Z Blanického víkendu jsem se v pondělí oklepal, abych se zase v úterý zřídil na standardce. Jenže standardka je základ všeho – kopců, tempa, i vytrvalosti. A vzhledem k tomu, že moje letošní běžecké cíle jsou přesně takové, nejde ji vynechat. Navíc se už můžu se Šéďou 70 minut bavit o utírání zadků.
Zbytek týdne jsem už jen odpočíval a o víkendu rozjel svou mapařskou kariéru mapování hovínek v Jičíně, takže jsem taky moc nepoběhal. Ale to bylo schválně, abych měl sílu na další týden, který jsem si vytýčil jako „objemový“.
Objem skončil hned jak začal - v úterý po standardce, kdy už jsem po doběhu cítil, že budu další den nemocný – únava, nemůžu se pořádně zahřát a šimrá mě v krku. Nejhorší na tom je, že se s tím nedá nic dělat. Takže další den jsem měl knedlík v krku a bylo po běhání. Jinak mi ale nic nebylo, jen jsem byl jak z rosolu. Čtvrtek to samý – říkám tomu „pseudonemoc“. Nic mi není, ale zdravý nejsem. A už mi není 20, kdy jsem to neřešil a přeběhal to.
Nicméně i v tomhle polostavu jsme odjeli do Vysokého pořádat LOBy. Kdo neví, co je to LOB, ať si to ani nezjišťuje. V pátek jsem se na pseudonemoc nasral, po dvou letech nazul lyže, nasadil světlo a hodinu kroužil po loukách. Nááádhera!!!
Pořádání LOBů je věc sama pro sebe (např. lyžovat s batohem plným stojanů, samozřejmě i v noci a mlze), ale když se k tomu přidá velká zábava jménem „Sportident AIR“, je o dlouhé večery postaráno. Závody se snad líbily a i kdyby ne, byly to nejlepší LOBy za poslední dva roky...
rovnání čipů - tak absurdní činnost (pro 6 lidí na 3 hodiny), že se můžem už jenom smát
ta radost z lyžování, když vás čtyři stojany bodaj do stehen
ale abych jen nekritizoval - v "lese" to bylo nádherný
rovnání čipů podruhé - někteří už odpadli
a někteří ani nenastoupili
noční LOB sprint (existuje ještě něco perverznějšího?) byl prostě parádní (jako fakt)
rovnání čipů potřetí - dorazil i Bořan a už je zase veselo
sbírání kontrol v podání Vegana a Bokyho
Žádné komentáře:
Okomentovat