Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

pátek 29. června 2012

Lahváč na Ládví

Že je lahváč parádní dobrodružství, potvrdil další závod světového poháru, který pořádal „Seskočil z rudé skály a vyrazil si dech“. Na start se postavili všichni favorité, slabší byla pouze účast Tretráků, ale to bylo nejspíš tím, že se běželo na jejich mapě, a tak nechtěli mít výhodu.

Naštěstí jsem si vzal GPSku, protože si ze závodu pamatuju jen záblesky (už těsně předzávodní příprava byla kvalitní). Navíc kontroly byly tak schované, že je sranda se na záznam zpětně dívat. Bohužel jsem nepočítal s tím, že mi po třech hodinách GPSka zdechne...

Pro neznalé: jedná se o noční paměťový skorelauf s hromadným startem bez časového limitu, na kontrolách jsou lahváče (typicky Braník 10° v počtu 1-3) a smí se vypít jen jedno pivo. Více info zde.

Následuje analýza postupů:


První (1) si ťukám (teda neťukám, nemám s kým) a cestou se ještě pokouším sebrat další (2), ale zamotávám se v napalmu. Volím asfalt a po kratším hledání piju další (3). Jámu (4) jsem našel ani nevím jak a po chvíli se ke mně připojuje Jehovista s kamarádem. Další by měly být na vrstevnici, ale nečetl jsem popisy, takže ani pařez (5) ani chroští (6) nenacházíme. Jdu na jeskyňku (7), kterou doposud nikdo nenašel a za chvíli chápu proč: v jeskyňce je metrová vrstva listí. Po deseti minutách hrabání to vzdávám, ale po posledním zoufalém pokusu se mi v ruce objeví kuželka. Mňam. Brzy nacházím i sedýlko (8), protože jsem nepodcenil popis. Posilněn pěti braníky pokračuju opět na chroští (6) – bez úspěchu a pařízek (5) – vypitá, tak lížu na jistotu asfaltovou obíhačku k mapě. Znovu zkouším kámen (2), ale nejsem schopný najít cestu 10 metrů od cíle, tak je cesta trochu trnitá, ale odměna mě nakonec čeká. 6 lahváčů za hodinu je slušnej začátek, ale bohužel mě na další dvě hodiny čeká zoufalý boj s napalmem a žízní. Kontrola v modřínu (9) se mi stala kamarádkou pro příští hodinu. Hynek udělal do mapy tečku, kterou jsem si přeložil jako kámen, takže uprostřed lesa ze zoufalství obracím každý oblázek. Jdu na ní asi 4x, než si všimnu popisu a pak už je jasná. A taky vypitá. Vydávám se k lomu (10), ale mozek už moc informací neudrží, proto hledám lahváče na opačné straně bažiny. Lahváče jsem nenašel, za to tam byla keška. Ale tý se nenapiju. Po čtvrt hodině to vzdávám a chci se vrátit k mapě, jenže jsem tak dezorientovaný, že odbíhám na opačnou stranu. Pohled na cizí město (11) mě naprosto vyděsil, tak prchám nahoru a nacházím se na své oblíbené křižovatce u (3). Jdu zkusit nevypitou jámu (12), ale dělám paralelní chybu (13). Tak zase po asfaltu zpátky, to mě baví – připadám si jak fotbalista (buď piju nebo popocházim nebo sprintuju). Mapuju jámu (12) pořádně, ale zase je schovaná. Naštěstí Sosna ví, že jsme správně (jáma s lyží), takže nakonec lahváče vyhrabem. V lese už zbývá jen pár piv a ještě méně závodníků, ale co by člověk v zápalu boje neudělal pro vítězství, že jo. Mapuju tentokrát asi deset minut a vydávám se na výlet do Bulharska, kde mě odmění křoví (14) a pak nacházím i rozeklaný strom (15), který je ale právě vypíjen. S Mirkem se vracíme a cestou na tramvaj ještě zkoušíme štěstí u pařezu (16). Mirek prý ví, kde je, ale já jsem rád, že jsme nakonec trefili do civilizace a ve zdraví (až na vopici a rozdrápané holeně) se dostali z tohoto hrůzostrašného lesa.

Vyhrál Flaška s 10 Braníky. Ten má letos ohromnou formu – vyhaluzil sprint, pak vyhrál vágus kros a ve středu se stal pragováckým přeborníkem ve stýplu. Můj účet je 5 piv a tři steaky na rozjezd, domácí startovní slivovice, 8 Braníků v lese, 3 hodiny zátěže a cca 20 kilometrů. Vypadá to, že jsem právě zahájil letní objemovou přípravu.

 výsledky

Jéňa. He he.

úterý 19. června 2012

Jukola za 27 hodin

Kdo chce zažít pořádný orienťák, musí na Jukolu. Tohle pořekadlo se letos splnilo na 110%. Nádherný terén, kousek na letiště, přes 40000 lidí, parádní počasí - prostě něco neuvěřitelného.

A to jsem původně myslel, že nepojedu. Skloubit práci, školu, Romču, Bertu, malování a ještě se udržovat v kondici dá docela zabrat. No a pak to ještě všem musím popsat na bloku. Naštěstí nás se Šéďou v Tuňákovi tak moc chtěli, že jim nevadilo, že přiletíme jen na víkend. A to nás ještě rozmazlovali takovým způsobem, že nám na tři hodiny spánku zaplatili hotel na letišti... Nakonec jsme jakž takž posilou pro tým byli, ale pro kvalitnější výkon chybělo právě aspoň týdenní seznámení se s terénem.

velkolepý příchod na shromaždiště - trenér, Zedivy, Mražek, Sven

Zhuštěný itinerář víkendu vypadal nějak takhle: pátek busem do HK, zápočet angličtina, zkouška databáze, zkouška angličtina, busem do Prahééé, pořádně se vyspat (Berta je v Jičíně), ráno sbalit, na letiště, 15:00 Helsinky, 30´ trénink na mapě, prošmejdit stánky, předzávodní porada, 22:00 postel v hotelu, 1:30 budík, 4:25-5:30 závod, 10:00 na letiště, 19:00 Praha.

a to jsme ještě sedm z 27 hodin prozevlovali na letišti..

Samotný závod byl nádherný a hodně těžký, i když já jsem se se svými dětskými 10,3 km (poprvé jsem na Tiomile nebo Jukole neběžel finiš nebo dlouhou noc) do nejtěžších oblastí nepodíval. Na mapový start to byl příjemný 1200m dlouhý kros, který jsem odvisel za borcem z Järly. Pak mi ztuhly nohy, borec mi utekl a já začínal propadat panice, protože na minulých úsecích se dělaly na začátku brutální chyby - viz rozbor na worldofo.com). Naštěstí moje motlitby byly vyslyšeny a já si jedničku luxusně ťuknul. Na trojce jsem chyboval, takže mě sebral borec ze Södretälje a Bingo, který nechal na jedničce přes pět minut. Bez protestů jsem se zařadil do vláčku a houkal si to až za 11. kontrolu. Tam šel Švéd přes kopec a Bingo okolo. Aha, za kým teď... Bingo měl za sebou megachybu a ani pak nebyl moc aktivní, vydal jsem se teda za Švédem. Jenže jsem kopec vybušil tak, že to nevydržely moje střeva a já si zahrál na Kazdiče, když běžel svůj mistrovský závod - musel jsem se vysr... Švéd byl samozřejmě v čoudu a mě nezbývalo než to nakotlit směrem, kterým mi zmizel. Jednu kontrolu jsem ještě ustál, ale na další mě stáhla megacesta vydupaná od předchozích úseků. Chyba na minutu a už jsem měl na zádech další dva chrty, se kterými jsem doběhl až do cíle. Celkově jsme byli 33., což hezky pasuje k loňskému 22. místu, ale asi by to nemělo takhle dál pokračovat...

postupy s vyznačením místa, kde jsem nechal památku sobům

doběh přes velblouda
 
Ještě mám dvě technické připomínky.

Za prvé nechápu, proč se Jukola běhá takhle pitomě - start 22:30, cíl cca 6:30. Asi aby bylo co nejmíň diváků. Ještě bych to pochopil na Tiomile, kde se běží 6 úseků v opravdový noci, ale tady je na 4 úseky šero a pak den. A hlavně se letos běžel už 64. ročník - to v roce 1949 běželi s loučema?

Další extrém byl razící systém - EMIT. Puberťáci už ho asi nepamatujou, ale je to jako by se beželo s mobilem v ruce a tím se muselo mlátit do kontrol, ale ještě k tomu jen v určitém směru, takže si na kontrole buď ukroutíte ruku nebo se kolem ní musíte obtočit, čímž ztratíte přehled o tom, kam se má odbíhat. Navíc to nepípá ani nebliká, takže člověk neví, jestli orazil nebo ne. Jako kontrola ražení je k mobilu upevněný papírek, který propíchne hrot na kontrole. Jenže papírek neustále vypadává (já se pro něj několikrát vracel - přece jenom disknout Jukolu se mi nechtělo).

A taky jsem zaznamenal další osobní o-rekord - opíchal jsem kontrolu s nejvyšším číslem - 444!

neděle 10. června 2012

Mistrák v šutrohustníku

Ještě že Béďa píše svědomitě a rychle svůj blok - tak jsem se dozvěděl, co se dělo na MČR v middle v Rusavě. Na finále jsem byl totiž úplně mimo dění - přijel jsem, přebalil jsem, šel na start, hodinu seděl v karanténě, běžel závod, doběhl, převlíkl a jel pryč.

O víkendu jsem potvrdil, jaký jsem semifinálový běžec. Už po několikáté jsem byl v kvalifikaci druhý a už po několikáté jsem totálně zazdil finále. Stejně jako na mistrovství Evropy 2010, kde jsem po kvalifikaci držel teoretické 15. místo v Evropě! Jenže...

V sobotu jsem šel do závodu bez nervů. Moje middlové ambice se smrskly na postup do finále a tam být do patnáctky. Mapový rozbor jako na sprintu jsem nestihl a vlastně jsem pro samé malování a podlahování nestihl ani jít běhat. Ale ve stejném terénu se mi v roce 2000 náramně dařilo, takže jsem byl optimisticky naladěn. Kvalifikace byla nádherná middlová ťukačka s delšími přeběhy. Místy jsem moc nerozuměl mapě, ale většinou na delších postupech, kde se to dalo jakž takž napravit. Šutry byly zmapovaný výborně a na rozdíl od mapy z borských áček byly i správně veliké symboly a middluvzdorný papír. Se třemi půlminutovými zaváháními a časem přes 38 minut, jsem si nebyl moc jistý na postup, ale nakonec mě komentátoři Pyřin se Šalátem překvapili druhým flekem.

Na finále jsem měl podobnou taktiku - jít na pohodu a ťukat si to. Jenže zlíňáci přes noc nanosili do lesa klacky, vysázeli napalm, napustili bažiny a dokonce v hustníku na pátou kontrolu zhasli. Prostě ideál pro ignoranta Kodyho, mapaře Chrobáka a kozoběžce Leváka. Já jsem do půlky držel stanovené patnácté místo, jenže ve druhé půlce jsem nasbíral sedm minut ztrátu. Včetně toho, že mě doběhl Kody, čímž mě tak rozhodil, že jsem šel z 20. na 22. kontrolu. Ale hustníky mi seděly, protože to bylo celý v hustníku.

já, jak si dávám sprchu v bulharském napalmu (další pevný bod ve vesmíru: Kade a jeho fotky)

Oba dny se nedodržely směrné časy. V sobotu mi to nevadilo, protože to bylo hezký a v neděli to chápu, protože takovejhle humus nemohl nikdo testovat. A taky samozřejmě nedorazila světová špička.

kliknutím do map v archivu

úterý 5. června 2012

Trojdisk

Tak už je vymalováno a chtěl jsem začít s podlahama, ale pak se mi zželelo pondělních 350 zobrazení (díky!) a rychle jsem sepsal postřehy ze závodů.

Uplynulý víkend jsem strávil s rodinou v severních Čechách. Běželi jsme tři krásné závody v úžasných terénech - sprint v okolí děčínského zámku a klasiku s middlem v Lužických horách. Ovšem hned po prvních 13 minutách závodění přišlo obrovské rozčarování a ještě teď (3 dny po závodě) JSEM PEKELNĚ NASRANEJ!!!

Ale co, brečet tu nebudu. Dost na tom, že jsem si povzdychl nad způsobem nominace na MČR sprint. Navíc jsem si za DISK mohl sám. Popisovat závod nemá cenu, kdo chtěl, přijel, kdo ne, je ignorant. Sprint to byl nádherný - jak terénem, tak tratí. Bohužel si ho pořadatelé sami trošku pokazili:
-fronta na vyčitání (?!) v karanténě a záhadná páska cestou na start, přes kterou nás paní nechtěla pustit, i když sama nevěděla proč
-mikroskopické zakázané značky v mapě (třeba na 13k, která diskla asi pět lidí), srázy v serpentýnách, kde Flaška urval medaili - ano, je to podle klíče, ale kdo si toho má všimnout? Tak už to opáskuju nebo tam pošlu rozhodčího, když to má 2x1 metr a je to u kontroly...
-(ne)značený doběh od sběrky a (ne)značený cíl - pět vteřin je někdy sakra moc


detail mé nepozornosti - kontrola o dvorek vedle, kterou tam nastražil Radovan (na čtení kódů nebyl čas...)

Výsledkový osud si se mnou pěkně pohrál: kdybych to nediskl, byl bych čtvrtý (jak jinak), takže by to až tolik nebolelo. Pak se ale Vojcek s dalšíma přiznali (klobouk dolů) za porušení pravidel (kterým si ušetřili jen cca dvě vteřiny), takže bych se posunul na medaili. Jenže kdyby byly v zadku ryby nebylo by rybníka. O to víc mě to mrzí, protože jsem se po půlroce dokopal jít na dráhu a dokonce nepodcenil (na rozdíl od jiných) mapovou přípravu:


Což ale ve výsledku k ničemu nebylo.


"To jsme ho dostali, co Karvoši?" "Jasně Bagi, nachytal se jak malej".
Za foťákem se schovává Kade.

Následovala klasika a middlo v okolí Kytlice, o kterých právem básní Olaf. Protože jsem stejně jako on už jen hobík+student+zaměstnanec, nebyly mé ambice tak vysoké. Klasika se mi až na měnší myšky povedla a navíc jsem se snažil to rvát, ale stejně to stačilo jen na 11. flek. Middlo jsem celkem ustál až k divácké, pak jsem se ale odfarstoval jiným údolím a zbytek jsem si už vychutnal pěkně v klídku.

Boráci uspořádali jako vždy perfektní závody, co ale opravdu nechápu, byla mapa. Zmapovaná byla dobře, ale gramáž na úrovni hajzlpapíru a rozměry taktak aby se tam vešla mapová kresba - s tímhle se klasika v bažinách fakt běhat nedá. Ukázka šetření na nepravém místě.

Z uplynolého tzrojzávodu by měl Ludvík Daněk obrovskou radost:

pátek:
Král Vojtěch
SSU8841
SSU SK Severka Šumperk
disk


Mrázek Jan
SCP8102
SCP OK Sparta Praha
disk


Kubát Pavel
PHK9101
PHK OK 99 Hradec Králové
disk


Nykodým Miloš
ZBM9005
ZBM SK Žabovřesky Brno
disk


Procházka David
LPU9113
LPU OK Lokomotiva Pardubice
disk


Kovář Miroslav
SCP8103
SCP OK Sparta Praha
disk

 sobota:
Brožková DanaSJC8156SJC Sportcentrum Jičíndisk

Macinská JanaPHK8666PHK OK 99 Hradec Královédisk

Spurná MartinaPGP8556PGP SK Pragadisk
neděle:
Nykodým, MilošZBM9005ZBM SK Žabovřesky Brnodisk

Kovář, MiroslavSCP8103SCP OK Sparta Prahadisk

Drahokoupil, AlešCHT8501CHT OOB SK Chrastdisk

Henych, MartinSJC8601SJC Sportcentrum Jičíndisk

Sorry za to otřesné formátování, ale poděkujte panu Krämerovi. Ještě že výsledky nahrál Bestík do svého systému.

Ale jinak hlavně že teklo pivo, voněly buřty a ne jako minulý víkend na Helfštýně, kde prodávali totální vydřiduši. A Fanda Kazdičů bude zdravej jako řípa.

A taky jsem si zařídil osobní mapový archiv - už jsem nemohl vydržet, jak nade mnou Bet ohrnuje nos. Najdete ho na adrese (link je i vlevo na panelu):
Je to míň práce a času než na obpostupy.cz (ale i tam to snad nakreslím) a navíc mám přesný záznam trati, protože třeba ze sprintu si nepamatuju půlku postupů.