Mrazivý Řev

Využil jsem volného víkendu v našlapaném tréninkovém plánu (ano, stále jsem v reprezentaci, a tak musím trénovat) a po dlouhých letech navštívil závod asociace OBSONKK pořádaný Papnem. Šlo o něco na způsob HROBu (mapou a délkou), ale ve tmě a na kontrolách se nehledaly lampióny, ale tuby s vitamínama. Veškerá podobnost s alkoholem je čistě náhodná - nerad bych konkuroval BT bloku.

Shromaždiště:

Pořadatel:

Předstartovní nervozita:

Start! Ale nejdřív taktická příprava v nádražce s kofolou a malým čajem:

Hurá - našli jsme první kontrolu - ještě za světla:

Vrchol kupky - šup tam s vitamínama:

Džine z láhve ven a splň mi nominaci na MS:

Scorelaufová paměťová vložka - je potřeba doplnit tekutiny a minerály:

Zde byl náš poslední kontakt s buzolou, pak už jsme se orientovali jen podle Měsíce (přece mi to studium geodézie k něčemu bylo).

Vitamin C - a už se chřipky nebojíme:

Poslední protikřečovka a rychle do cíle:

Sběrka - nakonec jsme se tvrdému alkoholu (fuj!) nevyhli - jen jsme se řídili jsme obrázkem v pokynech:

Mapa začátek (jih):

Mapa konec (sever):

Všehovšudy jsme strávili v lese 10 hodin (ty mi pomůžou v součtech na repre) a našlapali přes 20 km (příprava na norské bažiny). Bohužel jsem byl druhý den velice unavený a musel jsem vynechat HSH běh.

Toledo

Trochu s předstihem jsem jel trénovat do teplých krajů na příští MS. Nechtěl jsem totiž podcenit sprintové návraty Beta (už to nebude v lese, takže se neztratí) a Binga (jak jsem se dočetl v časopise OB). Po návratu jsem potkal na letišti Olafa, který byl taky točit, jen kousek severnějc. Závody zařídil Omar a o zábavu se starala Novoborská sekce.

Sprint - nádherné prostředí, trať malinko slabší:

Middle - řetízek ála Žokej:

Long - listopadových 28°C mi dalo zabrat:

Hele vole kontrola:

Soupeři v D21B - Kapka a Romča:

Já - čerstvý člen FARRA-O Barcelona:

Občerstvení v cíli:

Byli jsme úspěšní:

Momentka z Madridu:


Pes, co měl dredy jako já:

NEW: Tuning jde do světa...

...přesněji řečeno do Chomutova. Mohl putovat i do Ládví, ale Šéďa nabízel jen stovku. Bylo to těžký loučení. Popřáli jsme si hodně štěstí a já ho měl hned 2 hodiny potom, kdy jsem vyhrál dva a půl litru na Královodvorským čtverci a ještě jsem překonal Betův čas.

Jo jo, bude mi chybět...

Tolik ušetřenejch dvacetikorun za parkování na lampionech, protože jsme jeli na sraz tuningu, spaní v něm na Rock For People, návštěvy u Čundrse, cesty na repreakce...

JEC 2009

Motto: "Není umění běhat, když na to máš."

Zdeněk Koťátko, když mě na MČR štafet viděl plivat krev.

JEC byl poslední střípek do mé hvězdné závodnické kariéry. Na trase MUD-JWOC-Euromeeting-WUOC-EOC-WOC jsem na něj uplně zapomněl! Když nás Tojnárek na BENu pozval zárověň do Česka, Saska a Švýcarska, sbalil jsem své kamarády a vyrazili jsme sbírat medaile.

Sprint bohužel přesunuli z města do lesa a přidali kopce a kapradí, ale i tak jsem se snažil. Bloková a hlavně tréninková pauza se na mně ale trvdě podepsaly, tak jsem si medaili neodvezl.



Klasika mě trošku zaskočila. Řekl jsem si, že když to mlaďáci šli za 70´, je zbytečný plýtvat gelíkama. Jenže víc než hodinu jsem mapu a buzolu držel v červnu na nominačkách (když nepočítám výlet v Maďarsku), takže mi došlo a musel jsem to dojít pěšky.

Dovolená v USA

V USA to bylo skvělý, moc se mi líbil americký životní styl:

Tak jsem si myslel, že už navždy zůstanu u steaků a piva:

Ale nákupní centra v Las Vegas mě přesvědčila, že mám ještě chvíli běhat:

Tak jsem začal trénovat. Nejdřív na EOC 2010 (Bulharsko) - 87 metrů pod mořem (Death Valley 16.9. 12:05):

A o den později na WOC 2010 (Norsko) - 4418 metrů nad mořem (Mt. Whitney 17.9. 12:07):

Zbylé fotky budou na rajčeti, až dospíme časový posun a potrénuju na družstva, kde porazíme Pragovku, Turnov a jiné socky.

Bloková pauza

Autogramy budu rozdávat na Družstvech, na Kaprovi, případně až v Trondheimu. Dávám si totiž pauzu. Podobně jako Lukáš Pollert prodal medaile z olympiády, já jsem zpeněžil svůj Blok a jedeme si s Romčou užívat za Standou do USA. Čus!!!

112 minut samoty

Neuvěřitelné se stalo skutkem - po 8 letech se mi podařilo obhájit výsledek z JMS! Bohužel to nebyl ten památný zlatý déšť ze štafet, ale "pouze" 36. místo na klasice. Ano, je to tak - jak jsem v mládí začal, tak jsem jako zkušený vlk skončil. Aspoň jsem oplatil porážku Chramovovi, tenkrát vyhrál, ale teď jsem ho pokořil já (o 1 vteřinu).

Závod jsem si celkem užil, protože na rozdíl od jiných finalistů jsem nesledoval 2/3 závodu švýcarský nebo norský dres, ale pěkně jsem si to celé odmapoval. Většinou jsem to běžel na Silda (teď už spíš na Hubmanna), což znamená pod čarou. Trať totiž nebyla moc nápaditá ani záludná. Nominačky byly těžší.