Lyžokočárek

Aby mohla Berta na vejlet až napadne sníh, bylo potřeba upgradovat kočárek. Protože jste málo klikali na reklamy, chybělo mi zhruba 7 litrů na originální skiset. Proto jsem při nejbližší návštěvě chalupy s dílnou využil svůj talent a japonskou metodou Fu-šu-ju jsem vyrobil vlastní. Zadání znělo jasně: "Představovala bych si něco takového:"


Po dvou dnech jsem vylezl z dílny. Jak to vše probíhalo a co z toho nakonec bylo? Mrkněte na video:

Na kros do Senohrab jsem sice nejel, zato jsem se krásně vytrápil na Hendyho Koniášce:

Úpravy na bloku

O prooodlouženém víkendu jsem měl možnost vymýšlet, jak vylepšit svůj blok. Nechal jsem si zpracovat důkladnou analýzu, ze které vyplývá, že 90% čtenářů má můj blok jako domovskou stránku (zbylých 10% neví, jak se to nastavuje), 80% čtenářů používá blok jako rozcestník a 70% má můj motiv jako tapetu (na záchodě).

Proto jsem přidal kolonku Akcí (vlevo), která se dělí na tři podsekce, jejichž význam je zřejmý. Vpravo jsem upravil seznam bloků, které jsem seřadil podle relevance (tj. podle hlasování na BENu - Olaf měl teda o hlas víc, ale Bet má novej blok, tak mu dávám šanci) a přihodil jsem Zhalyho (za krásný článek o 20 letém výročí lahváče) a Bášu (je to autorita). Dal bych i JJův blok, ale našel jsem jen nějaké torzo jak od Elišky Tupé. Taky jsem vyhodil miciny.cz, protože je krutě porážím v návštěvnosti.

Jestli máte nápad na další odkazy, změny nebo rovnou zrušení celého bloku, napište to do komentářů, případně pošlete na koresponďáku na: Studio Karamád, Jindřišská 16, tři jedničky padesát.

PS: a sorry za tu reklamu, ale potřebuju na pivo...

HULK cup

Letešního HULKu jsem se prostě musel zúčasnit. Prostor závodou skloubil krásný letecký sprintový terén se sousedstvím atletické Mekky - Olympu. Navíc ve Stromovce se běhá desítky let Kerviho kolečko a kopce a ještě k tomu podzimní Pražský maratón. Genius loci prostě nedovolil vynechat.

Konkurence se sešla obrovská - reproši a exreproši z Pragovky, Jičína a Sparty, teoretici z Chrastu, mistr světa z Kamenice, legendární SILD team, anténkoví reproši,...

Pápn sice nemohl, ale i tak jsme postavili naši nejsilnější sestavu, ve které jsme kvůli pražským dopravním zácpám ještě těsně před startem dvakrát měnili pořadí.

Na prvním úseku šel nakonec Liška a rozběhl to famózně. Kousek za Betem, v kontaktu s bednou. Lorenc pojistil čtvrté místo a já tak vybíhal kousek za světovým rekordmanem v BT limitu Kodym a kapřím specialistou Flaškou. Na trojce už jsem měl oba, ale kontrola byla schovaná ve vykotlaném stromě, tak nám Kody malinko foukl. Na šestce jsem naběhl na vedleší farstu a foukl mi i Flaška. Naštěstí následovala ještě letečtější pasáž než doposud, včetně kontroly na startu Kerviho okruhu, kde jsem zase Flaškovi foukl já. Na desítce jsem zamával dráze na Olympu a začal stahovat Kodyho, kterému nedocházely síly, ale šťáva v baterkách. Na třináctce jsem ho měl 50 metrů před sebou, ale pak mě stáhla trať maratónu, čímž jsem si asi dvacet vteřin přidal a Kodyho už jsem nestáhl. Náš výkon tak stačil na krásné třetí místo. I když Liška už několikrát HULK vyhrál, pro mě to byl historický zápis. Omlouvám se, že jsem stejně jako na Velkun#ě nebyl na vyhlášení, protože Berta potřebovala pohoupat.

Brzy se můžete těšit na příběh o výrobě ski-kočárku. Betovic totiž byli tak hodní, že mě obdarovali pralyžemi z rodinného sklepa.

Přes tři kopce + grafy

Velkun*a (Šéďova přezdívka Velké Kunratické) mi uzavřela sezónu 2011. Sice nevím, proč jsem se na ní zase přihlásil, ale stalo se. Je to totiž závod, který moc nemám rád. Důvodů je víc:

-jako malej jsem se vždycky na závod těšil, ale pak jsem onemocněl a bylo z toho prd
-jako větší jsem ji běhal po Turmanovi a buď mi bylo akorát blbě nebo jsem běžel v klackách, které se nasákly a padaly mi
-jako největší jsem chtěl na bednu, ale:
-minulý rok mě kvůli „pravidlům stejným pro všechny“ odmítli dát do elity (i když některé tam stejně dali), takže jsem běžel spíš slalom
-vždycky za kopcema vytuhnu, na což nejsem zvyklej
-vždycky mě porazej mílaři, na což nejsem zvědavej
-letos zdražili na 200,- (za 12´ minut práce nic moc, ale na druhou stranu to celkem chápu a navíc kupónky to vynahradily)

Nakonec jsem se přihlásil asi proto, že to je jediný kros, kde poběžím se Šéďou a Betem a hlavně je to tradice a mám to za barákem. No a taky proto, že jsem „postoupil“ do zkušenější kategorie 30-39 let a bláhově jsem si myslel, že když to pořadatelé rozdělují v přihláškách, budou to tak i vyhlašovat. Houby! To dělají jenom u žen, díky čemuž se některá může na bednu dostat hned 4x! (veteránka VK, ve své kategorii, celkově a ještě když běžela i přes Hrádek).

Letos to bylo celkem v pohodě, hodně mi pomohl start mezi elitou i to, že mě Bet doběhl až za třetím kopcem. Ale bohužel mi zase hned zmizel. I tak jsem s časem 12:09 spokojený. A ještě jsem se s odřenejma ušima vešel na bednu. Na Bořana a OK Toma to pořád nestačí, ale co bych taky chtěl – s maratónskou, HROBařskou a kočárkovou přípravou.

Liška běžel s kamerou - to jsem zvědavej, jestli z toho něco bude.

Takže ještě nějaké ty grafy z roku 2011:



A nějaké fotky v běhacím:

HROB v Pasekách

V září jsem vymýšlel, co dělat ke konci sezóny. Maratón byl jasnej, zbývalo něco na listopad. A to se běhá HROB. A ve dvou. Řekl jsem bráchovi. Řekl že jo.

Teď je po závodě a tak nějak nevím, co o něm napsat.

V sobotu jsme prostě tak nějak běželi, běželi a ještě tři hodiny běželi a pak jsme byli v cíli. Žádné velké volby postupů, žádné záludné dohledávky, žádné fyzické nebo psychické problémy. Taková delší PZL.

V neděli jsme zase běželi, běželi a ještě čtyři hodiny běželi a pak jsme byli v cíli. Akorát jsme zvolili jednu ultramegadebilní obíhačku a hrozně nadávali v traverzech a mapa víc neseděla. A bylo to víc do kopce. Ale jinak zase jen delší výlet.

I přes takový nijaký pocit ze závodů musím pořadatelům poděkovat – za necelou pětistovku nám roznesli kontroly po celém podkrkonoší a zajistili perfektní zázemí s živou kapelou a tombolou. Vyhráli Bet se Šéďou, ale jsou pěkně trapný, protože oba trénujou (a Bet se tím navíc chlubí na svém eurobloku) a ještě jim nebylo 30. A tak se HROB neběhá. Narozdíl od třetích klacků.

Je statisticky dokázáno, že GPSka...

Sobota:
parametry v pokynech: 28,1km 1170m převýšení
naměřeno GPSkou: 35,7km 2024m nastoupáno, průměrné tempo 6:18/km


Neděle:
parametry v pokynech: 25,7km 1380m převýšení
naměřeno GPSkou: 36,2km 2550m nastoupáno, průměrné tempo 7:28/km

Metodický dopis

Kdysi mi Rudla do komentáře k článku Vypráno napsal:

Ahoj, s oblibou čtu tvůj blog, ale v poslední době mi trošku chybí články, ktere nejsou jen srandicky, jako třeba ten o přípravě po tvym triumfu ve Zlíně. Zajímalo by mě, jak se teď připravuješ, kolik mapových treninků běhaš tydne atd.? Neplanujes nejaky metodicky dopis o svem treninku? diky Rudla

Abych Rudlovi a jemu podobným alespoň trochu vyhověl, pokusím se shrnout, jak jsem natrénoval na maratón. Ideální trénink to rozhodně nebyl, ale třeba to někomu poslouží jako inspirace nebo dobrej vtip.

Vycházel jsem z plánu Honzy Kervitcera, ten mi ho napsal v podstatě na míru podle mých běhacích možností (průběžné měsíční plány Kerteamu jsou zde).

15 – 8 týdnů do maratónu
-letní různorodé poběhání, cca 600km/2 měsíce

7 – 5 týdnů do maratónu
-prasečí mor, 11 dní vůbec nic nedělám, poslední 3 dny klušu

4 týdny do maratónu
-oprašuji „dvoukilák“ v Krčáku, kde jsem naposled běhal se Zdendulou asi před deseti lety
-zařazuji klasický asfalt - cyklostezka podél Vltavy a klasický lauf - TDJM podél Botiče


3 týdny do maratónu
-volnější týden, přípravu si zpestřuji lampióny v Bulharsku, v terénu zapojuji jiné svaly, takže aspoň vyléčím bolení svalů natažených z asfaltu



2 týdny do maratónu
-úterý až čtvrtek celkem drsný, pátek dávám volno a v sobotu si luxusně lížu novou cyklostezku v Jičíně (chtěl jsem jít na dráhu, abych věděl přesné tempo, ale hrála se tam pralesní liga)
-v neděli vynechávám klasickou Hruštici, protože abych se nezatavil, musel bych ji bežet pomaleji a to bych buď nevydržel nebo by mě to nebavilo a navíc bych nedostal žádné kapříky


týden do maratónu
-v pondělí mám jít ještě 4 dvoukiláky, ale na to nemám sílu, tak jen klušu
-v úterý 6 km v tempu maratónu – trápím se a nechápu, jak uběhnu v sobotu 7x tolik
-středa a pátek mám ještě klusat, ale moc se mi nechce a je tma a zima a říkám si, že poslední týden se už stejně nic nenažene
-v pátek mě navíc začne bolet šlacha pod kotníkem a sotva dojdu ze zastávky domů
-prostě čím hůř před závodem, tím líp při něm...


Po 15 letech jsem opustil papírovou formu tréninkového deníku a přešel jsem si excelovský. Protože byl Radovanův repre deník na mě moc složitý a obsáhlý, vytvořil jsem si vlastní - ke stáhnutí a použití tady: treninkac-mrazak2012.zip (443kB, obsahuje 2 .xls soubory - pro PC a lite pro mobil). Tedy už existují 2 důvody proč si pořídit chytrý telefon - můj deník a chytrý mapy!

Tak co, Rudlo, stačilo?

Maraton – napodruhé to vyšlo

Maraton jsem si letos fakt chtěl zaběhnout. Na točení je míň a míň času a moje ego si chtělo do deníčku zapsat nějakej pěknej čas, dokud mi to ještě běhá. První letošní pokus nevyšel – to když jsem na BT soustředění dal vše do kvalifikačních štafet na mistrovství evropy v pivních a den nato dostal prasečí mor. Ani tentokrát jsem k tomu neměl daleko, protože se v Praze běžel BT limit (následován Žižkovským skorelaufem, Kaprem a nevím čím vším ještě – více na BTčku). Ale odolal jsem, a když se ještě den před závodem ohlásila patička, zahnal jsem ji Coxtralem a nastoupil na premiéru.

Poté, co jsem na začátku září přežil třítýdenní prasečí mor, měl jsem čtyři týdny na to, nalízat dostatek asfaltu. A to ještě poslední týden byl ladící (= nic se nedělá) a občas mě Berta nepustila. Týdenní kilometráž 100, 80 a 100 není na maraton úplně dostatečná, ale spoléhal jsem na zkušenosti z Posázavské stezky a na výhodu domácího prostředí.

Ze začátku nás běželo 6, tempo udával Brněnský démon Dan Orálek. Udával 3:30 na km, což bylo o 10 vteřin rychlejší, než jsem plánoval já. Řekl jsem si, že to zkusím vydržet do 20km a pak se uvidí – lepší než abych tady onanoval dvě a půl hodiny sám. Na 15km odpadli Vabroušek s Dražanem a za půlmaratonem to zabalil Serbessa s Minaříkem. Po 30km se mi DaO začal vzdalovat, ale mezičasy i nálada byly furt dobrý, tak jsem řezal dál. Na 23km a 33km jsem se naládoval Evervit gelem (poslední zásoby z MS) a pokud se mi na občerstvovačce podařilo proplést se lidma a nenarazit přitom na prázdnej kelímek, dal jsem si i trochu vody. Když do cíle zbývalo poslední kolo, nebyl přede mnou ani za mnou tři minuty nikdo a šlo jen o čas. Za vytrvalého povzbuzování trenéra a jeho ženy jsem v sobě nakonec ještě nějaké síly našel a doběhl za 2:29:24. V cíli jsem byl z gelů brutálně přeslazenej, jediná záchrana byla gambáčová jednička v blízké tenisové restauraci ihned po doběhu.

nová Romča - fandila, podávala gely a drandila s Berťičkou...

...zatímco já kroužil v mlze

Web závodu (ale tam snad ani nemá smysl chodit)
Výsledky
Článek na www.behy.cz
Reportáž na Kerteamu
Letošní tabulky (je to bída, takže jsem v TOP 10)

Příští týden bude ve Frankfurtu bojovat Sosák a další lidi z Kertamu - držim palce.