Montreux - Les Rochers-de-Naye

Místo RfP, MTBO nebo Sedmihoří, jsem jel opět běhat na kopec, opět do Švajcu, tentokrát k Ženevskému jezeru, což slibovalo pěkné výhledy. Manažer Skalák má za svou bohatou kariéru výtečné kontakty, a tak hned po rozklusu jsme šli na večeři s "bohy" horských běhů. Vedle mě tak u stolu seděl Jonathan Wyatt s Billy Burnsem a ještě se tam otočil (a poplácal mě po zádech) Marco De Gasperi.

Bylo to zase ku*va do kopce a dokonce celých 19km. Bohužel jsem už po kilometru zijstil, že na to dneska nemám a přešel do strojového tempa (stále běžet tak, abych nezastavil a neuřízl si moc velkou ostudu). Docela to šlo, ale když jsem se na pátém kilometru otočil, viděl jsem první ženskou, jak mě ladně dobíhá. To ne! Nejsem přece na ultramaratonu, abych soupeřil s ženama! Zakousl jsem se do silnice a bušil nahoru, co to šlo. Jenže ona se nevzdalovala. Naštěstí zase přišla moje chvíle (obvykle se po hodině konečně pořádně rozběhnu), a tak jsem ji trhnul a doběhl si pro 17. místo. Konkurence byla veliká, ale stejně to žádná sláva nebyla. Ale aspoň jsem na výletě něco nafotil:

Jediný odpočinek byl na 4.-6.km.

Večerní prohlídka města Montreux - vedro a ruský turisti.

Dokonce jsme měli přidělené i průvodce. Zaujaly mě obzvláště palmy ve Švýcarsku, ale stejně jsem se nejvíc těšil na vychlazený pivo u večeře...

Hlavní atrakce města - hotel, kde napsali Deep Purple skladbu "Smoke on the Water" a socha Freddieho Mercuryho, kterej ukazuje na vrcholek Les Rochers-de-Naye, kam zítra poběžíme.

Večeře s celebritami.

Jó, s desítku nosí jen ti nejlepší... Švýcaři opět měli problém se správnou podobou mého jména.

Finiš - poslední kilometr za 10 minut.

Cílová aréna v 1981 m n. m. Luxus.

Panoramata stály za těch 105 mint dřiny.

Dolů naštěstí vláčkem.