Vrbno a vůbec daleké cesty do Bulharska jsem už dávno odpískal, ale tady mě čekala štafetová povinnost zpestřená lákavým sprintem v Karlově studánce, to vše pořádané srdcařem Bičem. Navíc Hendy celou dobu básnil o tom, že nás čeká nějaký Pan Nožka. Sice jsem nevěděl, co to znamená, ale těšil jsem se o to víc.
Ráno jsem vyfasoval neoficiální oddílovou žlutou mikinu a čekal, co předvede bejk Hendy. Ten má poslední dobou neuvěřitelnou formu (mně se pokud vím třeba nikdy nepodařilo vyhrát ŽB). Sice dostal jako všichni od Vojťase čočku, ale udržel první balík a plácnutím mě vyslal do stíhačky. Po pár kontrolách jsem docvakl čelo (bylo to až nečekaně snadné na to, že v lese nebyl žádný asfalt) a protože Žokej neměl svůj den, jsem to tahal na čele jak zamlada. Jenže pak přišla Bičovina v podobě podivně zmapovaného srázku, kde jsem se zasekl na dvě minuty. I tak jsem Kodymu plácnul na třetím místě a protože jsme mu nechali nejlepší farsty, povodil si Dýmečka a doběhl štafetě SJC pro VÍTĚZSTVÍ! To jsme si ale vůbec neužili, protože závod nikdo nekomentoval, přenos z lesa nebyl, jestli bude vyhlášení, nám taky nikdo nebyl schopen říct. A pivo jsme si dát nemohli jednak kvůli kilometrové frontě a taky proto že nás za pár hodin čekal sprintík.
Na Liště jsem už dlouho nebyl
Měl to být sledovaný sprint pro MS, ale protože už byl nominován Olaf (ten ani na jednom nominačním sprintu nebyl a na dráze byl až 6.), šlo už v podstatě "jen" o honění bodů do rankingu a huml cupu.
Od sprintu všichni čekali ťukačku v parku a volby mezi levým a pravým mostkem přes řeku, což se přesně potvrdilo. Jenže v parku byla asi miliarda keříků, stromů a cestiček, takže v plné rychlosti byl docela problém všechno uhlídat. Já jsem takhle naběhl do olivy, ale těsně než jsem položil nohu na záhonek, došlo mi, co bych mohl způsobit (i rostliny cítí bolest). Bohužel místo toho, abych se pár metrů vrátil, zvolil jsem nepochopitelnou obíhačku kopřivama a dostal půl minuty. Nakonec jsem uhájil sedmý flek.
Zase jsem neunikl Kademu, další fotky na jeho bloku
Večer přišel tolik očekávaný Pan Nožka alias Panoška, tedy disco Panorama, největší to Vrbenská atrakce. Jenže na nás nebyli připravení (vůbec to občerstvení po celý víkend Bič podcenil), takže došlo postupně: točený, lahvový, 18° tmavý, Fricso a nakonec i čert. Podrobná reportáž z této odvrácené strany OB bude pravděpodobně na BT bloku.
Na nedělní štafety jsme přijeli všichni totálně vyndaný a sledovali Aldu, který všem ukázal, jak se správně připravit na závod a vyhrát první úsek. Hendy se vyléčil jedničkou, přiběhl s nevelkou ztrátou a vyslal mě s Cholerou notorovat do Jeseníků. Začátek byl dost brutální, sotva jsem pletl nohama a Cholera mi utekl. Pak ale přišla rovina, cesty a mapařinka v bažinách (a o 300m kratší farsta), já jsem vystřízlivěl, protáhl krok a najednou jsem byl v cíli na třetím místě. Kody taky neměl svůj den, ale hlavně Ňufovi bouchly saze a všechny nás zesměšnil. I tak jsme se ale vešli na bednu. Dostal jsem krásný diplom (kam jsem ho jenom...), na který jsem čekal celou svou dospěláckou kariéru.
Nejzajímavější část terénu, mapy ze štafet a sprintu v mém mapovém archivu
Závody nebyl uspořádány úplně ideálně (fronty snad na všechno, vypitý Pan Nožka), ale co byste chtěli, když závody pořádali tři lidi. Co je ale na závodech důležité je terén a tratě, a ty byly luxusní. Musím říct, že to byly jedny z nejlepších štafet, hned po loňských sparťanských (ono když se daří, tak se vždy hodnotí líp, ale stejně). A ty nevyrovnané varianty, které mnoha lidem nevoněly? Aspoň to bylo jak v lese (muselo se i mapovat), tak na shromaždišti zajímavější. Navíc všichni jen hodnotí osobní (ne)úspěchy na úseku, ale štafety se běhaj ve třech a čas se měří až v cíli! Web s výsledkama.
Berta zlobila, tak jsme ji zavřeli do bedny
1 komentář:
bejkys, luxusně si to shrnul!!
z Panožky si pamatuju akorát, že došel ten chlast, takže nemám co dodat.. ;-)
Okomentovat