PP a STRC víkend

Předposlední týden prázdnin patří tradičně PPčkám. To jsou tak tradiční závody, že nemá smysl o nich moc psát. Tak jen ve zkratce. Příjezd v pátek, přisockovávní se k oslavě třicátníků, hromada Rohozců, soutěž ve skoku o trubce, spaní v autě. Ráno middle, pár kontrol visím za Dýmem, pak lano prasklo, do cíle jsem to dobojoval sám. Mezi etapama bylo pět hodin, které jsem skoro celé prospal. Dal jsem si páteční pizzu a vyrazil na sprint. Ten se mi podařil víc, ale pořád byl na mě moc fyzický a rychlý. Jsem teď ve stádiu mezi čtyřhodinovými běhy a odpočinkem.

Jde se na to...

Následovalo vysedávání u stánku a přesun na PP párty. Z ní jsme odešli už kolem jedné, protože jsme si stanovili uskutečnit nesplnitelné – odjet z PPček v sedm ráno, naložit děti v Jičíně, v Praze vybalit, zabalit, naložit kola a Aldu a v 13:30 odstartovat na Lipně na STRC. Cestou jsem si dal sirky do očí, posnídal kolu a zbytek páteční pizzy.

Motorkářská banda - poznáte je?

Na vyzvednutí čísel, záchod, převlečení a rozcvičení jsme měli s Aldou asi deset minut. Po výstřelu vyrazil Alda neohroženě vpřed, já klopýtal a ním a za mnout bojoval Flaška s veteránskými legendami PZ (peněžních závodů). Už jsem se psychicky srovnal s tím, že dneska moje bolavé tělo i hlava a střeva plná Rohozce nebudou stačit na odpočinutého Aldu, když tu přišel zalamovák a já Aldu došel. Následoval luxusní, téměř skyrunningový traverz a pak seběh plný kamenů a kořenů, kde jsem zkusil zúročit své zkušenosti, nasadil jsem kozí běh a Aldovi zdrhnul.

Terén jak ve Švédsku, zkušenosti z orienťáku se jak na přeskakování kmenů tak na hledání pěšiny velmi hodily.

Dalších pár kiláků to bylo příjemné proběhnutí kolem řeky, trochu jsem si odpočinu a vyprděl se a nasadil staré dobré půlmaratónské tempo. Stále jsem se snažil do toho bušit, protože mi bylo jasné, že ex-triatlonista Alda se jen tak nevzdá, nehledě na to, že za ním určitě pracoval Serbessa, jehož forma je vždycky dost nevyzpytatelná.

Rovina skončila a přišel táhlý a skoro nekonečný výběh. Za mnou nikdo nebyl, ale běželo se pěkně, tak jsem do toho rubal dál. Výběh po schodech na Stezku korunami stromů docela bolel a hlavně se mi motala hlava, ale přišlo mi blbý jít pěšky, když jsem vedl. Předpokládal jsem, že se rozhledny staví na vrcholu, takže jsem se těšil na seběh do cíle, ale najednou přede mnou byl další zalamovák. No co...

Na jakém jiném závodě tohle zažijete?

(ok, na běhu na Petřínskou rozhlednu, ale tohle je přece jenom stokrát lepší)

PP a STRC Lipno jsou prostě luxusní akce, které je sice těžké zkombinovat, ale když se to povede, je fakt o co stát. A to by se dal ještě v sobotu běžet Jesenický maraton :)

Další fotky na webu STRC.