Die Zinnwalde LOBen

To se ani slovy nedá vyjádřit. Prostě paráda. LOBařský orgasmus. Tojnárkovy LOBy byly prostě jedny z nejlepších LOBů, co jsem kdy jel. A proč?

Azuro, mínus osm, půl metru umrzlého sněhu a na tom dvacet čísel prašanu. Biatlonový stadión. Široké a tvrdé stopy. Žádný brutální sjezdy. Teček sice dost, ale rozumně na rovině a na jednom místě čili mapařinka. Volby postupů. Zázemí v tělárně. On-line výsledky (pro Beta). Po dálnici z Prahy. Teplej čaj gratis a wurst za ojro.

A jak jsem dopadl? Díky stále upadající konkurenci a překvapivým absencím (Šéďa, Bet (schovával se v hale)) jsem ostřeloval první desítku. Na lepší umístění mi stále chybí lví síla v pažích a přebývá pud sebezáchovy (neděle 4.kontrola) a taky podcenění mapování (z minulých LOBů jsem nabyl dojmu, že na LOBech se už nemusí mapovat), takže pár chybek a občas špatná volba. A taky si musím zvyknout, že na LOBech se middle jezdí hodinu a dostat na klasice 22´ není žádná ostuda.

A jak říkal v šestém dílu Ondra Vesecký, v nejlepším se má přestat, takže mé další letošní LOBařské vystoupení se už pravděpodobně konat nebude, což mrzí hlavně Kopyto.

Mr. Kopyto

Leden je měsíc vyhlašování různých anket a nejlepších sportovců. Já jsem se loni zúčastnil velmi prestižní soutěže o nejlepší kopyto. To ne že bych byl jako největší dřevo, ale že jsem vlastnoručně vyrobil mazací stolici (to je oficiální název pro kopyto). Kdo neví ani co je to kopyto, tak to je ta věc, na který se připravujou lyže. Romča tomu třeba říká „držátko“. Když jsem totiž jezdil blahé paměti s repre na Zadov, kde se brutálně točilo, musel jsem si potupně škrábat lyže na podlaze. Teď už kopyto mám, ale zase nejedu na Zadov...

Takže v říjnu jsem řezal, brousil a leštil (kopyto) a v listopadu jsem se vydal na soutěž. Konala se v německém Schweisteigerburgu a zúčastnily se jí špičky z oboru výroby koptyt. Nebudu to prodlužovat, prostě moje kopyto bylo tak úžasné, nejlepší a dokonalé, že jsem s přehledem vyhrál. Kopytu chybějí nožičky, protože na to jsem neměl čas. Ale použil jsem fígl a kopyto přidělávám na komodu, kde máme myš. Sériovou výrobu zatím nechystám, takže objednávky neposílejte. Po sezóně tento vítězný prototyp nejspíš vydražím a výtěžek si nechám. Možná si za něj koupím boty na silnici, ty se neztratěj.

Já s kopytem, soškou bohyně LOBování a mikinou od Humla

Diplom za první místo

PS: Ještě musím napravit nějaké resty:

1. Potvrzuji, že Šéďovi proběhl kanec mezi nohama, bylo to na štafetách v Bulharsku uprostřed hustníku těsně před osmnáctou kontrolou, někdy předloni.

2. Jsem proti hromadnému startu na MČR NOB. Takový zážitek jako jsem si přivezl z loňské Tiomily se dá zopakovat i v Čechách, ale jedině když jde člověk do lesa sám.

3. Aktuálně mám rýmičku, takže jsem musel vynechat PZL (bohužel zrovna byla "opravdová" - žádný jeskynní, bruslařský ani podobný nesmysl), ale zato jsem sjel celou Dlouhou míli. Ondra Vesecký!!!

VrchLOBí

Vyzbrojen novým kopytem (viz příští článek), novou slušivou komboškou (od NONAME), novými lyžemi (LOBovými speciálkami) a novou licencí (domluvenou na o-plese na baru) jsem vyrazil na první letošní LOBy do Strážného. V Praze už čtrnáct dní pršelo a bylo deset nad nulou, tak jsem si radši vzal i boty na silnici, kdyby náhodou všechno roztálo i na horách. Ve Strážném ale bylo sněhu dost, takže jsem vyrazil vstříc své doméně – MČR na klasice.

Hodně jsem se těšil – byl jsem namlsaný z loňských LOBů v Jakušicích, ale tohle mě zase vrátilo do reality českých LOBů. Všechna čest pořadatelům, se stopami se fakt snažili. Mapa teda nebyla úplně stoprocentní, ale o to v LOBech nejde. Prostě LOB je LOB a to nezměníš. Jak se s tím vyrovnat a co je potřeba ovládat, pokud chce člověk uspět? To ukazuje následující koláč:

Na klasice jsem si pobyl celkem 126 minut LOBování – super zimní trénink vytrvalosti (protože i ta je na sprinty potřeba a ne že ne, JJ!). Cestou ze závodů jsem si říkal never more a těšil se další den na brousení asfaltu, ale nakonec nějaká vnitřní perverznost zvítězila a v neděli jsem znovu oblékl postroj a vyrazil.

Hlavně být elegantní! (foto Milan V.)

"Tak plot už jsem přelezl, teď se ještě dostat ke sněhu a mám vyhráno..." - aneb kontrola č. 56 - vývrat (foto Jelda)

Mapy (skenoval Sosák)

Kupodivu to lyže přežily bez úhony, takže hurá za 14 dní za holkama do Dubí!