Naštěstí jsem si vzal GPSku, protože si ze závodu pamatuju
jen záblesky (už těsně předzávodní příprava byla kvalitní). Navíc kontroly byly
tak schované, že je sranda se na záznam zpětně dívat. Bohužel jsem nepočítal s tím,
že mi po třech hodinách GPSka zdechne...
Pro neznalé: jedná se o noční paměťový skorelauf s hromadným
startem bez časového limitu, na kontrolách jsou lahváče (typicky Braník 10° v počtu
1-3) a smí se vypít jen jedno pivo. Více info zde.
Následuje analýza postupů:
První (1) si ťukám (teda neťukám, nemám s kým) a cestou
se ještě pokouším sebrat další (2), ale zamotávám se v napalmu. Volím
asfalt a po kratším hledání piju další (3). Jámu (4) jsem našel ani nevím jak a
po chvíli se ke mně připojuje Jehovista s kamarádem. Další by měly být na
vrstevnici, ale nečetl jsem popisy, takže ani pařez (5) ani chroští (6) nenacházíme.
Jdu na jeskyňku (7), kterou doposud nikdo nenašel a za chvíli chápu proč: v jeskyňce
je metrová vrstva listí. Po deseti minutách hrabání to vzdávám, ale po
posledním zoufalém pokusu se mi v ruce objeví kuželka. Mňam. Brzy nacházím
i sedýlko (8), protože jsem nepodcenil popis. Posilněn pěti braníky pokračuju
opět na chroští (6) – bez úspěchu a pařízek (5) – vypitá, tak lížu na jistotu
asfaltovou obíhačku k mapě. Znovu zkouším kámen (2), ale nejsem schopný
najít cestu 10 metrů
od cíle, tak je cesta trochu trnitá, ale odměna mě nakonec čeká. 6 lahváčů za
hodinu je slušnej začátek, ale bohužel mě na další dvě hodiny čeká zoufalý boj s napalmem
a žízní. Kontrola v modřínu (9) se mi stala kamarádkou pro příští hodinu.
Hynek udělal do mapy tečku, kterou jsem si přeložil jako kámen, takže uprostřed
lesa ze zoufalství obracím každý oblázek. Jdu na ní asi 4x, než si všimnu
popisu a pak už je jasná. A taky vypitá. Vydávám se k lomu (10), ale mozek
už moc informací neudrží, proto hledám lahváče na opačné straně bažiny. Lahváče
jsem nenašel, za to tam byla keška. Ale tý se nenapiju. Po čtvrt hodině to
vzdávám a chci se vrátit k mapě, jenže jsem tak dezorientovaný, že odbíhám
na opačnou stranu. Pohled na cizí město (11) mě naprosto vyděsil, tak prchám
nahoru a nacházím se na své oblíbené křižovatce u (3). Jdu zkusit nevypitou
jámu (12), ale dělám paralelní chybu (13). Tak zase po asfaltu zpátky, to mě
baví – připadám si jak fotbalista (buď piju nebo popocházim nebo sprintuju).
Mapuju jámu (12) pořádně, ale zase je schovaná. Naštěstí Sosna ví, že jsme
správně (jáma s lyží), takže nakonec lahváče vyhrabem. V lese už zbývá jen
pár piv a ještě méně závodníků, ale co by člověk v zápalu boje neudělal
pro vítězství, že jo. Mapuju tentokrát asi deset minut a vydávám se na výlet do
Bulharska, kde mě odmění křoví (14) a pak nacházím i rozeklaný strom (15),
který je ale právě vypíjen. S Mirkem se vracíme a cestou na tramvaj ještě
zkoušíme štěstí u pařezu (16). Mirek prý ví, kde je, ale já jsem rád, že jsme nakonec
trefili do civilizace a ve zdraví (až na vopici a rozdrápané holeně) se dostali
z tohoto hrůzostrašného lesa.
Vyhrál Flaška s 10 Braníky. Ten má letos ohromnou formu
– vyhaluzil sprint, pak vyhrál vágus kros a ve středu se stal pragováckým
přeborníkem ve stýplu. Můj účet je 5 piv a tři steaky na rozjezd, domácí startovní slivovice, 8 Braníků v lese, 3 hodiny zátěže a cca 20 kilometrů. Vypadá to, že jsem právě zahájil letní objemovou přípravu.
výsledky
Jéňa. He he.