Jsem zpět

Kamarádi mě bombardovali, že už jsem dlouho neaktualizoval blok a jestli jsem třeba opravdu neskončil s blokováním, potažmo s kariérou. Ne, nic takového se neděje, to jenom cesta z uhlí je strastiplná a dlouhá. Ale už je to snad v pohodě.

Takže co se zatím stalo:

Po předloňském titulu přeborníka Prahy v krose jsem tentokrát vybojoval titul halového vicemistra Prahy na 3km. Běžel jsem to na Hubmanna, tzn. abych dostal max. 15 vteřin od vítěze. Nakonec to stačilo i na Šéďův čas a na nejlepší o-dorostence. Dokonce i Tesi, kterej sedí na Olympu ve vrátnici, mi dal klíče od skříňky (u Šédi se cukal), i když o současné běžecké úrovni si asi myslí svoje. No ale já jsem lampión, takže mě to netrápí.

Pak jsem se na chvíli zase dostal do uhlí dalším Emilovým týdnem. Ale vrátil jsem se světovým rekordem na 11km (Sosák 12km) v hale. 55kol (resp. 60) ještě asi žádnej blázen neobkoružil. Jenže co dělat, když je venku snížeček, zimička a tmička...

Následoval maraton (zatim jen na lyžích) v Krušných horách. Do kopců jsem byl král, ale na rovině a s kopců bylo poznat, že nejsem ten správný lyžník a netahám celý podzim gumy a neleštim lyže urychlovačema a práškama. Bohužel to bylo celý po rovině a s kopce. No ale pořád lepší než Péťa Pucherna alias Blondýn, kterej na druhém kilometru utrhl poutko na hůlce...


21.2. přišel můj návrat mezi nejlepší LOBaře. Sláva z JMS je už dávno zapomenuta, tak jsem chtěl letos překonat psychický blok (po natrhnuné kušně na Aljošových LOBech) návratem mezi Elitu. Vyhrál jsem poslední LOB, který se jel hromaďákem, protože Myro s Bořanem spolu bojovali tak urputně, že na mě zapomněli a ostatní se odfarstovali za nepozorným Richem.

Bohužel moje zklamání přišlo po čtrnácti dnech, když se objevil konečný žebříček a já si vyjel jen béčko! I když jsem objel rekordních 5 závodů, bylo to málo! Naštěstí LOBáci jsou hodní a dávají áčko i za jeden závod. Nicméně soupeření s dalšími pěti Zdravotníky mi bude chybět. Asi pošlu Přemetovi nějaká jabka.

Emilův týden

Ze Silvestra se vrátil jsem celý nervózní, že jsem určitě natočil míň než Bet, tak jsem se jal probírat metodikou na repre bloku s cílem zlepšit se a našel jsem inspiraci v tréninku Emila Wingstedta. Ten sice občas vynechá kontrolu, ale taky dost často vyhraje zlato, což za to riziko stojí. Takže můj první intenzivní tréninkový blok vypadal takhle (uvádim i dobu pro ty, co neví co je to chodit do práce...):



Na tradiční Partyzánské stezce jsem se chtěl při absenci Beta konečně zapsat na putovní pohár, ale mlaďoch si můj pokyn na vystřídání v prorážení hlubočáku vysvětlil jako impuls k úniku, tak jsem ho nechal. Ještě není čas na hrdinství. TdJM jsem si taky náramně užil, protože jsem nechtěl lyžníkům dupat do stopy a běžel to celý hlubočákem (kdo neví, tak máme v Praze kalamitu, hrůza!).

Navíc jsme si v pátek s Romčou vytvořili manželský rekord v Bowlingu (176). Jsem po náročném týdnu docela v uhlí (Jedlův termín, na požádání vysvětlí Šéďa nebo Bet). Ale vypadá to asi takhle:

Trénink podle plánu

Na podzim jsme se s Koučem dohodli, že mi přímou nominaci na MS nedá, abych měl stále motivaci a chuť do tréninku. Tak jsem na Silvestra vyrazil s Jičíňákama do Starého Města (pod Sněžníkem), kde byly ideální podmínky pro trénink na Norsko: 5-15 cm sněhu, mlha, teploty kolem nuly, vítr, mrholení. I vyrazil jsem na nejvyšší horu v okolí (hádej kam!) trénovat zároveň na long a na běh do vrchu (nechávám si otevřená vrátka na MS v běhu do vrchu). Ráno bylo počasí, že by psa (ani s dredama) nevyhnal, Jičíňáci teprv uléhali ke spánku, ale já jsem hrdě vyrazil:


Konec roku znamenal také konec druhého cyklu, a abych nezůstal pozadu, nechávám vás nahlédnout do mých součtů za první dva cykly:


PS: Taky jsem přidal odkazy na Bingův blok (máme stejné čelenky), BT blok (zajímavé čtení o závodech v cizině a turistických pochodech) a Klacky blok (jsem tam na fotce).

PF 2010

Včera jsem se byl proběhnout v Krčáku (kde jinde) a napadlo mě, že bych se měl všem fanouškům mého bloku nějak odvděčit. Protože jsem běžel s GPSkou (jak jinak), netrvalo to dlouho a odměna byla na světě:

PS: Příště nesmím běhat tak rychle abych měl tempo nad 4 min/km a bylo to pěkně červený...

Po stopách předků

Minulý článek o Tour de Jižní Město měl veliký ohlas a dokonce mi čtenáři poslali několik dobových materálů. Tak jsem je sesbíral, analyzoval a hodil na blok. Článek mimo jiné posloužil jako disertační práce na Fakultě výzkumu GPS v Plzni. Takže teď už jsem doktor stavitel Mráz.

2009: Takhle aktuálně vypadá okolí legendární trasy TdJM, kde trénuji vytrvalost. Starý Spořilov, Sad plný houmlesáků, Přehrada, Botič river, D1, Milíčák, králíkárna na Jižním Městě a Krčák:



1975: Doba, kdy zde točili Ivan se Sýkorkou na své rekordy. Situace je v podstatě stejná jako dnes, akorát největší sídliště v ČR se zrovna staví, tak to kluci měli jako kvalitní teréní vložku:



1951: Emil Zátopek probíhá po TdJM při přípravě na olympijský maratón. Jedná se v podstatě o přeběh po polích mezi vesničkami. Chybí jak sad, tak především Přehrada. Zato Milíčák i Krčák už mají svoji dnešní podobu. Emil taky jako první český atlet podbíhá D1 v Průhonicích.



1936: Ilmari Salminen zavítal do Prahy a v rámci ladění na olypiádu jako první vytyčil trasu TdJM. Bohužel se dochovala jen část mapy, protože letadlu, které ho při laufu snímalo, došel benzín. Ale i z toho mála je vidět, že Krčák je opravdu legendární les a své místo si drží přes 70 let. Vilky na Starém Spořilově už také stojí, takže i Ilmari vyrážel z našeho sklepního bytu.

Ortofoto z webu Prahy.

Žalovské vyvrcholení

V neděli jsem zavítal na Pražskou zimní ligu k observatoři Pecný. Přece jenom nechci situaci podcenit jako letos na MS, když mi Bingo po modelu řekl, že se mu maďarský les nelíbí a ať běžím klasiku místo něj. Organizoval to celé Olda J. a myslím, že takhle má vypadat opravdová zimní liga. 15 kiláčků terénem, delší postupy, prostě skvělý trénink vytrvalostní běžecké kapacity. I v Joensuu by mohli závidět. Ranking by byl vysoký, protože se sešli klasici z MS (Já, Šéďa, Sosák) a zdatně nám konkurovali pragováci Voitoi s Lanďákem. Celý závod byl velmi vyrovnaný, ale zkušenost nakonec zvítězila (Lanďák lítal jak pometlo, Sosák vyběhl na jiný kopec a Voitoi se zamotal v oplocence). Ke konci už mi trochu docházelo a taky přibylo dost sněhu, takže mě předběhlo i prase.

Mrazivý Řev

Využil jsem volného víkendu v našlapaném tréninkovém plánu (ano, stále jsem v reprezentaci, a tak musím trénovat) a po dlouhých letech navštívil závod asociace OBSONKK pořádaný Papnem. Šlo o něco na způsob HROBu (mapou a délkou), ale ve tmě a na kontrolách se nehledaly lampióny, ale tuby s vitamínama. Veškerá podobnost s alkoholem je čistě náhodná - nerad bych konkuroval BT bloku.

Shromaždiště:

Pořadatel:

Předstartovní nervozita:

Start! Ale nejdřív taktická příprava v nádražce s kofolou a malým čajem:

Hurá - našli jsme první kontrolu - ještě za světla:

Vrchol kupky - šup tam s vitamínama:

Džine z láhve ven a splň mi nominaci na MS:

Scorelaufová paměťová vložka - je potřeba doplnit tekutiny a minerály:

Zde byl náš poslední kontakt s buzolou, pak už jsme se orientovali jen podle Měsíce (přece mi to studium geodézie k něčemu bylo).

Vitamin C - a už se chřipky nebojíme:

Poslední protikřečovka a rychle do cíle:

Sběrka - nakonec jsme se tvrdému alkoholu (fuj!) nevyhli - jen jsme se řídili jsme obrázkem v pokynech:

Mapa začátek (jih):

Mapa konec (sever):

Všehovšudy jsme strávili v lese 10 hodin (ty mi pomůžou v součtech na repre) a našlapali přes 20 km (příprava na norské bažiny). Bohužel jsem byl druhý den velice unavený a musel jsem vynechat HSH běh.