V pondělí roztáčím kola svého ocelového oře a projíždím větší část své chystané PZL. Spousta bahna v kombinaci s nízkoprofilovými blatníky způsobují ten luxus, že skopce vůbec nemusím brzdit. Ve středu a v pátek jdu klusat, ale spíš aby se neřeklo. V sobotu ještě přidám pár rovinek před nedělním legendárním krosem v Senohrabech. Na ten ale nakonec nejedeme, protože nás všechny zklátíla viróza. A tak aspoň z výsledků vidím, jak jsou naši junioři až na pár výjimek běžecky tragičtí.
Týden 49
Tenhle týden se mi asi zapíše do historie, protože i když jsem zdravý, tak prostě neběhám, protože se mi nechce. Jediný světlý okamžik je v sobotu, kdy roznáším kontroly na Jičínské zakončení. Tento fyzický výkon ale v zápětí zabíjím na výročce a následně na místní diskotéce deseti pivy a dvěma čerty. Bllll.
Týden 50
Opět vytahuju kolo a cestou do práce a z práce provádím poslední revizi tratě na PZL. Najezdil jsem na sebe neuvěřitelných 204 km, což je pětina toho, co najedu za rok. Většinu jsem našlapal v terénu nebo na těžký převod, takže mi to i snad silově něco dalo.
V sobotu jsem pak uspořádal PZL v Braníku, kam přišlo přes 200 lidí. Tratě byly spíš delší a náročnější, přesně jak to mám rád a jak si představuju klasiky na zimní lize. Až na jednoho notorického nespokojence se to lidem buď líbilo nebo to nějak překousli, případně jeli část tramvají. Spokojenost převládala hlavně proto, že bylo krásně a zázemí bylo díky Jáje na terase deset metrů od vyhřáté jídelny a výčepu.
Že lidi nečtou pokyny, nechápu, ale už jsem si zvykl. Navíc fakt nevím, co víc dělat, aby si je přečetli. Nemuseli by se pak na poslední chvíli ptát co a jak a já bych nemusel nasraně odsekávat, protože jsem samozřejmě nestíhal. Že někdo nezná mapový klíč, to taky pochopím (ale nějak mě to nenapadlo). Ale že někdo běhá po kolejích, to mi hlava nebere. A to jsem si speciálně pro tyhle příležitosti pořídil megafon.
Týden 51
Kolo jsem otřel hadrem, nastříkal wédéčkem a hodil do komory. Nic se nemá přehánět. Odbyl jsem si své pořadatelské povinnosti (SJC Koniáška, SJC výročka, PZL Tour de Braník) a začal zase přemýšlet o běhání. Navíc se pomalu začíná formovat termínovka na 2015 (o tom pozdějc) a mě začínají svrbět podrážky. Nicméně abych nebyl nemocný z kombinace běhání a zábavy (EPO ples, DKP besídka), šel jsem jen třikrát klusat. Trochu mě dostihl bajkový týden 50, protože jsem měl brutálně kouslý stehna. Na plese jsem potkal vychrtlýho Choleru a na besídce vychrtlýho Toma. Prej stačí jen jinak jíst. No jo, ale stojí to za to? Není lepší jíst všechno a pak to vyběhat? No jo, ale to bych musel začít běhat. A hlavně nevím, jestli to, co platilo před třicítkou, platí i po třicítce...
Žádné komentáře:
Okomentovat