Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

středa 18. února 2015

Týden 6 a 7: nic

Tyhle dva týdny se vlastně nic zásadního nestalo. A to je kupodivu dobrá zpráva, protože jsem "normálně" točil. Nebyl jsem nemocnej a dokonce jsem i po dvou letech jezdil na lyžích.

13 fází za 14 dní je na prahu veteránského věku celkem úspěch. 117 a 124 týdenních kiláků mi dává naději, že bych nějakej ten skajraning mohl i uběhnout.

A když jsem jednou běžel z práce, bylo ještě světlo, Praha jako na dlani, na FB všichni blázněj se selfie, tak jsem pořídil jednu shitfie:


neděle 1. února 2015

Týden 4 a 5: odpočinek, pseudonemoc a LOBy

Týdenník se mi pomalu mění ve čtrnáctidenník, ale co taky vymýšlet, když je venku furt kolem nuly, tma a mám celozimní rýmičku. Jó, takovej Honzík Bartas, ten se ve Španělsku nenudí.

Z Blanického víkendu jsem se v pondělí oklepal, abych se zase v úterý zřídil na standardce. Jenže standardka je základ všeho – kopců, tempa, i vytrvalosti. A vzhledem k tomu, že moje letošní běžecké cíle jsou přesně takové, nejde ji vynechat. Navíc se už můžu se Šéďou 70 minut bavit o utírání zadků.

Zbytek týdne jsem už jen odpočíval a o víkendu rozjel svou mapařskou kariéru mapování hovínek v Jičíně, takže jsem taky moc nepoběhal. Ale to bylo schválně, abych měl sílu na další týden, který jsem si vytýčil jako „objemový“.

Objem skončil hned jak začal - v úterý po standardce, kdy už jsem po doběhu cítil, že budu další den nemocný – únava, nemůžu se pořádně zahřát a šimrá mě v krku. Nejhorší na tom je, že se s tím nedá nic dělat. Takže další den jsem měl knedlík v krku a bylo po běhání. Jinak mi ale nic nebylo, jen jsem byl jak z rosolu. Čtvrtek to samý – říkám tomu „pseudonemoc“. Nic mi není, ale zdravý nejsem. A už mi není 20, kdy jsem to neřešil a přeběhal to.

Nicméně i v tomhle polostavu jsme odjeli do Vysokého pořádat LOBy. Kdo neví, co je to LOB, ať si to ani nezjišťuje. V pátek jsem se na pseudonemoc nasral, po dvou letech nazul lyže, nasadil světlo a hodinu kroužil po loukách. Nááádhera!!!

Pořádání LOBů je věc sama pro sebe (např. lyžovat s batohem plným stojanů, samozřejmě i v noci a mlze), ale když se k tomu přidá velká zábava jménem „Sportident AIR“, je o dlouhé večery postaráno. Závody se snad líbily a i kdyby ne, byly to nejlepší LOBy za poslední dva roky...

 rovnání čipů - tak absurdní činnost (pro 6 lidí na 3 hodiny), že se můžem už jenom smát

ta radost z lyžování, když vás čtyři stojany bodaj do stehen

ale abych jen nekritizoval - v "lese" to bylo nádherný

 
 rovnání čipů podruhé - někteří už odpadli

a někteří ani nenastoupili

noční LOB sprint (existuje ještě něco perverznějšího?) byl prostě parádní (jako fakt)

 rovnání čipů potřetí - dorazil i Bořan a už je zase veselo

sbírání kontrol v podání Vegana a Bokyho