Zažili jsme toho hodně, ale nemám čas to všechno vypisovat. Každopádně jsme toho hodně nachodili. Mj. dva jednodenní přechody po cca 30km a další několikahodinové túry. Byla by to krásná vysokohorská příprava nebýt toho, že jsme nejvýš byli na Hekle (1491 m n. m.), a to ještě jen možná, protože jsme v mlze neviděli, jestli jsme na správném vrcholu. I tak to byla ale příjemná změna po celoročním točení v Krčáku a na Přehradě. A stehna si taky užily.
Manželská fotka v sopouchu.
Běhání jsme se ale úplně nevyhnuli. Nejprve běželi Šviháci jeden z jednodenních pochodů (mně se nechtělo promoknout) a pak jsem Šviháka vytáhl na klus ke kráteru (11 km). Tak jsem se kochal, až jsem zakopl o šutr a rozsekal se na lávovém poli. Že je láva pěkně ostrá mě přesvědčuje stále ne úplně zahojená dlaň. Další běhání přišlo v Reykjavíku, kde jsme navštívili trénink místního OB klubu. Ten shodou okolností šéfuje jistá Dana Ježková a mapu mapoval Petr Hranička... Ono vyhnout se na Islandu Čechům skoro nejde.
Sprint na Öskjuhlíðu.
Po návratu jsem měl týden na to, dostat se do alespoň ucházející sprintové formy, protože se běžel ČP v Telči. Jednak mě sprinty stále baví, dále jsem personalisticky řečeno "orientován na výkon", potřebuju body do rankingu a hlavně samo běhání v UNESCu slibovalo super zážitek. Teoretickou přípravu jsem vzal jen letmo, navíc mi pak Bet svým rozborem potvrdil, že to moc nebylo třeba. Bylo akorát potřeba se "naštelovat" na to, že mám čekat dlouhé postupy s volbami a nezmatkovat v zámku. Zbytek bude sprintová rutina. Když pak vidím, kudy se ubírá současná sprintová příprava, jsem rád, že jsem stále amatér a trávím čas užitečnějšími věcmi.
Návrat do formy.
Pro rozběhání jsem zařadil krátké úseky a postupně je prodlužoval. Nakonec se mi běhalo parádně i přes to, že jsem byl v podstatě 16 dní bez běhání a kvůli toustovému chlebu a nulovému přísunu ovoce a zeleniny i trošku nad závodní váhou.
Cestou na trojku jsem Kademu neunikl.
Štafety v Řásné jsem nějak přetrpěl - terén to pro mě rozhodně nebyl, ale postoupili jsme a pěkně jsem si zazávodil s Levákem (v sobotu) a Marošem (v neděli). Ale tři Ježky a jeden Gamblihnus večer před závodem rozhodně nedoporučuju. Upřímně je v té Třešti lituju.
Sprint nakonec vyšel parádně a když o tom zpětně přemýšlím, byl to asi můj nejlepší výkon za poslední roky. Tedy bez chyb a volby správně odhadnuty. Akorát fyzicky už to není jako za mlada, ale je vidět, že brousit Emilův trénink má stále efekt a na TOP10 to stačí. Nějaká zaváhání tam určitě byla, ale žádné zásadní. Nejvíc mě asi zdrželo to, že jsem rukou minul mapu na startu a musel jsem se vracet a přitom jsem se srazil s člověkem za sebou. Možná by na sprintu mohly být mapy v posledním koridoru.
mapa - štafety sobota
mapa - sprint Telč
mapa - štafety neděle
Žádné komentáře:
Okomentovat