz co nebyl boršč a masovou flákotu a pak už jsem se mohl konečně radovat.

Hurá.

odměna za tříapůlhodinovou šichtu

Výsledky
GPS

pondělí 29. července 2013

Letní točení 2013

Přišlo léto a s ním pravidelné točení. Podobně jako loni, kdy jsem se upsal na Jungfrau marathon, mi ani letos nechyběla motivace pro honění objemu. Čeká mě Krkonošský maraton, který rozhodně nebude zadarmo, proto jsem poctivě potočil na třech dovoleno-soustředěních.

Nejprve jsme vyrazili na chatu mezi Jizerské a Lužické hory, kde jsou ale i tak pořádné kopce. Žádná Vysočina natožpak Šumava by mě převýšením neuspokojily tak jako hluboká údolí pod Ještědem.

Lauf Malý Ještěd
Účet: 4 dny, 76km, 3076m převýšení

Druhou část dovolené jsem naplánoval do srdce Krkonoš – na Lužickou boudu, kousek pod Špindlerovku. Ubytování s polopenzí ve 1200m n. m. za babku, k tomu vstup do vodního světa a do sauny a večer vychlazená Plznička. Když už jsem u té neskryté reklamy, tak všechny laufy jsem si plánoval na plánovači mapy.cz, kde jsem si trasu optimalizoval popotahováním po turistických značkách, až mi pán vypočítal každodenních cca 22km s 1000m převýšení.

houpy hou

Úžasnější počasí jsem už dlouho nezažil – uprostřed července bylo na hřebenech lehce nad nulou, mlha, vichr, mrholení a když jsem seběhl pod mraky, chcalo jak o život. Radši jsem si s sebou bral na výběhy mobil, kdyby mě to náhodou odneslo do Polska. Ale ten zážitek ze strašidelných, drsných a opuštěných hor, kdy jsem dvě hodiny šlapal v bažinách a kamení a na hřebenech děkoval za tyčové značení, byl k nezaplacení. Naštěstí si Romča s Bertou mohly užívat tobogán a vířivky ve Vodním ráji, jinak by mi takováhle dovolená asi neprošla. Poslední den jsem ještě udělal lauf na Sněžku, ale protože se počasí vybralo, musel jsem celou dobu kličkovat mezi Polákama (ti chodí na Sněžku v polobotkách, s knírem a igelitkou).

vrchol léta

Lauf Bílé Labe
Lauf Labská
Lauf Szrenica, „výklus“ po bobové dráze
Lauf Sněžka
Účet: 4 dny, 90km, 3190m převýšení

V poslední části točící dovolené jsem definitivně přišel o všechny pracně nasbírané červené krvinky, protože jsem byl odsouzen strávit deset dní v parném Chorvatsku. Za celý pobyt jsem potřeboval jedny trenky na spaní, dvoje plavky, žabky, černý brejle a věci na běhání. V místě kde jsme bydleli, končí veškerá civilizace sto metrů od moře, tak jsem měl trochu pochyby, jestli vůbec něco natočím.

jak být 10dní za exota

Nicméně stále jsem měl před očima plán od trenéra Kerviho, proto jsem byl rozhodnutý točit i tam, kde přežijí sotva pouštní mravenci. Přes den se dalo být tak maximálně v moři, takže na běhání jsem vyrážel v 7 ráno nebo v 7 večer. I tak ale bylo na chcípnutí. Nezbytnou součást výbavy tvořil Camelbak s vodou, kartička pojištěnce (kdyby mě rozsápali divocí psi, které jsem slyšel v noci výt), mobil a hajzpapír (střeva nějak nezvládala celodenní přísun melounu a piva).

dovolená s BT masters nebyla zadarmo... a těch pět Tulamorek padlo během jednoho večera...

Trasu jsem ve vnitrozemí hledal podle plánku z Openstreetmap a překvapilo mě, jak skvěle to sedělo. Cesty nakonec byly široké, výhledy na moře dechberoucí a živočišná havěť všudypřítomná. Neustále na mě útočily kobylky, přes cestu mi dělali sítě obrovští pavouci, pod nohama šustily ještěrky a taky jsem potkal hada, želvu a kočku s ptákem v tlamě. Byl to tedy další točící zážitek, který už si doufám nezopakuji. Jestli jsem na maraton potrénoval nebo se naopak zničil, se uvidí za týden.

 hrvatska kornjača

Lauf tam a zpět a kolem dokola
Účet: 9 dní, 123km, 4 úpaly

neděle 23. června 2013

MČR KT: Ryzí kupky z hor

MČR KT Kunčice.
Tříhodinová cesta šedoletem.
Kopec.
Shromaždiště.
Kopec.
Start.
Chyba, bažina, lopuchy, klacky, Dým, Dým kopec, já traverz, Dým pryč, Dým chyba, kupka, srázek, lopuchy, chyba, bažina.
Cíl.
Postup, ale žádná sláva.
Holba, Holba, Holba, Holba, Holba.
Večeře.
BT vykydlost.
Kašna.
Holba, Holba, Holba, Holba, Holba, Holba.
Holba došla, Hugo, Jukebox, pojistky, postel.
Ráno.
Bolehlav.
Kopec.
Shromaždiště.
Růžová pilulka, kafe, vykydlost.
DJ: Y'all Want A Single - say fuck that, vzpruha.
Kopec.
Start.
Kopec.
Kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, kupka, chyba, bažina. Nádhera.
Cíl.
TOP20. Jo! Mapy s postupy.
Tříhodinová cesta šedoletem.


Kupky 2013 (moc Holby škodí)

pondělí 17. června 2013

Finsko u Plzně

Před 14 dny jsem si vůbec nemyslel, že bych mohl tyhle Áčka oběhnout. Ale naštěstí jsem byl tak líný vlézt do ORISu a odhlásit se, že jsem nakonec zůstal přihlášen a mohl vyrazit. Noha se totiž zázračně rychle uzdravila - po deseti dnech mi vyndali stehy, jedenáctý jsem nazul Cumulusy a dvanáctý už brousil Emila. Nakonec mě při závodech bebíčko ani moc nelimitovalo, kromě seběhů a došlapů na šiškovatou cestu jsem o něm ani nevěděl. Nicméně fyzička byla před závodem velká neznáma, ale jak se později ukázalo, ježdění na kole mi uchovalo vytrvalost a zbytek už byl o zkušenostech jak asfaltových, tak klasikových (čas se měří až v cíli, hrdinové:) ).

Ohledně organizace se už rozplýval Béďa a já s ním musím plně souhlasit. Všechno do puntíku šlapalo, všechno perfektně označené. Dokonce byla vymakaná i cesta na start - v sobotu se po ní nedalo běžet, abychom se před klasikou neunavili a v neděli byla 3km dlouhá, abychom si les užili i za pomalého tempa.

Běželo se totiž v nádherném terénu, rozhodně v jednom z TOP10 v ČR. Když jsem viděl mapu z Jukoly (např. zde od Kubátíka), byl jsem vážně rád, že jsem jel do Finska v Česku místo do Česka ve Finsku.

V tomto prostoru se před 18 lety běželo MČR na klasice, kde jsem ještě jako 14letý bojoval v H16. Skončil jsem čtvrtý od konce, zatímco můj brácha byl čtvrtý od začátku! K dohledání v archivu výsledků. Sosák stejně jako tenkrát skončil třetí - stále si udržuje výbornou výkonnost.

Takhle jsem ladil na MČR před 18 lety. Ale co, důležité bylo, že jsem pak vyhrál 5-denní!

Trochu jsem se obával, co předvedou stavitelé, které neznám, z oddílu, který skoro neznám (promiňte mi). Klasika ale byla opravdu nádherná okořeněná pěti dlouhými postupy. U každého jsem váhal a stejně jsem většinou (podle mezičasů) nevybral optimální volbu. Tak to má být! I tak se ale vesměs běhalo jen po cestách, kterých bylo v lese až až, ale za to stavitel samozřejmě nemohl.

Další věc, kterou mě stavitel potěšil, bylo prověření fyzičky u H21A,B,C. Je mi sice líto těch, kteří přijeli na výlet a pak bojovali dvě a půl hodiny ve vedru, ale aspoň jsem se mohl vysmát těm srabům, kteří se na klasiku hlásí do H21C, aby pak hrdinně běželi middle v H21E.

V první půlce nás drtil Bingo, ale pak mu došlo a nakonec z průměrných výkonů byl nejméně průměrný ten můj, díky čemuž jsem si poprvé za jedenáct let odvezl zlato z klasiky českého poháru. Počítám, že od Šédi bychom dostali zhruba deset minut.

kliknutím na 7 (jako Sedmihoří) šupem do archívu k prohlédnutí mapiček z midlíku a klasičky

Nedělní middle byl také lahůdkový, ale spíš kocháním se terénem než tratí. Ta sice byla pěkná, jenže se kvůli perfektní viditelnosti nic moc neřešilo a vše se chodilo přímo. Proto prvních 9 chlapů v H21E skončilo v minutě a půl (já jsem byl samozřejmě 9.).

 pravá strana, čo je s vama?! (foto kade.cz)

neděle 9. června 2013

Cyklotýden

Pokušení podlehnout neřestem bylo silné, ale závislost na točení mám ještě silnější. Navíc nejlepší český vrchař Robert Krupička mluví o bajkách jako dobré přípravě pro vrchy, takže jsem oprášil sedlo, dofoukl gumy, nandal blatníky, blikačku a zvonek, a vyrazil brousit Prahu.

Nožička se už hojí, za chvíli vyndám provázky

Když už mělo přjít zranění, tak se tak stalo v relativně vhodné době - v Praze se totiž tento týden skoro nedalo běhat: cykostezky podél Vltavy byly zatopené a v Krčáku padaly kvůli podmáčení stromy.

Metr pod hladinou se ukrývá dráha na Olympu, vzadu zatopená hala.

Ježdění na kole je možná vhodný doplňkový nebo regenerační sport, ale jinak z toho moc odvařený nejsem. Po týdnu dvoufázového ježdění mě nejvíc bolí zadek, ale že bych se cítil moc unavený, to ne. Trocha zpestření přišla ve čtvrtek, kdy se jel závod pražské MTBO ligy a ještě k tomu to byl sprint a celý po asfaltu. Jinak i v MTBO platí stejné předpoklady pro úspěch (slovo lyže nahraďte slovem kolo), proto se tomu vyhýbám.

MTBO = trénink na LOB a obráceně

Ježdění přes jediný dostupný most přes Vltavu mě už nebavilo, tak jsem vyrazil do Jičína, našel nejvyšší kopec v okolí a jel se aspoň trochu unavit. 50km v sobotu a 40km v neděli přes Tábor (678 m n. m.) a mezitím 6 Plzní s Erkim ušlo, ale rozhodně mi to nenahradilo STRC na Králičák, na který jsem se měsíc těšil.


V sobotu jsem také navštívil prostor třetí etapy Rumcajsových mílí, kde stavím sprint a tímto vás všechny zvu. Terén se možná zdá jednoduchý, ale když se přidá únava z dopolední Zhalyho etapy na Zebíně, potřebné pekelné tempo a nenápadné, ale všudypřítomné volby, bude se určitě jednat o sprintový vrchol sezóny.

Který had je nejrychlejší? Zjistíte 17.8.2013 v Jičíně!