Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

pátek 29. června 2012

Lahváč na Ládví

Že je lahváč parádní dobrodružství, potvrdil další závod světového poháru, který pořádal „Seskočil z rudé skály a vyrazil si dech“. Na start se postavili všichni favorité, slabší byla pouze účast Tretráků, ale to bylo nejspíš tím, že se běželo na jejich mapě, a tak nechtěli mít výhodu.

Naštěstí jsem si vzal GPSku, protože si ze závodu pamatuju jen záblesky (už těsně předzávodní příprava byla kvalitní). Navíc kontroly byly tak schované, že je sranda se na záznam zpětně dívat. Bohužel jsem nepočítal s tím, že mi po třech hodinách GPSka zdechne...

Pro neznalé: jedná se o noční paměťový skorelauf s hromadným startem bez časového limitu, na kontrolách jsou lahváče (typicky Braník 10° v počtu 1-3) a smí se vypít jen jedno pivo. Více info zde.

Následuje analýza postupů:


První (1) si ťukám (teda neťukám, nemám s kým) a cestou se ještě pokouším sebrat další (2), ale zamotávám se v napalmu. Volím asfalt a po kratším hledání piju další (3). Jámu (4) jsem našel ani nevím jak a po chvíli se ke mně připojuje Jehovista s kamarádem. Další by měly být na vrstevnici, ale nečetl jsem popisy, takže ani pařez (5) ani chroští (6) nenacházíme. Jdu na jeskyňku (7), kterou doposud nikdo nenašel a za chvíli chápu proč: v jeskyňce je metrová vrstva listí. Po deseti minutách hrabání to vzdávám, ale po posledním zoufalém pokusu se mi v ruce objeví kuželka. Mňam. Brzy nacházím i sedýlko (8), protože jsem nepodcenil popis. Posilněn pěti braníky pokračuju opět na chroští (6) – bez úspěchu a pařízek (5) – vypitá, tak lížu na jistotu asfaltovou obíhačku k mapě. Znovu zkouším kámen (2), ale nejsem schopný najít cestu 10 metrů od cíle, tak je cesta trochu trnitá, ale odměna mě nakonec čeká. 6 lahváčů za hodinu je slušnej začátek, ale bohužel mě na další dvě hodiny čeká zoufalý boj s napalmem a žízní. Kontrola v modřínu (9) se mi stala kamarádkou pro příští hodinu. Hynek udělal do mapy tečku, kterou jsem si přeložil jako kámen, takže uprostřed lesa ze zoufalství obracím každý oblázek. Jdu na ní asi 4x, než si všimnu popisu a pak už je jasná. A taky vypitá. Vydávám se k lomu (10), ale mozek už moc informací neudrží, proto hledám lahváče na opačné straně bažiny. Lahváče jsem nenašel, za to tam byla keška. Ale tý se nenapiju. Po čtvrt hodině to vzdávám a chci se vrátit k mapě, jenže jsem tak dezorientovaný, že odbíhám na opačnou stranu. Pohled na cizí město (11) mě naprosto vyděsil, tak prchám nahoru a nacházím se na své oblíbené křižovatce u (3). Jdu zkusit nevypitou jámu (12), ale dělám paralelní chybu (13). Tak zase po asfaltu zpátky, to mě baví – připadám si jak fotbalista (buď piju nebo popocházim nebo sprintuju). Mapuju jámu (12) pořádně, ale zase je schovaná. Naštěstí Sosna ví, že jsme správně (jáma s lyží), takže nakonec lahváče vyhrabem. V lese už zbývá jen pár piv a ještě méně závodníků, ale co by člověk v zápalu boje neudělal pro vítězství, že jo. Mapuju tentokrát asi deset minut a vydávám se na výlet do Bulharska, kde mě odmění křoví (14) a pak nacházím i rozeklaný strom (15), který je ale právě vypíjen. S Mirkem se vracíme a cestou na tramvaj ještě zkoušíme štěstí u pařezu (16). Mirek prý ví, kde je, ale já jsem rád, že jsme nakonec trefili do civilizace a ve zdraví (až na vopici a rozdrápané holeně) se dostali z tohoto hrůzostrašného lesa.

Vyhrál Flaška s 10 Braníky. Ten má letos ohromnou formu – vyhaluzil sprint, pak vyhrál vágus kros a ve středu se stal pragováckým přeborníkem ve stýplu. Můj účet je 5 piv a tři steaky na rozjezd, domácí startovní slivovice, 8 Braníků v lese, 3 hodiny zátěže a cca 20 kilometrů. Vypadá to, že jsem právě zahájil letní objemovou přípravu.

 výsledky

Jéňa. He he.

Žádné komentáře: