Bohužel toto MS bylo velké zklamání – především z organizace, z trati a částečně i z mého výkonu. I když článek vyzní kriticky, tato kritika rozhodně nesměřuje za organizátorem celé české výpravy – Samem Strakou, který propaguje Skyrunning v Česku, a který vše pečlivě naplánoval a zařídil. Od něj jsou také převzaty fotky - díky.
česká výprava
Závod, při kterém se letošní MS ve Skyrunningu letos konalo se jmenuje Marathon du Mont-Blanc. Česky znamená „du“ asi něco jako „je to sice blízko, ale uvidíte prd a kolem nepoběžíte už vůbec“. Organizačně v podstatě vše klapalo, ale skřípaly drobnosti (značení ve městě i na trati, komunikace, web, informace). Navenek tedy nablýskaný podnik, ale závodník (alespoň elitní a nefrancouzský) byl jaksi navíc. Proto nás ani neudivilo, když jsme šli podle rozpisu v šest večer na závěrečné vyhlášení, ale pořadatelé ho přesunuli na čtvrtou. A nikomu to neřekli...
Už mapa trati napověděla hodně – jen francouzsky a bez kilometrovníků. Musel jsem tedy odhadovat, kde asi budou občerstvovačky. Další věc: proč má ultramaraton takovou pěknou trasu po hřebenech a my takovou nudu, po jedné straně údolím tam, přes kopec a po druhé straně zpátky? Ale mapa není všechno a třeba budou pěkné výhledy na Mt. Blanc.
Pohled z okna pokoje, to se Samovi fakt povedlo.
Zatímco na ultra bylo vedro, na neultra přišlo ochlazení. A to až takové, že mělo na hřebenech sněžit a fičet o sto šest. Takže přišly změny – nejde se na nejvyšší vrchol a cíl není na kopci, ale seběhne se 1000 výškových metrů do Chamonix.
I když byl závod až v neděli, byli jsme v Chamonix už od středy, protože v pátek se běžel ultra a Vertical kilometer. Neznám nic horšího, než se čtyři dny ukusovat nudou a jen tak klusat, když jsou navíc kolem nádherné kopce. Ale jinak to nešlo. V pátek jsem sice fandil, ale to je taky za trest – z ultra jsem kvůli náročné logistice viděl jen konec a z VK jen start, který je samozřejmě o ničem. Do toho chození na slunci ve městě, není nic lepšího před závodem.
Vyhlídka na Mt. Blanc, který nebyl vidět a na které jsem byl třikrát za tři dny...
Ale konečně jsem se dočkal. Pořadatelé sice strašili povinnou výbavou (min 0,5 litr tekutiny, waterproof+windproof bunda, thermo fólie, píšťalka, mobil), kterou si asi vzali jen poctiví Češi a zbylých 2000 hobíků, kterým hrozila na těžké trati smrt. Ostatní včetně pořadatelů na to evidentně kašlali. U mě se vlk nažral a koza zůstala, když jsem jednu ze dvou flaštiček po startu vylil...
Vystartovalo se a moje obava se potvrdila – dneska to žádný Skyrunning nebude. Prvních 18 kilometrů vedlo údolím po šotolinové cestě. Na druhou stranu, mně to vyhovovalo (na to jsem zvyklý z Krčáku), takže pod kopcem jsem držel příjemné 20. místo.
BT/Salomon v akci
Kolem desátého km měla být občerstvovačka, ale žádnou jsem neviděl. Nevadí, je mokro, to vydržím do další. Za chvíli vidím ceduli „K1“ a čtu „refreshment point“. Aha, takže za kilák. Vytáhnu gel, abych ho mohl zapít a čekám. Za chvíli vidím ceduli „K2“ – no do hajzlu, co to je? Pití přišlo záhy a za ním cedule „K3“. Tentokrát to bylo v kopci, takže jsem přečetl správně „reference point“. Kokoti, hlavně že mají všude plno cedulí „pozor fotograf“ a „když nemůžeš, vyzvedneme tě u cedule K3“, ale že by hlásili občerstvovačky?
Kopec, který budil podle profilu hrůzu, byl nakonec v pohodě, a to je u mě co říct. Ztratil jsem jen pár míst. Přišel 30. km a opět občestvovačka, kterou jsem poprvé přehlédl – snad už ji trefím. Zase ne – kolem stáli lidi, takže jsem ji opět přeběhl. Radek z SK Babice mi sice dal flašku, ale pořád jsem myslel, že jsem ještě před občerstvovačkou, tak jsem se moc nenapil.
A začalo být zle. Věděl jsem, že další občerstvení je až za cca 8 km, což v náročném traverzu byla asi hodina. Sice nebylo vedro, ale za dvě hodiny člověk něco vypotí a hlavně mi taky docházely síly (není se co divit, z hodinu a půl dlouhých tréninků...). Vytáhl jsem gel a doufal v zažehnání krize. Naštěstí jsem zrovna přebíhal potůček a tak jsem se parádně napil. Krize fakt minula a já cupital dál. Přišel technický seběh, kde jsem poznal, že to opravdu s kopce neumím. I když jsem šel na hranici rizika, jeden týpek mě přeskákal jak kamzík. S ním by měl problém i známý prasič Bet.
Bet
Následoval poslední kopec a další krize. Loupnul jsem minerály, poslední gel a zapil to vodou z vodopádu. Kolemjdoucí turistka nevěděla, jestli se chci zabít, nebo proč tam lezu. Jenže já bych jinak zdechnul. Trochu mě to nakoplo, předešel jsem totálně ruplého černocha, ale pak jsem skončil. Na občerstvení jsem ještě došel a stále držel povzbuzující 28. místo. Natlačil jsem do sebe dva kusy banánu, dva čaje a kolu. To ale před závěrečným pětikilometrovým seběhem nebylo optimální. Přišel další z mých maratonských symptomů – sevřený hrudník. Nemohl jsem se nadechnout a každý dopad šíleně bolel. Takže jsem jen cupital, sledoval další a další závodníky, jak mě předbíhají a přemýšlel, že mám asi vysokohorskou nemoc, že mi otečou plíce a já se udusím na trati, která za to ani nestála. I když body do svěťáku (prvních 40) jsem už vzdal, stále mě povzbuzovalo to, že mě ještě nepředběhla žádná baba. Bum, bum, bum a předběhly mě tři. Honza Havlíček mi dávno utekl, tak aspoň Pavel Brýdl s Radimem Berkou mě nedoběhnou. Když jsem seběhl před Chamonix, volala na mě Anka se Samem, že je to ještě na body. To jsem se skoro rozbrečel štěstím... Na asfaltu už jsem se cítil jako doma, takže jsem ještě jednoho mlaďocha opral a doběhl si pro 40. místo celkově a 37. mezi chlapama.
BT/Salomon po akci
V cíli jsem vyfasoval kelímek a bylo mi naznačeno, že mám jít do prdele. Občerstvení zase nikde, naštěstí mě odchytil Radek SK Babice a dotáhl k pípě. Tam se klepal úplně hotový Honza, kterého už nakládali záchranáři do sanitky. Radek ho ubránil, dal mu kulicha a odvezl na pokoj.
MS byla další cenná maratonská zkušenost. Ale příště si vyberu osvědčené Sky závody, které se podle definice běhají po horách, nad 2000 m n. m., bez silnice a jsou perfektně značené. Tedy přesný opak toho, co jsme zažili ve Francii. To už Perun nebo Krkonošský maraton jsou mnohem víc Sky. Tady ale asi hrálo roli skvělé zázemí a tradice běhů. Další varianta je zkusit ultra, ale na to jsem ještě mladej a rychlej :)
Takhle to možná vypadalo na ultra.