VrchLOBí

Vyzbrojen novým kopytem (viz příští článek), novou slušivou komboškou (od NONAME), novými lyžemi (LOBovými speciálkami) a novou licencí (domluvenou na o-plese na baru) jsem vyrazil na první letošní LOBy do Strážného. V Praze už čtrnáct dní pršelo a bylo deset nad nulou, tak jsem si radši vzal i boty na silnici, kdyby náhodou všechno roztálo i na horách. Ve Strážném ale bylo sněhu dost, takže jsem vyrazil vstříc své doméně – MČR na klasice.

Hodně jsem se těšil – byl jsem namlsaný z loňských LOBů v Jakušicích, ale tohle mě zase vrátilo do reality českých LOBů. Všechna čest pořadatelům, se stopami se fakt snažili. Mapa teda nebyla úplně stoprocentní, ale o to v LOBech nejde. Prostě LOB je LOB a to nezměníš. Jak se s tím vyrovnat a co je potřeba ovládat, pokud chce člověk uspět? To ukazuje následující koláč:

Na klasice jsem si pobyl celkem 126 minut LOBování – super zimní trénink vytrvalosti (protože i ta je na sprinty potřeba a ne že ne, JJ!). Cestou ze závodů jsem si říkal never more a těšil se další den na brousení asfaltu, ale nakonec nějaká vnitřní perverznost zvítězila a v neděli jsem znovu oblékl postroj a vyrazil.

Hlavně být elegantní! (foto Milan V.)

"Tak plot už jsem přelezl, teď se ještě dostat ke sněhu a mám vyhráno..." - aneb kontrola č. 56 - vývrat (foto Jelda)

Mapy (skenoval Sosák)

Kupodivu to lyže přežily bez úhony, takže hurá za 14 dní za holkama do Dubí!