Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

pátek 21. prosince 2012

Vánoční testy a sexuální besídka

Přesně 1 rok, 9 měsíců a 21 dní jsem nebyl na Olympu v hale. Naposled jsem 28.2.2011 šel s Kerteamem 10x1km (cca 3:15-2:55, kdyžtak přesné časy má trenér ve svém deníčku). Měl jsem tedy pořádný absťák po lízání monda (to je ten modrý tartan). No a když se tuhle středu pořádaly tradiční vánoční testy a následovalo poklidné setkání v hospodě, nešlo odolat. Nedostavil se akorát Noga, kterému účast zakázal Kaliméro a Olaf, který hledal kešky na Voskovce.

Test sestává z 2000m, 1000m, 500m a 300m s 10 minutovými pauzami. Pro mě byla každý rok konečná první dvoukilák, kde jsem hrozně vytuhnul. Tentokrát jsem ale nastupoval s vědomím skoro dvouroční oválové pauzy (nepočítám-li dva BT limity) a rozbíhal to rozvážně. Nakonec jsem byl mile překvapen svými časy - i když jsem skoro vždycky doběhl jako poslední, na kilák jsem si možná dal osobák (6:06,1 2:50,3 1:21,5 46,1). Za zmínku stojí i souboj Kamči s Liškou a Šédi se Sosákem. Sosák na stará kolena zaběhl nevídané časy, ale na talentovaného atleta to už nestačilo. Časy jsou na Kerteamu (trochu se liší od mých, startoval jsem se zpožděním na konci vlaku). Díky trenére za měření.

Další den pořádal Mirek vánoční besídku, která už se nedá nazývat DKP, protože tento oddíl zastupovalo pouze mBéčko. Ovšem tradice tomboly, lití a diskotéky zůstala nenarušená. Jeden obrázek je za tisíc slov, že...

první besídku, která mi znemožnila účast na desítce v Brodě, odstartovala Berta v sobotu

video z testů - kdo by se nudil, tak 45 minut kroužení je zde


posezení po testech - Kamča, Sosák, policajt z Berouna a redaktouka


pěkný ploty... 

 Následuje fotoromán z DKP besídky:

sexuální tombolu losoval sám pan Mistr 

 inspirace do postele

síťovaného kolouška vyhrál Tom

přehlídka noční verze BT dresu

Borek pil moc černýho piva 

 vzpomínka na Velkun*u


 krásné péro - co s ním?

no přece oholit, navonět, změřit a hurá na diskotéku

nezapomenout na gumu a je ze mě Princ MAX

 a nakonec orgasmus!

 moderní verze hadičáku - "kozyčák"

 poznáte zakladatele orienťáckého lízání asfaltu? momentálně s dopingem (taky z tomboly)

neděle 9. prosince 2012

100 000

Vážených sto tisíc čtenářů tohoto bloku, děkuji za vaši důvěru po dobu čtyř a půl let, které si velmi vážím a která mne do budoucna zavazuje plodit další a další bláboly.

Původně jsem chtěl na kulatého návštěvníka počkat, ale projekt z ontologií jsem už odevzdal a chtěl jsem se před Koniáškou trochu prospat, tak jsem viděl jen 99999, což je také pěkné číslo.


Nicméně kulatý návštěvník kliknul přesně v 22:33:27 a přišel odtud. Velice mu gratuluji a jako dárek mu pošlu jednoho kapříka z mého akvária vpravo - až mi napíše, o jakou barvu má zájem.

Zároveň s tím (resp. týden před) mě potěšil i pan G, který mi poslal na účet kapříky za reklamu. Protože na rozdíl od některých prezidentských kandidátů chci mít transparentní blok, zveřejňuji onu platbu, která půjde na nákup inspirativních nápojů (pro mě) a plínek (pro Bertu). Takže díky všem, kdo si srovnali cenu energií nebo si prohlédli nabídku mrazáků, klikli jste na dobrou věc.

za rok to není špatný...

Ještě přidám trochu blokařské historie:

1998 Béďa zakládá svůj blok
13.6.2006 Olaf zakládá svůj blok a spouští tím o-blokařskou lavinu
2008 Bet zakládá svůj blok a od té doby 3x změnil adresu
18.4.2008 budoucí mistři světa Bet se Šéďou zakládají budoucí mistrovský blok a nazývají jej Mrazák
10.5.2008 dostal jsem přístupové heslo na Mrazák a začínám tvořit
29.8.2011 BT blok vyhrává anketu na BENu

a pak to jde rychle za sebou:
28.11.2012 první výplata
1.12.2012 vyhlášení Mrazáka na o-gala
7.12.2012 100 000 návštěvník

 a v sobotu jsem ještě k tomu vyhrál-nevyhrál legendární Koniášku!

pondělí 3. prosince 2012

Kočovný víkend

Byl to další z bláznivých nápadů, ale už bylo na čase přestat točit a konečně si trochu užít práce a studia. A když už jsem byl na druhé straně barikády, nakreslil jsem novou mapu, kterou rád poskytnu k tréninku:


V pátek jsem sbalil jsem ťapky, buzolu, gumu ne, index a vyrazil na žlutý autobus, který mě dovezl do Hradce. Pak klasicky pěšky (k místní MHD mám i po třech letech despekt) až na přednášku. Napsal jsem si zápočet ze Znalostních technologií (to by lehké, protože já znám všechno) a pak ještě skočil na zkoušku ze Sítí (abych věděl, jak se chytají kapříci). Večer mě mladej Novotňák (ne ten Radovanův) vytáhl na místní sjezdovku a já okusil, jak se běhá po čtrnácti dnech prasečího moru a nefalšované podzimní lenosti. Nejsem přece francouzská repre, abych na podzim běhal třífázové tréninky. Když už jsem byl v Hradci, hodil jsem si v sobotu ráno na záda bágl a šel si napsat zápočet z Objektového modelování (zadání: vymodeluj z plastelíny hovínko). Tímto zábava skončila a začala víkendová dřina.

s hovínkama to umím, mám jich teď plnou hlavu

Po škole jsem se přesunul do sousední vesnice na zimní ligu místních domorodců. Nevím, jak to dělají, ale čuměl jsem jak puk: luxusní sprintík, mapa v ISSOMu a zabalená, start na tartanu, hajzlíky v teple, hlídané kontroly, ražení SI a to všechno jen za dvacku. Loni jsem stáhl nezbytný čas na rozcvičení na 10 minut a letos to vypadá, že se dostanu do záporných čísel (to je tak, když oblékám ještě jednoho človíčka navíc). Do koridorů jsem přišel tak tak, půl minuty před startem jsem se protáhl, rovinky dal cestou na jedničku a vyrazil. Naštěstí patnáct minut po rovném asfaltu bych zaběhl, i kdyby mě o půlnoci polili studenou vodou, takže jsem ještě skoro skalpoval mistra světa. Dvakrát po deseti vteřinách jsem dostal na k12 a k16, protože jsem si nevšiml mikroskopických mezer (které ještě slila laserovka) mezi garážemi a baráky. 0,15mm podle ISSOMu to asi nebylo (jsem teď chytrej, přednášel jsem na semenáři), ale to byla asi jediná kaňka na parádním nejpanelákovějším panelákovém sprintu.


Po krátkém rogainingovém odpočinku (kofola, pivo, řízek, one-hour-nap) následovala další fáze v sousedním kulturáku: O-gala alias vyhlášení lampiónů a přebor v zelené na baru. Další pardubicky vyšperkovaná akce, kde jediná kaňka byl Gamblihnus, ale to asi ke kulturáku neodmyslitelně patří. Mimo lampióny kteří něco dokázali, vyhlásil Zbynďa i jednu trosku, která už o tom jen píše. K hlasování nebyl připuštěn Béďa (domácí závodník) a BT blok (distanc), takže jsem vyhrál na plné čáře. Díky za hlasy, myslel jsem, že budu dospávat ještě v pondělí, ale nedočkavé komentáře mě přinutily zase něco sepsat.

za tohle...

jsem dostal tohle... (kade.cz)

Jenže víkend ještě neskončil. Ráno mě nabral Bet ve svém novém kundolapu a odvezl vyvětrat na verandu. Bohužel není veranda jako Veranda a tahle Veranda je legendární kros s velkým K, podobná brutalita jako Velkun*a, ale delší s více kopcema. Další anomálie - perfektně uspořádané, vše na jednom místě, na trati vtipné cedulky a blátíčko, Béďa za mikrofonem, kapříci a to vše jen za neskutečných 10 kaček.


Protože mě celou noc někdo kopal do hlavy a zase jsem si místo rozcvičení dal jen deset koleček kolem kočárku, výkon podle toho vypadal. Na druhou stranu jsem potěšil Kubátíka, že aspoň někoho porazil a navíc jsem si udělal osobák. Podle choceňských análů jsem totiž běžel už v roce 1997 (asi juniorské repre soustředko) a podle času jsme museli mít ještě lepší večírek než včerejší o-gala. Pozávodní klobása zahnala kocovinu, Romča mě naložila do auta a já se po třech dnech těšil na psaní bloku...

středa 14. listopadu 2012

VelKun*a 2012

Gratulace a poděkování za článek Betovi.

Stárnu, tuto skutečnost jsem zjistil včera, když jsem se večer po startu Velké Kunratické cítil unavený a ani jsem nevyrazil na koncert, ty vole. Kde jsou ty roky, kdy jsem v sobotu před VK závodil na Turmanovi a veselil se až do 4 hodin ráno...

Naštěstí pro samotné výkony, je moje stárnutí pouze ku prospěchu! Letos opět obhajuji poslední dotované místo a zase se o kousek přibližuji legendárním časům Lišky (11:50), OK Toma (11:58) nebo Bořana (12:03). Ale pořád mi chybí 20s a ty budou za rok bolet! Letos mě na stupně doprovodil Šéďa, který konečně prodal to na co má (ionťáky USN).

výsledky

A teď drobná analýza výkonu:


Letos mě dost překvapil Alda, který vystartoval jako správnej bejkys a před Hrádkem mi dával dobrých 5s. Já se po startu snažím většinou šetřit síly, abych byl schopný rychle vyběhnout Hrádek. To se mi letos povedlo. Ale pak jsem umřel. Dolů z Hrádku jsem sotva seběhl a na rovince před posledním kopcem mě předběhly koroptve z místní ZOO. Já se tam snažím nabrat poslední síly, před třetím kopcem. Ten se mi letos obvzlášť nevydařil (laktát 18, tep 210). Tenhle kopec se stejně jako Hrádek už jde na krev a toto tempo pokračuje až do cíle. Do příštího roku mi zbývá zodpovědět, kde ušetřit 30s.

Jak jsem zjistil, tak na Velkundu nemá smysl trénovat. Oproti loňskému času 12:09, kdy jsem po HROBu dal jednoho Emila, jsem si pohoršil o 14s, a to jsem několikrát potrápil kopce na Přehradě i dráhu na Pošepňáku! Velkunda prostě sedne nebo ne. A mně skoro nikdy, protože jsem asi fakt jen lízač asfaltu. Vždycky doběhnu do cíle naprosto vytuhlej, plivu krev a přísahám, že už tuhle pí*ovinu nikdy nepoběžím. Jenže pak mě ti pitomci (co odmítali přihlásit Flašku, zato Liška běžel dvakrát) vyhlásí na šestém místě, pošlou kapříky na účet (pěkně hubený) a přibalí krásné tyrkisové tričko a nepoužitelný XXXL Craft od Vavryse. No a moje Krčákovské srdíčko zaplesá.


neděle 28. října 2012

Lahváč, tréninkáč a kapři z Berounky

Ve středu pořádal Pakuo se Sosnou a mladým Sosnou lahváč v Lysolajích. Jako u Pakua už tradičně, nebyl to “jen obyčejný” lahváč, ale kombinace zapeklitých pravidel, která byla jasná jen do první otevřené zátky. Ovšem závod stál za to: Pakuo se Sosnou zmapovali hned tři nové mapy, mezi kterými se přebíhalo po zeleňavce. V lese bylo přes 60 Braníků, a protože se na poslední chvíli odhlásil Zhaly (patička) a Myro (BT souboj s Hendym), vycházel na 7 závodníků slušný teoretický průměr.

Startovalo se skorelaufem na mapě 1:2000 v PP Housle v terénu podobnému zvlněnému golfovému hřišti. Většinu piv vysál Jehovista, který si tak vytvořil slušný náskok. Pro mě to znamenalo 1. a 2. pivo.

Následoval přeběh s dvěma průzkumy terénu. Bohužel jsem nepochopil, že můžu na každém vysát jedno, tak jsem běžel rovnou na druhý (3.) a nerochnil se s Ondřejem v kašně. Na mílovém přeběhu se projevila moje a Pápnova fyzická nadvláda, takže jsme dorazili na druhé stanoviště s velkým náskokem (časovým). Hrdinsky jsme si naplánovali pět kontrol a vyrazili. Zase se mi stalo, že mi postupy byly nad mapou zcela jasné a když jsem se zvedl a odběhl, navalila se mi pivní pěna do mozku a vůbec jsem netušil, kam mám běžet. Ale přece nebudu za blbce a nevrátím se znova mapovat (beztak by to dopadlo stejně...). První byla jasná – strom u cesty. Jenže přihlížějící Sosna nás znervóznil a my začali hledat o strom dál. Oblezli jsem tolik stromů, že jsme rovnou vyrazili na další kontrolu, kterou jsme si ale už vybavovali jen mlhavě. Cestou na ní jsme prošli kolem třetí, aniž bysme o tom věděli. Domotali jsme se na nějakou louku uprostřed lesa. Já jsem zkusil naběhnout do lesa, kde jsem tušil, že by kontrola mohla být. Pak začalo křoví houstnout, já dostal strach a vrátil se za Pápnem na louku. A přitom jsem byl tak blízko... Pak jsme se domotali na další louku a to už jsme nevěděli vůbec kde jsme, ani kde je mapa. Byl jsem na dně, ale věřil jsem Pápnovi, že když ho nezlomilo Turecko, vrátíme se živí i odsud. Nakonec jsem zbaběle vytáhl buzolu a vyrazili jsme směrem na severovýchod (to bylo jediné, co jsme si pamatovali), kde jsme tušili čtvrtou kontrolu. Cestou jsme zase minuli třetí a místo po cestě jsme bušili Lysolajským napalmem (ne nadarmo prostor sousedí s legendárním Potkanem). Na poli jsme si mysleli, že máme vyhráno, ale i tak jsme kontrolu na louce (jednodušší už snad být ani nemohla) hledali přes deset minut (4.). Braník v nás jen zasyčel.

neúspěšná část závodu

Pátou kontrolu jsme už vzdali a běželi přes strom (napodruhé jsme ho už našli – 5.) k mapě. Namapovali jsme rozhraní znovu a vyrazili na jistotu, ovšem to by nebyl správný lahváč, abysme si pořádně nezahledali. Půl hodiny jsme rozrývali hlínu a nic. Pak přiběhl Hynek a našel ji hned. Ale to už jsem ze zoufalství šel zkusit zase napalm – a to by nebyl lahváč, abych ji hned nenašel (6.). Mezitím už ostatní vyrazili na druhý přeběh, ale já ještě zkusil štěstí – a vyplatilo se: tři exáče během deseti minut (jeskyňka a dvě s Jéňou ve svahu, 7.-9.) mi vrátily chuť do závodu.

Na přeběhu už samozřejmě nic nebylo, ale u Matěje nad mapou seděl opět Pápn. Namapovali jsme zase klasicky 5 kontrol a už na první zabloudili – a to to bylo po silnici... Naštěstí pod druhým smrčkem se leskly dvě kuželky (10.). Na další bylo jen jedno a Pápn byl rychlejší. Já to narval zpět na mapu, jenže opačným směrem a skončil jsem v nějakém lese. Tak jsem to narval na další opačnou stranu a zase skončil v lese. Přece se neztratím na sídlišti o velikosti tří ulic?! Ale co se nestalo, druhé zabloudění mě dovedlo přímo na kontrolu, kterou zrovna přišel hledat Jehovista. Tak jsem taky dělal, že hledám, a za chvíli byly naše (11.). Poslední sprintík už jen korigoval Jehovistovo vítězství (13), moje druhé (12  - osobák) a Štěpápnovo třetí (11) místo. A na rozdíl od Jehovisty jsem neblil (i když jsem se snažil...). (výsledky zatím neoficiální)

Lahváč to byl parádní a kdo nepřijel, může jen litovat, protože já jsem ještě lepší neběžel. Sprintové úseky střídaly middlové dohledávky a klasikové přeběhy. Do toho výhledy na osvětlenou Prahu, přátelské krkání na kontrolách a bratrovražedné souboje na průzkumech terénu. Jen škoda, že jsme spěchali domů a nedali ještě s Pakuem jedničku u Matěje, kde jsem každé úterý několik let po sobě běhal s Kotlářkou.

Odkaz na celou mapu s postupama:


Nevím jak oficiálně, ale já už mám konec tréninkového roku, a protože si stále eviduju to málo, co naběhám, dávám ke stažení (prázdný) tréninkáč Mrazák pro rok 2013 (odkaz v liště vlevo). Jestli někdo začíná jindy, stačí jen změnit datum na prvním dnu. V zipu je excelová verze jak pro PC, tak pro mobil – v Androidu se mi nejvíc osvědčila aplikace Sheet To Go. Oproti minulému roku jsem přidal kolonky pro lyže (na ty jsem v létě nemyslel) a kolo (konečně jsem si ho pořídil).

moje udržovací součty 2012

Také bych rád upozornil na middlový orgasmus z minulého týdne na kraji Prahy (odkaz na mapu) a na PZ všech PZ* - Královodvorský čtverec. Letos se moc konkurence nesešla, takže jsem to vyzobal až do dna a dokonce i Romča si vylovila svoje první kapříky ze silničního závodu!
*peněžní závod

pondělí 15. října 2012

Total Recall

Připravil jsem malé ohlédnutí za klasikou na Kosti. Bohužel nápad byl lepší než realizace, jsem holt videoamatér (ale s jiným zaměřením než Kapka s Lebkou)...

Inspirací pro mě byl Betův článek v časopise OB, kde informoval o možnostech analýzy v aplikaci 3D Rerun od Honzy Kocbacha. Nejdřív jsem chtěl využít rovnou záznamů GPS z TracTracu, ale ten má skoro nulovou použitelnost - jde jen pustit závodníky intervalově nebo hromadně ze startu. Ve 3D Rerunu je mnohem víc možností a já jsem využil hlavně hromadný start z jakéhokoliv místa, tedy ideální analýza voleb postupů, kdy si pustím všechny závodníky z jedné kontroly na druhou. S mapou se dá navíc jakkoliv točit, naklánět a přibližovat. Celý proces jsem doteď nepochopil, ale prostě hodím mapu do archivu a další den je tam odkaz do 3D Rerunu. No a na mapě z klasiky se objevila i možnost importovat tam GPS záznamy z TracTracu - úžasné. Odkaz zde.

Bohužel video se nějak zrychlilo a kvalita záznamu se zhoršila. Ke konci tratě už nešlo nastavit všechny na jedno místo, takže je v ocáskách trochu zmatek. Je to prostě taková ochutnávka před Fundovaným rozborem v časáku a ponouknutí k využívání GPS (evidentně se za běh s GPS hodinkami ani na MČR (navíc se statusem WRE) neDISKá), nahrávání záznamů do archivu a analýzu ve 3D Rerunu. Takže si užijte aspoň písničku a nechte se na závěr pozvat na večírek, který už proběhl - prostě Total Recall.



Původně jsem dal video na YouTube, ale mají chytrého robota, takže mi obratem napsali:

Vaše video může obsahovat obsah chráněný autorskými právy.
Vaše video je blokováno všude kromě těchto zemí:
Americká Samoa, Americké Panenské ostrovy, Guam, Marshallovy ostrovy, Menší odlehlé ostrovy USA, Portoriko, Severní Mariany, Spojené státy.

Asi jsem narušil příjem tržeb Hollywoodu a kanadské kapely. Uvidíme, jak dlouho vydrží tady :) Jenže Bolgger aplikace zase dramaticky zhoršila kvalitu, kdyžtak originál je zde.

neděle 14. října 2012

Osobák na Hruštici

„Ontologie je explicitní specifikace konceptualizace.“

Tak kvůli tomuhle jezdím o víkendech do Hradce...

Tenhle víkend byl co do běhů mimo dráho hodně nabitý. Ti nejlepší dostali kapříky na Salomonu v Motole, další kapříci plavali na Ladronce (kupodivu proběhnout se po hovínkách za 300,- nalákalo 700 lidí), ale já ctil tradici a vyrazil na podle mě nejhezčí a nejtěžší silniční závod v ČR - Hruštice (potvrdí bratři Vodáci, své o ní ví už i Olaf). No a ti úplně nejlepší jeli na Kapříky do Vodňan, snad si o tom brzo přečteme na Beermentalu.

Je to zvláštní, ale i když jsem starší a míň lížu asfalt, tak se pořád zlepšuju. Nejspíš to bude tím, že dřív jsem jezdil na Hruštici rovnou z párty na Hainikově chalupě a letos jsem si dal jedničku u televize a šel v deset spát.

2007 - 51:25
2008 - 50:55
2009 - 51:31 (pršelo)
2010 - 50:27
2011 - vynechávám kvůli maratónu
2012 - 50:05

Bohužel se mi opět nepodařilo pokořit magickou metu 50 minut, která je sice v porovnání s historickými výkony kanál (např. Pešava 46:19, Aleš Drahoňovský 48:12, Sýkorka 48:36), ale aspoň jsem konečně říznul Kačora (50:10).

Dokonce jsem i vyhrál v tombole, asi proto, že nepřijel pan Doucha, který vždycky něco vyhraje.

A to nejlepší - svoji premiéru si odbyla i Romča a neběžela vůbec špatně (1:07:18), pouze minutu za předloňským časem Dannyho.

Pár fotek z místní kroniky:



PS: Lochnes, příště víc dotuj třetí a čtvrtý místo, já asi lepší nebudu :) Ale i tak dík!
Výsledky 2012

pondělí 8. října 2012

Konec sezóny

Poslední velký závod sezóny (pak je ještě Kapr, HROB a SJC oblž) je tradičně štafetový víkend. Zhusta to zase perfektně uspořádal, ale bohužel dojel na to, že se mu nechtělo lepit kódy na stojany. Sice se nic moc nestalo, ale na základě jistého protestu se musely štafety zrušit. Tak aspoň nebude brečet Liška, kterému jsem málem zkazil celý podzim. Na družstva už bylo všechno v pohodě, ale zase chcalo a chcalo. Pivo moc neteklo, což byl od Zhusty možná záměr pro omezení kriminality mládéžé.

Jak říká Buzna - když nevíš jak to říct, řekni to Powerpointem. Stejně tak platí u mě na blogu - když už Béďa všechno napsal, řekni to quickroutem. Naštěstí Zhusta ukončil můj syndrom "mapu mi přiveze Jaromír až další tejden", protože na web vystavil mapy se všema variantama (fakt se jim povedly). Takže v archivu přibylo nejen semifinále na klasice, ale rovnou i štafety a družstva. Za štafety se trochu stydím, vyškolil jsem se jak malej kluk.

Štafle:

Družstva:


Nejlépe zachytil atmosféru závodů tradičně Kade na svém fotobloku:

   <-- já

neděle 30. září 2012

Mistrák Klasika Kost

Vrchol podzimní sezóny přišel poslední víkend v září. Běželo se na Kosti, kde to znám jako svý boty. Už jsem tady běžel několik žebříčků, pépéček, soustředění a naposled předloni Euromeeting. Jen srpnové soustředění s Aljošou jsem vynechal, to už by bylo blbý. Letošní mistrák na klasice byl ale o něčem jiném než o znalosti skal - byl o fyzičce a o volbách postupů.

Na úvod bylo semifinále směrem na Kacanovy. Běželo se v nudli lesa, pak po poli, pak zase v nudli, pak zase po poli, pak kolem baráku, kde jsem byl tuším 2008 na Turmanovi, pak zase po poli, pak přes údolí a do cíle. Trať nebyla nic moc, na druhou stranu co v takovém terému postavit. Šlo spíš o to se rozběhat, seznámit s mapou a postoupit. To se mi po standardním výkonu povedlo ze čtvrtého místa. Udělal jsem asi 2x30" chyb, ale možná víc, bohužel mezičasy nejsou.

Finále nás podle očekávání protáhlo roklema v severní části Kosti. Držel jsem se Šéďovy metody "všechno okolo a stejnou cestou zpět", protože tohle platilo na Euromeetingu a navíc jsem si momentálně jistější na rovných cestách než ve skalnatém terénu. Naopak reproši co na to měli, chodili všechno rovně. Co bylo lepší a hlavně pro koho, zatím nevím - od pořadatelů se mezičasů asi nedočkáme, snad bude nějaký rozbor v časáku, kam se se svýma exotickýma obíhačkama třeba dostanu.

Mapa byla výborná, generalizace mi sedla při dlouhých přebězích, ale horší to bylo na dohledávkách - měl jsem problémy do mapy vůbec vidět. Na dohledávky jsem si musel zastavovat a mžourat do mapy zblízka, takže jsem ztrácel pár vteřin na každé kontrole. Příště už asi půjdu s lupou.

Od začátku jsem vyrazil svojí standardní rychlostí a spoléhal na svůj tradičně rychlý závěr. To jsem ještě netušil, jak rychlý bude. Kontroly nacházím jednu za druhou, obíhám co jde a dlouhý postup jdu rovně (je podobný jako na EM). V protivce za šestou kontrolou potkávám Beta, který startoval 9 minut za mnou. Ty vole, to už mě stáhl o 3 minuty?! Na desítce nechápu situaci a ztrácím 2 minuty. Zbytečná chyba. Na druhou stranu takovýhle impulzy občas potřebuju, pěkně mě to nakoplo a na obíhačce na jedenáctku to pálím, co to jde. Před kontrolou potkávám Osina a za chvíli se už v hustníku směju do kamery. Přežil jsem middlík v pičoidu (rozdělovací metoda, která většinou nikoho nerozdělí), ve kterém jsem potkal Píchala a Udra. V obíhačce na devatenáctku počítám, jak na tom jsem. Asi nic moc - Osina jsem nedoběhl, Píchal mi asi dává a tahle obíhačka byla asi pěkná pitomost. Pro jistotu obíhám i na dvacítku. Když k ní přibíhám, akorát k ní zespodu přilezl Bet s Osinem na zádech. Bet vypadá pěkně našláple a já čichám příležitost. Před chvílí jsem šoupl gel a na obíhačkách si celkem odpočinul. Házím kotvičku a ťukám si to za Betem. Na 24. nechápu, proč Bet běží kolmo dolů a pak zase nahoru - ne není to příprava na Velkundu, ale takhle se měly dneska volit postupy. Teda když na to člověk měl. 24. razím první, protože se Betovi nechce do průchodu. Pokračuju traverz, ale Bet zase kolmo nahoru. Trochu mě znervóznil, ale na další jsme zase spolu. Na 27. Bet nezvykle dlouho (asi 2 vteřiny) mapuje - aha volba. Mrknu do mapy a vidím nádhernou cestovku. Ale to už Bet zase líže vrstevnice. No co, teď už není co ztratit, šup dolů a cestovka - jen o 10" pomalejší. Po hodině je jasné, že jsem běžel 25 minut nejen s mistrem světa, ale i s mistrem republiky. A zas tak hrozný to nebylo :) Nakonec jsem skončil na osmém místě, i díky tomu, že Kubátík je trouba a běhá klasiku bez gelu - tohle není juniorský. Takže spokojenost, přece jenom ač fyzická příprava nebyla špatná, tak ta mapová byla jen před týdnem na borském oblasťáku.

Závody byly perfektní, navíc okořeněné banketem, ale ty mezičasy (a i startovky) jsou fakt ostuda, to mě nenapadlo, že takový megaklub jako OK99 tohle podcení... Výsledky. Naštěstí Bestík umí lepší výsledky, i s mezičasama.



mapa Kost v mém mapovém archívu

středa 19. září 2012

Krásný, rychlý, výživný

Tak zhodnotil Štěpán Hostivařský lahváč. Ale postupně:

Nejdřív to bylo v sobotu dopoledne na Konopišti rychlý. Soutěžní komise (nebo vím já kdo) totiž zkrátila sprint na 12 minut. Já bych klidně nechal 15, když už se někam táhnu, tak si to chci užít a koneckonců ani ve světě se to moc nedodržuje. Ale i tak jsem stačil vyrobit dvě boty - nejdřív jsem minul strom a následně odběhl o 45° jinam a pak jsem vymyslel boží postup přes zámek, kterej ale vedl přes muzeum a tam mě bez lístku nepustili. Ovšem řečí odčítače - bez těchhle chyb bych samozřejmě vyhrál. Mapa je v archivu - viz zbrusu nový odkaz v levém sloupci.

Pak to bylo v sobotu odpoledne na štafetách taky rychlý. Tratě jsem stavěl já, ale závodníky jsem podcenil, takže běželi trochu rychlejc, než jsem plánoval. Na druhou stranu už bych to neměl kam víc namotat a třeba Sosák se ztratil na 3 minuty. Pivo teklo, tráva byla posekaná, napalm v lese moc nebyl, tak se to snad líbilo.

Další rychlý, ale už výživný krosík jsem si střihl v neděli v Babicích. Běžel jsem na Mirka, to znamená na kole tam, po závodě dvě piva a na kole s Jiřinem zpátky. Jenže na takovýhle divočiny nejsem zvyklej. Naštěstí před závodem prodávali gely a po závodě jsem vyhrál koláč. V lese mi fandil legendární Vlastík Zwiefelhoferů a na bedně gratuloval olympijský vítěž v kombinaci pseudosportů David Svoboda.

Běhám za Babice(ma).

A konečně v úterý jsem uspořádal lahváč na památku trenéra Brázdy. Zúčastnilo se nebývalé množství 13 závodníků a dokonce přišli 3 diváci (z toho jedna Berta po startu usnula). O vítězství se podělil pan prezident (ten vysbíral náhorní plošinu) a pan Pápn (vzal to jako rogaining - s bratrem vypili nejvzdálenější hnízda). Poslední byl Bokovka, ale jen do té doby, než se vrátil k ohni, pak se během půl hodiny dotáhl na čelo. Závod byl rychlejší než jsem čekal, piva byly vysáty za pouhé dvě hodiny. Pro 13 lidí a v takovém vedru a leteckém terénu bylo 67 piv prostě málo. Já jsem si při roznášení aspoň krásně zatrénoval na klasiku - s dvaceti lahváčema na zádech je každý kopec jak na Kosti.

Mapa s kontrolama. Postupy spoluvítěze: "Start - lesík na louce - prohluben - mapa - vyvrat - prohluben u plotu (dvě) - mapa - strom u plotu - vyvrat nad prehradou - kupka - klady - cil"

Popisy a výsledky.

Pořadatel, divák, oheň, Braníky.

Kuželky, kde jste?

Braník otvírat jedině Braníkem.

pondělí 10. září 2012

Maratón mladé paní

Update: Odkaz na video - finiš paralympioniků. Bete, nezáviď mi to tričko.

V půlce července se mi ozval vrchař Honza Havlíček, jestli bych neběžel Jungfrau Marathon. Že prý je to MS a hledá lidi do týmu. Závod se termínově kryje s Dolomiťákem, proto byli nejlepší vrchaři už obsazení, ale mě letos Europěna nenominovala, takže jsem měl volno. Neváhal jsem tedy ani chvíli a začal se chystat na své již třetí mistrovství světa (já tě, Šéďo, ještě doženu :) ). Přípravu jsem už nastínil v minulém článku, ale když to shrnu, tak jsem měsíc kombinoval laufy, vrchy, Emila a lízání asfaltu. V týmu byl ještě Tomáš Ondráček - pohodový týpek z Brna a Roman Baláž - veteránský extrémní exot z Ostravy.

A jak to probíhalo?

ČT-klus
-cesta, klus
SO-fandění, focení, klus (třikrát za sebou jsem už několik let neklusal, není divu, že jsem z toho byl celý nesvůj, až mě začaly bolet nohy)
NE-závod: 

15 minut do startu - jdu potřetí na velkou, i když je to mé třetí MS, nervozita je stále při mně
5 minut do startu - řadím se na startu mezi pár černochů, ale jinak mezi samé rachitické vrchaře a dokonce i pár orienťáků (Lauenstein, Kovács, Strain)
start - 3300 lidí vyrazilo na 42,195km dlouhou trať s 1839m převýšení
km 1 - před závodem plánované tempo 4:00/km se mi nedaří držet, jdu se skupinou po 3:30
km 2 - trochu se zpomalilo na 3:35
km 5 - pořád 3:35, přemýšlím, jestli to není blbost, ale nechce se mi opouštět silnou skupinku a navíc mi to běží skoro samo
km 8 - zezadu nás dobíhá Tom, říká že šel se skupinou po 3:50, ale přišlo mu to pomalé
km 10 - pořád na pohodu, asi za 37´, Angličani si od startu nepřestali povídat...
km 11 - konec asfaltu, začíná šotolina a já zjišťuji, že boty Saucony Fastwich jsou jen na asfalt, jinak cítím každý kamínek
km 12 - přichází malý, ale přece jenom kopec, skupina se trhá a já se ocitám vepředu, no co, jde se pořád dobře...
km 15 - jdeme ve třech - borec, co zezadu vypadá jak desetibojař a Ital, co si celou dobu plácá s divákama
km 20 - první větší kopec (z pohledu silničního maratónu), Ital odpadá, předbíháme Honzu (je po nemoci a nesedlo mu to)
půlmaratón - pořád pohoda, kontroluju čas, protože na dálku soupeřím s první babou (ty běžely o den dřív), probíhám za 1:21, mám na ni luxusní náskok 5 minut
km 22 - první gel
km 25 - končí první závod (25km/200m) a začíná druhý (17km/1600m)
km 27 - brutální zalamovák, desetibojař jde pěšky, já taky, on rychleji
km 30 - Wengen, davy diváků při průběhu řvou a mlátí zvoncema - neskutečný zážitek, euforie a nakopnutí, na první babu stále 5 minut
km 31 - euforie opadla a přišla první krize, marně vyhlížím občerstvovačku
km 32 - občerstvovačka pořád nikde, tak vytahuju svůj rezervní Enervit gel
km 32,5 - dobíhám na občerstvovačku, dávám další gel, piju asi litr vody
km 34 - trochu jsem se vzpamatoval, cesta je tak akorát na vyběhnutí, koukám do země a cupitám
km 35 - mihne se kolem mě Tom, kterému jsem ve Wengenu dával 2 minuty, ale do kopce mu to táhne parádně
km 36 - ožívám, přidávám a předbíhám Mexičana
km 37 - odteď jsou občerstvovačky skoro každý kilometr, každých těch 50 metrů s kelímkama si náramně užívám v pořadí ionťák, voda, cola, voda, gel, voda, houbička
km 38 - konec šotoliny, začíná kozí stezka po kamenech a suti do sedla; zjišťuju, že nemůžu jít pěšky, takže buď zkouším cupitat, nebo jednou rukou zvedám nohy a druhou se chytám kleče, abych neupadl; na první babu už jen dvě minuty
km 39 - kleč skončila, vzpřímeně se jde trochu líp, kolem mě to závodníci asi taky pochopili, takže vypadáme jako průvod zombií
km 40 - kopec je čím dál prudší, ale divácí povzbuzují, musím se šinout dál
km 41 - jsem nahoře, zkouším se rozběhnout, ale chytá mě křeč do lýtka a navíc zjišťuji, že nemůžu dýchat
km 42 - lapám po dechu a gravitace mě táhne do cíle, přede mnou se belhá Welšan, co dostal křeče do obou nohou
km 42,1 - finišujem rychlostí asi 10 minut/km, ale Welšana, který se už skoro plazí, nemůžu předběhnout, protože se nemůžu nadechnout
km 42,15 - napadlo mě, že těch padesát metrů nebudu dýchat, abych se dostal do cíle
cíl - jsem v cíli na 38. místě, nadechuju se; od prvního jsem dostal 25 minut a první baba mi nakonec dala 2 minuty

Závod jsem měl za sebou, ale to nebylo všechno:

+1 minuta - euforie, mám to za sebou, gratuluje mi Topinka s Babtistou
+2 minuty - dávám jedničku hned za cílem: minerály, pojďte do mě
+5 minut - dostávám batoh, medaili a pohled, ten ještě zvládnu napsat, furt pohoda
+10 minut - chci se převléknout, ale nemůžu zvednout nohy, začíná mi být blbě
+30 minut - jdem na oběd, koukám na špagety, špagety na mě
+31 minut - snídaně a gely končí v záchodě, špagety zůstaly nedotčeny na stole
+2 hodiny - přežil jsem nekonečnou cestu vlakem do Interlakenu, skoro mě ušlapali Indové a Japonci
+3 hodiny - trávím asi 5 minut v ledovcové řece, dělá se mi výrazně líp
+5 hodin - konečně jím a je mi celkem fajn
+den - už se těším, co poběžím příští rok za bejkárnu!

Trať na videu.
Výsledky.



pondělí 27. srpna 2012

Potřetí do stejné řeky...


...jsem vstoupil v pátek na Hrubém Rohozci, kde se běžel PP předsprint. Po DISKu v Táboře a DISKu v Děčíně se mi ani tenhle sprintík nevyvedl. Už jsem dlouho žádnej závod neběžel a teď docela točim, takže jsem chtěl vyhrát. Od začátku jsem to rval laguna nelaguna a pak už jen hledal kudy po schodech do hradu pro pivenku. Jenže jsem při tom vynechal kontrolu, o kterou jsem přitom málem zakopnul, jak blízko cestě byla. Jenže v mapě bylo vidět sotva její číslo, zbytek se na megaskálu jaksi nevytiskl. Zmatený vzkaz na startu mi taky nepomohl. Když jsem to na nádvoří nahlas zjistil, červenal se celý zámek. Tak hurá zpátky po schodech, orazit a zase nahoru. Tentokrát už najistotu aspoň pro pivenku. Ale jinak to Olaf pěkně zmapoval i postavil.


Chuť jsem si zajel další den spravit na kros. Tam se nemusí mapovat a stačí běžet po fáborkách jak cvičená vopice. Běželo se na Lipně, což bylo dohromady jen asi 500km autem. Naštěstí jsem s sebou měl prut na čerstvě vysazený kapříky. Jednoho jsme narvali do nádrže a dalšího jsem propil na PP party. Vyhrál specialista vrchař Voják, druhej byl Bet a já jsem taky vyhrál. Občas má vyšší věk svoje výhody. Alespoň jsem zúročil letní točení a odvezl si skalp dalšího specialisty vrchaře Skaláka.


Na PP party se opět sešly legendy, sundali jsme trika na Du hast! jako před deseti lety a vypili zelenou.

V neděli jsem se krásně proběhl na Drábovně a protože trénuju na maratón, bylo mi líto na ní pobejt jen 70 minut jako vítěž, tak jsem si to protáhl skoro na dvojnásobek.

neděle 19. srpna 2012

Letní točení

Už vás asi nebaví číst o Botasu posedmé dokola a hledat další skryté významy, tak jsem opět sepsal něco o létě (pro připomenutí - léto v Itálii). Třeba pro Beta už sezóna skončila (ani letos nezískal zlato (ani stříbro) z Euromeetingu), ale přede mnou se objevila nová výzva. A tak jsem musel začít točit. A když se točí v létě, tak jedině v kopcích, vedru a dlouho. Abych netrhal (rodinnou) partu, zrušil jsem soustředění na Zdravotníku. Romča totiž odmítla pít vodu s hovnama a dostat tak prasečí mor. Navíc tolik věcí, co teď pro Bertu taháme, by musela vyvézt rolba. Ale ta pojede až v prosinci. Naštěstí na Božáku, ve Vlachovicích, v Jeseníkách a v Českém ráji se taky pěkně točí.

Hilly summer summary:

 21.7. Fichtrelberg - Klínovec 27,2/580

 23.7. Božák - Jáchymov - Klínovec 17,4/680

 25.7. Klínovec - Fichtelberg 17,0/590

 4.8. Běh na Šerák 11,9/970

 5.8. Turnov - Brada 27,2/770

 9.8. 4x Harusův kopec 11,5/560


 19.8. Brada - Tábor - Brada 23,4/690

Na Králičáku jsem dokonce s pomocí Sosáka a Pavly H. porazil olympionika Magiho. Dostali jsme za to 3 basičky Šeráků. Jsem úplně nejvýš, ale bohužel nejsem vidět.

 
 To to šajní.