Z klasiky jsem se oklepal, přes týden šel do rychlosti a o víkendu se vypravil na závod 2Hrady (jako kartograf oceňuji především povedené mapky) Ten se prezentuje jako běh do vrchu (letos dokonce MČR veteránů). S tím má 7,2 km dlouhá trať společný poslední kilometr, jinak je to kros a seběh po silnici. Ale bylo to kousek z Jičína a vždy se sem sjede slušná konkurence (proč asi...). Můj výkon byl dost tragický, tělo ještě nepřepnulo na 40´ výkon na krev. I tak to ale stačilo na třetí flek ve skoroveteránech, a to znamenalo tři lahváče jako výhru. K tomu párek a pivo zadarmo, dětský závod – prostě ideálně strávená sobota.
Na hrad!
V pondělí pak přišel první vrchol podzimu – BT limit (možná se někdy dočkáme článku). Letos jsem ještě žádný neběžel a tenhle byl na mém oblíbeném stadionu na Strahově. Navíc se sjela slušná konkurence včetně mistra Holuba a také padl účastnický rekord. Prvního Braníka jsem vysál za 19“ a vyrazil. Po dvoustovce mě předběhl Holub. Moc mi neutíkal, takže jsem zbylá tři kola přemýšlel, jestli jsem fakt tak dobrej nebo nás jenom nechce ztrapnit. Nakonec jsem ustál i druhou kuželku, což znamenalo 5:42 a osobák. VIP limit dal jen Holub. Aspoň mám motivaci na příští rok.
Video z limitu.
Výsledky BT limitu.
O víkendu se pak konal dvojzávod v krosu. Tedy pardon, v MČR štafetách a družstvech, ale s ohledem na terén (placaté duny s čistým lesem), se čekal spíš let než běh. V sobotu se dělalo hodně chyb, protože trať byla namotaná v zeleném. Fakt se mi to líbilo, než jsem se kvůli neustálému otáčení mapy (kontrola kódů pro neznalé OB) zamotal a přeběhl kontrolu. Pak už to byla tragédie. I když jednou to byla podle mě vina špatně zmapované situace – hledal jsem obří hustník, ale v terénu byly jen nízké břízky... Také jsem opravdu nepochopil úvodní pasáž ve městě. Ač fanda silničních závodů a městských sprintů, tady mě to nebavilo. Jako by v okolí bylo málo lesa...
Předávka.
V neděli už to byl totální kros – čistý les a bohužel dost nepovedená stavba trati. Kontroly pravidelně rozmístěné po cca 2 minutách běhu. Jenom jsem čekal, až bude cíl, protože to bylo tak primitivní, že jsem se ani nemusel soustředit na závod. Aspoň mě potěšil můj fyzický výkon, když jsem na nejlepší tandem Ňuf-Šéďa ztratil jen 2,5 minuty. Jinak to ale byly další lahůdkové závody, kde všechno klapalo, dokonce nás točily i kamery.
Mapa sobota.
Mapa neděle.
Po dalších úsekových všedních dnech přišel další „zážitkový“ závod. City Cross Run z Petřína do Bohnic. Moc se mi do něj ale nechtělo – necítil jsem se ještě na intenzivních 16 km a také jsem měl večer před tím BT schůzi. Ta se ale kvůli protichůdným zájmům brzy rozpadla, což ale bylo možná dobře. Pápn sehnal konkurenci, takže se vepředu utvořila dvojice Bet – Kreisík a za nimi pětičlenná skupina včetně mě a Šédi. První půlku jsem vlál na konci, ale ve Stromovce jsem chytnul slinu a hlavně mi bouchly saze v kopci z Tróji. Ostatní odpadli a náskok jsem pak už udržel až do cíle. Na vyhlášení jsem dostal poukázku, kterou mi sbalila Romča a softshellku bohužel dámského střihu, ale největší odměna byla radost z běhu. Jak z krásné trasy, tak z toho, jak lehce se mi běželo. A hlavně mě po závodě vůbec nebolely nohy, ani druhý den. To už jsem dlouho nezažil.
Pápn skáče z tramvaje - překvapení na trase závodu. Ta tramvaj, ne Pápn.
Radost ještě nepominula a ve středu jsem si udělal rekord na Emilovi při svém 67. startu. Tak snad to nebyl předčasný vrchol – druhá část podzimních krosů je tady.
A ještě jedna z vyhlášení - pocta být s takovými borci a slečnou moderátorkou na pódiu.
Žádné komentáře:
Okomentovat