Příprava na WC*

*WC = world cup (pro tentokrát)

Když už jsem věděl, na co a na kdy mám trénovat, hned to šlo líp od ruky. Po dlouhé době jsem tedy zavítal na dráhu na Pošepňáku. Tam se nic nezměnilo, stále 333 metrů a kolem fotbalisti s cigárama. Ale 10x500m jsem tam nakroutil. Pokračoval jsem standardkou (je potřeba udržovat objem) a přes další úseky se dostal k přeboru Prahy ve sprintu.

Běželo se v Benátkách a trať byla celkem povedená, i když jsem čekal záludnější. První zásadní volbu jsem odhadl dobře (přes zámek), ale druhou už ne (okolo). Nechtělo se mi motat se zámkem a obíhačka vypadala lákavě a plynuleji, ale stála mě 10 sekund. V závěru jsem už jen šel Flaškovi na záda.

 pražský mistrák

Odpoledne jsme (SJC) pořádali v Železnici pro změnu přebor ve sprintu Vč. oblasti. Tratě stavěla Lenka a já jsem jí je jako hlavní rozhodčí lehce zkorigoval. Nebylo to nic extra těžkého, ale co taky v Česku je. Nicméně pokud šel člověk naplno, věřím, že si to celkem užil. Použili jsme jednoho "švába" (jak to zlidovělo, co), což byl takový kompromis mezi ISSOMu neznalými závodníky a totálně připravenými (Sosák si jich v přípravě vymyslel 5). Snad se to líbilo - hodnocení jsem radši (ještě) nečetl, neb loni mi po přečtení některých komentářů ujely nervy (a dostal jsem radu nemrčet a radši psát blok). A protože jsem jako Východočech vyhrál pražský mistrák, musel Flaška jako Pražák, vyhrát východočeský.

východočeský mistrák

V neděli jsem už jen šel na pohodu laufík na Tábor (97´) a v pondělí odpočíval před dalším Emilovým blokem. Nakonec moc dvoufází nebylo, protože jsem musel improvizovat a přeskládat tréninky:

úterý: odpoledne musím donést Emilovu přihlášku do školky - šel jsem tedy přes oběd kopce na Mrázovku
středa: odpo chce jít běhat i Romča, takže jdu v 6 ráno a v 7 večer (žaket)
čtvrtek: Romča chce jít večer do hospody, tak jedu cestou z práce na Veseckýho, kde sázím oblíbených 10x500 (na neklopené dvoustovce nic moc), klus domu 4 km a zase žaket
pátek: cesta do Jičína, ha v Nymburce měli reproši sprintík (včetně rozboru) - vyšlu děti na kešky, beru BT dresík kvůli bezpečnosti a dávám si ho taky.

sprint z loňské lednovky

V sobotu jsem chtěl dokončit Emila na dráze (v Jičíně je tak neodolatelná), ale už jsem silně v uhlí, tak jenom klušu na Tábor (no, klušu - ono je tam na 3,5 km skoro 400 m převýšení...). Týden zakončuju štafetama v Jablonečku. Celkem příjemné proběhnutí s mapou. Daň za třetí úsek je ale hlad (dlouho po snídani, rychlý odjezd, vyjedené stánky), takže do sebe v autě proti všem výživovým zásadám soukám to, co zbylo - studený párek z tácku, nakládaný hermelín a zapíjím to Rohozcem.

Štafety byly sice celkem svižné (doháněl jsem ztrátu, aby postoupily tři štafety), ale krátké, takže můžu hned v pondělí vyrazit na trénink Kerteamu do pražské Stromovky. Podle známky na průkazce zjišťuju, že jsem tu už přes pět let nebyl… Naštěstí Kervi je pevný bod ve vesmíru a my (Bet, Šéďa, Píkej) zase jako dřív kroužíme po oválu úseky a on nám to měří. Všichni to máme trénink na páteční trojku. A já opět se žaketem.

V úterý jsem už nechtěl jít standardku, ale zároveň nemám rád klusy na 40 minut. Tak jsem poprosil Sosáka, zda by mi nepostavil sprint ve Stromovce. Podle map na svěťáky a podle parametrů je to celkem relevantní terén. Dostat se ze Smíchova do Stromovky je zážitek sám od sebe. Navíc je to trasa, kudy jsem ještě nikdy neběžel a už jen tenhle „cityrace“ stojí za to (Anděl - Újezd - Kampa - pod Karlovým mostem - Malostranská - kolem Vlády - výšvih na Letnou - kolem ambasád a dolů do Stromovky).

 
Ve stejný den a čas jako se běžela trojka na repre nominačkách na ME, jsem si trojku bouchnul taky. Za celkem příjemného počasí na Olympu mi to roztáhl Viktor Š. a změřil Kervi. Čas 9:02 není kdovíjak extra, na druhou stranu, nebyl to závod a šel jsem to napůl sám.

Následoval přesun do Jizerek a vzhledem k tomu, že se v perimetru Berglíkovic chalupy běžela desítka (Jablonecký běh „Do pohody“), nešlo odolat. Nechtěl jsem se zničit, tak jsem se snažil jít stupňovaně. Nakonec to bylo „aspoň“ rovnoměrně, což je ale na desítce taky celkem umění. V posledním třetím kole jsem utrhl Luboše Gaisla a doběhl si pro kompresky a pláštěnku od Elevenu. Ale hlavně měly radost děti, že zase mohly vylézt na bednu, když už tam s náma musely půl dne trčet.

V neděli jsem si pak dal laufík, na kterém bylo nejzajímavější to, že ač byl konec dubna, běžel jsem ve sněhové vánici.

U Kristiánova.

Sice teď trénuju jen na sprint, ale ani tak se to nedá všechno stihnout. To máte: krátké úseky, dlouhé úseky, souvislé tempo v délce závodu, úseky na dráze, trojka na dráze, krátké kopce, dlouhé kopce, seběhy, úseky s mapou, testovací sprinty, simulace odběhů, změny směru, změny tempa, mapová příprava, rozbory závodů, rozbory map, stavění tratí, měření variant. Je tam dost písku, pane Lorenc?

Řídký!

Cesta za cílem

Tak jedu vlakem z Hranic na Moravě, a to znamená, že jsem konečně našel pár hodin na sepsání bloku. Jinak totiž není čas a ani už není moc extrémních zážitků. Prostě pracovní a rodinný život :) Ale občas do mě někdo hustí, že prý nic nepíšu a statistika návštěvnosti je taky pořád v plusu, tak mám takový blbý pocit, že bych asi zase něco napsat měl. Ono nakonec i mě baví si občas přečíst Betův, Olafův nebo Kamendův blok (Šéďa si ho pořád ještě nezaložil). A samozřejmě Béďův a BTčka, to je denní chleba.

Listopad a prosinec byly klasické měsíce odpočinku a pořádání PZL. A hlavně bádání nad cílem dalšího roku. Na BT schůzi jsem si sice stanovil jako cíl VIP BT limit, ale chtělo to i něco „serióznějšího“. Na otázky, co poběžím za extrémy, jsem neurčitě mával rukou.

Zahraniční SKY závody mě samozřejmě lákají, ale na letošní MS ve Skymaratonu, kde bude letos čas vítěze kolem 5 hodin, prostě nehodlám (nemám kdy) trénovat. Navíc v Krčáku. Tyhle věci ještě počkají.

MS v horském maratonu mě láká jako každý rok, ale letos je to pod svazem, tak bůh ví, jak to bude. A když mě tam budou chtít, tak na to v nejhorším v tom Krčáku na standardce natrénovat jde.

Maraton jsem měl jako cíl loni a trénovat na něj letos znovu by mě psychicky odrovnalo.

Co zbývá? Zpět k lampionům? Proč ne! Letošní klasika bude v „rozumném“ terénu a před tím dělá Ďunďa klasiku v Jizerkách. Podzim je jasný!

A jaro? O tom rozhodly vánoce. Ježíšek mi přinesl knížku „Emil běžec“. Jasně, letos budu zase bouchat úseky! A jak je zhodnotím? Co třeba ME ve sprintu? Ty vole, seš debil? No, kromě toho, že jsi debil, seš už prvním rokem veterán... Ale co, cíl musí být, jinak by mě nebavilo trénovat. Prostě hec. Navíc podle kalendáře se sprint na ME běží na Emilovy jmeniny 22.5. Že by osud?

Začal jsem si psát plán, to mě taky baví. A samozřejmě jsem si vzpomněl na Emilův trénink. Hm, Emilův (Wingstedtův) trénink nakombinovaný z Emilova (Zátopkova) tréninku? Tak jestli mám běhat jenom pro to, abych to odtrénoval, bude to stát za to.

 Jeden z odtrénovaných Emilových bloků. Alkohol zpomaluje regeneraci, takže byl omezen.

Blok zakončen laufem, kde mě málem vichřice odfoukla do Plešného jezera.

Jenže nejsem Zátopek. 70x400m jsem rovnou zavrhnul, začal jsem s 10x400. Ale jsem v Praze a jediná rozumná dráha v dosahu (volně dostupná 400m) je na Strahově (viz rekordní BT limit). No takže jsem vyrážel přes oběd, rozklus 3km do kopce. V únorovém dešti a větru pod dohledem Pelty. Emil to taky neměl lehké. Jenže po třech návštěvách dráhu oplotili a rozkopali... Vrátil jsem se na Emilovy okruhy na Přehradu.

První test byla Kbelská desítka. Už jsem sice masovky běhat nechtěl, ale chybělo mi závodění a hlavně běžel i Šéďa. A pro děti je tam taky závod. Běželo se parádně. Aby taky ne, bylo to zrovna v konjunktuře po Emilově „boosting“ bloku. Čas fajn (32:34) a říznul jsem Šéďu.

V pyžamu, ale rychle.

Pak trochu odpočinku a další závod, opět velmi pěkný Borecký půlmaraton (reportáž ČUS). Nechtěl jsem to hnát, ale pořád za mnou visel Miler, tak jsem na to musel tlačit. Když jsem si v půlce musel odskočit, docvakl mě. Naštěstí přišel jediný kopec na trati a už jsem ho neviděl. Nakonec jsem šel o dvě minuty líp jak loni, zase dostal věnec a místo vína tentokrát dům snů.

Pořádala místní Slavia, ale Šéďa nepřijel...

Přišel další Emilův týden. Kupodivu hrozné bylo jen pondělí ráno (za tmy v 6:15 6x700m). Pak už si tělo i hlava zvykly a bylo to občas i příjemný. Nevím, jestli mě víc baví samotný trénování nebo to, že jsem asi jediný magor na světě, co takhle blbne. Ale vždycky jsem si vzpomněl na Emila (Z.) a neřešil to.

Bohužel jsem z toho onemocněl. Štafety u Hradce jsem ještě odběhl, ale pak jsem lehnul. Následně jsem se dočetl, že Emil (W.) byl taky často nemocný, tak svoje bloky zkrátil (místo 2-1-2-1-volno na 2-1-2-volno). Ještě to taky vyladím.

Na velikonocích jsem byl zadřený, ale věděl jsem, že první ostrý závod je až za týden. A to by měla přijít forma. Úseky na cyklostezce, sprint v Boru, pivní štafety a další intenzivní tréninky mě docela nakoply. Pak pár dni vyladění (klus, modelový sprint na Jižáku, rovinky) a hurá žlutým vlakem na Moravu!

Sprint byl v Teplicích nad Bečvou, byl nominační na polské svěťáky a WRE k tomu. Tak proč si tam na otočku vlakem nezajet, co?  Ve vedlejším vagónu seděl Flaška a v Hranicích se z nádražky vyloupl Pyřin. To jedem na Kapra nebo co? Přesně podle očekávání se začínalo ťukecem nad silnicí, pak ťukecem pod silnicí, přeběh „dozadu“ a přeběh „zpátky“. Věděl jsem, že existují dvě varianty, pokaždé jsem zvolil „kolem schodů“, tedy na jistotu. Z českého poháru před deseti lety (to jsem šíleně pos...) jsem si navíc pamatoval, že se dají fikat zatáčky na cestě u jeskyní.

Před startem jsem nafasoval podprdu. Taková čest.

Nikde jsem nic moc nenechal, obě volby byly lepší tak, jak jsem šel, běželo se pěkně, takže z toho bylo 3. místo. Kromě kapříků (i na OB občas plavou – díky Dušane), hromady bodů do WRE a rankingu i nominace na SP. Zároveň ale nával zodpovědnosti a plánování dalšího tréninku, jelikož skoro minuta od Vojcka je vážně dost.

 Postupy z 2Drerunu. Hodinky jsem tentokrát neriskoval, Edo.

V sobotu už jsem tedy vynechal sledovaný middle, ale zato dal jsem si Hodkovický dvojzávod. Midlo volně, sprint rychle. Tam jsem se chytil do pasti a luxusně se mi vysmál Kobřík. Zbytek jsem čekal trapný běžák, ale bylo to pěkně postavený, musel jsem pořád hledat optimální postupy.

Překvapivě zajímavý sprint (aspoň H21L).

Mapy v archivu.