Ale k závodu. Sešel se výkvět lahváčových specialistů, chyběl snad akorát Fanda s Buznou a Bokovka. NPyřin zbaběle ujel a Marťas dal přednost pohodlnému popíjení Únětic u táboráku. Většina jela bajky, já si šel ještě zavzpomínat na svůj dlouholetý tréninkový prostor (Ladrona+Hvězda), kde jsem si bouhnul 6x kilák. Žízeň jsem si udělal pěknou, ale taky hlad. Aspoň bude kam dávat Braníky.
první kolo
Systém byl klasický - jedna mapa v cíli a paměťák po kontrolách, kde byly dvě až tři piva. Pít se mohlo jen jedno. Pobírám do hlavy pět z jižní větve a s Koprdou vybíhám ke stadionu, kde se za vraty krčí první odměna. Nejsem nováček, takže si první nevychutnávám a tlačím ho do sebe, co to jde. Koprda jen stihnul odzátkovat a zakroutit očima: "Teda, jak vy to děláte...". To už jsem se ale prodíral strání směrem k další kontrole. Z té už odbíhá Myro, tak se připojuju a jdem česat na plácek. Je nás tam asi šest a nemůžeme to najít. Všude se sice válejí Braníky, ale ve formě vypitých plasťáků. Jinde ale být nemůže, takže při desátém kolečku kolem plácku někdo vítězně zacinká. Naštěstí jsem poblíž, takže těsně uhájím před Ondřejovou rukou. Vedlejší kontrolu zase vynechávám, tam už běželi dva a přesouvám se s Myrem k studni, kde zkušeně vyhrabu z listí další kuželku. Naštěstí je vedle lavička, přijde vhod, protože už mám dost - nějak se to do mě nechce vejít.
druhé kolo
S plnými žaludky se potácíme zpět. Jaké je naše překvapení, když u mapy nikdo není a Sosna nám předkládá další a poslední várku kontrol. Asi bylo zveřejnění oznámeno předem, ale to nikdo včetně nás netušil nebo neslyšel nebo zapomněl. Jde se do podobných míst, takže není potřeba dlouze mapovat. Jednička čeká u keříku, už mi slehlo, sklouzla do žaludku hned. Další jednička má být taky u keříku kousek vedle, ale Myro mě znejistil, když kolem jen proběhl. Nezkušeně nenacházím a zachrání mě až Pápn, který sebejistě hrábne do nejhustší části zakrslého bůčku. Žaludek protestuje, tenhle Braník bude na dlouho. I když je mi jasné, že další jsou vypité, stejně se pro jistotu přesouvám ke kontrole u stromu. Z dálky už se mi samozřejmě smějí Žaly s Ondřejem. Škodolibě mlží o přítomnosti třetí lahvváče, tak nezbývá, než se přesvědčit. Ve stromě se sice Braník krčí, ale je to vypitá plechovka. Holt oblíbená značka. Vracím se zpět s pocitem, že jsem se za 35 korun výborně proběhl, napil a povečeřel. A s výkonem pěti lahváčů spolu s dalšími asi třemi vyhrál. Dnes to bylo hodně běhavé, třeba Jéňa zůstal na suchu.
parádní atmosféra
Za zvuků silně alternativní hard core kapely, pálení bedýnek v popelnici a popíjení Únětic rozebíráme postupy. Sosna se pořád nemůže dopočítat dvou lahváčů. Všichni tvrdí, že je vše vypito, ale zátky nelžou. Mám cukání, ale nechci vypadat nadrženě na vítězství, tak se krotím. Když to ale SZRSAVSD nevydrží a vyběhne, vystřelím za ním. Běžíme na nejvzdálenější a nenadějnější kontrolu. Prý byla třílahváčová, ale vypily se jen dvě. Taky že jo. V trávě pod schody Hynek objeví zbývající. Dáváme na půl, ale zátku má on, já mám aspoň dobrý pocit s nálezu. Jakou houbař. Cestou hledáme ještě jednu a díky důkladnému česání křoví jsme velkou atrakcí pro procházející opilé studenty. Nic. A to je tedy úplný konec krátkého, ale intenzivního lahváče.
Žádné komentáře:
Okomentovat