Na WC* v Polsku

 *WC = stále Světový pohár, ale i kadibudka (bilance: 3 závody, 14x na WC)

Návrat po mateřské do repre dresu a cesta na můj první svěťák začala pozitivně. Když jsem si kupoval v Hradci v Lidlu plechouta na regeneraci po závodě, chtěla po mně paní prodavačka občanku. No dobrý, s trenérem nebo bafikem by si mě na SP v Polsku plést nemuseli.

 Ve středu před víkendem jsem si vytipoval mapu podobnou kvalifikaci a Sosák mi zde opět připravil povedené tratě. Díky TAP za mapu (na obrázku jeden ze tří okruhů).

Cestou jsme se zastavili na modelu midla. Těžký kamenitý terén prorostlý náletovými buky jsem s respektem sledoval z bezpečí traverzové cesty. Když jsme dojeli do Wroclawi, zbývala hodina. A to bylo bohužel zásadní podcenění přípravy.

Jak už je totiž na světových závodech zvykem (ME v ČR je výjimka), lze si prostor sprintu libovolně prochodit: It is allowed to stay as a resident or student, for business purposes or as a tourist, i.e. for sight-seeing, visiting a restaurant, shopping.

V pátek se tedy do prostoru univerzity a nemocnice vydalo "nakupovat" spousty závodníků. Jenže my stihli jen prostor finále…

Nejspíš i proto jsme tak bídně dopadli v kvalifikaci. Bet s Vojckem se nachytali na neprostupné bažině (dle ISSOM správně, ale bývá v mapě tak zřídka, že to zaskočilo mnoho závodníků) a já šel do úvodní části v napalmu u řeky s přílišným respektem. Dým pro nakopnutý palec z midla ani nenastoupil.

Ještě se k tomu sešla podivně nalosovaná startovka (např. několikrát 4 lidi ze stejné země za sebou, v jednom rozběhu 4 v druhém 1 ze stejného státu (např. ČR) atd.), stále nezapočtené body z měsíc starého WRE v Teplicích (což u mě dělalo cca 200 míst v rankingu) a já jsem tak vyrážel "šlapat" napalm.

Na první třetině závodů (5 kontrol) ve fekálu jsem dostal 30". Radši jsem to obíhal po cestách, než se pouštět do nebezpečí. Na modelu to totiž vypadalo i takhle:

Kamera: Bet (pro připomenutí podobné video z roku 2009 z VT Itálie)

Tady to už bylo průběžnější, bohužel jsme to zase nestihli projít. Ale byla to moje blbost, neměl jsem se tolik bát. Navíc když mi Bet půjčil kompresky.

Zbytek v areálu univerzity byl pěkný. Zásadní volby tam sice nebyly, ale člověk se nesměl nechat nachytat nebo rozhodit. To se mi povedlo a časově jsem skoro neztratil. Bohužel ztrátu už jsem nedohnal. Chybělo 14" na postupové 20. místo, na druhé místo jsem ztratil 39". Byl jsem 28. Tak nášlapné to bylo. Ale aby ne když startovalo 9 Švýcarů, 6 z každé skandinávské země a další chrti (postupovalo 20 z 60 z každého ze dvou rozběhů).

sprint qualification

Oblíbenou metodou odčítaní (2x10" na začátku) by mi to tedy dalo, fyzicky se běželo pěkně, v technické pasáži jsem neztratil, takže i přes neúspěch byl pocit pozitivní. Ale na pocity se nehraje…
Finále (B) jsem si chtěl zaběhnout už jenom kvůli atraktivitě prostoru. Bet se šetřil a odpočíval, Vojcek se neskutečně nasr... a vyhrál. Můj cíl byl jít bez chyb, jelikož jsme čekali technickou lahůdku.

A skutečně - byl to jeden z nejhezčích sprintů, co jsem kdy běžel. Motanice v prostoru univerzity a nemocnice, spousta nepravidelných budov, proti páteční návštěvě přibyly umělé zábrany, některé ploty byly naopak rozebrány, chodníčky, záhonky, průchody. A to vše ve vysoké rychlosti a pod tlakem. Někdy byly klasicky volby zleva/zprava, jinde se ale dalo prokličkovat jen jednou cestou, tři dlouhé postupy se musely načíst celé včetně průběhu mezi areály. No žádná prdel :)

Některé volby trochu degradoval 30" startovní interval - několikrát jsem viděl závodníka před sebou odbíhat od kontroly, tak jsem jen zkontroloval, že to jde a šel za ním. Nebo jsem viděl Vojcka vybíhat jedním plotem z nemocnice a tak jsem dlouhý postup na ten východ směřoval.

Někdy jsem byl ale rád, že jsem vůbec našel cestu ke kontrole a další volbu jsem už nehledal. Popisy jsem vůbec neřešil a kódy od třetí kontroly (tedy to, co jsem si pamatoval z koridoru) taky ne. Nebyl čas ptát se, kdo je kdo.

Dal jsem si cíl jít bez chyby a pokud možno zavodním tempem. Ťukal jsem si to až do doby, kdy mě doběhl Nor (šel mi půlku trati na záda), pak mě rychlejší volbou předběhl, jenže přeběhl i šestnáctku a běžel rovnou na sedmnáctku. Já na chvilku znepozorněl a šel za ním… Půl minuty chyba… Zbytek mi zase visel na zádech a do cíle mě opral. O to už ale nešlo. Až na tu jednu chybu (bohužel fatální), jsem si to odmapoval sám a tím pádem maximálně užil. Opět tedy přes celkem špatný výsledek jsem z toho měl dobrý pocit.

 

 sprint final B: first loop

 sprint final B: second loop

Závěr svěťáků obstaraly sprintové štafety. Neskutečně rychlý závod, ale opět plný voleb a hledání trasy. K tomu velice kontaktní (40 štafet) a pod tlakem (kamery, diváci). Další úžasný zážitek. Trať byla stejně jako finále sprintu na dvě kola. První jsem šel skoro celé s Betem. Ovšem nevěděl jsem, jestli mám stejné farsty, takže jsem si stejně šel svůj závod. Ke konci se mi lehce vzdálil, takže jsem ho na průběhu už neviděl. Po otočení mapy jsem si ji nestihl správně zorientovat a ztratil jsem tak cca 10“. Víc chyb na trati asi nebylo, takže ta minuta a něco od Vojcka (vyhrál svůj úsek), bylo opět fyzicky (případně se nasčítalo delší mapování).

sprint relay: červeně první okruh, zeleně druhý