Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

pondělí 7. května 2012

Dlouhá noc 2012

Podpořen Betem, ze mám správnou přípravu, odhodlal jsem se po dvou letech opět na Tiomilu. Moje vystoupení v roce 2010 sice pobavilo diváky, ale už míň můj klub Stora Tuna OK (česky Velký Tuňák je v pohodě). Letos na mě jako pokaždé, až na finišerské výjimky, hodili Dlouhou noc. Do Švédska jsem si pro jistotu přibalil i Magicshine, kdybych třeba šel nějaký jednoduchý trénink nebo netrefil v noci na záchod. To je totiž sice perfektní světlo do Krčáku, ale už na MČR v nočním jsem cítil, že bych snesl i silnější. Proto mi dost zatrnulo, když mě s Magicshinem vyslali na dlouhou noc! Bet by se s tím nešel ani rozklusat, ale já jsem musel doufat, že dosvítím na člověka před sebou a že nebudu bloudit déle než dvě hodiny, protože světlo pak obvykle bez varování najednou zhasne.

Letos jsme měli kvůli jednomu přestupu a několika zraněním značně oslabený tým. Jenže na začátku za to mlaďoši pořádně vzali a já maličko zkoprnělý vyrážel do lesa na šestém místě. Na to, že mám zase na zádech GPS štěnici a tudíž mě může sledovat celý svět (i když normální lidi mezi jednou a třetí ráno většinou spí), jsem nemyslel, sebral mapu a vyrazil za Olle Boströmem z Järly - švédským reprošem a nočním specialistou.

To, co se dělo následujících 103 minut, se mi těžko popisuje, protože jsem se z toho ještě nevzpamatoval. Samozřejmě, tenhle úsek by pro běžného reproše žádný větší problém být neměl (pokud teda netrénuje 20' denně jako Gunder Hägg), ale včera se střetla moje fyzická polopřipravenost s totální absencí běhu v těžkém švédském terénu plus Magicshine na jedné straně a Boströmovo noční šílení s mým závazkem odpovědnosti klubu na straně druhé.

Ještě malé vyjasnění pojmu Dlouhá noc na Tiomile. Takhle by se normální OB běhat neměl, ale zde je to nastaveno tak, že většina týmů vyšle do lesa zahraniční posily a pak doufá, že je sebere těch pár zkušených závodníků a dovede je do cíle. Dlouhá noc se proto většinou absolvuje v dosti početných vláčcích a kdo ten vláček vede, nebo má smůlu a oběhne celou trať sám, je ten pravý hrdina (viz našláplý souboj o poslední místo).

Boström vypálil jako Kuba Holuša v Istanbulu, mně se protočily oči, sebral jsem mapu a pokusil se ho stíhat. Pustil jsem před sebe dva běžce, abych zjistil, jestli se nezbláznil a jestli oni třeba nepůjdou rozumněji. Nešli. Naštěstí pro nás (bylo nás ve vláčku zhruba dvanáct), udělal na jedničce chybu a já měl trochu času si aspoň rozbalit mapu. Jenže mapa rozměru A2 mě celého omotala, takže jsem na ní trať hledal další dva postupy. Letos pořadatelé nechali natisknout kódy kontrol ke kolečkům v mapě - skvělá věc, zvlášť na štafetách (a sprintu).

Prvních šest kontrol jsem měl největší problémy, protože trať vedla jednoduchým lesem a částečně i po loukách. Musel jsem nasadit rychlejší tempo než na MČR v krosu, čímž se mi povedlo se jakž takž udržet. Prostředek trati byl celkem těžký, tempo se snížilo a já se dokonce mohl posunout na bezpečnější pozici na cca třetí místo od konce. Když jsem se totiž ocitl na konci sám s Magicshinem, bylo to, jako bych vběhl se svíčkou do tunelu. Náš had se několikrát dost nebezpečně natáhl a už už to vypadalo, že ocas ztratí kontakt s čelem (to pak většinou nezbývá než počkat na dalšího hada), ale Boström sem tam udělal před kontrolou myšku, takže se had zase smrsknul. Jednou jsme kontrolu dokonce hledali asi deset vteřin, to jsem využil na vysátí gelu. V závěru už jsem pletl nohama, ale při představě on-line debaklu jsem vytáhl zbytky sil a doklepal to až do cíle.

Po závodě jsem myslel, že umřu. Večer jsem nespal, tak jsem to zkusil dohnat po závodě, ale v průklepáku na alumatce, když je venku okolo nuly, to dost dobře nešlo. Tak jsem zase vstal a šel vyhlížet našeho hvězdného finišmana - Šéďu. Ten i přes neustálé čekání na Ryse běžel skvělý závod, ale bohužel měl před sebou deset minut díru. Nakonec to dotáhl na krásném osmnáctém místě.

Ještě jsem si udělal osobák v počtu navštívených letišť - během pěti dní jsem byl na pěti letištích (Praha-Ruzyně, Curych, Stockholm-Arlanda, Stockholm-Bromma, Brusel).

postupy z GPS - kliknutím do aplikace

to by bylo, abych nebyl v novinách :)

6 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Kebule: Paradni vykon Mrazi, jak v lese tak na papire. Diky za zprostredkovani nezucastnenym :-).

Anonymní řekl(a)...

Hrdinský výkon a skvěle napsané.

Betak řekl(a)...

Jan Mracek från Prag, výkon pěkný ale PR to chce ještě trochu dořešit Mr Mráček!

Mrazák řekl(a)...

en kille från Prag - to asi znamená zabiják z Prahy, ne? :)

Anonymní řekl(a)...

Smíchy jsem se zpotil až na prdel :) U mě to bylo s Vesou Taanilou podobný. Ve třetině trati jsme se potkali a za 40 minut jsme už posbírali 15 dalších chacharů. Jistil jsem to z předposlední pozice a dal si svazácký závazek, že budu kontrolovat kódy a snažit se odhalit farsty (od 9k byla do cíle jen jedna).

Unknown řekl(a)...

Díky za super článek Mrázi. A kde máte toho tuňáka?