Před hlavním chodem trochu představím místní (tedy švédský) kolorit.
Mapníky - mapy jsou v mapníku, ale ten se nezalepuje, takže kdy foukne vítr, máte z mapy koulí uprostřed igelitu, a když cákne voda z bažiny, je mapa plná bahna (možná by Švédům stačilo poradit, že existuje izolepa)
Homošou - na každém závodě nezávislé na jeho velikosti musí být venkovní
sprchy. Nejen že se mezi klackama skoro nedá projít, ještě je super sprchovat se čůrkem vody na Tiomile ve 3 ráno, když skoro mrzne. Ale kdyby člověk nešel po závodě do sprchy, byl by za vyvrhele.
Švédské mydlo - Švédi, hlavně na lokální úrovni, umí krásné zprasit trať. V terénu, kde my si chrochtáme blahem, například postavili na 5km 14 kontrol, z toho jednu dvakrát (nikdo nepochopil proč) a čtyři v závěru, kde se už jen šlo po cestě.
Švédské mydlo a nenechavá ručička
Tak a teď Tiomila 2013. Během začátku mého úseku jsem si říkal, že bude stačit zkopírovat článek z loňska - startuji v prvním balíku, horko těžko visím za Boströmem, který to neskutečně štípe a mapa velikosti A2 vlaje za mnou.
Světelná šou na startu
Jenže pak mi větev sundala z hlavy světlo a rozpojila kabel od baterie, takže během pár sekund jsem byl po tmě a 10 světýlek mi zmizelo v dáli. "Aha, takže já jsem je sotva visel a teď mi utekli? Tak to jsem v prdeli." Zachoval jsem však chladnou hlavu, zapojil kabel a během dalších dvou kiláků (naštěstí bylo vidět daleko před sebe) jsem skupinku stáhul.
Za chvíli přijdu na řadu
Někde tady nás dotáhl Kratov, což už vůbec nechápu: běžíme jak prasata, já sotva stíhám kontrolovat kódy a on nás stáhne o tři minuty?! No asi to bylo tím, že jsme šli azimutem skrz největší hustník na mapě... Visím dál, ale jak zpívá Lou Fanánek Hagen - z toho obrovského nasazení při stíhačce mi povolil zadní svěrač, takže jsem se maličko posral. K tomu přišly křeče do celého břicha a při tom se Boström prostě honit nedá.
Plachta, na Langa natten především zátěž.
Dopotácel jsem se na 9. kontrolu a pár minut se vydýchával a ulevoval si. Na scénář, že budu uprostřed trati najednou sám, jsem nebyl připraven. Tak trochu jsem počítal s tím, že za chvíli přiběhne další skupinka, která mě nabere a pojede se dál. Jenže Kratov už nás dohnal a ostatním jsme utekli o deset minut... Nikdo tedy nepřiběhl, tak jsem pokračoval v Dlouhé noci sám (já, sám, v noci, ve Švédsku?!).
No ale zas tak těžký to nebylo a brzy jsem se o pár kontrol posunul. Pak mě doběhla velká skupinka, což bylo moje další prokletí - místo ke kontrole jsem zamířil za světlama, jenže jsem si vybral nějaké ztracené tragédy a kontrolu jsem jim musel stejně najít sám. To trvalo skoro pět minut, takže se celé shromaždiště bavilo, jak mi ujíždí další vlak. Pak už jsem se v bolestech doklopýtal do cíle. Kdybych za Boströmem jen zvolnil na uprdnutí, už bych ho neviděl, tady jsem si třikrát odskočil a v pohodě tragédy doklusal. A aby to nebylo všechno, cestou jsem přetrhl jistící gumičku od čipu a před koncem mi zhaslo světlo. Naštěstí jsem tentokrát měl půjčeného nabušeného Magicshina (dozvěděl jsem se, že to moje je jen kopie Magischina, tedy kopie kopie Lupiny), který měl náhradní baterii.
Dobrodružství zachycené Velkým Bratrem
Kluci pak běželi relativně dobře a korigovali letošní účet na 26. místo.
Můj příběh je pro někoho možná k pousmání, ale plyne z něj i ponaučení - pokud chcete uviset Dlouhou noc v prvním balíku za Boströmem nebo Kratovem (i Betův kolega z Kalevanu Rasti měl co dělat), nestačí jen lízat asfalt a na terén se dívat z cest v Krčáku. A taky čekat, že možná přijde chvíle, kdy se lano přetrhne a bude potřeba bojovat na vlastní pěst. Myslím, že příští rok mě už nic nepřekvapí - jen nevím, kdo by mě ještě chtěl do party :)
GPS tracking zde.
Výsledky zde.
1 komentář:
Tohle prostě nemá chybu, 10/10 za nejzajímavější/nejzábavnější/nejsmolnější Langa Natten za posledních x let.
Okomentovat